OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 32. kapitola

23.12.2019 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 842×

Vešla jsem do menší vilky mezi kopci v Hollywood Hills, která mě vítala docela nahlas hranou hudbou, která mi jasně napovídala, že v domě někdo je. Trochu váhavě jsem vešla dovnitř a hledala jsem nějakého obyvatele domu, snad toho, kterého jsem chtěla vidět. Na druhou stranu jsem se toho obávala, ale bylo to nevyhnutelné… Šla jsem logicky po sluchu, až jsem narazila na Jareda, který hrál v zadní místnosti plné aparatury na kytaru. Možná zas momentálně něco skládal nebo si něco přehrával a třeba si jen krátil dlouhou chvíli. A proto, že do toho byl tolik zabraný a seděl skoro zády ke dveřím, nemohl si všimnout, že jsem vstoupila do místnosti, kterou se nesly halasné tóny vystupující ze středně velkého komba. Vybrnkával na kytaru jakousi tklivou melodii, která mě opět přinutila zůstat v tichosti a jen poslouchat. Popravdě mě to akorát o něco přitížilo, protože ta melodie dokonale vystihovala tu naši nelehkou situaci. Zatímco jsem spíš potřebovala dodat nějak kuráže, to jeho hraní mě naplňovalo ještě o něco hutnější tísní. Jakmile na chvíli v tom hraní ustal, využila jsem toho a zlehka jsem zaťukala na dveře, aby mě mohl zaregistrovat a nemusela jsem ho zbytečně děsit svou neohlášenou přítomností. Bleskově trhl hlavou mým směrem a obočí mu okamžitě vyskočilo vysoko nahoru do čela, jak jsem ho svou návštěvou překvapila.

„Iso? Ty ses vrátila,“ podivil se nad tím a vypadalo to, že snad nevěří vlastním očím.

„Ahoj, Jayi,“ pozdravila jsem ho s ne až takovým nadšením, s nímž bych ho jinak určitě vítala po tolika dnech odloučení. Ta hádka zamíchala mnohým. Navíc jsem byla pořád hodně smutná z toho loučení s Andym. Jared pohotově odložil svou oblíbenou bílou kytaru z dvojice Pythagoras a Artemis, aby vyskočil na nohy a přišel blíž ke mně. Poznala jsem na něm, jak váhal, jestli mě má obejmout nebo ne, a tak jsem udělala první vstřícný krok já, když jsem k němu aktivně přistoupila s rukama rozevřenýma, abych je následně mohla obmotat kolem jeho svalnatého těla. Jared byl zprvu trochu zaražený, ale pak se v tom objetí uvolnil, přitiskl se ke mně ještě o něco pevněji a opřel si hlavu o tu mou, jak to tak pravidelně dělával.

„Chyběl jsi mi,“ šeptla jsem tiše, což byl holý fakt. Hodně jsem na něj u Andyho myslela a mrzelo mě, že jsme si nedali vědět, ačkoliv jsem pro to měla plné pochopení.

„Seš v pořádku, hm?“ staral se, jak pro něj bylo tolik charakteristické, jakmile se ode mě na délku paží odtáhl.

„Jo, jsem jen unavená. Bylo to náročný,“ shrnula jsem stručně svůj pobyt u Andyho a asi jsem to nijak víc nechtěla rozebírat. Především proto, abych ho tím zbytečně neprovokovala, a taktéž proto, že teď mi pro změnu chyběl zase Andy. A opravdu hodně…

„Vypadáš smutně,“ povšiml si, což byla také jedna z jeho předností. Na muže byl neuvěřitelně všímavý.

„No, jo…“ hlesla jsem pouze, protože jsem vlastně netušila, co mu na to mám říct, aniž bych do toho nezapletla Andyho. Nemohla jsem Jaredovi vykládat, jak mě to loučení s Andym zasáhlo, ale částečně jsem smutek prožívala i kvůli našemu vztahu, protože se aktuálně nacházel v propasti nejistoty. „Ale jsem ráda, že jsem zpátky. Není to špatně, že jsem se vrátila… nebo jo?“ přeptala jsem se na rovinu, poněvadž kolem toho zbaběle obcházet nemělo žádný smysl. Museli jsme to vyřešit co nejdřív, ačkoliv jsem byla hodně psychicky vyčerpaná, pořád to pro mě bylo schůdnější to probrat hned, než to odkládat a protahovat ty nepříjemné pocity na delší dobu.

„A já tě zas rád vidím, vážně.“ Jared zvolil dosti vyhýbavou a nejednoznačnou odpověď, která na mě nepůsobila zrovna dvakrát dobře, a když mě i úplně pustil a odstoupil ode mě, vytušila jsem z toho opravdu zlé znamení.

„Víš,… docela mi bylo líto, že ses ani jednou za tu dobu, co jsem byla u Andyho, neozval. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. A pořád vlastně nevím,“ svěřila jsem se mu s tím, co mě trápilo těch necelých čtrnáct dní. Jared si lehce povzdechl, ale potom se na mě podíval takovým výmluvným pohledem, který nic víc nepotřeboval. „Jasně, mohla jsem se ozvat já a často jsem i chtěla, jenže… prostě jsem nevěděla, jak hodně špatně na tom jsme,“ dodala jsem záhy, na což Jared reagoval souhlasným odkýváním hlavy, kterou jaksi rezignovaně sklopil dolů. Tohle všechno bohužel těžce nasvědčovalo tomu, že mezi námi je to opravdu hodně, hodně špatné.

„Myslím, že tak to bylo lepší, když jsme si dali tu menší pauzu,“ podělil se se mnou o svůj úplně stejný názor na věc, který jsem mu tentokrát odkývala zas já. Ta naše komunikace byla značně ztuhlá a nepřirozená, proto mě napadl jediný možný manévr, který by mezi námi mohl trošku rozproudit energii. Není nad ženské zbraně, že...

„Já si říkala to samé, Jayi… Ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo,“ zopakovala jsem mu s o něco zastřenějším tónem hlasu, ve kterém se ukrývala jak určitá toužebnost, tak i vyzývavost a současně i nepatrná stížnost. Nato jsem se k němu velmi těsně přiblížila a pohlédla jsem mu zpříma do očí. Jared opět jaksi znervózněl, ale přesto ze mě ani na vteřinu nespustil svůj bedlivý zrak s lehce rozšířenými zornicemi. „Vážně moc,“ šeptla jsem sotva slyšitelně a ještě jsem do svého upřeného pohledu přidala notnou dávku intenzity. Svoje pátravé ruce jsem mu položila na záda a s rozevřenými dlaněmi jsem vyjela o něco výš, abych se i snadněji dostala k jeho rtům, které se ke mně o drobný kousíček přiblížily. „A co tobě?“ položila jsem mu neskrývaně provokativní otázku, která ho dostatečně nabudila, protože vzápětí zrušil veškerou nadbytečnou vzdálenost mezi námi a velice vášnivě se zmocnil mých rtů. Své osvalené ruce mi obmotal kolem těla a mačkal mě k sobě tak naléhavě, že jsem si díky tomu snadno dovedla představit tu míru jeho stesku po mně. Jo, fakt jsem to udělala! Zahrála jsem to přes jeho i mou sexualitu a využila jsem toho nedobrovolného celibátu, ale nepochybovala jsem o tom, že to mezi námi trochu prolomí ty ledy. A taky mu to aspoň připomene, jak nám to klape v posteli, což je jeden z poměrně důležitých faktorů ve vztahu…

Po několika minutách divokého líbání, kdy už ani jednomu téměř nestačil dech, se ode mě doslova odtrhl a chytil mě bezmyšlenkovitě za ruku, abych za ním mohla poslušně cupitat až do ložnice, kde mě téměř pohodil na postel a následně ze sebe fofrem sundal své oblíbené roztrhané triko s francouzským nápisem. Jenom ho sledovat pro mě bylo nesmírně vzrušující. Ten jeho horoucí pohled, kterým se mi snad propaloval skrz kůži, anebo ty jeho pevné svaly, které se dokonale vlnily s každým jeho pohybem. A taky ty jeho nádherně kaštanové vlasy, jejichž hustota a délka mě přímo fascinovala a kterými jsem přímo zbožňovala se prsty probírat.

Abych mu naznačila, že bych chtěla, aby si ještě vysvlékl mě, na té posteli jsem se posadila a látku trika jsem mu doslova nabídla do rukou. Div ze mě to triko dravě nestrhl a hned za trikem následovala i podprsenka, abychom oba dva mohli pocítit hebkost kůže toho druhého, když mě položil zpátky zády do měkkých peřin. Neudržela jsem se a jak jsem měla v oblibě, ruce jsem mu zapletla do jeho bujné hřívy, abych ho v ní mohla vískat. Jeho obdobně nenechavé dlaně si našly zase svůj podobně oblíbený cíl, a to má ňadra, která nikdy neopomněl polaskat. Mezitím se naše jazyky střetávaly v divoké souhře, která naši vzájemnou touhu jeden po druhém značně podněcovala. Naše vroucí těla po sobě jen rozvášněně klouzala a vzájemně po sobě nenasytně dychtila, především toužila ukojit to animální chtění po absolutním uspokojení mysli i ducha. Nohy jsem si automaticky vyhoupla kolem jeho boků a zahákla je za sebe, abych tak byla blíž jeho rozkroku, ve kterém se jeho chlouba začínala poněkud těsnat. Ani jeden z nás zjevně neměl náladu na nějaké nekonečné předehry, a protože jsme oba dva několik dní v tomhle ohledu značně strádali, takže ani nebyla zapotřebí. Neopomněla jsem ani sem tam pánví správně zahýbat, čímž jsem ho vydráždila ještě víc a což pro něj také byl jasný signál proto, aby to příliš nezdržoval. A tak si to záhy nato jeho obratný jazyk razil po mé rozpálené pokožce od rtů, přes krk, hrudník i bříško níž, kde se vždy na pár sekund zapáleně zastavil, až se dostal k pasu a posledním překážejícím zbytkům oblečení, které ze mě nechal sklouznout dolů. Jared v tomhle pokračoval i u sebe, když už ho jeho nepříliš prostorné boxerky asi tlačily. Já byla beztak připravená naprosto stejně jako on, protože jsem obvykle byla mokrá už jenom při našem divočejším líbání, jelikož on byl zatraceně dobrý i v tom. Dokázal mě během směšně krátké doby přivést téměř až k šílenství, aniž by došlo na samotný akt. A teď to bylo obzvláště rychlé. 

Nestála jsem o žádné další průtahy, takže když se na mě opět pokládal, chopila jsem se toho já sama, tedy spíš přímo jeho, a konečně nás propojila v jedno. Oba naráz jsme úlevně vydechli a oběma nám to vyloudilo zvrhle potěšený úsměv, když do mě vklouzl skoro na celou svou délku. Ihned jsme se oba vydali ve stejném rytmu, pomalu a postupně, až na vrchol blaha. Jelikož jsme uspěchali ten samotný akt, intuitivně jsme se shodli alespoň v tom, že teď si v tom dáme trochu na čas. Zprvu se ve mně hýbal opravdu hodně pozvolna, aby nás oba nechával si užít toho neskutečně slastného pocitu spojení. Cítit ho zas v sobě bylo samo o sobě neuvěřitelně příjemné a stejně tak i on musel být nadšený tím, že jeho těsně obklopovalo teplo a vlhko mého ženství. Jak jsem měla ve zvyku, obě dlaně jsem mu nechala přistát na tom jeho výstavním zadku, který jsem mu občas rozverně stiskla. On mě mezitím důsledně oblíbával krk, na což jsem reagovala tichým sténáním. Jared s každou další minutou zrychloval a já jsem již dopředu věděla, že to nebude příliš trvat a dojdu až k vyvrcholení. S Jaredem celkem snadno i k několikanásobnému. Místo toho, abych mu nohy znovu obtočila kolem pasu a pomohla mu tím tak k ještě hlubšímu průniku, tak jsem je naopak úplně natáhla, aby mě lépe stimuloval. Zanedlouho jsem vzdychala o poznání hlasitěji a v podbřišku se mi závratně stupňovalo napětí, které za pár okamžiků vyústilo až v první menší orgastické zachvění. Jared se na mě pouze zeširoka usmál, jak mu ten můj první a poměrně ukvapený orgasmus nefalšovaně pohladil ego. Pak mi sám ty mé natažené nohy dal za záda, jednou rukou mě vzal kolem boků a na pravé ruce se vzepjal, aby změnil aktuální polohu v jinou. Najednou jsme oba seděli na posteli, stále spojeni a propleteni jeden v druhém s čely o sebe opřenými, zatímco jsme si odevzdaně hleděli do očí. Byl to neobvykle intimní moment, který mě o to více přiklonil k tomu se snažit náš vztah nějak zachránit...  

Nevydržela jsem to a vrhla jsem se hladově po jeho rtech, které jsem znovu vyzvala k nespoutanému tanci, zatímco jsem mu dlaně protentokrát usídlila na tvářích s několikadenním strništěm. Jared si mě zachytil za boky, aby si mě k sobě ještě o trochu přivinul, načež se ve mně začal znovu pohybovat. Za chvíli jsem seděla už přímo na něm a sama jsem iniciativně pohupovala rytmicky pánví tak, jak to vyhovovalo zejména mně, ale Jared se zdál být nadšený jen tím, že jsem opět převzala kontrolu i nad naším druhým číslem. On mi zase zaháknul ruce za ramena, aby mohl regulovat razantnost svých přírazů, kterými pronikal stále hlouběji a které mě přiměly nekontrolovatelně sténat do jeho úst, což ho zřejmě rajcovalo ještě víc. Aby se i on prosadil během našeho sexu, přiměl mě se zaklonit dozadu a zapřít se o postel, čímž jednak získal perfektní výhled na mé nahé tělo a především na ten fascinující pohled na to, jak se pravidelně utápí v mých hlubinách, z čehož nemohl spustit zrak. Brzy jsme ovšem zjistili, že tahle poloha spíše onen blažený závěr oddaluje, takže jsem se vrátila zpět na něj, jakmile se dostatečně vynadíval, a pokračovali jsme zběsile do cíle. Ani jsem se už nedržela nijak dvakrát zpátky a nehty jsem mu zarývala do zad, což zapříčiňovalo jeho o to prudší nárazy, které mi bušily snad až ve spáncích. Pot z nás jen tekl a tak jsme se na sebe doslova lepili, ale nic z toho jsem tolik nevnímala jako hlavně ten neúprosně se blížící ohňostroj. 

„Proboha,“ zaúpěla jsem a roztouženě jsem vzdychala dál. Jared se opíral hlavou o mé rameno a zjevně se také soustředil na náš společný orgasmus. Pociťovala jsem, jak ve mně pulsuje víc a víc, takže se nás od něj dělily už jenom sekundy, protože i mně se klín zevnitř celý třásl. 

„Oh můj bože, Andy,“ zasténala jsem naprosto unešeně, ale Jared se jako na povel naprosto zasekl. A mně obratem docvaklo, co to ze mě vypadlo za hloupost. Vyděšeně jsem se na Jareda zadívala s obočím až u kořenů vlasů a nejapně jsem se zakousla do spodního rtu jako bych samu sebe chtěla potrestat za to, co jsem to vyslovila. Jared na mě zíral stejně tak zděšeně, ale oči mu vyloženě blýskaly zlostí, která do něj kvůli tomu špatně zvolenému jménu zcela oprávněně vjela. Trapnější chvíli jsem ve svém životě asi ještě nezažila a teď bych se fakt nejraději propadla hanbou do země. A rázem bylo po náladě i po orgasmu. 

„No to snad ne,“ zabručel částečně vyčítavě, taktéž ale znechuceně a v neposlední řadě i dotčeně. Tím mě z toho nečekaného šoku vytrhnul, a tak jsem tu příšerně zostuzující situaci alespoň zcela nepodstatně zmírnila tím, že jsem z něj aspoň slezla dolů a dřepla jsem si o kousek dál. Nejraději bych odsud utekla, ale to by bylo ještě horší. 

„Tak to… se nepovedlo,“ hlesla jsem sotva slyšitelně a ta největší horkost, kterou jsem ještě před chvíli cítila někde úplně jinde, se mi kvapem přesouvala do oblastí tváří, kde jsem musela být rudá přinejmenším jako rak. Na Jareda jsem se pochopitelně nedokázala ani podívat, protože tohle byl skutečně těžko omluvitelný a umluvitelný přešlap. A pravděpodobně to našemu vztahu zatluče poslední hřebíček do rakvičky.

„Tak to rozhodně. Říct jméno někoho jinýho, než s kým zrovna šoustáš, to je fakt dost zlý,“ potvrdil mi dost nevybíravým způsobem, načež jsem si vjela prsty do vlasů, jak příšerné mi přišlo to slyšet z jeho úst. Přitom se mě zmocňovala taková vnitřní beznaděj, která mi vyloženě radila to raději hned vzdát. Jenomže já se nerada vzdávala takhle snadno, ačkoliv jakékoliv pokusy tenhle omyl nějak napravit budou dost možná směšné, mně to za to prostě stojí. 

„J-já nevím, proč jsem řekla jeho jméno…“ pronesla jsem váhavě a nejistě jsem se na něj podívala, ale on se tomu akorát pobaveně ušklíbl.

„To jako vážně?!“ odsekl ironicky a zavrtěl nade mnou hlavou, jako že mi to absolutně nevěří. 

„Ano, vážně! Já chci být s tebou, rozumíš?… Ale jak jsem trávila teď hodně času s Andym, měla jsem ho plnou hlavu, protože kromě...“

„Přestaň, Inesso. Nechci od tebe teď vůbec nic slyšet a určitě ne nějaký debilní výmluvy! Ty ho miluješ, víš to ty a vím to já, tak co to tu zkoušíš?!“ přerušil mě velmi důrazně a ve tváři se ani nesnažil skrýt svůj hněv, který ho ovládal čím dál víc a který plným rozsahem směřoval ke mně. 

„Tebe víc, Jayi, proto jsem tady,“ vzmohla jsem na slabou námitku, která se u něj setkala pouze s dalším výsměchem, protože to aktuálně znělo přinejmenším absurdně.

„Víš co? Tohle fakt už stačí. Mohla bys, laskavě, odejít? Potřebuju se uklidnit a čím dýl tu seš, tak jsem na tebe akorát víc nasranej.“ Vyhodil mě bez nějakých servítek ze své ložnice a zaujal vůči mně takový chladně odmítavý postoj, že jsem jenom sklapla pootevřené čelisti, potupně jsem sesbírala svoje oblečení a s holým zadkem, zlomenou důstojností a zničenými ideály jsem vycouvala z pokoje do toho svého, kde jsem se zhroutila na svou postel a nevyhnula jsem se dalšímu uslzenému výlevu. Dnes již podruhé… Ale nejspíš bych si měla místo toho pláče začít raději balit, protože tohle už rozhodně nepůjde vyžehlit.

Na druhý den jsem šla ráno do koupelny kvůli ranní hygieně a koho jsem v ní nepotkala. Jistě že Jareda, který si zrovna čistil zuby. To mě okamžitě probralo z mé rozespalé apatie a letargického vnímání, poněvadž jsem zbytek včerejšího dne strávila sebelitováním, naříkáním nad tím, jak jsem všechno dokonale podělala a zoufáním si kvůli tomu, že jsem vlastní hloupostí přišla o skvělého chlapa. 

Jakmile mě Jared zpozoroval, tak viditelně ztuhnul a nasadil kamennou tvář typu inkognito. Nemluvě o tom, že jsem po tom včerejším probrečeném dni vypadala naprosto otřesně, takže jsem ho tím svým vzezřením dost možná i vystrašila. Nemusela jsem být vědma, abych vytušila, že se bude chtít bleskurychle vypařit a navíc když si počal překotně omývat kartáček a vyplachovat pusu od pasty, tak o tom již nebylo pochyb. 

„Jayi, musíme si o tom spolu promluvit,“ pustila jsem se s ním do konverzace, protože když už jsme se tu takhle neplánovaně potkali, hodlala jsem toho jednoduše využít, abych se konečně dozvěděla, jak na tom jsme. Musela jsem to od něj slyšet na vlastní uši. Abych se potom mohla poraženecky zdekovat z domu a skončit zase jako bezdomovec, protože jsem pořád neměla kam jít. Naprosto jsem se vykašlala na svůj plán se osamostatnit a teď se nevyhnutelně schylovalo k tomu, že na to šeredně doplatím. Vrátit se k Andymu jsem taky nemohla, protože to by pro mě byla dvojitá dávka ostudy. Pendlovat mezi dvěma chlapy sem a tam, k tomu přistoupit prostě nemůžu. 

„O tom, co se stalo včera, se ani náhodou bavit nebudu,“ srozuměl mě nekompromisně a měl se již k odchodu. 

„To... to já taky ne, ale... to jsem nemyslela. Musíme probrat nás dva,“ upřesnila jsem a schválně jsem mu duchapřítomně zastoupila volnou cestu k úprku, aby se mnou chtě nechtě mluvil.

„V tom máš pravdu, ale v koupelně a pyžamech snad ne,“ upozornil na nepříliš vhodné podmínky, což se mu zajisté náramně hodilo. Následně si očistil mokrá ústa do ručníku, utáhl si šňůru od županu a postavil se rovnou ostentativně naproti mně, čímž mi chtěl naznačit, že mu tam zjevně překážím. 

„Fajn, tak… za patnáct minut u tebe v pokoji?“ prohlásila jsem rozhodně, abych mu jasně demonstrovala své odhodlání. Nemohla jsem tu zůstávat delší dobu, než bylo nezbytně nutné, pakliže mě tu už nechtěl mít, což bylo přesně to, co jsem od něj neodkladně potřebovala slyšet. Jinak by ve mně stále zůstávala alespoň titěrně drobná stopa naděje, a tou jsem se nemínila nechat ještě víc sžírat, než jak už se dělo. 

„Raději v obýváku… Abys to na mě zas nezkoušela přes postel,“ rýpnul si do mě bezohledně, což se mu sice moc nepodobalo, ale vysvětlovalo to jeho neustávající rozhořčení nad tím, co se včera odehrálo. „I když po tom včerejšku bys znovu takovou blbost snad neudělala,“ přisadil si, kdyby mi to náhodou jednou nestačilo. Mou jedinou reakcí na to bylo pouhé pokorné povzdechnutí, poněvadž jsem pro svou obranu nenašla žádné vhodné argumenty. Nejenom kvůli své ospalosti, ale také provinilosti, jelikož měl prostě nepopiratelnou pravdu. A tak jsem mu poněkud neochotně ustoupila ze dveří, aby odsud mohl důležitě odejít a vrátit se k sobě do ložnice. Já jsem se přesunula k umyvadlu, kde jsem si opláchla obličej pod studenou vodou, abych se trošku vzpamatovala, což byla vážně skvělá vzpruha. Potom jsem vykonala pravidelnou ranní očistu, šla jsem se do pokoje převlíknout do jednoduchých modrých šatů, protože v LA nás čekal další horký letní den. Při pohledu do zrcadla jsem se vyloženě zhrozila, a tak jsem použila alespoň korektor na kruhy pod očima, které jsem měla téměř jak po několika probdělých nocích, párkrát jsem se štípla do tváří, aby alespoň lehce nabraly barvu, a řasy jsem si párkrát protáhla řasenkou, která bohužel nebyla voděodolná, takže jsem předem počítala s tím, že ji brzy budu mít zase dole. Zacuchané vlasy jsem si pečlivě projela kartáčem a všechny tyhle věci, které mi tu jako poslední zbyly, jsem si sbalila do tašky, se kterou jsem sem původně přišla. Po necelé čtvrt hodině jsem stála před Jaredovými futry a ostýchavě jsem na ně zaklepala, aniž bych počkala na vyzvání zevnitř a drze jsem vešla dovnitř. Jared seděl na posteli a četl si nějaký časopis, zatímco na mě čekal. Vstup dovnitř mi o něco ztížil tou poznámkou o tom, že by se se mnou raději setkal jinde než u sebe, kde se včera odehrál ten nepotupnější trapas mého života, ale v porovnání s tím, že mě čekal s nejvyšší pravděpodobností další rozhovor o rozchodu a loučení, tak to pořád nebylo tolik špatné. 

„Můžeš dál,“ procedil jízlivě a touhle již třetí sprostou poznámkou už mě regulérně namíchl. 

„Mohl bys toho už nechat, prosím? Nebo jestli se se mnou chceš rozejít takhle...“ nechala jsem větu vyznít do ztracena, poněvadž jsem měla za to, že ten příkrý tón hlasu bohatě vystihl mé rozpoložení. 

„Já se s tebou chci rozcházet?“ zopakoval po mně jaksi vyjeveně a značně se narovnal, jak jsem tím svým vysloveným očekáváním upoutala jeho stoprocentní pozornost. Docela mě tím vyvedl z míry, když se tomu sám tolik podivil, protože jsem podle sebe správně vydedukovala tohle nešťastné ukončení našeho ještě pořád čerstvého vztahu. Následně odhodil suverénně časopis stranou a pak se na posteli vsedu viditelně narovnal. 

„A ty snad nechceš?“ přeptala jsem se nejistě a podezřívavě jsem se na něj zamračila. 

„No je fakt, že to mezi námi nefunguje,“ připustil uvědoměle a vstal z té postele, abych neměla tu zdánlivou výhodu toho, že s ním mluvím svrchu. 

„Už mám sbalený věci,“ oznámila jsem mu věcně a znovu jsem okusila ten bolestný pocit úzkosti a žalu z blízkého loučení. Vzhledem k tomu, že byl Jared pořád rozčilený, tak to asi nebude takové srdceryvné jako s Andym. Ani polibku na rozloučenou se určitě nedočkám… 

„Takže ty už seš s tím hotová,“ konstatoval suše a poněkud opovržlivě, jako bych snad i tímhle svým prozřetelným přístupem dělala nějakou velkou chybu. Jared se zřejmě rozhodl mi dát sežrat všechno to, čím jsem mu kdy ukřivdila a co se mu hlavně teďka hodilo. Ačkoliv to na jednu stranu bylo docela smutné, na tu druhou mi to ten můj odchod nepatrně usnadňovalo. 

„Chceš snad, abych tady zůstala?“ zeptala jsem se s nadmíru kousavým tónem, který ho nemálo popudil. 

„Máš snad kam jít?“ vrátil mi to i s úroky, a tak jsem jen rozčileně zafuněla a na chvíli přivřela víčka. 

„Jarede! Já chápu, že jsem tě včera naštvala, když jsem řekla jeho jméno a že jsem se tě dotkla tím, když jsem za ním odešla, abych mu pomohla, ale je tohle opravdu zapotřebí?“ vyrukovala jsem na něj značně defenzivně, poněvadž mě tohle jeho ustavičné shazování už pořádně štvalo. Pár narážek jsem zvládla skousnout, protože mi náležitě patřily, ale když už to jaksi přeháněl, ozvala jsem se. Vadilo mi to tolik i proto, že jsem si takovéhohle sprostého přístupu do sytosti užila i od Andyho a především jsem na něj od Jareda nebyla absolutně zvyklá, proto jsem ho nemínila nějak přehnaně tolerovat. 

„Nejsem naštvaný, jen jsem hodně zklamaný. A jo, dotčený jsem taky, protože ses na mě vykašlala a dala jsi přednost svýmu psychopatickýmu bejvalýmu, takže se klidně vrať k němu. Zřejmě k sobě patříte, tak si s ním ten život plný šíleností užij,“ opravil mé mylné tvrzení, abych přesně do detailu věděla, jak na tom doopravdy je. Od své uštěpačnosti i přes mé upozornění stejně neupustil, a tak jsem to nechala být, aby si na mě tu svou frustraci vybil dle libosti. Rozhodila jsem bezděčně ruce na náznak toho, že už nevím kudy kam, abych ho svými výroky dál nedráždila a on na mě pak kvůli tomu bezohledně neútočil s takovými poznámkami. 

„Jayi, no tak, prosím… Mě to mrzí, že jsem ti ublížila. To jsem ani v nejmenším nechtěla a omlouvám se ti za to! Mohla jsem jednat jinak, ale neudělala jsem to, a tak… beru to a chápu to, že to dopadlo takhle. Věř mi, že... nějakou dobu mě to bude bolet, že nám to nevyšlo, protože jsem se do tebe zamilovala, a to hodně... Asi nebýt Andyho, tak by nám to spolu i klapalo, ale… Kdybych si měla znovu vybrat, tak Andymu pomůžu, za tím si stojím a nelituju toho, i když... to nám dvěma uškodilo,“ připomněla jsem mu rezolutně, že ať už by to bylo mezi ním a mnou a mnou a Andym jakkoliv, zvolila bych zase stejně. V první části mého monologu se Jared tvářil poněkud odmítavě, ale jakmile jsem opět zmínila Andyho jméno, rysy v obličeji mu jako na povel ztvrdly a vystoupla mu tak viditelně spodní čelist, což působilo nemálo varovně. 

„Stalo se… Taky mě mrzí, jak to dopadlo, ale… Já už prostě nemám na to být s někým, kdo se mnou nedokáže být naplno tak jako já s ním. Kdo nemá vyřešenou svou minulost a hlavně miluje pořád někoho jinýho!“ Jistě že mi neopomněl předhodit tenhle fakt, který zapříčinil náš rozchod, na který už jsem neměla sílu ani protočit panenky. 

„Promiň, Jayi..." pípla jsem slabě, protože na to ani nic jiného říct nešlo.

„Určitě jednou potkáš někoho, kdo tohohle všeho bude schopný a bude tě milovat tak, jak si zasloužíš. Chtěla jsem to být já, vážně, ale… nezvládla jsem to, nemohla jsem,“ neustávala jsem ve svých škemravých omluvách, když jsem znovu chytila druhý dech, a které zatím nedosáhly míry potupnosti, poněvadž jsem se vůči Jaredovi cítila silné provinění. Za tenhle rozchod jsem mohla především já, poněvadž jsem k Jaredovi nebyla stoprocentně upřímná. A on ke mně dost možná také ne, protože za mnou nejprve přišel s tím, že mu nevadí, když k Andymu pořád něco cítím a zničehonic z toho vznikl takovýhle gigantický problém, který Jared nezvládl překonat. Anebo si to celé možná odmítal přiznat, další možnost… 

„Tak jsi mi neměla dávat naději, že ano!!!“ zakřičel na mě vyčítavě a vztekle a na čele, kousek nad spánkem, mu přitom vyskočila žíla, která zřetelně naznačovala, jak moc je rozzlobený. Proto jsem usoudila, že bude asi lepší vyklidit pole, protože s ním stejně nebyla vůbec žádná řeč a ani šance, že bychom to vyřešili nějak jinak než ošklivým rozchodem. 

„Měj se, Jayi… A děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal. Na to nikdy nezapomenu, protože nikdo pro mě neudělal tolik jako ty. Mrzí mě, že nebudu mít možnost ti to vrátit. Jsi vážně skvělej chlap,“ nešetřila jsem poklonami, abych mu alespoň nějak odlehčila, ale podle toho, jak se na mě nevraživě mračil, to asi mělo úplně opačný účinek. Střelil ke mně ostře očima, ze kterých šlehaly nenávistné blesky, jak jsem tímhle svým zdánlivě povzbudivým proslovem tomu všemu akorát nasadila korunu. Pro dobrotu na žebrotu. Že jsem raději nedržela jazyk za zuby… 

„A co z toho…“ zavrčel pohrdavě a pokrčil rameny, že na tom zřejmě vůbec nezáleží. Na to jsem mu už neměla co říct, proto jsem to považovala za konec naší poslední výměny názorů. 

„Doufám, že mi to jednou odpustíš,“ pípla jsem nešťastně a s poraženecky sklopenou hlavou jsem se vyšourala z pokoje. Nijak jsem neotálela, vzala jsem si svých pět švestek a opustila jsem tuhle krásnou vilku a v něm jednoho z nejúžasnějších mužů, které jsem kdy poznala. Ještě když jsem se aspoň jednou nostalgicky otočila, abych si uchovala přesnou vzpomínku na tenhle dům, ve kterém jsem zažila mnoho krásných chvil, všimla jsem si Jareda, jak stál v okně a sledoval můj odchod. Ten jeho žalostný, zdrcený pohled, který mi neskrývaně věnoval a který z mysli nevyženu proklatě dlouho, mi vehnal slzy do očí, a tak jsem se raději otočila dopředu a vyšla jsem ven na ulici. Bezva, a co teď? Že by zpátky do divadla? Nebo se podívat do nějakého azylu pro podobné případy, jako jsem já? Mezi štěnice a špínu? Do háje… Můj život je zase totálně v troskách… Zase?! Jak to že mám takovou smůlu?! Kde se stala chyba?

 Tak se věci opět trochu zamíchaly, aby nebyla nuda, protože ta nemá v téhle povídce co dělat :D A omluvte mě za tu nálož gifů, já si na tom prostě jaksi ulítávám. :D 

Jinak všem moc a moc a moc děkuji! Jste nejlepší! Vzhledem k tomu, že netuším, kdy bude zveřejněna kapitola, ale doufám, že to proběhne kolem svátků vánočních, přeji Vám, abyste je prožili v klidu a pokoji, se všemi svými blízkými, a aby Vám přinesly jen samou radost a štěstí a taky nějaký ten milý dáreček pod stromeček. Tak všem Veselé Vánoce! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 32. kapitola: