OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 4. kapitola

28.04.2019 (09:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 897×

„Co tu dělal Jared Leto?“ vyrukovala na mě zhurta Lena s prvním zvídavým dotazem, jehož zodpovězení mi až takový problém zase nečinilo. Ale v téhle zpovědi ještě zaručeně přituhne. Neudržela jsem se a do sklenky jsem si nalila velkého panáka kvalitního a pěkně silného bourbonu, abych si tím dodala trochu kuráže, přičemž jsem ho do sebe bez otálení obrátila. Lena věděla o tom, že jsem pro něj před měsícem a půl tancovala na jeho oslavě, ale při vyprávění z toho zážitku jsem se víceméně pozdržela veškerých detailů o tom, jak mě on, jako osobnost, od první chvíle naprosto dostal. A samozřejmě ten nevhodný polibek jsem si také nechala pro sebe, abych tím nezpůsobila nějaké zbytečné nedorozumění. 

„Přišel sem za mnou,“ odvětila jsem co nejvíc uvolněně, aby na mně Lena nepoznala, že jsem z toho jinak neskutečně nervózní. Už jen před ní jsem se cítila dost provinile, natož pak před svým svérázným přítelem. Ne že bych Leně jako kamarádka nedůvěřovala, že by snad běžela za ním a všechno mu vyslepičila, ale akorát jsem moc dobře věděla, jak v tom svém zaslepeném nadšení mnohdy nedomýšlí důsledky. No, ale aby to bylo férové, v tomhle případě jsem důsledky měla domyslet především já. Holt si teď jen musím vyžrat to, co jsem si svou vlastní zaslepeností nadrobila. Ať už se stane cokoliv, tak za to můžu vinit pouze sebe.

„Cože?! Sakra, Nesso! Za tebou přišel Jared Leto!!!“ zopakovala rozjařeně s o něco vyšším hláskem, jak byla pořád úplně bez sebe z toho, že tu potkala onoho slavného herce a zpěváka. Z toho jsem ihned pochopila, že mě tu nezpovídá kvůli tomu, že za mnou přišel cizí chlap, zatímco ten můj někde něco zrovna řeší, ale spíš že se mě vyptává proto, že je z Jareda hotová asi stejně tak jako já.

„Jo, přišel! Ale určitě to neznamená to, co si myslíš, Leno. Jde o práci, jo? Ale stejně to raději nikomu neříkej, prosím, ano? S Andym si o tom promluvím sama. Já jen nechci, aby se dozvěděl, že tu za mnou byla nějaká hvězda a on si hnedka domyslel, že mezi náma něco je, protože tak to není. Jenže znáš Andyho,“ požádala jsem ji s tónem hlasu velmi silně protknutým prosbou, abych svému monologu dodala na větší naléhavosti. Lena mi pozorně naslouchala a s evidentním pochopením mi celou dobu přikyvovala. Již od úplného začátku jsem se rozhodla mlžit a zahrát to na pracovní vztah mezi mnou a Jaredem, což byl vlastně jediný druh vztahu, který bych mezi námi připustila a hodlala jsem o něj do budoucna usilovat, jestliže si s Jaredem vybuduju nějaké bližší pouto. Nerada bych, aby to vypadalo, jako že chci Jareda pouze využít kvůli jeho slávě a známostem. Nic romantického jsem s ním jinak rozhodně neplánovala, když jsem chodila s Andym. Nejsem tenhle typ holky, i když to prostředí kolem mě vypovídá něco jiného. Když kolem mě byla jen samá temnota, tak jsem musela být aspoň já tím světlým bodem. Sama pro sebe.

„Ale líbí se ti, co?“ neodpustila si Lena takovou rýpavou poznámku, ale usmívala se u toho jako naprostá trubka, protože jak jsem správně odhadla, i ona z Jareda byla na větvi.

„A komu ne, že jo? Tobě se snad Jared nelíbí?“ opáčila jsem vychytrale, abych alespoň trošku odpoutala její pozornost od toho, že sem Jared přišel za mnou. Lena se na to akorát rozpustile zazubila, čímž mi moje podezření definitivně potvrdila. Na první dojem je z něj víc vyřízená, nežli já. Alespoň se tak domnívám, že na mně to není tolik vidět, ale možná bych měla dát najevo víc svoje zalíbení v něj, což by bylo asi méně podezřelé, než když budu předstírat, že ve mně ten okatý krasavec vůbec nic nevyvolává.

„Je naprosto k sežrání,“ přiznala se Lena a pak se pobaveně rozesmála, načež jsem se k ní přidala. Víc jsem s ní ale téma Jared Leto rozebírat nehodlala. Ono ani celkem nebylo víc co probírat. Pak jsme se obě dvě pustily naplno do práce, i když byl bar zatím poloprázdný. Večer se nám ale scházelo dost lidí a jako dvě barmanky, které měly obvykle službu, jsme měly co dělat, abychom lokál stíhaly obcházet. A když byl velký frmol, tak jsme mívaly v záloze ještě jednu barmanku, která běžně jinak pracovala na podiu jako striptérka.

Četla jsem si v posteli před spaním oblíbenou knížku, když bouchly hlavní dveře. Andy přišel konečně domů. Kontrolně jsem se podívala na mobil, kde na mě zasvítil čas přibližující se půlnoci, což bylo ještě dobré. Často chodíval i mnohem později.

„Ahoj, miláčku,“ zdravil mě mezi dveřmi, evidentně oslaben nějakou omamnou látkou. Mou krásou asi těžko. Taktéž nic neobvyklého. Zvedla jsem své zraky od písmenek a láskyplně jsem se na něj usmála. Byla jsem vážně ráda, že ho téměř po celém dni zase vidím. Dneska měl totiž Andy nějaké zařizování ohledně jejich kapely, kterou s kluky vedl již přes dva roky. Usilovně se snažili sehnat si jiná místa, kde by mohli vystupovat, než v našem baru, v němž hráli alespoň třikrát do měsíce. Lidi jim tam sice chodili, ale mnohdy to spíš vypadalo, že předem nevěděli o tom, že tam bude live muzika, a pak zase zklamaně odcházeli, protože očekávali dámský striptýz. Ten obvykle po koncertu následoval, jenže ne všichni do jeho konce vydrželi. Ona ta jejich kapela byla docela… specifická. Ne úplně každý takovému stylu hudby, metalcoru, holduje. Ani já jsem neměla vždycky náladu je poslouchat, ale jinak jsem byla pochopitelně jejich fanouškem číslo jedna.

„Andy, konečně jsi tady,“ vítala jsem ho radostně, protože mi po dnešku opravdu scházel. Dnešní události se mi během večera nějak zvláštně rozležely v hlavě a nakonec jsem skončila úplně bez nálady. A Andy byl právě jeden z mála lidí, který mi ji uměl spolehlivě zvednout. S předstihem jsem odložila knihu na noční stolek, poněvadž vzápětí se Andy zřítil ke mně na postel. Párkrát se nadechl do polštáře, ale pak se převalil na pravý bok, aby na mě měl dobrý výhled, jelikož si evidentně toužil hrozně moc povídat. Intuitivně jsem zrcadlila jeho polohu, když jsem se k němu také natočila, abych mu mohla koukat zpříma do očí. I na nich jsem snadno rozpoznala, že požil minimálně nějaké množství alkoholu, a kdo ví co ještě, což jsem raději vědět nechtěla.

„Tak rád tě vidím, Issie,“ řekl mi pološeptem, zatímco si mě tak rozněžněle prohlížel. Takhle se na mě díval ze začátku našeho vztahu a já se tohohle zamilovaného pohledu nikdy nemohla dostatečně nabažit. I když měl oči unavené, bělmo zarudlé a zorničky mírně stažené, nedovedla jsem se od nich odtrhnout. Ta jejich nebeská barva mě přímo fascinovala. Teď už možná i proto, že mi částečně připomínaly ty Jaredovy oči. Andy se na mě trošku přihlouple culil, přesně tak, jako to dělával dřív.

„A já tebe, zlato. Chyběl jsi mi,“ přiznala jsem i já jemu a natáhla jsem se k němu pro sladký polibek. Jeho rty chutnaly úplně stejně jako vždy. Bylo to jako líbat vajgly namočené v lihu. Ale samou láskou k němu mi to kupodivu ještě stále nevadilo. Když jsem se opět odtáhla, prameny vlnitých vlasů mi spadly do obličeje, ale Andy mi je s takovou přehnanou opatrností zastrčil za ucho. Poděkovala jsem mu milým úsměvem. „Jaký jsi měl den, hm? Povedlo se vám sehnat nějaký klub, kde byste mohli s klukama hrát?“ zajímala jsem se nenuceně, protože u mě to byla taková večerní zvyklost. Andy se ptal jen tehdy, když měl opravdový zájem. Tentokrát si ale otráveně vydechl na znamení, že to jejich jednání bylo asi docela vyčerpávající a že mu není zrovna po vůli se o tom bavit. Potvrdil to i tím, že okatě protočil panenky.

„Dalo nám to fakt zabrat, ale nakonec jsme domluvili Fabriku,“ oznámil mi nanejvýš hrdě, že se jim zadařilo vyjednat si koncert v jednom z největších klubů v téhle části L.A. Navštěvovalo ho obrovské množství lidí, včetně různých producentů a manažerů, díky čemuž měli docela dobrou šanci prorazit zas někam dál. Nikdy jsem o nich nepochybovala, že by to nemohli dotáhnout někam výš. I já to musím někdy dotáhnout někam výš!

„Neee, fakt?! Tak to je skvělý, Andy! Vážně skvělý! Moc gratuluju! Budete to moct na podiu konečně pořádně rozjet, když tam budete mít dostatek prostoru,“ žasla jsem nad jejich společným úspěchem a sama jsem z té novinky byla nadšená, protože si to za tu dřinu doopravdy zasloužili. Andyho výhra znamenala výhru i pro mě. Takhle to prostě ve vztahu mezi partnery chodí. Akorát si nejsem úplně jistá tím, zdali bude Andy za výhru považovat můj úspěch ohledně sblížení se s multitalentovaným Jaredem Letem. „A kdy tam budete hrát?“ zjišťovala jsem si další informace, abych věděla dopředu o termínu, na kdy si mám šetřit hlasivky.

„Až příští měsíc, ale aspoň máme dost času pořádně natrénovat setlist,“ mírnil svoje nadšení, když si připomněl, že to zase tolik aktuální téma není. Naštěstí se na mě nepřestával tak zubit ani potom, co mi prozradil tuhle velkou novinku, což mě potěšilo, že ten úsměv opravdu věnoval mně.

„Tak to tě teď asi moc doma neuvidím, co?“ prohodila jsem ve srandě, ale do hlasu se mi přesto vkradl podtón ironie, ale taktéž i smíření. Pro nás dva to nebyly žádné výjimečné dny, kdy jsme se potkávali jen ve dveřích. Popravdě, ty jsem měla méně nerada, než ty dny, kdy Andy sice doma byl, ale s ním jsem tam měla nakvartýrovaný i zbytek kapely. Čtyři chlapi, kteří pálí jedno retko za druhým, bohatě to zapíjejí pivem, cpou se smaženým jídlem, zapomínají používat antiperspirant a jsou rozmístěni na poměrně malém území, takže jak to asi pak u nás doma může vypadat. A vonět, anebo spíš zavánět.

„To mě jako ještě pořád nemáš dost i po takový době?“ dobíral si mě, aby tím zamaskoval to svoje nepřehlédnutelné dojetí z toho, že jsem si posteskla nad našimi nepříliš vyhovujícími vyhlídkami do budoucna.

„Ty mě jako snad už máš dost?“ otočila jsem duchapřítomně tu záludnou otázku proti němu, načež se na mě teatrálně zašklebil, že se vůbec obtěžuju takhle blbě ptát. „Stýskalo se ti po mně dneska? Vzpomněl sis na mě vůbec během dne? A proč si mi třeba nenapsal zprávu, nebo mi aspoň na chvíli nezavolal?“ zahrnula jsem ho schválně dalšími neodbytnými dotazy, o kterých jsem moc dobře věděla, že ho strašně vytáčejí. Jak on na mě, tak já na něj! Vážně jsem je ovšem nemyslela, jako partnerka jsem byla vždy nadmíru chápavá a tolerantní.

„Hmmm… na takový blbosti jsem neměl čas,“ usadil mě zcela nekompromisně, s takovým nepřístupným výrazem v obličeji, ale to byla jen jeho pokračující provokace, kterou jsem si nemohla nechat líbit.

„Takže jsem ti nechyběla?“ naléhala jsem na něj, aby mi dal jednoznačnou odpověď, ale ještě než tak mohl udělat, tak jsem se hbitě vyhrabala zpod peřiny a vrhla jsem se na něj tak, že jsem ho povalila na záda a následně jsem se na něj obkročmo vyhoupla. Andyho to mírně zaskočilo, ale nepochybně to uvítal, když mi své teplé dlaně ihned položil na holá stehna. Pouze párkrát zavrtěl hlavou zprava doleva a jinak mlčel.

„Ani trošku?“ Nepřestávala jsem se vyptávat a hypnotizovala jsem ho přitom pohledem. Zase jenom zakroutil hlavou ze strany na stranu. V obličeji si obdivuhodně držel neutrální výraz, ale v očích mu skotačily ďábelské plamínky. „Vůbec nic, jo?“ Tlačila jsem na něj pořád dál a nejen slovně, protože jsem svou muší váhu přenesla do svého klína, tudíž i do jeho, když jsem se k němu sklonila. Chytila jsem jeho dlaně a ruce jsem mu dala za hlavu. V tenhle moment to Andy už nevydržel a nenasytně zajal má ústa pro sebe. Uvolnila jsem stisk a osvobodila jsem mu ty jeho nenechavé ruce, který byly v tu ránu na mém pasu, a vzápětí jsem se díky Andyho obratnému chvatu ocitla pod jeho potetovaným tělem. Váhově mezi námi nebyl nijak zvlášť rozdíl.

„Tak možná asi jo, akorát jsem to doteď nevěděl,“ připustil lehce zadýchaně, jakmile se odtrhnul od mých rtů a především proto, že mu začaly být hodně těsné kalhoty.

„Ty seš fakt hroznej, Andy!“ zaúpěla jsem rezignovaně a s citem jsem ho praštila pěstí do ramene.

„Já vim, i ty to víš, a stejně mě pořád miluješ,“ konstatoval s poklidnou věcností, ale velmi sebevědomě se na mě šklebil. To je takový prevít! Celkem mi vadí, jak mě má už velmi dobře přečtenou a hlavně jistou.

„Někdy se sama sebe ptám, co na tobě vidím,“ podotkla jsem s hraným podrážděním a s použitím přiměřené síly jsem ho ze sebe shodila dolů, ale to proto, že se dobrovolně shodit nechal. Poté se zase uvelebil na boku, aby se mu na mě dobře koukalo a naopak. Já jsem zůstala prostě ležet, jenom jsem na něj stočila hlavu. Andy nechal projevit svůj důvtip, když si rukou obkroužil svou pohlednou tvář, na kterou poukazoval v návaznosti na můj komentář. A protože to byl Andy, neopomněl prstem namířit i na svůj obdařený rozkrok.

„Ale tebe tohle už zřejmě moc nezajímá.“ Ukazovala jsem přitom na svoje polonahé tělo, které se na něj před chvíli ještě docela třáslo. Začalo to sice u legrácek, ale nakonec se u mě ozvalo i to libido. Andyho nevybíravé řeči mě ale zase hodně rychle zchladily. Kdyby se aspoň občas zamyslel nad tím, co z té pusy vypustí! Jsem jako od něj zvyklá na ledacos, ale při předehře nebo samotného sexu je to poněkud něco jiného.

„Ale to není pravda, Issie!“ bránil se Andy s neochvějnou rezolutností tomu mému křivému obvinění. Nato jsem si akorát pohrdavě odfrkla, že tomu nevěřím, což ale tak ve skutečnosti nebylo. Věděla jsem a viděla jsem, že ho pořád dostatečně vzrušuju. Jenže pro mě bylo mnohem důležitější, aby ho více přitahovalo to, co mám uvnitř sebe, nežli všechno to, co je na povrchu, což navíc nezvratně podléhá zubu času. „Přece nemůžeš čekat, že po tolika letech, co jsme spolu, to mezi náma bude jako na začátku.“ Neodpustil si nezmínit tuhle nevyhnutelnou realitu, které neuteče žádný pár. Tohle mě ale víceméně ani netrápilo, dokud se oba dva budeme snažit tu počáteční jiskru trošku oživit.

„Aspoň občas by být mohlo,“ podělila jsem se s ním o svoje přání, aby se nad tím třeba zamyslel.

„Tobě se nelíbí, jak to máme teď?“ přebral si to podle své mužské logiky, takže nečekaně absolutně špatně. Mezi výrazně klenutým obočím se mu poprvé za náš rozhovor objevila starostlivá vráska. Pro mě jasný signál, že tady už sranda skončila, takže bychom měli oba raději ubrat.

„Jasně, že líbí, zlato. Vždyť víš, že tě miluju,“ udobřovala jsem si ho tím nejneprůstřelnějším argumentem, který jsem na něj mohla při všech diskuzích použít. Andyho to úspěšně upokojilo v jeho rozčarování ohledně mých fiktivních pošetilých očekávání. Pokaždé, když jsem se mu vyznala ze své lásky, to zafungovalo jako kouzelná formule a bylo po všech potížích. Přesto mezi námi zavládlo takové tíživé mlčení, které se o to více prohlubovalo, čím déle jsme na sebe beze slov zírali. Andy mě celkem uvedl do rozpaků tím, že mi nazpátek neřekl to samé, ale alespoň to vykompenzoval tím, že mi vtiskl na rty dlouhý, procítěný polibek, ve kterém to samé vyznání bylo snadno rozpoznatelné. Pak si z kapsy vytáhl krabičku cigaret a prostě si přede mnou jednu zapálil. Není nad to se před spánkem nenačichat příjemné vůně tabáku a dehtu.

„I když už to není takový jako dřív, tak jsem za to stejně hrozně rád, víš? Já jsem na sebe vlastně hrdý, že jsem to v nějakém vztahu dopracoval tak daleko, že se v něm objevila už i nuda,“ doznal se mi Andy po chvíli poměrně nesměle, protože jemu samotnému to možná znělo směšně, ale mě tím totálně odrovnal. Znala jsem jeho minulost celkem dobře na to, abych se dovtípila, že pro něj to mělo obrovskou váhu.

„Ale já se s tebou nenudím, brouku. S tebou je to… no, úplně všechno, jenom ne nuda,“ vymluvila jsem mu jeho mylný úsudek s pobaveným tónem, protože Andy byl sám o sobě neskutečný živel a jeho životní styl mu také nijak neumožňoval fungovat poklidně.

„A proto tě o to víc obdivuju, že si to se mnou takhle dlouho vydržela. Někdy to sám vůbec nechápu. Seš úžasná, Issie, víš to, že jo?“ skládal mi milé komplimenty, což u něj nebylo zase tolik neobvyklé na to, jak měl obyčejně velice nevybíravou slovní zásobu a k ostatním se leckdy choval dost hulvátsky. Jaktěživ jsem u něj neslyšela nějakou nemístnou poznámku na mou adresu, ale když byl mezi kluky, tak jsem nestačila zírat na to jeho výrazivo, i k opačnému pohlaví. Ke mně se ale vždycky choval maximálně slušně, což byl další důvod, proč jsem do něj byla tak hrozně moc zamilovaná. Vždycky jsem totiž měla tu jistotu, že pro něj jsem výjimečná. 

„Jsi opilý,“ reagovala jsem velice stručně, ale neubránila jsem se samolibému úsměvu, který jsem raději záhy schovala do polštáře. Skoro jsem se kvůli tomu i začervenala. Andy mezitím v klidu potahoval z cigarety.

„Víš to, že jo?“ zrekapituloval poslední část jeho monologu, protože chtěl slyšet, jak mu to potvrdím.

„A ta úžasná holka si našla úžasného kluka, se kterým je nesmírně šťastná.“ Poradila jsem si s vyžádanou odezvou po svém, ale Andy vypadal daleko spokojenější, než kdyby si prosadil tu svou.

„Neříkej to jenom proto, že to chci slyšet,“ napomenul mě, ať mu nic nenalhávám. A hlavně sama sobě. Zničehonic ho to nepřehlédnutelné opojení z mých slov přešlo, když se nad nimi řádně zamyslel. Jeho doposud uvolněné rysy v obličeji poněkud ztvrdly a jiskřičky v jeho očích pohasly. Dostihla ho tvrdá realita našeho živobytí, ačkoliv jsme se oba snažili si to všechno malovat sebelépe. Andymu vadilo, že mi nemohl nabídnout víc, než sám měl a než jsem si podle něj prý zasloužila. Jenže já jsem od něj nikdy víc nechtěla. Dával mi všechno, co jsem potřebovala.

„Nepouštějme se do téhle debaty, prosím. Díky tobě jsem vážně šťastná, zlato! Nevím, jestli bych to všechno zvládala, kdybych tě neměla, ale… je to prostě tak, že bych si náš život uměla představit lepší, než jaký teď je. Chci mít lepší život než teď a doufám, že se nám to jednou povede,“ podělila jsem se s ním o svoje největší přání, které pro něj nebylo žádným tajemstvím. Čas od času jsme si ho ale stejně museli připomínat, abychom měli stále motivaci jít dál.

„A já udělám cokoliv proto, abys se mnou ten lepší život měla. To ti slibuju, lásko,“ zapřísáhl se mi doopravdy závazně, protože jsem na něm viděla, že to vycházelo z každé buňky jeho já. Měl ten příslib vepsaný v očích, ve tváři, v dotyku a i v každém svém nádechu. Dost možná zejména pro tohle teďka dýchal. Dost možná kvůli tomu každé ráno vstával z postele. Pro nás dva. Pro náš vysněný život.

„Věřím ti, Andy… A věřil bys ty mně, kdybych chtěla pro nás dva udělat to samý?“ položila jsem mu tenhle záludný dotaz co nejvíc nenápadně, ale Andymu u toho přesto zvláštně zacukal levý koutek.

„Věřit tobě anebo tomu, co děláš?“ uvedl velice uvědoměle ten zásadní rozdíl, čímž mě nepatrně rozhodil, ale i tak jsem reagovala pohotově. Nebylo v podstatě nad čím přemýšlet. Andy mě u toho důkladně sledoval, aby mu nic neuniklo, což ve mně vzbuzovalo podezření, že má on nějaké podezření. Nejspíš to ale celé bylo o tom, že jsem se dnes cítila provinile kvůli Jaredovi, takže jsem neuvažovala úplně racionálně.

„Obojí,“ hlesla jsem zcela nezaujatě a vracela jsem mu pohled se stejně bezostyšnou intenzitou.

„Má to co dočinění s tou tvojí tajnou návštěvou dneska?“ vyrukoval na mě bez okolků a rty se mu přitom stáhly do tenké, přímé linky. Nejprve mě přepadla vlna paniky, ale tu jsem zdárně utlumila, poněvadž i v téhle ošemetné situaci jsem dovedla ve svých zmatených myšlenkách nalézt rozumné vysvětlení. Kdyby na tom Andymu jakkoliv záleželo, tak nebude takhle chodit kolem horké kaše, ale naopak mě bezprostředně po příchodu konfrontuje s tím, jako to s tou návštěvou teda bylo.

„Ty už o tom víš?“ podivila jsem se notnou dávkou pobouření, protože jsem mu to plánovala oznámit já sama. Někdo byl holt rychlejší, ale kdo? Lena, ta těžko. „Od koho?“ pátrala jsem po tom udavači, ale sotva jsem to dořekla, ihned mi to došlo. „Aha, Ashley,“ zabručela jsem popuzeně a moje antipatie vůči němu se ještě o něco zvětšily. Nemohla jsem si pomoct, ale díky jeho zásahům do našeho vztahu s Andym jsem nabyla dojmu, že se nám pokouší ten vztah narušit. Vzhledem k tomu, že už to na mě nejednou zkusil, by to i dávalo smysl. Budu si to s ním muset opravdu hodně otevřeně vyříkat.

„Kdo to byl?“ Tázací štafetu si opět převzal Andy, aby se dozvěděl o něco víc.

„Mohli bychom si o tom promluvit zítra? Na to potřebuju být míň unavená a ty bys měl být zas střízlivý. Nevadí, brouku?“ poprosila jsem ho a párkrát jsem na něj žadonivě zamrkala svými dlouhými řasami, abych měla lepší šanci, že mi v tom vyhoví. Andy nejdřív poněkud odmítavě zabručel, ale nakonec si hlasitě vydechl na náznak kapitulace z jeho strany v téhle debatě. Asi jemu samotnému se o tom diskutovat nechtělo, když se takhle jednoduše vzdal. Pravděpodobně ho ten tajuplný návštěvník zase tolik nezaujal, protože na jeho tvrdohlavost by jinak moje psí oči určitě nestačily.

„Máš kliku, že jsem taky hodně unavený a jde na mě spaní,“ přidal si k tomu svou vtipnou glosu, aby to nepřešel jenom tak, což by mu nebylo podobné. Zbytek cigarety zhasl v popelníku, který se mu většinou zaplnil po pár hodinách. Andy byl velice náruživý kuřák.

„To teda jo. Ale nejdřív se k tobě chci přitulit,“ poručila jsem mu nediskutabilně a on ke mně jako na povel natáhl své kostnaté ruce, když mě měl nadosah. Nejlíp se mi prostě spalo v jeho náručí.

 Omlouvám se za tu nečekanou prodlevu, ale měla jsem technické problémy s notebookem, ale už je vše v pořádku, takže tu máte novou kapitolu. Všem stávajícím čtenářům děkuji!! =) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 4. kapitola: