OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 51. kapitola

17.05.2020 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 787×

„No to si ze mě děláš srandu! Ashley že se zabouchl do Andyho? No páni! A Ashley že je na kluky?! Tak to by mě nenapadlo ani za nic. To je teda pořádná pecka,“ divila se Lena s očima až skoro navrch hlavy, zatímco se na místě spolujezdce neustále tak živě vrtěla, jak ji ta zpráva tolik šokovala. Spodní čelist měla povolenou a v afektovaném gestu si párkrát překryla ústa dlaněmi. Působila u toho docela dost komicky, ještě navíc, když ohledně toho Ashe neměla ani nejmenší ponětí, jak to vlastně má. 

„To teda je, taky jsem tomu nemohla uvěřit. Jako že je Ash na kluky, tak z toho jsem ho už podezřívala dřív, protože… ženský ho nikdy moc nezajímaly a žádnou dlouho neměl, a víš jak… normální chlapi to bez sexu moc dlouho nedávaj,“ spekulovala jsem nad tou Ashleyho orientací, že nám jisté indicie napovídaly už dávno o tom, jak to s ním je a jak to má. Ani ty jednorázovky nemíval, protože to by nám určitě neuniklo a on by se s tím sotva nějak extra tajil, takže buď prostě žil jako úplný poustevník, anebo si chodil do úplně nějakého jiného podniku, kde ho nikdo z nás nemohl potkat.

„Taky pravda. No, u něj to bylo všechno vždycky takový nějaký divný, nebo spíš… on je divnej, takže mě to snad ani tolik nepřekvapuje,“ přemítala nad tím i Lena zadumaně a tvářila se u toho všelijak, vesměs zaraženě.

„Že divný? Jen divný?! Tak to je pro něj podle mě hodně slabý výraz,“ upozornila jsem ji na její příliš shovívavý slovník, zatímco ten můj by musel být pravděpodobně cenzurovaný. Nemohla jsem teď Ashleymu pomalu ani přijít na jméno, ale chápala jsem, že Lena s ním takové problémy jako já nikdy neměla, takže ho nemohla vidět v tom stejně černém světle. Každopádně jsem jí vždycky o všem zodpovědně povykládala, protože se vážně nedalo nechat si ty Ashleyho úlety pro sebe. „Je to magor,“ otitulovala jsem ho pro změnu já, což mi připadalo daleko výstižnější.

„Možná proto se mu tak líbí Andy,“ poznamenala v žertu, který teda mně osobně připadal krajně nevhodný. Ohledně Andyho jsem byla pořád taková přecitlivělá, protože jsem se těžko vyrovnávala s tím, že skončil ve vězení, a ohledně Ashleyho jsem se cítila stále dost popudlivě, jelikož mě dostal tím, že mě psychicky terorizoval jenom proto, že jsem chodila s Andym, kterého chtěl pro sebe, přestože musel vědět, že u něj nikdy neměl sebemenší šanci.

„Ty jsi fakt blbá, Leno,“ okomentovala jsem její špatný pokus o vtip, který v tomhle mém rozpoložení a v téhle konkrétní kombinaci skutečně nedělal dobrotu.

„Tak promiň, Is. Uznávám, to jsem trochu přehnala, ale… když mně to přijde fakt strašně absurdní, že se Ashley zamiloval do Andyho. Zrovna Ashley! Mně to prostě mozek nebere,“ žasla nad tím ještě dál, což jsem jí nemohla mít za zlé, protože i já jsem tuhle jobovku zpracovávala několik dlouhých dní. A to jsem alespoň nějakou dobu koketovala s tou myšlenkou, že by mohl být homosexuál.

„Víš, co přijde absurdní mně? Že jsme se do Andyho zabouchli všichni tři,“ podělila jsem se s ní o svůj postřeh, kterému se znovu notně podivila, ale tentokrát se tvářila, že v tom příjemném slova smyslu.

„Vidíš to, jaký je ten Andy horký zboží! Něco na něm prostě je, to se mu upřít nedá. Ale do koho se nakonec zakoukal Andy? Jenom do tebe, Is,“ připomněla mi Lena tuhle nepopiratelnou skutečnost, která mě nepatrně potěšila na mém jemném ženském egu, které slyšelo na to, že jsem u Andyho měla jako jediná úspěch já oproti jiným zájemkyním a teď zřejmě i zájemcům.

„A k čemu to je, když spolu stejně nejsme?“ položila jsem jí řečnickou otázku a nechala jsem se opět stáhnout tou negativní energií, která se kolem mě stále šířila, jakmile jsem pomyslela na Andyho v base.

„Už zase začínáš? Přestaň s tím, Issie. Teď jedeme na koncert, chceme se jet bavit, tak si tímhle nekaž náladu, prosím tě. S Andym spolu zase budete, až ho pustí. Do tý doby to musíš vydržet a jestli ho fakt miluješ, tak to prostě vydržíš. Víc možností stejně nemáš,“ ujasnila mi zcela nekompromisně a musela jsem uznat, že v tom měla moje plné sympatie, když se se mnou vůbec nemazala a spíš naopak se mnou jednala otevřeně a příkře. Chovala jsem se totiž jako nějaká bábovka místo toho, abych zatnula zuby a brala to tak, že je to výzva, která mě, stejně jako Andyho, může naopak posilnit. Jen se dostat přes tu počáteční slabost…

„No jo, máš recht. Už mlčím. Jedeme se bavit,“ připustila jsem smířlivě, abych nekazila náladu i jí a sama pro sebe jsem se rezolutně zařekla, že odteď vážně přestanu fňukat a seberu se.

„Přesně! Na tom koncertě už přijdeš na jiný myšlenky, uvidíš. Já už se fakt hrozně těším! Nevěřila bych, že budeme mít takový štěstí a dostaneme se přímo na pódium! To bude skvělý, všechno uvidíme a uslyšíme z první ruky. Ještě že jste s Jaredem zůstali tak dobří kámoši,“ radovala se Lena zcela nepokrytě a velmi opatrně poukázala na tu mou šikovnou protekci, která nám tohle zařídila. Bez ní bych neměla ani svou vysněnou práci, že... 

„Až moc dobří,“ sykla jsem si pod nos, když si vzpomněla na to jeho novoroční překvapení v podobě vášnivého polibku. Sem tam jsem si ho v mé živé paměti vybavila, protože to se opravdu jenom tak zapomenout nedalo, už jenom kvůli té dychtivosti a naléhavosti, kterou do toho polibku vložil. Že ke mně stále choval nějaké vřelejší city bych odhalila sama i bez toho, kdyby mi to přímo vzápětí neřekl. Z toho důvodu jsem byla trochu nesvá, protože jsme se s Jaredem od té doby měli poprvé vidět, ale chtěla jsem být pozitivní a věřit tomu, že se k tomu nebudeme vracet a naopak se k sobě budeme chovat úplně normálně. Alespoň já jsem to takhle měla v plánu…

„Co jsi říkala?“ požádala mě o zopakování, když tomu mému huhlání kloudně nerozuměla, ale v tomhle jsem se vrtat vskutku nemínila. O tomhle incidentu jsem výjimečně před Lenou mlčela, protože by z toho určitě udělala zbytečnou aféru, která by z mého úhlu pohledu byla značně přehnaná a pro mě už neznamenala zase tolik, kolik by měla, aby stála za sdělení. Ačkoliv se mi ten polibek nemálo líbil.

„Že už se na ten koncert taky moc těším,“ zamluvila jsem to pohotově, zatímco jsem odbočovala na parkoviště u Hollywood Bowl. S Jaredem jsem byla v kontaktu celý den, takže jsem od něj obdržela instrukce, abychom s Lenou přijely alespoň o dvě hodiny dříve, že už se tam s kapelou budou připravovat.

„A co s tím Shannonem? Už sis v tom udělala jasno?“ neodpustila jsem si velmi dotěrnou otázku na její zalíbení k Shannonovi, načež dočista zkoprněla. Zřejmě jsem se trefila do jejího citlivého místečka.

„Udělala a nebudu se mu nějak vnucovat. Jestli má zájem, tak ať mi ho sám ukáže,“ sdělila mi svoje stanovisko, které mělo logické odůvodnění a já s ním v podstatě naprosto souhlasila. Po tom mém seznámení se s Jaredem a provalení se pravdy o tom, že jsem se s ním spustila především pro to, abych získala nějaké kontakty. Tomu by se měla Lena velkým obloukem vyhnout, aby nevypadala jako nějaká zlatokopka, ale o to jí evidentně asi šlo především. Tak špatné příklady jsou tu od toho, aby se jim ostatní lidi vyvarovali, takže jsem ráda, že alespoň nějak jsem s tou chybou mohla posloužit…

„To je dobrý nápad. Správný muž by se měl o ženu snažit, a ne aby se mu sama nabízela. Minule jsem ti asi neradila úplně nejlíp, ale byla jsem trochu opilá, a to mám vždycky až moc namotivovaný sebevědomí,“ omluvila jsem se jí, že jsem to posledně, kdy jsme probíraly Shannona, nijak dvakrát dobře nevymyslela, ale naštěstí měla Lena svou vlastní hlavu a svůj vlastní vhodný úsudek.

„Namotivovaný sebevědomí?“ zopakovala po mně se smíchem, když jí zřejmě tohle moje slovní spojení přišlo srandovní, čímž nečekaně rozesmála i mě.

„Přesně tak. Každou chvíli mě někdo masíruje motivačníma řečma, jak se setkávám s úspěšnýma lidmi, kteří se mi snaží radit, abych i já dosáhla svých cílů. Ono je to jako fajn, to já si nestěžuju, jen… někdy už z toho trochu blbnu asi. V některých ohledech je lepší se držet spíš zpátky,“ připustila jsem se smíchem, protože ta trubka se pořád chechtala, což ale mohlo být i tím, že jsem již parkovala auto na parkovišti a ona byla celá u vytržení z toho, co nás tenhle večer čekalo.

„Taky bych řekla. My už jsme tady, co? Páni, tak jdeme na to,“ tetelila se štěstím a zase se v tom sedadle neposedně vrtěla jako to šídlo. Odkývala jsem jí to, pobraly jsme si věci a vydaly se do backstage za pódium, kde měli být Jared se Shannonem i zbytek jejich kapely s celým týmem.

S kluky jsme se pozdravily v přátelském duchu, kdy se nezdálo, že by se ke mně Jared po tom Silvestru choval jinak, stejně jako Shannon dál po Leně skoupě pokukoval, ale protože měli oba dva plno práce, nemohli se nám nějak extra věnovat. Pochopitelně. Zaúkolovali pár lidí ze své crew s tím, že kdybychom něco potřebovaly, tak aby se o nás ve všem postarali, ale kromě pití, lehkých dek na přikrytí a toalety jsme seděly na místech, přímo na straně pódia, jako ty pěny a nikdo o nás pomalu ani nevěděl. Díky asi dvouhodinovému časovému předstihu, se kterým jsme dorazily, jsme slyšely zvukovou zkoušku, kdy kluci se zvukařem ladili zvuk jak zpěvu, tak nástrojů, aby všechno znělo dokonale, což Jared nepochybně vždy vyžadoval. V tomhle směru byl striktní perfekcionista, takže se nespokojil s výsledkem, dokud věci nebyly dle jeho představ, ale protože se z něj za ty roky stal naprostý profesionál, věděl už moc dobře, co a jak to na těch koncertech chce mít. Stejně tak i Shannon za bicíma. Zkoušelo se i nasvícení pódia, světelná show, chystaly se ještě děla na konfety, jestli funguje projekce, prostě všechno, co mělo nějaký větší význam během koncertu a mohlo se kdykoliv před jeho počátkem ještě porouchat.

Hodinu před startem bodyguardi začali pouštět fanoušky dovnitř, kteří si na místa sedali podle toho, jak přišli, tudíž zde platilo pravidlo – kdo dřív přijde, ten dřív mele. Člověku by se mohlo zdát, že sedět na koncertu, místo toho vytvořit po pódiem pořádný kotel, je celkem nudné, ale Jared tenhle první koncert koncipoval spíš do akustické formy, takže pro vychutnání si toho zážitku bylo sezení právě naprosto ideální. Další koncerty už mají prý připraveny v klasickém pojetí, ale Jared prohlásil, že pro tohle speciální místo chce něco jiného než obvykle. Koncertovat v Hollywood Bowl byl jeho dlouholetý sen, a když se mu konečně splnil, zajisté chtěl, aby to i pro něj bylo nezapomenutelné. Proto neustále zářil nadšením, hýřil energií a rozdával úsměvy na všechny strany. A pokaždé, když si v tom předkoncertním chaosu našel chvilku na nás dvě, vůbec se netajil tím, že je vděčný za naši přítomnost a že mu k té dobré náladě značně přispívá, čímž jsme byly s Lenou ještě raději, že jsme si to nenechaly ujít. Před zahájením koncertu si k nám Jared skočil ještě pro povzbudivé objetí, u kterého jsem krátce zaváhala, ale upřít jsem mu ho skutečně nedokázala, a ani poděkování, že jsme mohly být u téhle chvíle s nimi také.

Koncert odstartovali mrazivě krásnou skladbou Birth, kde se v krátkosti mihli artisté v točících se kruzích, hadí ženy, kluk na kole, a to všechno v barevném dýmu, což muselo vypadat zvenku skvěle. Z Jaredova andělsky čistého hlasu mi už při jeho prvních zazpívaných tónech naskočila husina a seděla jsem na židli jak v transu, tak moc mě dokázal vtáhnout během prvních minut do svého světa. Hned za první písničku si vysloužil od fanoušků stand up potlesk, čímž jeho i celou kapelu úžasně ocenili a přivítali. Jakmile se fanoušci opět usadili do svých sedaček, ujal se slova zase Jared: „Ahoj všichni! Zdravím celý Hollywood Bowl! Jak se máte?“ Ozval se hurónský jekot, kdy fanoušci dávali najevo svou radost z toho, že tu můžou být. „To zní, že se máte stejně skvěle jako já. Jsem hrozně šťastný, že tady můžu být s vámi všemi! A jsem moc vděčný za to, že jsme se tu sešli v plném počtu, protože vám se povedlo tohle úžasný místo celý vyprodat! Neskutečný! Děkuju vám, lidi! Proto doufám, že si to tu spolu pořádně užijeme a odneseme si odsud společné vzpomínky na tenhle zvláštní večer, na který do konce života nezapomenu! I proto, že je tu někdo, na kom mi hodně záleží,“ odmlčel se, aby se mohl ohlédnout za sebe a najít tak můj překvapený obličej, jak jsem se snažila odhadnout, jestli tím opravdu myslí mě. Když na mě mrkl a rozkošně se usmál, neměla jsem o čem pochybovat, a tak jsem na něj jen rozpačitě zamávala a nejraději bych se propadla na místě. Tohle fakt není dobrý…

„Tak jste připraveni?“ otočil se opět ke svému publiku, které zase nadšeně povykovalo, ale Jared s tím hecováním ještě stále nepřestával: „Jste připraveni?!“ Teď už z lidí vymáčkl natolik silný řev, který mu konečně stačil, takže rázně mávl rukou, čímž kapele naznačil, aby spustili další písničku, kterou bylo živější Up in the Air. První třetina koncertu byla celkově o něco nadupanější, vzhledem k výběru takových svižnějších skladeb, které nutily fanoušky nejen se vrtět a pohazovat hlavou či končetinami, ale někdo to prostě nevydržel, postavil se a pařil mezi ostatními lidmi, kteří kolem něj seděli. I my s Lenou jsme se párkrát postavily a regulérně jsme si zatančily a zaskákaly, jinak jsme seděly a houpaly se aspoň do rytmu, protože ta jejich hudba holt člověka v klidu nenechávala. Přesto jsem se neustále podvědomě obávala toho, aby se Jared nerozhodl udělat nějakou blbost, jako mě třeba vytáhnout na jeviště k němu…

Jared ale vymyslel něco jiného, aby mě mohl totálně uvést do rozpaků a donutit mě zamyslet se nad tím, jestli to takhle mezi námi bude vůbec fungovat dál. Během ryze akustické části vystoupení, kdy zpíval a hrál sám na kytaru, dle reakcí lidí, ty úplně nejoblíbenější songy jako The Kill, Hurricane, Alibi, si vzal kratší pauzu pro další proslov.

„Teď bychom vám rádi zahráli něco nového. Tahle písnička vznikla teprve nedávno a je to… taková má zpověď, reakce na to, co jsem během minulého roku zažil a čím jsem byl ovlivněn. Co se navždy zapsalo nejen do mé mysli, ale i do mého srdce a myslím, že ta dotyčná osoba snadno pozná, že se jedná také o ni, a protože tu se mnou je, chci ji zahrát jenom pro ni. Proto ji naživo uslyšíte poprvé a zároveň i naposled, a jsem rád, že ji můžu zahrát právě tady na tomhle místě. Snad se vám to bude líbit, tohle je The Story,“ představil novou skladbu i s velmi osobním úvodem, při kterém jsem domýšlivě usoudila, že tím nejspíš naráží na mě, což mi málem způsobilo mžitky pod očima. Znovu to ale potvrdil tím, když se na mě otočil, a i na tu dálku se na mě tak intenzivně podíval, až se mi u toho zatajil dech. Jinak jsem uvnitř doslova panikařila a zmocnila se mě naprostá beznaděj, že se mi tohle doopravdy děje. No to snad ne! Co to, kruci, vyvádíš, Jayi?!

„Že tím myslel určitě tebe, co?“ napadlo i Lenu, takže tu muselo být natolik průhledné, že ani jí to neušlo.

„No já doufám, že ne!“ odsekla jsem jí, protože mě tohle jeho rádoby romantické překvapení spíš nepříjemně zaskočilo a netušila jsem, jak se k tomu mám vlastně postavit. Ale jakmile začal hrát a zpívat, stejně mě tím naprosto uchvátil a hltala jsem mu každé jednotlivé slovo. Zpíval tak procítěně, že se opravdu nedalo pochybovat o tom, že by tenhle text nebyl z jeho vlastní hlavy a z jeho vlastních pocitů, které nepřímo odkazovaly na náš vztah. Chvílemi mě až skoro dojal, jak srdceryvně tu píseň podával, ačkoliv jsem věděla, že tohle nebudu moct nechat jenom tak. Tohle budeme muset nějak rozlousknout a Jaredovi se to nejspíš nebude líbit…

„Ale že to bylo krásný,“ rozplývala se nad tím i Lena, která měla pomalu na krajíčku stejně jako já. Dojetím, ale i zoufalostí. 

„To bylo,“ vydechla jsem celá unešená a vrtěla jsem nad tím bezradně hlavou, protože jsem byla pořád na vážkách, jak na to mám reagovat. Naštěstí jsem měla pořád do konce koncertu nemálo času na to přijít…

„Vypadá to, že k tobě pořád něco cítí, ne?“ pitvala se v tom Lena neprodleně a tvářila se u toho, jak kdyby spatřila osmý div světa, ale tomu jsem hodlala neprodleně učinit přítrž, protože by ze mě pak akorát ještě vytáhla tu naši momentku s polibkem, kterému jsem já zřejmě nepřikládala takovou váhu jako Jared. Ten se evidentně rozhodl znovu zapojit svoje zbraně a vyjít do boje o mou přízeň. Ne, ne, ne, tahle historie se prostě nemůže opakovat!

„Jsme jenom kamarádi, a tak to taky zůstane. Třeba tím chtěl jen nějak shrnout tu naši známost, pro každého z nás to znamenalo něco trochu jiného,“ pravila jsem obligátně, abych se do toho příliš nezapletla a neprozradila k tomu víc, než by bylo nutné. Lena jen protáhla obličej dolů, pokrčila rameny, načež se jala do tleskání ze všech sil, když Jaredova kytara dohrála poslední akordy téhle intimní skladby. Sklidil za ni neskutečný potlesk, který mě až udivil, ačkoliv jsem přitom od Jareda věděla, že mají se svými fanoušky nezvykle pevné spojení, které se právě naplno projevilo. Sama jsem tleskala jak divá, takže když se Jared otočil a šel si odložit kytaru, nemohlo mu to ujít a vykouzlilo mu to zářivý úsměv na rtech. Neudržela jsem se a usmála jsem se na něj taky, což úplně neodpovídalo tomu spíš negativnímu rozpoložení uvnitř mě, ale zatím se to ve mně ještě úplně neusadilo. A byl to nesporný fakt, že ta písnička byla prostě nádherná... 

Zbytek koncertu uběhl téměř jako lusknutím prstu, ale popravdě jsem ho už nevnímala tolik soustředně jako před tou Jaredovou písničkou víceméně věnovanou mně. Neustále jsem se k tomu v mysli vracela, abych se dobrala k nějakému definitivnímu postoji, který k té Jaredově nevítané náklonnosti zaujmout. Nejprve bude asi lepší si poslechnout, co mi k tomu řekne sám Jay…

Po koncertu se kluci odebrali v backstage do společné místnosti, kde si mohli sednout a chvíli vydechnout, protože na tom pódiu nechali naprosto všechno. S Lenou jsme je do té zašívárny následovaly, což taktéž spadalo do Jayových důkladných instrukcí, takže jsem nasadila bezstarostný výraz a se slovy vyjadřující jen samou chválu jsme vešly dovnitř.

„Tak tady jste!“ vítal nás Jared zvesela, zatímco si ručníkem prosušoval mokré vlasy.

„To jsme rádi, že jste vydržely až do konce,“ žertoval Shannon, který pro změnu doplňoval potřebné tekutiny, když hektolitry propotil za bubny.

„Jak jinak. Byl to totiž fakt skvělý koncert!“ reagovala na Shannovu poznámku automaticky Lena, která s ním ihned navázala přímý oční kontakt. Shann se na ni vlídně zaculil a seděl si pohodlně rozvalený na gauči s nohama nahoře, jak si ten dobrý pocit z vydařeného koncertu maximálně vychutnával.

„Jasně, byl to vážně zážitek. Moc se nám to s Lenou líbilo,“ přidala jsem se k poklonám i já a myslela jsem to naprosto upřímně, přestože jsem si na tom vystoupení jeden menší kaz přeci jen našla.

„Jo? Tak to mám radost, snažili jsme se… Myslím, že jsme tu šňůru odstartovali se vší parádou,“ zhodnotil jejich výkon i sám Jared, čemuž se nedalo jinak než horlivě přikyvovat, což jsme taky s Lenou záhy provedly. Ovšemže ve veškerém popředí toho koncertu byl Jaredův božský hlas, úžasné texty jeho vlastních písní, alespoň v drtivé většině, stejně jako samotná hudba, ale také celková show nebo ta jedinečná atmosféra, kterou se svými fanoušky dokázal vytvořit, i tím, že si pár vyvolených pozval na pódium. Se vším všudy to byl opravdu jedinečný zážitek, který mi posunul hranici těch nejlepších koncertů, které jsem kdy viděla, nebo na kterých jsem byla, zas o kus dál…

„Rozhodně, brácho. Tenhle koncert se povedl. Nasadili jsme si laťku celkem vysoko, bude těžký ji udržet i na těch dalších,“ přitakával mu duchapřítomně Shannon, který mi tím zároveň připomněl, že před sebou mají menší turné po Státech, které jim zabere několik dlouhých týdnů. Proto jsem znejistěla, jestli s Jaredem mám cokoliv probírat, když to všechno nakonec beztak vyšumí, protože se nějaký ten měsíc neuvidíme. A pokud jsem si to dobře pamatovala, měli odcestovat už pozítří. Přesto jsem měla jistou potřebu mezi námi uvést věci na pravou míru, aby ho to už víc nepokoušelo a nedělal si nějaké plané naděje.

„Ty další už ale nebudou takovýhle speciální. Teď už nás čekají klasicky haly a arény, tam už jsme přece jako doma,“ uklidňoval Jared svého staršího bráchu, který se obával o jejich následující vystoupení.

„No to teda. Ehmm… mohla bych s tebou mluvit? Někde… o samotě?“ požádala jsem Jareda, když zatím pořád postával a jako by znovu naznačil, že pro něj tenhle koncert měl trochu jiný význam. V tu ránu jsem na sobě zaznamenala pohled všech ostatních na sobě, protože si pod tím každý mohl představit úplně cokoliv. Ale víme, co to s největší pravděpodobností ve skutečnosti bude, že…

„No jasně. Půjdeme vedle,“ vyhověl mi ihned ochotně a gestem ruky mně naznačil, ať ho následuju. Když jsem procházela kolem Leny, škádlivě se na mě šklebila, a tak jsem do ní normálně strčila, aby v sobě přestala živit tu náctiletou naivku, která věří na pohádky. Bohužel jsem se nevyhnula ani Shannonově pohledu, který byl nefalšovaně podezřívavý a zjevně nesouhlasný. Zavřela jsem za sebou docela rázně dveře, abych je varovala před tím, kdyby je náhodou ráčilo napadnout nás ve vší neslušnosti a choré zvědavosti odposlouchávat.

„O co jde? Já teda nejspíš vím o co, ale… Nepřišlo mi, že bych tě tím nějak naštval nebo tak,“ vyzval mě, abych se pustila do toho, kvůli čemu jsem si vynutila tohle soukromí. Jared se na mě neustále mile usmíval, čímž mi jasně napovídal, že se necítí nijak nepatřičně. Možná jsem to vnímala až příliš úzkostně, když jsme spolu s Jaredem na tom Silvestru řešili, že o něj už víc zájem nemám, ale neměla jsem ponětí, jak si to jinak vyložit.

„No… to asi podle toho, jak jsi to myslel, Jayi,“ nadhodila jsem, že moje adekvátní odezva se bude odvíjet od jeho původních motivů, které ho k tomu vedly.

„Myslel jsem to tak, jak jsem to říkal,“ uzemnil mě dost nekonkrétním komentářem, ale já se nedala tak snadno umlčet.

„Dobře, dobře. Já jen, aby sis od toho nesliboval třeba něco víc… Po tom Silvestru si nejsem moc jistá tím, jak to teda máš,“ naťukla jsem tohle ožehavé téma, na což se na mě mírně podmračil.

„Jo, no… ten Silvestr. Tak tam mám trochu okno… Vím, že jsem tě políbil, chtěl jsem to totiž udělat celý večer, a vím, že jsme to pak probírali, ale co jsme si přitom říkali, to už fakt nevím. Jak na ten alkohol nejsem moc zvyklý, tak mi pak stačí málo a hlavně si nic nepamatuju, takže… mi to promiň. To jsem úplně nevychytal,“ omlouval se mi, že si to nedovede vybavit, protože mu všechny vzpomínky zastřel alkoholový mlžný opar.

„Zrovna za to se mi omlouvat nemusíš,“ prohodila jsem ledabyle a trošku trpce jsem se u toho ušklíbla.

„A za něco bych měl?“ opáčil dotčeně, když se mu má lehce panovačná poznámka nečekaně příčila.

„Ale ne, Jayi, to vůbec ne, ale… jen bych nechtěla, aby sis dělal nějaké naděje ohledně nás dvou, protože… já prostě pořád miluju Andyho,“ shrnula jsem v kostce, abychom se v tom nějak detailně nehnípali. Když Jaredovi vyskočilo obočí trochu výš, mohla to být známka toho, že už se mu ten náš rozhovor trochu vybavoval.

„A jo, něco takového jsi mi říkala,“ rozjasňovalo se Jaredovi postupně.

„Určitě, protože… fakt nestojím o to, aby se historie opakovala. Nemuselo by to skončit jako teď, že jsme kamarádi, za což jsem mimochodem moc ráda,“ používala jsem víceméně stejné fráze jako posledně.

„Ha! Takže připouštíš, že by to mezi náma ještě šlo dát dohromady,“ vyložil si to Jared po svém, jak se upnul na tu pošetilou vidinu, kdybychom my dva opětovně skončili jako pár. No, což o to, ono by to reálně šlo, ale dozajista by to skončilo stejným fiaskem jako při tom našem prvním pokusu.

„Právě že ne, Jayi! Poslouchej, prosím, co ti říkám, když si to teda nepamatuješ,“ předhodila jsem mu takovým stylem, že by si snad mohl i vymýšlet o tom, že si nic nepamatuje, aby si mě trochu otestoval.

„Já tě poslouchám a mám z toho akorát dojem, že se tomu tolik bráníš hlavně proto, že se bojíš spíš toho, kdyby to mezi námi vyšlo. Ten polibek se ti líbil, to popřít nemůžeš,“ vyrukoval na mě docela sebevědomě, až mě tím úplně odzbrojil, takže jsem se nevzmohla na jakýkoliv pokus mu to vymluvit.

„Tak fajn, to nepopírám, ale… prostě nechci, aby nám to přerostlo zas přes hlavu. Kdybys v tomhle chtěl pokračovat, tak pak bych musela trvat na tom, že se přestaneme vídat,“ srozuměla jsem ho s nepatrnou pohrůžkou, aby to vzal v plné váze na vědomí. Nechtěla jsem ho tím vystrašit, ale jen mu oznámit své budoucí kroky, jestliže to na mě nepřestane zkoušet…

„To jako fakt?“ nechtělo se mu tomu věřit a trochu nedůvěřivě si mě u toho prohlížel.

„Mám pro tebe pořád jistou slabost, Jayi, asi jako ty pro mě. Možná jsme to naše přátelství přece jenom trochu uspěchali. Je jedině dobře, že odjíždíte na to turné, alespoň si od sebe odpočineme a trochu si to ujasníme. I když… já už jasno dávno mám. Vybrala jsem si Andyho, vždycky bych si vybrala jeho a nerada bych, abys tím ty zas nějak trpěl. Na to mi na tobě až moc záleží, víš.“ Uhrála jsem to na tu citlivější strunu, když jsem ho předešlým výrokem poněkud popudila, ale podle jeho chápavého výrazu to zřejmě zabralo.

„Hádám, že jsem to už předtím nechápal, stejně jako to nechápu ani teď,“ ucedil takový hořkosladkým tónem hlasu a nad tou ironií se uchechtl. Jasný důkaz toho, že se ta historie vážně opakuje!

„Není to tak, že bys pro mě nebyl dost dobrý, to rozhodně ne, ale… jen pro mě nejsi ten vhodný, chápeš? Tím je holt Andy, ať je, jaký je, tak my dva k sobě patříme. Až někoho takového najdeš, tak ti to pak taky bude jasný,“ poradila jsem mu pokorně, aby to ode mě nebral jako nějakou posměšnou urážku, ale spíš vstřícné konstatování.

„Asi jo, asi to chápu, když to podáš takhle. Tak v tom případě ten… tu mou slabou chvilku na koncertě ber tak, že… tě mám taky pořád rád. To, co mezi námi bylo, pro mě pořád hodně znamená a ovlivnilo mě to natolik, že mě to změnilo jako člověka, za což jsem ti mimochodem vážně hodně vděčný. Záleží mi na tobě, Issie, a chci, abys byla šťastná, takže doufám, že se k tobě Andy začne chovat tak, jak má, jinak… mu to vysvětlím, ano?“ popřál mi skoro totéž jako na té jejich silvestrovské párty v Letovic rezidenci, ale aspoň jsem si mohla být jistá tím, že to myslel skutečně upřímně.

„Díky ti, Jayi. Vy na té tour buďte hlavně opatrní, jo? Ať se vrátíte v pořádku domů. A užijte si to! Budu se těšit až mi o tom budeš vyprávět,“ apelovala jsem na něj zase já, aby kladl svou bezpečnost na první místo při svých cestách. On se na mě u toho tak sladce zasmál, načež mě popadl do svého širokého náručí a párkrát mě v něm pohoupal jako v dětské kolíbce, čímž rozesmál zase mě. Ani mi to nevadilo, že jsme přešli do přímého fyzického kontaktu, kdy byl pořád ještě dost zpocený, přestože jsme se tu opět bavili o tom, že mezi námi již nic víc, než přátelství nebude. To je komedie, že?

„Jasně, rád ti povyprávím o všem, kde se co stalo. Díky ti, Issie... Za všechno. Budeš mi chybět,“ loučil se se mnou, zatímco si mě pořád u sebe na hrudi kolébal a mně to náramně bavilo, takže jsem se držela dál jako klíště a smála se u toho jak praštěná. Ale když já ho opravdu považovala za dobrého kamaráda, ačkoliv se u mě občas projevily takové ty pozůstatky růžových brýlí z našeho vztahu.

„Ty mně taky, Jayi,“ vylítlo ze mě bezmyšlenkovitě, ale to zejména proto, že to byl nesporný fakt. Pak mě pustil, dlouze a tak láskyplně, s očima překypujícími něhou, se na mě zadíval, skoro jako na svatý obrázek a nepřestával se na mě sladce usmívat. Následně se ke mně sklonil a vlípl mi letmou pusu na čelo a ještě mě pohladil po délce mých vlasů, což na mě působilo, jako by se se mnou loučil i z toho nostalgického hlediska, jako s bývalou partnerkou, ke které stále choval nějaké vřelejší city. Snad mu to turné pomůže na mě zapomenout a během něj si třeba najde tu správnou ženskou, která k němu bude perfektně pasovat. To by si doopravdy zasloužil…

 Prvně bych chtěla ujasnit, že se tu vážně nesnažím propagovat svoje oblíbené umělce, ačkoliv to tak na první dobrou vypadá. Asi bych si mohla odpustit ty písničky, ale když mě fakticky hrozně baví, když nějakým způsobem můžu propojit svůj fiktivní svět s tím reálným, když jejich tvorba takhle skvěle může zapadat i k mém příběhu. Mám tedy pak trochu problém s tím, že mám zcela pomýlený dojem, jako bych ty lidi pak skutečně znala, když o nich i píšu a vytvářím jim jistý charakter, ale to už je vedlejší. :D Tak snad vám nebude vadit, že i v další kapitole vás čeká trochu "propagace" ohledně Andyho. :)))

Jinak všem mnohkrát děkuji! Jste báječní čtenáři! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 51. kapitola: