OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 27. kapitola

28.10.2019 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 916×

„Jayi?“ zvolala jsem do ztichlého domu, ve kterém se zdálo, že nikdo není. Bylo už téměř poledne, což Jared obvykle býval někde v pohybu ve městě. Snažila jsem se s ním spojit přes mobil, ale bohužel se to setkalo jen s neúspěchem, a to mi připadalo také poněkud zvláštní, protože on měl svůj smartphone neustále po ruce.

„Jarede? Seš tady?“ přidala jsem trochu na hlasitosti, kdyby byl něčím naplno zaneprázdněn. Občas se dokázal do nějaké činnosti zabrat natolik, že ze svého bezprostředního okolí nevnímal vůbec nic.

„Inesso?!“ ozvalo se nazpět kdesi z útrob domu, načež zpoza rohu vykoukl Jared s očima téměř až na vrch hlavy a okamžitě se vydal vstříc mně. Do široce otevřené náruče jsem mu doslova vlítla, jakou radost jsem měla z toho, že ho opět vidím. A taky jsem nutně potřebovala pocítit, že jsem zase v bezpečí. Jared si mě ve svém pevném objetí hýčkal a já si tu chvíli nesmírně užívala. Ne že by to byla nějaká dlouhá doba, co jsme se naposledy viděli, ale pro člověka, který je čerstvě zamilován, je každá minuta bez milovaného protějšku trýznivě nekonečná. Obzvlášť když je od ní nedobrovolně odtržen, že ano?!

„Ty už jsi zpátky? Seš v pořádku, že jo?“ ujišťoval se okamžitě a odtáhl si mě na délku paží, aby si mě mohl od hlavy až po paty důkladně prohlédnout.

„Jo, jsem v pohodě, jen se mi po tobě hrozně stýskalo,“ podotkla jsem se smíchem, protože ta jeho neskrývaná starostlivost byla opravdu neuvěřitelně roztomilá. Ještě jsem se k němu natáhla, abych mu mohla ukrást jeden sladký polibek, který jsem taktéž potřebovala, aby mě trošku povzbudil. Když jsem pomyslela na to, že jsem za ním přišla škemrat o peníze, tak mi ze sebe bylo vážně na nic. Andy mě dostal do příšerně zapeklité situace.

„Taky jsi mi chyběla,“ přisvědčil Jared, a když už jsem se od něj odtahovala, tak si mě k sobě znovu za pas přitáhl a vtiskl mi další, o něco dychtivější polibek, ze kterého se mi málem podlomila kolena.

„Za pár dní se zas vrátím,“ prohodila jsem ledabyle, ale on si určitě stejně jako já moc dobře uvědomoval, že to bude několik hodně dlouhých dní. Stále mě totiž ze svého něžného sevření nepouštěl, protože mu moje těsná blízkost byla příjemná přesně jako mně ta jeho.

„Já už tě nikam nepustím, zlato,“ namítl mi na to klidně, avšak neoblomně.

„Věř mi, že tě chápu, proč se ti to nelíbí, ale zkus se na to podívat z mého pohledu, ano? Andyho beru jako svou zodpovědnost, i když to tak doopravdy není, já to vím, ale takhle to prostě cítím. Tohle bude poslední věc, kterou pro něj udělám, a pak se naše cesty konečně rozdělí. Rozumíš mi, viď že jo?“ vysvětlovala jsem mu zčásti úpěnlivě a zčásti smířlivě, protože mi bylo víc než jasné, že od něj teď vyžaduji opravdu hodně.

„Rozumím ti, Issie, ale… měl jsem dost času se nad tím zamyslet potom, co jsem se vzpamatoval z toho, jak se tu Andy předvedl, což byla teda vážně síla a… mně to fakt přijde jako špatný nápad, Is. A nejenom proto, že mi vadí, že to je zrovna tvůj bývalý přítel. On je evidentně nebezpečný, pod vlivem těch drog je nevypočitatelný...“

„Proto mu chci pomoct s tou odvykačkou. Nebude to poprvé, takže už nějak vím, co mě čeká. On teď potřebuje velkou podporu, Jayi, a já potřebuju, abys ty v tomhle zas podpořil mě, prosím,“ skočila jsem mu do řeči, když mi dal tu možnost, poněvadž se na malý moment odmlčel a nejspíš hledal vhodná slova, jak pokračovat ve své zrazující řeči, kterou mi chtěl ten, pro něj, špatný nápad vymluvit.

„Promiň, ale v tomhle asi… prostě nemůžu,“ přiznal mi, čímž mě skutečně mocně zaskočil a zároveň mi tím docela zkomplikoval to, kvůli čemu jsem sem přišla. Nedalo mi to a vypletla jsem se z toho jeho objetí, aby mě dál neoblboval svou omamnou vůní a horkou kůží, přes kterou jsem mu stále přejížděla nenechavými prsty sem a tam.

„Ty bys snad nepomohl někomu, kdyby byl v té samé situaci jako on? Třeba já? Kdybych byla zoufalá feťačka a byla bych tvá bejvalka, kterou jsi kdysi miloval? Tomu se mi nechce věřit, že bys neudělal úplně to samé,“ vyrukovala jsem na něj s nejtěžkopádnějšími argumenty, aby ta jeho bohatá fantazie skutečně zapracovala a měla co nejsilnější imaginaci. Moje protiřečení se mu ale evidentně nezdálo, protože nad tím nesouhlasně zavrtěl hlavou. Pak si ale jen rezignovaně povzdechl, takže to spíš byl důkaz toho, že moje argumenty nepochybně padly na úrodnou půdu.

„To není fér, Is,“ sykl polohlasně, jak nechtěl říct na rovinu, že v tom mám pravdu.

„Jayi, prosím,“ požádala jsem ho prosebně a znovu jsem se k němu přitiskla, abych mu mohla zpříma pohlédnout do těch jeho nebesky modravých drahokamů a zkusit na něj svoje psí oči, které na Andyho vždy spolehlivě zabraly. U něj jsem ještě neměla tolik příležitostí si to otestovat.

„Co? Jsi svéprávná, nemusíš mě žádat o souhlas. Můj názor na to už přece znáš.“ Nedal se zviklat zase tak lehko.

„Vím, že nemusím, ale nechci dělat něco, co pak způsobí problémy mezi náma dvěma,“ objasnila jsem mu, proč se ho tu snažím tak úzkostně přesvědčit. On se tomu ale pouze shovívavě pousmál, čímž mi jasně naznačil, že přesně to mám očekávat, když ze svého umínění neustoupím. To jsem v plánu bohužel tak jako tak neměla…

„Tak to jednoduše nedělej, hm? Ať si Andy sežene nějakou odbornou pomoc, ne? To je taky řešení,“ navrhl mi zcela věcně a s obočím vysoko nad nadočnicovým obloukem vyčkával na mou důvtipnou odpověď, která bohužel nepřišla asi dostatečně brzy, protože on bleskově pokračoval dál: „Nenapadlo tě, že se mu to všechno hodí, aby byl s tebou pořád v kontaktu? Kolikrát jsem už od tebe slyšel, že s Andym je už definitivně po všem, ale pak ho nějak záhadně potkáš, nebo on si tě nějak najde. Není to trochu divný? Sama jsi říkala, že se s tím rozchodem těžce smiřoval, ale mně spíš přijde, že se s tím zatím ještě vůbec nesmířil.“ Obul se do mě pěkně zhurta a ve tváři měl takový poměrně zatvrzelý výraz, který vypovídal o tom, že je o své verzi pravdy zcela přesvědčený.

„Jayi, žárlivé a vyčítavé scény si necháme když tak na později, jo? Přišla jsem sem kvůli něčemu jinému, důležitějšímu,“ nakousla jsem opatrně to, kvůli čemu jsem před ním stála. A tu ošklivou výměnu názorů by taky nebylo od věci odsunout někam stranou. Než se zvrtne v ošklivou hádku…

„No kvůli němu, to je mi jasný,“ odfrkl si pohrdavě a začínal ve tváři nabírat takový rozhořčený výraz, který mě popuzoval o to víc.

„Kruci, Jayi. Co ti to najednou přelítlo přes nos? Vždyť jsi byl doteď v pohodě. Já tě tu nebudu přesvědčovat o tom, že tě miluju a že s Andym jde jen o soucit! Jestli sám nevíš, jak to mezi námi je, tak…“ Nečekaně se mi zlomil hlas, protože mi zničehonic přišlo líto, jak se ta naše původně láskyplná konverzace takhle pokazila a že se hlavně zvrhla v takový klasický scénář, který probíhal běžně v milostných trojúhelnících, který se v tomhle případě vážně nekonal. Zklamaně jsem sklopila hlavu a naprosto mě přešla chuť se s ním dál bavit. Natož ho prosit o peníze, do háje!!! No a v neposlední řadě mi to taky připomnělo celkem nedávnou konverzaci s Andym, který mi takhle přestal důvěřovat zas kvůli Jaredovi, a pak se to mezi námi celé sesypalo jako hrad z písku. Jak se to podivně otočilo, že?

„V pohodě jsem teda nebyl, ale teď už mám akorát tak dost toho být neustále takový úžasně chápavý a ohleduplný! Vždycky mi vadilo, že se s Andym docela často vídáš, ještě když vím, že k němu pořád něco cítíš! A teď se k němu ještě hodláš na pár dní nastěhovat, abys mu pomohla z těch sraček, do kterých se dostal vlastní blbostí! Není to tvoje vina, Inesso, nemusíš ho zachraňovat! Tím mu akorát ukážeš, že ti na něm pořád záleží a jak si to asi potom vyloží?!“ nepřestával se do mě navážet a já už vážně neměla energii mu v tom nějak odporovat, poněvadž on si tím byl zřejmě stoprocentně jistý a především mnoho vyřčených věcí byla ryzí fakta, vůči kterým se nedalo ohradit.

„Ale mně na něm záleží, Jarede,“ potvrdila jsem mu nenuceným tónem a přihlížela jsem tomu, jak se na mě čím dál víc zlobí. Z očí mu šlehaly hromy a blesky, z uší mu div nešla pára a já ztrácela poslední zbytky naděje, že s tou záchranou pro Andyho v podobě peněz bych mohla počítat. Spíš jsem se s nimi loučila…

„Evidentně víc než na mně, když mu chceš takhle neústupně pomoct, přestože já jsem zásadně proti,“ usoudil naprosto scestně, ale on se na to přesně takhle černobíle díval.

„Takhle to ale není, Jayi! Já fakt beru, proč seš proti, ale tak co mám dělat?!“ zvýšila jsem bezradně hlas a zabodla jsem se do něj svýma tázavýma očima, protože jsem vůbec netušila, jak tenhle zádrhel vyřešit. Nechtěla jsem se vykašlat ani na Andyho, ani na Jareda, ale tak či onak to někdo být musel.

„Vybrat si podle toho, co je pro tebe podstatnější,“ poradil mi milostivě a bezděčně rozhodil ruce do stran.

„Co je pro mě podstatnější? Něčí život, nebo vztah? Tak to se na mě nezlob, ale přednější je pro mě zachránit něčí život, než řešit trable v ráji, protože jsi ještě neskousnul Andyho, ačkoliv ses celou dobu dělal, že jo,“ opřela jsem se do něj tentokrát já, což ho evidentně zarazilo tak moc, až několikrát na prázdno otevřel a zavřel svá ústa.

„Nedramatizuj to tolik,“ ucedil skoro se zavřenými čelistmi a pěkně podrážděně.

„Já, jo? Hele, nevím, Jayi... mám se sem ještě vůbec vracet, nebo…?“ nechala jsem otázku vyznít do ztracena a jeho jsem tím přímo vyzvala, aby mi vyzradil, jak zlé to bude, jestliže z té Andyho spásné mise neupustím.

„Tohle bys měla vědět spíš ty,“ odsekl mrzutě a docela odpudivě se na mě zamračil, ale to možná proto, aby přede mnou schoval svoje zrcadlově lesklé oči.

Trochu mě to znejistělo, ale moje rozhořčení bylo bohužel důraznější než můj soucit, takže jsem se opovážila dodat: „Tak to asi bude překvapení pro nás oba!“ A s tímhle rozhovorem jsem definitivně skončila. Jared to stejně nechal bez odezvy, takže jsem se poněkud vláčně otočila na podpatku a takovým rozvážným krokem jsem odcházela pryč. Dávala jsem mu tím možnost mě třeba nějak zastavit. A taky se mi nechtělo pryč proto, že jsem nesplnila svůj primární úkol, ale to po téhle hádce už stejně bohužel nešlo. Kde já ty prachy teda seženu, krucinál?!

„Tady vypadá někdo pěkně nakvašeně.“ Probral mě z přemýšlení hlubší hlas, který patřil staršímu z bratrů Letů. Vzhlédla jsem k němu vyjevené oči, kterými jsem doteď zamženě, protože mě v nich štípaly lítostivé slzy, mapovala cestu po chodníku až k Andyho autu, který parkoval kousek dole za zatáčkou. Shannona jsem potkala ještě před vstupní brankou, když se odkudsi vracel zpátky domů, a tak jsme se střetli někde mezi.

„Nějak jsme se s Jayem nepohodli,“ osvětlila jsem mu, proč se tvářím jako boží umučení.

„Kvůli tomu včerejšku? Tak to se vůbec nedivím. Něco tak ujetýho jsem ještě nezažil! Ten tvůj bejvalej je teda řádnej psychopat! A co tu vlastně děláš? Už tě jako propustil ze svých spárů, nebo jsi ho tou bouchačkou odpráskla sama?“ spustil na mě palbu jako z kulometu, akorát v podobě slov, a já na něj proto oči kulila dál.

„Já se za to omlouvám, Shanne. Je mi fakt líto, co se včera stalo. Andy je na tom špatně kvůli těm drogám. Potřebuje pomoct a Jared s tím nesouhlasí,“ obhajovala jsem Andyho chování i před Shannem, což jsem vlastně dělala odjakživa. Teď se to aspoň dalo svést na tu závislost, ale pravdou bylo, že Andy se choval vždy takhle nevyzpytatelně i když nebyl pod vlivem nějakých návykových látek. On už je prostě takový. Neřízená střela.

„Tak tomu se taky nedivím. Měla by ses od něj rozhodně držet dál.“ Zaujal stejné stanovisko jako Jared, což dokazovalo buď to, že to byli fakt bratři, jak se patří, anebo že jsem vážně chybovala. Jenže to jsem dělala dlouhá léta v Andyho případě, ale tehdy jsem si to alespoň neuvědomovala.

„Vím, co dělám, neboj. Ale Jared mi asi jen tak nepromine, že jsem se takhle rozhodla,“ postěžovala jsem si mu zcela nepokrytě, což jsem si mohla vynechat, ale co kdyby náhodou potom spolu ti dva o tom všem mluvili.

„Alee… Jasně, že promine. Má tě fakt rád. Je to už docela doba, kdy se mu něco takovýho stalo,“ uklidňoval mě, abych se tím příliš netrápila. Čerstvé hádky se pokaždé jevily jako fatální, ale jakmile obě dvě strany trošku vychladnou a přeberou si to v hlavě, většinou to nezůstane zas takové horké. I když v našem případě? Kdo ví…

„No, to doufám, Shanne,“ povzdychla jsem si nešťastně a myšlenkami mi problesklo, že když jsem neuspěla u jednoho Leta, že by se mi to mohlo povést u toho druhého. „Shannone, myslíš… myslíš, že bych od tebe žádala hodně, když bych chtěla půjčit nějaké peníze? Samozřejmě bych ti je co nejdřív vrátila. Je mi to dost trapný si o ně takhle říkat, ale... jde o docela důležitou věc, kterou ale nemůžu prozradit, jestli to teda nějak zásadně nevadí,“ naťukla jsem velice opatrně a hlavně nekonkrétně, protože kdybych na něj rovnou vybalila, že ty prachy sháním na splacení Andyho dluhu, tak mě s tím Shannon pošle honem rychle někam, čemuž bych se zas nemohla divit já.

„Nějaký překvápko pro bráchu, ne?“ pronesl jako žert, ale mně tím skvěle nahrál přímo do karet.

„Noo… Tak nějak. To jsem tak průhledná, jo? No to víš, abych si ho trošku udobřila, protože on si teď myslí, že jsem dala přednost Andymu před ním, což já takhle určitě neberu, ale on bohužel ano,“ chytla jsem se jeho trefné nápovědy a modlila jsem se za to, aby mi to vyšlo.

„A kolik by sis tak představovala?“ nabízel mi ihned ochotně a já se kvůli tomu začínala cítit naprosto hrozně.

„Hmm… Já nevím. Nejsem si úplně jistá, ale tak… čtyřista dolarů? Není to moc? Myslela jsem na nějaký romantický pobyt, víkend, víš. Abych měla dost příležitostí si to u něj vylepšit, tak to by snad mohlo stačit, ne?“ okecávala jsem to, jak se dalo, ale Shann mi to zřejmě spolkl i s navijákem. Proto jsem si připadala čím dál provinileji a proradněji, a tak jsem si stále v tichosti připomínala, že to dělám proto, aby z Andyho nenadělali sekanou a aby se konečně mohl pustit do té detoxikace, kvůli které jsem mu slíbila svou pomoc. Místo toho jsem tu ale řešila tohle!

„To asi není zas tak moc, řekl bych. Klidně ti můžu půjčit i víc. A chceš to hned, nebo stačí později?“ ptal se aktivně a já jen nad jeho vstřícností žasla.

„Já už na nějaké takové pobyty koukala a snad by to mělo stačit, ale děkuju… No, asi by to bylo lepší teď, protože já počítám s tím, že se za pár dní od Andyho vrátím, jestli ta odvykačka bude probíhat dobře, a pak bych ráda Jareda hned někam pozvala. Jako omluvu prostě.“ Rozšiřovala jsem svoji lež velmi umně dál a fakt bych se u toho nejraději viděla někde. No ne někde, ale v prdeli. Tohle bylo vůči ochotnému a důvěřivému Shannonovi tak strašně sprosté a nevděčné, až jsem přemítala nad tím, že tomu Jaredovi vážně nějaký takový pobyt musím koupit a ty prachy sehnat ještě někde jinde, protože lhát Shannonovi přímo do očí mi způsobovalo neuvěřitelné výčitky svědomí.

„No jasně, žádný problém… No tím si bráchu určitě udobříš, o tom nepochybuju!“ povzbuzoval mě pozitivně, což mu bylo tolik vlastní. Ze všech sil jsem se snažila přemoct tu svou skleslost z toho, jak jsem mu věšela bulíky na nos, ale ten úsměv na tváři jsem měla naprosto ztuhlý a snad i nepřirozený.

„Snad jo, trochu na to spoléhám. Ale před Jayem ani muk, jasné? Nesmí nic vědět, jinak to nebude ono,“ varovala jsem Shanna významně, aby mě náhodou nechtěně nepotopil a celý ten výmysl nevyšel nečekaně najevo.

„Jasná věc, Is! Jako hrob, jo?“ sliboval mi zvesela a spiklenecky na mě u toho mrkal.

„Díky ti, Shanne. Seš skvělej! Dost mi tím pomůžeš! Pozvání někam na víkend snad neodmítne na rozdíl od obyčejné omluvy,“ hrála jsem před ním divadlo dál, abych tomu dodala patřičné důvěryhodnosti, protože něco takového bych určitě říkala, kdybych to skutečně plánovala. Sakra, tak kam já toho Jareda pozvu?!

„Podle mě by mu u tebe stačila i ta, hele,“ odhadoval veskrze nadějeplně, čímž mi znovu naznačil, že si u Jareda stojím zřejmě velmi vysoko. Ovšem jak to bude po tom mém tristním rozhodnutí, to se uvidí.

„Já už musím běžet, ale tohle máš fakt u mě. Včetně těch peněz samozřejmě,“ upozornila jsem ho, že mě tlačí čas a že si s ním víc vykládat nemůžu, ačkoliv mi tím rozhovorem lehce zvedl náladu. Anebo to bylo možná spíš tím, že mi ten plán s půjčením peněz nakonec fakticky vyšel. Ačkoliv s jiným Letovic klukem… To Shannona přimělo, aby si vytáhl z kapsy peněženku a vytáhl z ní těch smluvených čtyři sta dolarů. S vděčným, avšak trochu stydlivým úsměvem jsem tu částku přijala a měla jsem co dělat, abych se tou hanbou nepropadla někam do nejhlubšího kruhu pekla určeného všem lhářům, zrádcům a vypočítavcům.

„Hlavně, ať vám to vyjde, Is,“ popřál mi Shannon vřele a mile se na mě usmíval, protože vůbec netušil, která bije. Všechno bylo úplně jinak, proto jsem si musela znovu připomenout, že to dělám pro dobrou věc. A účel přece světí prostředky, no ne? Kruci, teď už zním jako Andy…

„Díky, díky… Trošku mi ho na to zpracuj, jo?“ napověděla jsem mu, čemuž se hlasitě zasmál.

„Spolehni se!“ zařekl se rezolutně a nepřestával se na mě tak rozjařeně usmívat.

„Tak ještě jednou moc děkuju, Shanne, za všechno. Teď ještě zkus takhle zlepšit náladu Jayovi, jo, prosím?“ požádala jsem ho trochu rozpačitě, protože mě mrzelo čím dál tíživěji, jak jsme se s Jayem chytli a jestli jsem to takhle nesla špatně já, co potom Jay? Když jsem ho takhle nevybíravě poslala k šípku.

„To víš, já se rád přidám ke každý špatnosti. A jo, pokusím se.“ Opět mi vyšel vstříc a já se vzmohla pouze na to, že jsem mu padla kolem krku a vtiskla jsem mu jednu letmou pusu na tvář, kterou milerád přijal. Pak jsme se rozloučili a já pospíchala k Andymu do auta s těmi dobrými zprávami.

„Tak máš ty prachy?“ vyrukoval na mě Andy okamžitě, ještě jsem ani nedosedla do sedačky. Oprávněně jsem se na něj zadívala značně káravě, protože mi tahle jeho horlivost momentálně absolutně nesedla.

„Jo, mám! A nechám si je u sebe až do toho předání, jasné?!“ obeznámila jsem ho nediskutabilně a zamračila jsem se na něj, aby ho ani nenapadlo ze mě ty peníze tahat dřív. Půjčila jsem je já a hodlám je taky předat, abych neriskovala, že s nimi Andy zase vyvede nějakou hloupost. Ne že by teda byla hloupost, že ty peníze poslal mé babičce do Ruska, která je doopravdy potřebovala, ale on si to vážně hodně špatně načasoval, když po něm šel nějaký gang a vymáhal je po něm. To jeho sjeté hlavince asi už bohužel nedošlo…

„Ty toho zpěváčka máš fakt pěkně zpracovanýho, co,“ rýpl si do mě Andy, což bylo opět dost špatně načasování.

„Andy, raději drž hubu, ano?! Nemám vůbec náladu poslouchat tyhle tvoje kecy, tak si je nech laskavě pro sebe!“ seřvala jsem ho docela zostra a drtila jsem ho zlověstným pohledem, aby mě hleděl raději poslechnout.

„Nějaká nasraná. No co, pravda člověka vždycky nejvíc vytočí, ne?“ popichoval mě i nadále a já přitom musela vší svou těžce zkoušenou vůlí krotit svoje ruce, aby do něj ani jedna ani druhá nepočala nezřízeně bušit. On by si tu nakládačku ale vážně zasloužil!

„Ještě nějaká blbá poznámka a balím se i s těmi penězi. A vysvětli si to pak těm týpkům sám, jak chceš. Ať tě třeba seřežou a zlámou ti každou kost v těle, mně je to úplně u prdele!“ prskala jsem kolem sebe slova jako rozzuřená šelma a musela jsem pouštět dostatečnou hrůzu, protože Andy jenom zakoulel otráveně očima a místo nějaké stupidní poznámky raději nastartoval motor.

„To vypadá, že z nás dvou máš spíš absťák ty,“ neodpustil si to nechat bez komentáře.

„Konečně už jeď, kruci!“ přikázala jsem mu netrpělivě a odklonila jsem od něj hlavu na druhou stranu, abych se jím nenechala tak snadno iritovat. V myšlenkách jsem stále byla u Jareda a přehrávala jsem si tu hroznou scénu, která mě bude před očima pronásledovat asi ještě dlouho. Aspoň dokud se za ním nevrátím!

 Moc děkuju všem stálým příznivcům!!! 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 27. kapitola: