OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 43. kapitola

14.03.2020 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 761×

Dny se míjely jeden za druhým, stejně tak jako týdny, které se měnily v celé měsíce. Plně jsem se ponořila do své nové práce asistentky ve světoznámém módním domě Chanel, kde jsem byla k dispozici téměř nepřetržitě. Nechávala jsem tam maximum své energie, a abych si vytvořila ve firmě mezi důležitými lidmi dobré jméno, brala jsem si spoustu věcí i domů, kde jsem mnohdy tvořila až do noci či rána, a protože jsem stále denně chodila vypomáhat do útulku, neměla jsem skoro ani čas se pořádně vyspat. Bylo to náročné, ale přitom mě to doopravdy naplňovalo. Nechtěla jsem být domýšlivá, ale věřila jsem tomu, že po uplynutí zkušebního trimestru, nebo i dříve, mě plnohodnotně zaměstnají a já se stanu neoddělitelnou součástí tvůrčího týmu kreativní ředitelky Virginie Viard, se kterou jsem měla již tu čest se několikrát setkat. Přestože na mě prvotně působila takovým odměřeným dojmem, velmi rychle jsem pochopila, že se jednalo spíš o takovou její pózu, kterou si testovala lidi kolem sebe. Navíc jsem měla podezření, že do mého začleňování se do kolektivu nejspíš opět částečně zasáhl Alessandro, protože jsem ho ve firmě jednou zahlédla a věděla jsem, že se s Virginií dobře znají. A taky mi navíc poslal textovku s gratulací ještě dřív, než jsem mu to sama oficiálně oznámila jako hotovou věc. Ať žije protekce, že. Bez ní bych se nikam nedostala... 

Jinak s lidmi z práce jsem zatím žádné extra důvěrné vztahy nenavazovala. Jednak proto, že jsem to místo nakonec, i když jen s velmi malou pravděpodobností, nemusela dostat, ale také proto, že jsem byla zpočátku opatrná. Chtěla jsem si ty lidi nejdřív trochu oťukat, než se s někým třeba začnu víc přátelit. A taky mi mezi myšlenkami po tom všem čtení o osobním rozvoji uvízla poznámka o tom, že by si člověk na pracovišti neměl dělat žádné velké kamarádíčky, aby mohl o to efektivněji oddělovat pracovní život od toho soukromého.

Schylovalo se pomalu ke konci dalšího roku a do Vánoc zbývaly necelé dva týdny. Neměla jsem příliš času na nějaký osobní život, ale sporadicky jsem zavítala do klubu za Lenou, anebo častěji Lena ke mně. Navštěvovaly jsme se a snažily jsme se dát náš dřívější sesterský vztah zpátky dohromady. Lena se pořád kála za to, že se s Andym vyspala tak záhy poté, co jsme se rozešli, což bylo opravdu hodně pochybné rozhodnutí, ale vzhledem k jejím důvodům, že do něj byla poměrně dlouho nešťastně zamilovaná, jsem se nad to snažila povznést a už se k tomu vůbec nevracet. Po dalším našem společném setkání se to mezi námi stále víc a víc zlepšovalo. Možná tomu i dost pomáhalo to, že jsme z našich konverzací úplně vypustili Andyho, což mezi námi vzniklo čistě spontánně jako taková nevyslovená dohoda, ačkoliv se s ním v baru pochopitelně občas setkávala a nějaké ponětí o něm zajisté také měla.

Jistě, že jsem na jednu stranu zmírala touhou se na něj zeptat a zajímat se o to, jak se má, ale na tu druhou jsem moc dobře věděla, že bude rozumnější se dál ovládat a taktně ohledně Andyho mlčet. A určitě to i pro mě mohlo být o to snazší než nějak detailně vědět, co Andy vlastně dělá a jak se má. Chyběl mi úplně neskutečným, někdy až nesnesitelným způsobem, ale předstírat před ostatními, jako by Andy nebyl, to mi lehce pomáhalo. A to vědomí, že Andy nejspíš dělal to samé, protože za celou tu dobu se mě ani jednou nepokusil třeba zkontaktovat, přestože mu dělalo takový značný problém mě nechat odejít, tak to mi to taktéž poněkud usnadňovalo. Ovšem faktem bylo, že jsme si v našich posledních dnech řekli celkem šokující věci, které mezi námi uvízly poměrně dost hluboko a které na naše jedinečné pouto uvrhly takový temný stín. Alespoň jsme si díky tomu odstupu mohli všechny nejasnosti v hlavě trochu urovnat…

Nárazově jsem se vídala s Jaredem, který se čím dál aktivněji věnoval i se Shannonem své kapele, takže toho času měl také čím dál míň. Po Vánocích měli rozjet menší turné po Státech, které mělo odstartovat prvním koncertem v druhé polovině ledna v Hollywood Bowl, kam jsem plánovala také jít, abych je konečně slyšela hrát naživo. Se Shannem jsme trochu uvízli na mrtvém bodě, kdy se mnou víceméně nekomunikoval, když nemusel, ale když už musel, tak se ke mně choval docela mile. Chtě nechtě jsem musela mít pochopení proto, že jsem ho tolik zklamala, a tudíž mě Jared doslova fascinoval tím, že on se nad to všechno velkoryse povznesl a pokaždé si nefalšovaně užíval svou novou roli mého dobrého kamaráda, se kterým jsem se skvěle bavila, protože jako přátelé jsme si náramně padli do noty. Shann měl stále potíž s tím to pochopit a stavěl se k tomu takovým stylem, který bych daleko víc čekala právě u Jareda. Ale ti dva si kupodivu jakoby vyměnili vzájemně své role, takže jsem se tomu vyžírání si vysypaných drobků tak jako tak nevyhnula.

Seděly jsme s Lenou na skleničce v jednom takovém menším, příjemném podniku, kam jsme zašly po koncertě naší společné oblíbené kapely, která asi dvakrát vystupovala v Leather Wings a nám se hodně zalíbila. Byl to jeden výjimečný večer, který jsem měla volný a ráda jsem ho takhle využila i s mou nejlepší kamarádkou. Navíc to mohlo představovat další společné vzpomínky, které nás mohly opět o něco sblížit.

„Byli fakt dobrý, co?“ vstřebávala nejnovější zážitek Lena, zatímco se culila od ucha k uchu a usrkávala z nějakého dvoubarevného drinku, který si nechala namíchat na osobní doporučení pohledného číšníka.

„To teda! Čím dál lepší, řekla bych,“ přitakávala jsem jí ochotně, protože i mně se ten jejich koncert nesmírně líbil. Jednalo se o mladistvou rockovou kapelu, která si nás dvě získala dost chytlavými a melodickými písničkami, charismatickou zpěvačkou se sametovým, ale silným hlasem a jejím stejně tak charismatickým dvojčetem. Díky akci v našem baru jsme se s nimi mohli osobně seznámit a díky tomu jsme zjistili, že to jsou moc pohodoví lidi. Proto jsme se je rozhodly podpořit tím, že jsme přišly na jedno z jejich vystoupení a ocenit jejich neskutečné nasazení.

„Tohle se poslouchá líp než ta Andyho skvadra,“ pronesla v žertu a rozesmála se, než ji po několika sekundách přešel smích, protože jí po těch pár skleniček sepnulo, že zmínila toho, jehož jméno nesmíme vyslovit. Já se snažila tvářit, jako že jsem si toho ani nevšimla a jen jsem se ironicky ušklíbla za doprovodu souhlasného pokyvování.

„Rozhodně. Je fajn, když rozumíš textu a nemusíš luštit každé slovo,“ přiměla jsem se vyplodit v hlavě nějakou smysluplnou větu, která by sekundovala té její poznámce.

„Promiň, Is, já jsem… Vím, že se o něm nebavíme, nechtěla jsem,“ omlouvala se mi vzápětí, jakmile se osmělila se do tohohle ošemetného téma trochu zakousnout. Jen jsem nad tím ležérně mávla rukou, přestože ve mně každá buňka křičela, abych se pustila v téhle debatě daleko za určené hranice. 

„To je dobrý, Leno. Nerada bych… Neber si to špatně, ale o Andym se nechci bavit jak kvůli tobě, tak hlavně kvůli sobě, víš? Bude to tak určitě lepší,“ objasnila jsem co nejstručněji, abych se v tom zbytečně nevrtala. Opět ze stejného důvodu, kterými byla psychická pohoda moje a taky její. Ona po mně tak jako plaše loupala očima, aby mě nejspíš příliš neprovokovala, ale přitom se tvářila pořád tolik vlídně.

„Já to chápu a… souhlasím s tebou,“ uznala po kraťoučké odmlce, kterou jsme tohle téma uzavřely.

„Tak bezva… No, hmm… Poslyš! Když jsme dneska zvládly jeden koncert, tak co dát příští měsíc ještě jeden, co? Jared bude hrát s Mars v Hollywood Bowl a u toho bych fakt moc ráda byla. Nešla bys taky?“ navrhla jsem jí zcela otevřeně i proto, abych zamluvila ten trapný moment ohledně Andyho. Lena se nad tím chvilku zamyslela, než se jí tvář nadšením rozzářila, takže jsem v podstatě ani nemusela slyšet její odpověď.

„No jasně! Proč ne? To zní náhodou dobře, takže… klidně od Jareda sežeň dva lístky, jestli to bude možný,“ pobídla mě, abych znovu využila té jedinečné možnosti, že se s Jaredem dobře známe, což jsem už takhle pravidelně dělávala, že. Ale tak nějak jsem automaticky počítala s tím, že taktéž v tomhle případě Jared udělá výjimku a ty lístky mi poskytne nějak jinak než oficiálním prodejem. Ano, bylo to vypočítavé, ale být expřítelkyně a kamarádka slavného hollywoodského herce a zpěváka mělo spoustu svých výhod, které jsem čas od času čerpala, jak se mi to hodilo. Nějakou chvíli jsem se pak sice potýkala s nepříjemnými pocity, jako že ho využívám, když to jde, ale nakonec mě to naštěstí vždy nějak přešlo a většinou mi s tím pomohl samotný Jared. 

„Pokusím se to zařídit. S Jayem jsme domluvení, že se do Vánoc ještě uvidíme,“ vhodila jsem do placu jen mezi řečí, ale popravdě jsem se na to setkání už moc těšila. I z toho důvodu, že jsem neměla ponětí, jak budu trávit blížící se svátky vánoční. Nejspíš prací, protože mi nic jiného nebude zbývat. Nemám je s kým a jak trávit, na rozdíl od většiny zaměstnanců firmy, které si na Vánoce hromadně brali dovolenou. Nejraději bych sedla na letadlo a letěla do Ruska za svou babičkou, ale to jsem si z finančních důvodů prostě nemohla dovolit. Takže plánem na letošní svátky byl útulek a práce, které mi pomůžou zahnat ten smutek a samotu, která by mě jinak nejspíš sejmula na plné čáře.

„A co vlastně budeš dělat na Vánoce, co? Máš nějaké plány?“ Lena navázala na moje myšlenky otázkami, kterými jsem se doteď sama zabývala.

„Ani ne… Vypadá to, že budu v práci nebo pomáhat v útulku, protože… nevím, co bych jinak dělala. Nechci být na Vánoce sama,“ přiznala jsem zcela otevřeně, jelikož jsem tušila, že ona na tom nejspíš bude podobně. „A co tvoje plány?“ zeptala jsem se vzápětí, abych jednak potvrdila či vyvrátila svou domněnku a také proto, že mě to zajímalo. No a v neposlední řadě to byla slušnost jí ten dotaz vrátit.

„No nějak tak, vzala jsem si dokonce nějaký šichty navíc, abych neseděla doma sama a zbytečně nepřemýšlela,“ pronesla stejně tak upřímně jako já, že ani ji nečekaly žádné extra šťastné a veselé, proto se je rozhodla vyřešit podobně jako já, když se nějak smysluplně zaměstná. „Hele, Issie, a co kdyby… Co kdybychom ty Vánoce nějak přežily spolu? Jako dvě singl kamarádky, které bohužel nemají nic lepšího na práci než práci,“ napadlo ji pohotově a celý ten svůj nápad pronesla s takovým hořkosladkým tónem, kterým mě rozesmála, čímž jsem aspoň nahnala trochu času k odpovědi, kterou jsem si potřebovala trochu rozmyslet. S Lenou jsme pořád pracovaly na tom, abychom naše přátelství posunuly zpět do starých kolejí, což zajisté chtělo svůj čas a trpělivost.

„Ale jo, to bychom mohly. Lepší než po večerech samy sedět u televize s vaječňákem, co,“ přidala jsem svou troškou do mlýna, čímž jsem zas rozesmála ji, když si to nejspíš představila, jak by to reálně vypadalo.

„Tak budeme sedět s tím vaječňákem u televize spolu,“ držela se té mé sarkastické poznámky a šklebily jsme se u toho obě dvě. Ne že by to byla nějaká výhra, ale o Vánocích prostě člověk nechce být sám. A tak mě napadlo, jak je bude asi trávit Andy. Ne že by on Vánoce někdy nějak moc řešil, spíš ho ten celý jejich smysl víceméně míjel, ale vzhledem k tomu, že se u něj pár věcí změnilo, třeba i na tohle začal nahlížet trochu jinak.

„Pak si dáme vědět, jo? Abychom se vůbec časově sladily, když jsme si naplánovaly tolik práce. Ale po večerech budu mít určitě volno, takže je to spíš na tobě,“ upozornila jsem ji v dobré víře, aby nám naše nové plány nezkazily ty původní. Byla jsem z toho trochu rozpačitá, ale na druhou stranu jsem se docela těšila. S Lenou jsme se uměly bavit.

„Taky pravda. Podívám se přesně na rozpisy služeb, ale vím, že toho dvacátého čtvrtého jsem určitě v baru, ale na první svátek mám večer volno, takže to můžeme dohnat i s pořádnou sváteční večeří,“ přemítala nahlas a zeširoka se culila, když už měla plnou hlavu Vánoc, které Lena zas měla moc ráda. Odtud asi vzešel ten nápad, abychom je strávily spolu, což bude rozhodně o něco radostnější než každá zvlášť.

„To asi ne, já maso ještě pořád nejím,“ osvěžila jsem jí paměť, že se stále držím svého nového stravovacího návyku, který mi náhodou dost prospíval. Cítila jsem se celkově líp, plus ještě ten dobrý pocit z toho, že jsem šetřila životy našich němých přátel. Už jenom z těchto dvou důvodů jsem se k pojídání masa nehodlala vracet.

„A jo vlastně! Co bysme pak dělaly s celým krocanem. Já bych ho sama do sebe nenacpala,“ šklebila se pobaveně, když opět nechávala svou fantazii jet na plné obrátky. „Ale nějakou lepší slavnostní večeři si dát musíme, když budou ty Vánoce! Jeej, to bude zas přežíračka. A to cukroví! No už se nemůžu dočkat,“ básnila o blížících se svátcích obžerství, které si zjevně mínila užít se vším všudy. Však ona pak ty přebytečný kila vyběhá v baru.

„Tu večeři neřeš, já to připravím. Anebo možná spíš něco nakoupím, nebudu mít moc času,“ sdělila jsem jí narovinu, že nějaké velké pohoštění ode mě asi čekat nemůže. Nikdy jsem nebyla kdovíjak úžasná kuchařka, a teď navíc, když jsem nejedla ani to maso, se moje kulinářské umění ještě o něco zredukovalo. Víc jsem dávala přednost tomu si nějaké jídlo koupit, objevovat díky tomu další nové chutě a nedělat si starosti s tím, kdy co budu vařit, ale samozřejmě to byla taková rozmařilost, protože mě to stálo další peníze navíc, které jsem potřebovala spíš šetřit než rozhazovat.

„To bude asi nejlepší, protože já taky nebudu mít čas něco připravovat. Tak já vezmu nějaký cukroví a něco dobrýho k pití, hm? A pustíme si k tomu Lásku nebeskou, co?“ napadlo ji, což jsem ihned nadšeně odkývala, protože jsem tenhle film jednoduše milovala. Pro mě neodmyslitelně patřil k Vánocům stejně jako tady v USA Santa Claus.

„Rozhodně! A pak si dáme ještě Grinche!“ Tohle mi pro změnu nadšeně odkývala Lena, protože tohle byla další filmová klasika, která o svátcích nesměla chybět. Jim Carrey je v roli zlovolného zeleného skřítka naprosto bezkonkurenční. Ten se jen tak neomrzí, jako ostatně i v jiných svých filmech jako třeba Ace Ventura nebo Maska, ty jsou taky nezapomenutelné.

„A nesmíme zapomenout ani na Kevina!“ vyhrkla překotně, když jsme se tu předháněly v tom, která vymyslí víc filmů, na které se společně o Vánocích podíváme.

„Ale jen první dva díly. Ten třetí už za moc nestojí,“ pronesla jsem tak ledabyle a Lena se mnou ten názor evidentně sdílela, protože uznale přikyvovala hlavou. S Lenou jsme byly naladěné na stejnou vlnu, takže jsme v mnoha směrech byly zajedno.

„Souhlas! No… teď už ty Vánoce nevypadají tak marně jako předtím,“ podotkla s nepatrnou ironií, za níž se ovšem skrývala skutečná vděčnost a také radost. Tu mi zakrátko vyjádřila i slovy, když na ni dolehl jakýsi sentiment, a samozřejmě nějaký ten drink, díky čemuž je v sobě nezvládla udržet: „Jsem fakt ráda, že je nakonec strávíme dohromady, Is. Vlastně… asi bych je ani s nikým jiným slavit nechtěla. Dost mě mrzelo, když jsme se rozhádaly a nebavily jsme se. Chyběla jsi mi, víš… Dokud jsme se nerozhádaly, tak jsem netušila, jak jsi pro mě důležitá. Jakou máš v mém životě podstatnou roli. Dlouho jsem si vyčítala, že jsem to naše přátelství tak lehkomyslně zahodila. Navíc jen pro chvilkovou slabost, která neměla vůbec žádný význam… Myslím, že jsem se z toho dost poučila a odteď moje nové holčičí heslo zní, že žádný chlap nestojí za to, aby mě připravil o mou nejlepší kamarádku.“

„Tak to vůbec nezní blbě! Hlavně se ale pouč o tom, že se nespí s kluky nejlepších kamarádek. To je fakt naprostý tabu, Leno. A je jedno, jestli jsou to už ex, nebo ne. To se prostě… nedělá,“ zdůraznila jsem takovým ostřejším podtónem, aby to současně vzala i jako varování. Doteď nějak nechápu, jak se mi to povedlo skousnout a přejít přes to, ale tehdy všechen ten sled událostí byl natolik chaotický a nezřízený, že mou mysl záhy zaměstnalo zas něco jiného a pak opět něco jiného a každou tu jednotlivou záležitost jsem musela vstřebávat doslova za pochodu. I proto potřebuju od všeho tak nějak pauzu. A od Andyho… Abych v sobě nechala vše konečně usadit...

„Ještě teď se za to stydím, Is. Ani nevíš jak… Vím, že ničím nejde omluvit, co jsem ti udělala, a hodně toho lituju. Fakticky, Inesso, obdivuju tě za to, že jsi pro mě měla to pochopení a že jsi mi tu chybu odpustila. To jsem nečekala, protože jsem byla přesvědčená o tom, že si to ani nezasloužím. Ale ty seš vážně skvělá… Nejlepší!“ sypala si popel na hlavu, což tedy trochu přišlo s křížkem po funuse, ale i tak jsem si vážila její upřímnosti. Že se to vlastně vůbec nesnažila nějak rychle smést ze stolu, když jsme se opět udobřily, ale že si stále naplno uvědomovala ten svůj nevhodný přešlap.

„Tak tehdy… vzhledem k tomu, jak na tom byl Andy, mi přišlo celkem malicherný z toho dělat nějakou větší aféru. Ale popravdě… tenkrát mě to nemrzelo ani tak moc na Andyho, protože v tu dobu byl vážně extrémně… nestabilní a netušil, co si má se sebou počít, ale víc mě to vzalo kvůli tobě, protože… já něco takovýho nečekala hlavně od tebe. Byl to docela… šok, dost velký šok, ale jo, prostě jsem to nějak zpracovala, ani jsem neměla nějak jinak na výběr, protože to byl celkově takový kolotoč šíleností, že jsem nevěděla co řešit dřív. Ale teď? Teď… je to spíš úplná nuda. Jen z práce, do práce a domů a tak pořád dokola,“ rozpovídala jsem se i já podobně obsáhle, když už jsme si tu takhle vzájemně vylejvaly srdíčka, což byla na jednu stranu nesmírná úleva a taky se to dalo považovat za takovou definitivní tečku za tou celou kauzou.

„Chtěla by ses vrátit zpátky do toho blázince, jo?“ nenechala si zábavnou poznámku pro sebe, ale když jsem ji přešla jenom s menším úsměškem, tak znovu o něco zvážněla, což bylo daleko adekvátnější stávající situaci. „Kdybych ti mohla říct, že jsem zamilovaná do tvýho kluka, tak to udělám, ale… to přece nešlo,“ vysvětlovala mi v jasné obhajobě, která mě v souvislosti s tím, co pak reálně provedla, celkem slušně nazdvihla mandle.

„Ale vyspat se s ním chvíli po našem rozchodu to šlo,“ vylítlo ze mě bezmyšlenkovitě, načež jsem zaskočeně vyvalila oči, stejně tak jako Lena. Pak se nepatrně podmračila a v závěru sklopila hlavu níž.

„Jo, tak tohle jsem si rozhodně zasloužila,“ připustila zcela věcně, když znovu sebrala dostatek odvahy se mi podívat do očí, které na ni hleděly momentálně značně pokorně.

„Promiň, Leno… Já jenom… Jsem ráda, že jsme si o tom promluvily, ale už bych to brala jako uzavřenou věc a víc bych se k tomu vůbec nevracela, jo?“ přehoupla jsem se duchapřítomně k závěru téhle debaty, která jakmile se začala motat kolem Andyho, tak se jaksi automaticky začala zvrhávat do výměny názorů.

„Jasně, Issie, to určitě beru. Hlavně když to mezi náma bude zase dobrý,“ přijala velice ochotně a vlídně se na mě pousmála, a tak jsem jí ten úsměv ihned vrátila.

„Dobrý už to je, akorát… nechme minulost minulostí. Pak to bude úplně skvělý,“ zakončila jsem pozitivně a zvedla jsem skleničku do vzduchu, abychom si na to mohly s Lenou přiťuknout, čehož se pochopitelně ihned chytla a o tu mou sklenku tou svou cinkla, až to hezky zazvonilo.

„Tak na skvělou budoucnost,“ stačila pravit naše společné přání, které bylo hodné rádoby slavnostního přípitku, jelikož jsem se na tenhle cíl upínala čím dál víc. A hodlala jsem pro to udělat maximum... 

 Minule jsem zapomněla ke kapitole připsat přání, ať si ji užijete, tak se za to omlouvám, někdy jsem trochu roztržitá. :)) 

Jinak všem stálým čtenářům ze srdce velmi děkuji!!!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 43. kapitola: