OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 42. kapitola

08.03.2020 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 833×

„Fajn, tak jsme se dobře najedli, já se teda spíš slušně nacpal, ale to je teď vedlejší. Raději mi řekni, o co jde. Co ode mě teda potřebuješ, hm?“ vyrukoval na mě bez servítek, abychom se dál nerozptylovali jinými tématy a přešli rovnou k jádru věci. Mě tou přímočarostí celkem slušně vyvedl z míry a navíc ten nekompromisní styl, kterým ke mně promluvil, protože moc dobře věděl, že od něj něco chci, tak ten na mě byl asi příliš ostentativní.

„Když to řekneš takhle, tak to zní fakt hrozně, Jayi,“ postěžovala jsem si zostuzeně a schovala jsem si krátce červenající tváře do dlaní. Jared se tomu zasmál, ale prostě to bylo přesně tak, jak říkal. Něco jsem od něj potřebovala, proto jsem tu seděla, ale kdybych se zas neosmělila a Jaredovi nezavolala, tak bychom si nemohli popovídat o tom, jak to mezi námi vlastně zůstalo a nezjistila bych tak, že máme oba zájem o to, abychom byli alespoň přátelé. Takže jestli z toho nic jiného nevzejde, tak alespoň k tomuhle zjištění to setkání bylo dobré… „Ale je to tak, něco potřebuju,“ přiznala jsem férově a zhluboka jsem se nadechla, než na něj všechno vybalím.

„Takže o co teda jde?“ ponoukal mě Jared vlídně, abych to zase tolik nehrotila.

„O mou práci… Víš, v týdnu jsem se snažila něco navrhnout na papír, ale měla jsem chuť i jednou po čase zase něco spíchnout, jen prostě… nemohla jsem, neměla jsem kde ani jak. V ten moment se mi zastesklo, že u sebe v garsonce nemám to, co jsi pro mě připravil tady, tak… mě napadla taková šílenost,“ vyprávěla jsem mu to jako pohádku dítěti, ale Jared mi soustředně naslouchal, proto dokázal snadno odhadnout, jak bych po té své lehce dramatické pauze pokračovala dál.

„A napadlo tě, jestli by sis nemohla tady tu dílnu přestěhovat k sobě, že?“ dokončil za mě, a tak jsem se na něj co nejroztomileji a nejzištněji zaculila, že mě takhle perfektně odhadl.

„Celou určitě ne, jenom pár nezbytných věcí… Jestli tady ovšem vůbec zůstaly,“ podotkla jsem rozvážně, ale on se tvářil pořád naprosto vyrovnaně, takže jsem se víc nestrachovala o to, že by po našem rozchodu zlikvidoval mou pracovnu, která ho zajisté stála nejenom mnoho peněz, ale především i úsilí. Tenkrát to pro mě bylo neskutečně úžasné překvapení, když mi tu odkládací místnost představil ve zbrusu novém jako mou dílnu. Byla jsem hrozně moc šťastná a nemohla jsem pomalu ani uvěřit tomu, co všechno pro mě Jared zařídil. No a potom ten výlet do Itálie, a tak dále. Jared si mě neuvěřitelně hýčkal, když jsme spolu chodili, to se mu musí nechat.

„Zůstalo tam všechno tak, jak bylo… Já… nějak jsem nejdřív neměl sílu a pak ani čas to řešit,“ ubezpečil mě, že mému bláznivému plánu v podstatě nic nestojí v realizaci. Až tedy na jeho výslovné svolení…

„Bezva. Takže… by ti nevadilo, kdybych si pár věcí přesunula k sobě domů? Hádám, že ty je stejně nijak nevyužiješ a mně se budou vážně hodit. Samozřejmě to nechci zadarmo,“ ujišťovala jsem jednak sebe a potom i jeho, protože jsem v tom chtěla mít opravdu naprosto jasno.

„Issie, neblbni. Byl to můj dárek pro tebe a já budu jedině rád, když se ty věci nějak využijí. Určitě to bude lepší, než kdybych to měl zrušit, takže si vezmi, co jen chceš a potřebuješ,“ pobízel mě radostně a já jenom žasla, jak dokázal být Jared pořád tolik štědrý a velkorysý. Sice mě tím znovu zahnal do úzkých, protože jsem se zase začala cítit jaksi zahanbeně, že mi chtěl vše nechat jenom tak.

„To si nemůžu vzít jen tak, Jayi,“ zdůraznila jsem odmítavě a zavrtěla jsem razantně hlavou.

„Proč ne? Ty nad tím zas moc přemýšlíš, co?“ odhadnul mě opět zcela trefně, protože na tohle mě znal až příliš dobře. Rezignovaně jsem si povzdechla a bezděčně jsem pokrčila rameny, čímž jsem zjevně potvrdila to jeho podezření.

„Znáš mě,“ prohodila jsem nevinně a zamrkala jsem na něj svými dlouhými řasami.

„Dobře, tak jinak… Buď si ty věci prostě vezmeš, nebo je zlikviduju. Buď a nebo.“ Dal mi na výběr zcela rezolutně, abych neměla možnost s ním jakkoliv o něčem diskutovat a nějak proti jeho návrhu protestovat. Tvářil se přitom u toho jako nějaký drsný mafián, se kterým se jednoduše nesmlouvá, čímž mě normálně rozesmál. Přitom se mi jaksi ulevilo, protože další takovéhle výdaje navíc bych si nejspíš stejně ani nemohla dovolit. Okej, ruku na srdce, trochu jsem s tím počítala, když jsem sem šla, že by po mně za ty věci nejspíš nic nechtěl, protože Jay už je holt takový. Peníze nijak dvakrát neřeší, jelikož o ně nemá žádnou nouzi. Ohledně Andyho dluhu mi to opět potvrdil. No! A to bych s ním také mohla probrat, když už jsem tady.

„Seš vážně skvělej chlap, Jayi,“ ocenila jsem vděčně jednu z jeho charakteristických předností, kterými mě vždy tolik fascinoval. Jared se na mě dlouze, intenzivně podíval, načež se na mě tak hrozně sladce usmál, že bych mu v tu chvíli vlepila nejraději pořádného hudlana.

„Rád ti pomůžu, Issie. Každý by si měl plnit svoje sny, a když já budu moct trošku pomoct tomu tvému, tak mi to udělá vážně velkou radost. Já jsem si ten svůj už splnil a… víš, všem ostatním přeju, aby si ten skvělý pocit zažili taky. Jsem si jistý, že pak by bylo o dost míň nešťastných lidí, kteří mají dojem, že je jejich život k ničemu a že nemá žádný smysl,“ vysvětlil mi svoje čestné motivy, které ho vedly k tomu, aby mi prostředky k dosažení mého snu nabídl bez jakékoliv poplatku či závazku. Skoro mě tou svou bezelstnou řečí dojal, protože z něj především mluvily jeho vlastní zkušenosti a také osobní uspokojení, ke kterému se dopracoval svou pílí a trpělivostí a které přál i všem ostatním.

„Díky, Jayi,“ poděkovala jsem užasle a vědomě jsem se k němu natáhla pro vřelé objetí, které teď přijal o mnoho méně rozpačitě, než když se mi prvně vrhnul do náručí on. Ještě jsem mu vlípla letmou pusu na tvář, díky níž se mile usmál a kvůli které si mě u sebe podržel o trochu delší dobu, než bych vydržela já sama, ale nijak mi to nevadilo. Přímo omamně voněl, což bych mohla nasávat klidně celý den. Byla jsem šťastná, že jsme se spolu takhle udobřili, což bych si nejprve po tom našem rozchodu nepředstavila ani v těch nejdivočejších snech. Stejně tak jako bych si nepředstavila, že bych měla ještě chuť se s Andym dát dohromady potom, jak se ke mně zachoval. Cesty osudu jsou ale dosti vrtkavé, že…

„Myslela jsem, že bych si teda vzala tu krejčovskou pannu a nějaké látky. A pak ten kufřík s výbavou, hm?“ přemýšlela jsem nahlas, jakmile jsem se od Jareda opět odtáhla pryč a on se jen oslnivě usmíval.

„Vezmi si úplně všechno, co tam je, Is,“ vyřešil moje dilema jednoduchým návrhem.

„Nevím, jestli se mi to do té malé garsonky vůbec všechno vejde,“ zamyslela jsem se nad prostorovými dispozicemi svého mrňavého bytečku, do kterého se sotva vešlo úplně to základní vybavení.

„Ale vejde,“ prohlásil sebejistě, čímž mi nepřímo připomněl, že ty věci mi budou přínosné, a proto bych pro ně rozhodně měla najít nějaké místo. Namáčknu to tam stůj co stůj! Vyřešeno… „Klidně ti pomůžu tam ty věci přestěhovat, jestli chceš. Aby ses s tím nedřela sama,“ rozhodl se poskytnout mi další pár rukou navíc a já na něj vrhla jen obdivný pohled, že je tak moc ochotný.

„To by bylo fakt skvělý, Jayi. Hodně bys mi tím pomohl,“ uznala jsem nepokrytě a smála jsem se na něj jako to pako. „Budeš to mít u mě,“ dodala jsem vzápětí, abych se alespoň nějak slovy zavázala, když už Jared nestál o nějaké finanční vyrovnání.

„Neříkej dvakrát,“ poznamenal v žertu, čímž tu atmosféru hovoru celkově zlehčil.

„Ne, ale vážně, kdybys něco… Bože, to zní hrozně hloupě, že já bych ti mohla třeba s něčím pomoct, ale opravdu, kdybych s něčím mohla pomoct, tak mi dej hned vědět, ano?“ připomněla jsem mu s takovým úzkostným tónem hlasu, aby mou spíš žádost než nabídku bral plně na vědomí.

„Jasně, kdyby něco, tak se na tebe obrátím,“ přislíbil mi mile a spiklenecky na mě mrknul.

„Ale vážně, Jayi! Já… nevím, jak bych ti za všechno poděkovala… To, co jsi pro mě všechno udělal a jak se mi pořád snažíš pomoct… To je mnohem víc, než si po tom všem zasloužím,“ připustila jsem s očima těkajícíma mezi těmi jeho a potahem sedačky, protože jsem se kvůli tomu Jaredově milosrdenství cítila příšerně trapně. Jared nad tím ale jen ledabyle mávnul rukou, což mě trochu zaskočilo, že to vnímal až tolik lehkovážně, přestože jsem se mu přiznala s něčím takhle poměrně choulostivým.

„Co bylo, bylo, já už bych se k tomu nevracel, Is,“ pronesl uvědoměle a na tváři si udržoval pořád takový povznesený výraz, který napovídal, že si s ničím z toho neláme hlavu, a jak jsme si to mezi sebou vyříkali a pevně ujasnili, tak že to má v podstatě i na háku.

„Tak… to tě asi moc nenadchne, že… Andy si trvá na tom, že vám ten dluh splatí,“ navázala jsem pohotově na další téma, které jsem s ním chtěla probrat. Na to Jaredovo obočí překvapeně povyskočilo výš, ale nakonec se na mě v závěru svých myšlenkových pochodů stejně zamračil.

„Mně je to asi jedno, Is. Já o ty peníze fakt nestojím, takže… klidně ať je Andy investuje někam jinam. Jemu se taky určitě budou někde hodit víc než mně. Stejně jako ty tvoje věci na šití,“ porovnával dohromady věci, které já vnímala někde na úplně jiné úrovni, ale pro Jareda hodnota peněz nebyla zřejmě taková, jako třeba pro mě, když jsem trpěla jejich nedostatkem. Mohla bych si to konečně uvědomit a přestat to před ním pořád tolik nafukovat.

„Víš, on… Andy se taky snaží trochu změnit, protože moc dobře ví, jak se předtím choval a jak všechno tak... neuvěřitelně kolosálně podělal, a tohle je jeden ze způsobů, jak alespoň něco napravit a… je to pro něj docela důležitý... Ono je mu to nepříjemný asi jako tobě, ale... i tak chce Andy udělat aspoň nějakou správnou věc,“ vysvětlovala jsem Jaredovi pokud možno věcně, přestože jsem to ze sebe poněkud nesourodě soukala, ale i tak jsem v tomhle případě nemohla být nestranná a objektivní, takže to Jared nejspíš tak jako tak bral, že opět za Andyho lobuju.

„Andy? Myslel jsem, že tohle jméno tady už neuslyším...“ ozval se kdesi za námi Shannonům hlas, který se nesl na tónech podivení a současně i opovržení. „A taky jsem myslel, že tebe tady už neuvidím, Inesso. Co tohle jako má být? Vy jste se zas dali dohromady, nebo co?“ zahrnul nás nechápavými dotazy a podmračeným pohledem střídavě sledoval mě a svého mladšího bráchu.

„Ahoj, Shanne,“ pozdravila jsem ho rozpačitě a zbytek jsem raději přenechala Jaredovi.

„Ne, brácha, nevrátili jsme se k sobě, i když… prý ses o to snažil ty nás dát zas dohromady?!“ vystřelil si z něj Jared, na což Shannon pouze vyvalil oči a rázně potřepal hlavou ze strany na stranu.

„Já? No já určitě ne! Vždyť jsem minule ještě Inesse říkal, že jsem vlastně rád, že jste od sebe,“ obhajoval se velmi svérázně, když speciálně pro nás dva zrekapituloval, jak se v tomhle případě jednoznačně vymezil. Tomu jsem se musela jízlivě ušklíbnout, protože od něj bylo docela drsné to, jak se mnou posledně mluvil.

„To je pravda,“ souhlasila jsem s ním záměrně natolik horlivě, abych tím tak trochu poukázala na Shannonův dost zásadní postoj k něčemu, co se ho vlastně víceméně týkalo jen okrajově.

„No… ale stejně seš tady. Něco potřebuješ snad?“ osočil se na mě a ihned mě podezřívavě obvinil z toho, že nepochybně něco chci, když jsem tu. Úplně ve mně hrklo, když mě takhle jednoznačně odhadl, takže jsem provinile sklopila zrak dolů a raději jsem dělala mrtvého brouka, abych Shannona akorát víc neprovokovala.

„Shanne, zklidni to, o nic nejde, jo? My jsme si Isou v pohodě, budeš ji tady asi vídat častěji, takže by bylo fajn, kdybys trochu sám vychladl,“ domlouval Jared Shannovi takovým způsobem, aby nechytil ještě většího rapla, nebo aby se neurazil či se ho to nedotklo. Shann si akorát pohrdavě odfrkl a věnoval mi jeden nevraživý pohled, který nenaznačoval, že by se snad hodlal umírnit. Proto jsem se rozhodla to vzít do svých rukou a i před Jaredem si to se Shannem znovu otevřeně vyříkat.

„Poslyš, Shannone, já vím, že seš na mě pořád naštvaný a mrzí mě to. Kdyby bylo něco, co bych mohla udělat, abych to napravila, tak mi to řekni a já se o to pokusím. Není mi jedno, že je to mezi náma teď takovéhle a že za to můžu já a byla bych hrozně ráda, kdyby se to mezi námi vrátilo do starých kolejí,“ svěřila jsem se před oběma dvěma, co mé svědomí ještě hodně trápilo. „S Jaredem jsme si promluvili, vyříkali jsme si to a jsme v pohodě, jak sám řekl. Mohli bychom být i my dva zas v pohodě?“ otázala jsem se ho narovinu, což jsem se asi odvážila i z toho důvodu, že vedle mě seděl Jared a svého bráchu bedlivě pozoroval.

„Vždyť já jsem v pohodě… Jen nemám rád, když mi někdo lže do očí,“ sestřelil mě naprosto nevybíravě, ale to jsem si bohužel zcela zasloužila.

„To už… neudělám,“ slíbila jsem závazně a spíš jsem to tak jako zamumlala, protože jsem cítila, jak mi jde horkost do tváří, protože mi dal solidně sežrat jednu z věcí, za kterou jsem se nemálo styděla. Myslela jsem to naprosto vážně a mínila jsem se toho striktně držet.

„Jen... ještě přede mnou neříkej to jeho jméno a bude to úplně perfektní,“ položil si neoblomně další podmínku, bez které si asi nedovedl představit pokojné pokračování našeho přátelství. Nemínila jsem cokoliv komplikovat, protože jsem byla moc ráda, že se rozhodl umoudřit a opět se mnou začít nějak dospěle vycházet. Myšlenkami mi pochopitelně proběhlo, jestli to náhodou takhle nezahrál před svým bráchou, aby od něj měl klid, protože naše přítomnost pro něj představovala určitý nátlak, ale to by z dlouhodobého hlediska stejně nemělo žádný valný význam.

„Tak jo, to zvládnu,“ přijala jsem jeho nesmlouvavou nabídku, celkem spokojená, a i o něco uvolněnější, protože díky téhle dohodě mi ze srdce spadl další tíživý kámen.

„To by bylo skvělý. Možná si ještě někdy neodpustím nějakou hořkou poznámku, protože jsi mě fakt naštvala a zklamala a bral jsem to docela jako podraz, ale… jestli se byl schopný přenést přes to všechno mezi váma i brácha, tak by bylo asi trapný, kdybych to nezvládl i já,“ poznamenal s nadhledem a vtipem Shannon, čímž svého bráchu normálně rozesmál. Shannovi to zjevně nebylo úplně po chuti, ale nechal Jareda se mu klidně vysmát.

„Jo, to by bylo hodně trapný, brácha, ale jsem rád, že máš dost rozumu na to, abys přestal být uražený a povznesl se na to, že lidi občas prostě dělají chyby. Sám nemáš čistý stůl, takže by nebylo úplně fér kvůli tomu Inessu nějak zvlášť trestat,“ vychutnal si pro změnu Jared Shannona, čímž se mě ve své podstatě zastal, což mě docela potěšilo, až to ve mně vyvolalo široký úsměv, který byl ale značně nepatřičný vůči Shannovi, takže jsem se ho ihned pokusila setřást dolů, ale pro jistotu jsem hlavu naklonila směrem k Jaredovi, aby mě Shann neviděl.

„No to ani ty ne, bratříčku,“ nedal se Shannon vykolejit a v takovém tom zdravém sourozeneckém pošťuchování se mínil aktivně bránit.

„A o tom to je, ne? Poučit se a jít dál,“ nadhodil Jared námět k zamyšlení do placu, což Shannon přešel s takovým kyselým úsměškem, ale stejně jako já si byl určitě moc dobře vědom toho, že má Jared pravdu. Já jsem to Jaredovi pouze uvědoměle odkývala a slabě jsem se na něj pousmála.

„Mně to neříkej, Jayi. Hlavně jestli se poučila tady Inessa,“ strefil se do mě Shann hned, jak měl příležitost, ale jakmile jsem se na něj trochu vyplašeně podívala, začal se na mě škodolibě šklebit. „No co! Já tě varoval, že budu mít občas blbý poznámky,“ zlehčoval okamžitě svůj výrok, jak se pohotově odvolal na to svoje předešlé varování, které nejspíš bude výmluvou pro všechny jeho případné slovní ataky. No budiž, nejspíš si to zasloužím…

„To by stačilo. Jdeme něco dělat, ne?“ zavelel Jared rezolutně a vyskočil odhodlaně na nohy.

„Jo? A co?“ vyzvídal Shannon, když jsem Jareda vzápětí následovala, protože jsem pochopila, že tím myslí to, abychom se pustili do přemístění věcí tady z dílny ke mně do garsonky. Shannon ale pochopitelně netušil, o co jde.

„Stěhovat,“ popsal Jared výstižně jedním slovem následující dění. Shannonovi vyskočilo jedno i druhé obočí skoro až navrch hlavy. Jistěže byl zmatený, protože pod pojmem stěhování si mohl Shannon představit poměrně mnoho alternativních scénářů, přičemž některé z nich ho mohly poměrně vystrašit.

„Stěhovat? Co? Nebo koho kam?“ vypadlo z něj konsternovaně několik otázek, kterými se domáhal vysvětlení.

„Inessinu pracovnu, kterou jsem jí tady zařídil, přesuneme do jejího nového bytu, aby mohla pracovat kdykoliv bude chtít a potřebovat, když má novou práci v oboru,“ objasnil mu Jared stále stručně, ale i tak do jedné věty obsáhl veškeré potřebné informace, které by měly Shannovi stačit, aby byl plně v obraze. Ten se poté akorát zamračil, jak se mu ten nápad nejspíš dvakrát nezamlouval.

„Tak proto seš tady!“ osočil se na mě trochu hrubě, až jsem s sebou tím úlekem trhla.

„A udělala dobře, protože jinak by všechny ty věci přišly vniveč,“ zastával se mě Jared dál, když si Shann o mně opět nemyslel vůbec nic pěkného. Nejhorší na tom bylo to, že to přesně trefil, a proto jsem se mu nedovedla podívat do očí…

„A tobě to jako nevadí?! Že je tady jen protože něco potřebuje?“ obořil se pro změnu zase na svého mladšího bráchu, když svou příkrou kritiku nasměroval tentokrát na něj. Shannon byl skutečně báječný chlap, ale jako každý měl nějaké ty své mouchy, a to třeba tu jeho neuvěřitelnou umanutost, která byla ještě horší jak u Jareda.

„Nevadí, Shanne. Asi jenom ty s tím máš problém, takže… jestli dovolíš, já jdu přiložit s Inessou ruku k dílu a až si to taky v hlavě srovnáš, tak bys nám potom mohl přijít pomoct, ne?“ uzemnil Jared svého bráchu zcela bez servítek, když nejspíš i jeho iritovalo, jak chvíli co chvíli vůči mně nasazoval, čímž se tím nejspíš ve vedlejším důsledku pokoušel proti mně Jareda znovu poštvat. Naštěstí byl Jared zcela smířený a vyrovnaný s tím, co se mezi námi stalo a jak to dopadlo, že ho nic nemohlo nijak snadno rozhodit.

„No jasně, jakkoliv si Inessa pískne,“ procedil jedovatě mezi zuby, když kolem něj Jared procházel a já v závěsu s bradou přilepenou k hrudníku za ním. Jistě že bych se úplně v zadnici viděla… Nakonec jsem překonala tu ostudu, i díky Jaredově soucitnému ubezpečení, že to Shannon určitě časem stráví, s elánem jsme se spolu pustili do stěhování, při kterém jsme se dál normálně bavili a celkem se u toho nasmáli. Po celou dobu jsem doufala, že se k nám Shannon přidá, ale to bych na něj příliš spěchala. Bylo nezbytné mu nechat prostor, aby se s tím vším nějak vypořádal, ale pevně jsem věřila, že z nás zase opět budou přátelé, jako dřív. Třeba i větší. Každopádně budu mít dobrou motivaci k Letovým zavítat častěji, abych se přesvědčila o tom, jak se to mezi námi se Shannonem vyvrbí. Opravdu mi záleželo na tom, aby mi Shannon odpustil, protože i přes ten poměrně krátký čas mi hodně přirostl k srdci, protože on to své měl rozhodně na správném místě. Úplně stejně jako Jared…

 Všem vytrvalým a trpělivým čtenářům opravdu moc a moc a moc děkuji!

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 42. kapitola: