OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 23. kapitola

16.09.2019 (11:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 846×

Nasedla jsem zpátky do auta k Jaredovi a nedokázala jsem se přestat mračit. Rozhodně jsem si na něm nechtěla vybíjet svou nově nabytou frustraci díky Andymu a Ashleymu, ale dělat jako že se nic nestalo, to jsem prostě nezvládla. Věděla jsem o sobě, že mám ve tváři natlačený pořádně protivný výraz, kvůli němuž jsem musela vypadat dost nepříjemně, ale já se momentálně cítila vážně dost špatně. 

„Asi to nešlo moc dobře, že?“ odhadl Jared trefně okamžitě, jen co mě spatřil. Sám se přitom tvářil starostlivě a na jednu stranu i soucitně.

„Mně se o tom snad ani mluvit nechce,“ zahučela jsem rozčileně, protože ta největší zlost se mě teprve jímala, jak jsem doslova před Ashleym utekla, jen abych mu nezpůsobila nějakou újmu na zdraví, když mě tak vytočil. Nesnesla bych od něj slyšet už jen byť půl slova, jinak bych mu snad fakt jednu napálila.

„A tak o co šlo? O Andyho, jak sis myslela?“ zajímal se zvídavě, aniž by si bral příliš vážně to, co jsem pronesla.

„Jak jinak. Zas lítá v drogách. Ashley si myslel, že bych mu mohla nějak domluvit, aby s tím přestal, ale dopadlo to akorát tak, že jsme se s Andym zase pohádali. A Ash tomu všemu nasadil ještě korunu, když mi vyčetl, že je to vlastně moje vina, že Andy bere drogy. Chápeš to? Takže když se ten blbec ufetuje k smrti, tak za to taky budu moct já, že jo? Protože to bude kvůli mně. Andy bere drogy kvůli mně, protože jsem ho opustila,“ rozpovídala jsem se horečně, a jak jsem byla plná vzteku a zároveň i lítosti, když jsem konstatovala všechna ta pošetilá fakta, kterými se na mě snažili jak Andy, tak Ashley přehodit zodpovědnost, poněkud se mi třásl hlas.

„Issie, zlato. Nic z toho není tvoje vina, ale to ty víš, viď,“ oslovil mě měkce, aby mi vlídně připomněl, že si velice dobře uvědomuju, jak se věci jeví v tom správném světle. Pochopitelně jsem si toho byla vědoma, ale jednoduše mi z toho všeho bylo úzko, jak mě oba dva obvinili z toho, že za Andyho závislost můžu já.

„Jasně, že to vím, ale… Prostě je to nefér, že to hází na mě. To jsem si jako měla nechat líbit to, jak se ke mně Andy choval? Co mi udělal? To bych pak musela brát něco já, abych zvládla být v takovým vztahu,“ stěžovala jsem si zcela nepokrytě a nezapomněla jsem k tomu přidat ani značnou dávku kousavé ironie. Přestože jsem toho pořád byla plná, a ačkoliv jsem tvrdila něco jiného, potřebovala jsem se z toho vypovídat. Neočekávala jsem, aby to Jared nějak komentoval nebo se mě zastával či něco takového, stačilo mi pouze to, aby mě vyslechl. Jak se říká, sdílená radost je dvojitá radost a sdílené potíže jsou poloviční potíže.

„Inesso, no tak. Udělala jsi jedinou věc, kterou jsi v té situaci udělat mohla. Ty přece nejsi zodpovědná za Andyho rozhodnutí, že začne brát drogy. Ani za nic jiného, co se dělo potom, jak jsi odešla. Neber si to osobně, zlato. Snažila ses pomoct, to ti nikdo upřít nemůže. Nic takového jsi přece nemusela a stejně se staráš dál. Jestli o to Andy nestojí, tak… to prostě nech. Netrap se kvůli tomu, hm?“ utěšoval mě s dobromyslným tónem hlasu a během toho jeho domlouvání mě chytil za ruku, kterou mi citlivě mezi dlaněmi třel. Fungovalo to na mě naprosto spolehlivě, protože jsem hltala každé jeho útěšné slovo, až mě to téměř dohnalo k slzám. Jared mi tím dal opět jednoznačně najevo, jak moc mě miluje. A to mi klidně stačilo k tomu, abych se cítila hned mnohem lépe. Vědět, že vás miluje takový člověk, jakým byl Jared, to byla obrovská výhra a neskutečné štěstí v jednom.

„Děkuju, Jayi. Jsem vděčná za to, že tě mám... Obzvlášť teď, protože fakt netuším, jak bych to sama všechno zvládala... Vím, že to asi bude znít divně, když jsem před pár dny říkala něco jiného, ale mezitím se odehrálo pár věcí, které… Díky nim jsem zjistila, že i já tě miluju,“ vyznala jsem se mu trošku nejistě, protože jsem chápala, že to pro něj mohlo být značně matoucí. Jared na mě nejprve několikrát zaskočeně zamrkal svými dlouhými řasami, ale pak se mu jeho mužně rýsovaná tvář naprosto rozzářila a na rtech se mu rozprostřel takový sladký, radostný úsměv, že jsem se na něj musela ihned usmát nazpátky. Jared tentokrát upustil od jakéhokoliv komentáře a namísto toho si mě přitáhl k sobě a nadšeně mě dlouze a láskyplně políbil.

„Něco takového jsem vůbec nečekal, ale o to to bylo daleko lepší to slyšet, Issie,“ vychvaloval si a nepřestával se na mě culit jako to pako. Ještě mě něžně pohladil po tváři, když se ode mě odtáhl a nastartoval auto.

„Co říkáš na to, že bychom si odpoledne zajeli na pláž do Santa Monicy? Ať se po tomhle trochu odreaguješ, co?“ navrhl mi vstřícně a dál se na mě usmíval, jak jsem ho zřejmě tím svým nečekaným vyznáním skutečně potěšila. Najednou i já jsem pookřála a to, co se v baru odehrálo, mě přestalo tak moc tížit. Lepší bude, když se budu soustředit na něco pozitivního, jako na nás dva, než na negativní věci, které se mě vlastně ani netýkaly.

„To je náhodou moc dobrý nápad, Jayi. Jsem rozhodně pro,“ odsouhlasila jsem zvesela jeho návrh a ani já jsem se na něj nepřestávala hloupě zubit. Ta příjemná lehkost, kterou jsem pocítila poté, co jsem se mu svěřila se svými city, mě plně zaplavila a já si jen v tichosti užívala onen pocit štěstí z opětované lásky a blízkosti milované osoby. Doufám, že teď se všechno obrátí k lepšímu…

Seděli jsme s Jaredem i Shannonem venku u bazénu a povídali jsme si tak různě o všem a zároveň o ničem. Bylo to takové příjemné zakončení dnešního dne, za jehož nejčernější bod jsem samozřejmě považovala návštěvu baru. Ale od toho momentu se stále jenom vylepšoval. S Jayem jsme strávili perfektní odpoledne v Santa Monice jak u vody, tak i v zábavném parku, u dobrého jídla a s fajn lidmi, kteří Jareda, ačkoliv se vydával opět za pana inkognito, poznali a kteří nám to odpoledne ve dvou docela zajímavě zpestřili. Zatím mi nijak nevadilo, že Jareda znalo hodně lidí, protože jsme zas tolik na veřejnost společně nechodili, ale počítala jsem prozřetelně dopředu s tím, že dřív, nebo později to asi přijde. Že mě začne iritovat, jak se k němu hrnou davy fanynek, které se s ním chtějí fotit, objímat a kdo ví co ještě. Ne že bych snad na Jareda žárlila, jemu stoprocentně věřím ve všech ohledech, ale žádné přítelkyni se nijak zvlášť nelíbí, když ji partnera osahávají, nebo mu nadbíhají jiné ženštiny.

„Dojdu si dovnitř pro něco na sebe. Nechcete tam taky něco vzít?“ přeptala jsem se kontrolně, zatímco jsem se zvedala z lehátka. Ne že by mi byla vyloženě zima, protože v Los Angeles bylo téměř permanentně teplo ve dne i v noci, ale spíš jsem si pro takový ten hýčkavý pocit chtěla kolem ramen omotat nějaký šátek nebo tak něco.

„Já nic, ale díky,“ odmítl Shannon ve vší zdvořilosti a mile se na mě usmál.

„Nevzala bys tam něco k pití, prosím? Už nám došlo,“ poukázal na dopitý stoprocentní bio džus a usmál se na mě ještě jednou tolik roztomile jeho bratr. I kdybych si to snad plánovala, tak jemu by se v tomhle případě říct ne vážně nedalo. Na to byl až příliš k zulíbání.

„Jistě, zlato,“ přitakala jsem mu bez zaváhání a sklonila jsem se k němu, abych si pro zaslouženou odměnu od něj ukradla jeden rozverný polibek. Pak jsem se odebrala do útrob domu, kde jsem nějakou chvíli hledala vhodný přehoz přes sebe a při cestě zpět jsem se zastavila v ledničce, jestli tam nenajdu nějaký další džus, ale bohužel. Byly tam pouze obyčejné neperlivé vody, a tak jsem se rozhodla udělat domácí džus v odšťavňovači, který v Letovic výbavě kvůli zdravé výživě nemohl chybět. Během čtvrt hodiny jsem se vracela zpátky k bazénu, když jsem už ve dveřích viděla, jak jsou oba bráchové v pozoru a že evidentně mluví s někým, koho jsem já neviděla, poněvadž stál za rohem. Zaskočeně jsem se pozastavila, ale protože mi to má ženská zvědavost nedala, vyšla jsem ven na terasu. Ovšem těsně než jsem vstoupila do otevřeného prostoru, tak si mě všiml Jared, který na mě varovně zavrtěl hlavou, ale to už jsem nestačila včas zareagovat. Proto jsem pár metrů proti nim spatřila nervózně postávat Andyho, který se sem zřejmě dostal tak, že přelezl přes vysokou zeď, dle jeho omítkou odřených a špinavých kolenou u černých kalhot. Když jsem si ho trochu důkladněji prohlédla, dospěla jsem k názoru, že je s nejvyšší pravděpodobností opět pod vlivem nějaké zrádné drogy. Která mu dost možná pomohla se i přes tu zeď dostat, protože byl očividně celý nějaký najetý…

„Andy? Co tu, proboha, děláš?“ vypadlo ze mě konsternovaně, jakmile jsem se zarazila v pohybu, protože to pro mě, a i pro zbytek obyvatel domu byl skutečný šok, že se dostal až sem na soukromý pozemek dvou světově známých celebrit. Všichni tři jsme stáli na místě jako nehybné sochy, protože jsme všichni tři podvědomě cítili, že to, co se děje, rozhodně není v pořádku. Akorát Shannon se tvářil tak na půl, protože si nebyl jistý, jestli to není třeba nějaký hloupý žert. Jared, přestože Andyho dosud na vlastní oči neviděl, ho z mého vyprávění ihned poznal, a proto věděl, že tohle je rozhodně krizová situace a nikoliv blbý vtip.

Andrew prudce otočil hlavou mým směrem a bylo na něm znát, že i on sám je dost zaskočený. Na první dojem vypadal, že ani on sám neví, jak se sem dostal. Celkově působil neuvěřitelně vystresovaně. Zrychleně dýchal, jistě ne jenom kvůli tomu horolezeckému výkonu, a oči měl pěkně vyvalené, přičemž s nimi neustále těkal mezi námi třemi. Nejčastěji se jeho zrak zastavil u mě a vyvolával ve mně dojem, jako by jím prosil o pomoc. Co ho to, do háje, zase napadlo?

„Hledám tě,“ zahučel a několika roztřesenými kroky popošel blíž k nám.

„A co je zas tohle za magora?!“ rozčiloval se Shannon a nechápavě rozhodil ruce od sebe.

„To je můj bývalý přítel, který se evidentně odmítá smířit s tím, že je bývalý,“ oznámila jsem mu lehce jízlivě, protože ta Andyho nevypočitatelnost a zabedněnost začínala být značně iritující.

„A on jako neví, že nepovolený vstup na soukromý pozemek je nezákonnej?“ poznamenal Shannon varovně a díval se na Andyho skutečně nepřátelským pohledem, který Andyho ještě o něco víc znervózňoval. Pochopila jsem, že by možná bylo lepší situaci uklidnit, než ji hrotit ještě víc, aby náhodou Andy nevyvedl nějakou hloupost, protože jako každý jiný závislý na drogách byl pod vlivem nevyzpytatelný. Což byl i normálně, takže natož potom sjetý.

„Nemohl bys na chvíli prostě zavřít hubu?! Přišel jsem za Inessou, chci si s ní jenom promluvit!“ osočil se Andy zostra na Shannona, protože se mu evidentně nezamlouvalo, jak s ním jednal.

„A o čem chceš ještě mluvit? Vždyť už nemáme o čem, Andy,“ připomněla jsem mu bezradně, ale dívala jsem se na něj omluvně, protože jsem prostě netušila, co po mně ve skutečnosti chtěl. A on to pravděpodobně také nevěděl, protože to by potom nepůsobil takhle váhavě. Od rána se jeho barva obličeje vůbec nezměnila, stále měl odstín téměř průhledné křídy a pod očima měl pořádně nevzhledné kruhy, které měly zajisté vícero příčin. Přitom se dost potil…

„Issie s tebou dneska mluvila a tys její pomoc odmítl. Tak proč tu teď seš, Andrew? Co od Inessy chceš?“ vložil se do toho i Jared, což asi dělat neměl. Andy se na něj hodně ošklivě zamračil, ale kupodivu se ještě statečně držel.

„Ty se do toho vůbec nemotej, ty jeden zbohatlej sráči! Tobě nestačí, žes mi Inessu přebral?! To mě si s ní teď nenecháš ani promluvit? To se snad bojíš, že by se ke mně snad vrátila, kdybych s ní dal jen řeč?“ vysmíval se Jaredovi s tím svým pokřiveným úšklebkem, kterým mě nejednou vytočil na maximum a který měl na Jareda podobný vliv. 

„A dost. Já volám policajty,“ vzkřikl k němu Shannon hněvivě a už si sahal do zadní kapsy pro mobil, ale Andy ho kupodivu předběhl a jakmile vrátil svou ruku zpět dopředu zpoza zad, držel v ní regulérní bouchačku. Zděšeně jsem zalapala po dechu, protože tohle byl stokrát větší šok, než že se tu Andrew vůbec objevil. Periferním viděním jsem zahlédla, že i Jared se Shannonem se úplně zhrozili, když se hlaveň pistole namířila jejich směrem.

„Sakra, Andy, co to zase vyvádíš?!“ vyjekla jsem zoufale, protože tímhle nás všechny Andrew dostal do ještě mnohem tísnivější situace, která se mohla šeredně zvrtnout. Jako bych hned nevytušila, že se stane nějaký průser… „Dej tu zbraň pryč, prosím tě, než se někomu něco stane. Něco takového přece nechceš, ne? Tak s tím přestaň blbnout, ano?“ požádala jsem ho doopravdy naléhavě, protože tady už přestávala veškerá sranda. O tom, že je majitelem krátké ruční zbraně Glock 17, jsem velice dobře věděla, protože její koupi kdysi konzultoval se mnou. Svolení k tomu jsem mu dala v podstatě já, i když to tenkrát bylo ilegální a on pochopitelně žádný průkaz na držení zbraně nemá. 

„Já si s tebou chci jenom promluvit!“ zopakoval frustrovaně tím svým hrdelním hlasem, který v tomhle momentě vyzníval doopravdy hrůzostrašně, když dál nepřestával střídavě mířit zbraní na ty dva. Ale pravá ruka, ve které tu pistoli držel, se mu přitom celá klepala, a tak u toho navíc křečovitě přešlapoval z nohy na nohu, jak jeho samotného tahle situace značně vykolejila, přestože už sem přišel naprosto nervní. Z toho, že se sem vkradl. Z toho, co mu proudilo v žilách. Z toho, že tu čelil nám třem.

„Dobře, dobře. Promluvíme si, ale hlavně se uklidni, ano? A dej tu zbraň pryč, prosím,“ škemrala jsem téměř až plačtivě, protože ten nebetyčný strach, který jsem měla, především o Shanna a Jaye, se mě naprosto zmocnil a dělalo se mi z něj až zle od žaludku. Když jsem jen pomyslela na to, že by se těm dvěma mohlo něco stát, přivádělo mě to téměř až na pokraj zbláznění. Hodlala jsem tomu za každou cenu zabránit a nějak najít s Andym společnou řeč...

„Tohle nemůžeš myslet vážně, ne?! Nejdřív se sem vloupeš a pak na nás budeš ještě mířit bouchačkou? Za tohle půjdeš sedět, rozumíš?! Tohle si fakt podělal, frajere!“ zavrčel Shannon chladně, když nevydržel ten nápor na nervy a znovu se ozval s naprosto nevhodnou výhrůžkou, která Andyho zas o něco víc popudila. Shann zřejmě málo sledoval kriminálky, protože by jinak věděl, že má nechat s Andym komunikovat především mě, jakožto s osobou, kvůli které tu byl a kterou si přímo žádal. O sebe jsem se tolik nebála, protože jsem nevěřila tomu, že by Andy zašel až takhle daleko. Sice mě jednou uhodil a taky přiškrtil, ale tohle bylo diametrálně odlišné. Anebo jsem možná byla jen pošetile naivní...

„Říkám ti drž hubu, nebo se o to postarám já sám!!!“ zařval na něj Andy netrpělivě a popošel opět o pár vratkých kroků kupředu, což naopak Shannona intuitivně donutilo o kousek couvnout, když měl za sebou ještě trochu místa.

„Andy!“ okřikla jsem ho panicky a pohotově jsem vběhla mezi Andyho a bratry Letovy, abych se alespoň pokusila předejít nějakému neštěstí. Prostě jsem počítala s tím, že by Andy z té zbraně na mě vystřelit nedokázal. Nevěřila jsem totiž ani tomu, že se sem vkradl proto, aby někomu z nás ublížil, ale jednoduše proto, že se tímhle nešťastným způsobem pokoušel říct o pomoct, kterou dosud tolik zarputile odmítal. Na Andym bylo nepochybně znát, že ještě o dost víc znejistěl, když jsem přiskočila před něj rovnou do dráhy střely. „Tyhle dva z toho vynechej, ano? Ať jde o cokoliv, vyřešíme to spolu. Jenom přestaň blbnout s tou zbraní.“ Nepřestávala jsem žadonit o to, aby se umoudřil a odložil tu zbraň z našeho dosahu, protože jsme stále balancovali na hraně příšerného průseru.

„No tak to musí bejt kurva láska, když bys za ty dva debílky schytala kulku,“ podotkl Andy nemálo kousavě, a ačkoliv se tvářil rádoby povzneseně, bylo mi jasné, jak moc ho to žere. I tak se na mě nepřestával ironicky usmívat, ale jeho skleněné oči mluvily jasně. Pak si Andy přehmátl v pravačce tu zbraň, jak už se mi nejspíš špatně držela. Palec ale naštěstí nepoložil na spoušť, což bylo v rámci možností poněkud uklidňující.

„Pusťte mě na něj. Tu kulku schytá on!“ bručel Shannon za mými zády, ale očividně to myslel vážně, když se mi na ně začal vzápětí tlačit. Jared ale ihned zasáhl, když svého bratra stáhl za rameno zpátky a zasyčel mu významně do ucha: „Brácha neblbni, nepleť se do toho! Nech to na Issie.“ V duchu jsem Jaredovi poděkovala, že byl natolik rozumný, aby pochopil, že když se do toho budou on nebo Shann motat, tak to pouze a jenom zhorší. Ti dva pro Andyho představovali něco jako rudou vlajku pro býka, který byl rozzuřený a zcela připravený útočit.

„Andy… já si s tebou nepromluvím dřív, než tu věc dáš pryč, rozumíš?“ nakázala jsem mu rezolutně, protože jsem jinak nevěděla, jak ho donutit nás přestat ohrožovat tou zbraní. Obchod něco za něco mnohdy v takovýchto případech bez problému prošel. Nechystám se s ním nějak o tu pistoli přetahovat, nebo ho nutit mi ji vydat, s tím nechci mít vůbec nic společného, ale alespoň kdyby ji konečně odložil, i to by bylo takové menší vítězství.

„Fajn, ale chci si promluvit někde v soukromí. Nestojím o to, aby nás někdo šmíroval,“ svolil k výhodnému kompromisu, načež se mi nesmírně ulevilo. Alespoň něco na něj zabralo. „Ale aby tihle dva šašci nevymýšleli žádný kraviny, tak jim vezmeš mobily a zavřeš je někde na hajzl, platí?“ vyjednával si i on svoje podmínky, které z mého úhlu pohledu byly jaksi přehnané, ale zas jsem chápala, že si to chtěl Andy nějak pohlídat. Možná že byl sjetý na šlupky, ale pořád mu to dost pálilo...

„To snad není nutné,“ ohradil se Jared popuzeně, protože se mu tenhle Andyho požadavek zcela příčil.

„Bavím se snad s tebou?“ odbyl ho Andy lhostejně a vrhl na něj jeden nenávistný pohled s hustě podmračeným obočím, což Jared přešel s pouhým hlasitým uchechtnutím a nechápavým zavrtěním hlavy.

„Ale bavíš se tady o nás, že od Inessy chceš, aby nás někam zavřela! K tomu asi máme co říct, ne?!“ Za to Shannon mlčet nedovedl, takže na Andyho vystartoval se vší parádou, ale naštěstí jenom v rámci konverzace, protože Andy stále tu zbraň neschoval, protože jsme zatím nedojednali všechny body naší slovní úmluvy.

„Tak to pochybuju,“ uzemnil Andy i Shannona, a na toho se jenom posměšně zašklebil, bez té očividné zlosti a nesnášenlivosti, kterou choval hlavně vůči Jaredovi, pochopitelně a skoro až oprávněně.

„Kluci, prosím…“ otočila jsem se dozadu na bratry, aby přímo viděli můj obličej a v němu tu vepsanou prosbu, aby mě i Andymu vyhověli. „Nechte mě to s ním v klidu vyřešit,“ dodala jsem vzápětí, abych to potvrdila i slovy. Shannon si akorát deprimovaně oddechl, ale Jared byl daleko moudřejší a vstřícnější, takže mi přitakal mírným zakýváním hlavy. „Půjdeme dovnitř do mé pracovny, jo?“ pobídla jsem Andyho, když jsem k němu opět nasměrovala svou pozornost a zároveň jsem u toho rukou poukázala na dveře vedoucí dovnitř, kterými jsme vzápětí vešli. Andy si přitom stále ponechával v ruce svou pojistku ve formě pistole, dokud jsem Jareda i Shannona nezamkla v koupelně, ve které nebylo žádné větší okno, kterým by mohli vylézt ven a zavolat třeba nějakou pomoc. Ty mobilní telefony jsem jim totiž vážně musela zabavit, protože na tom Andy neústupně trval. Bylo to pro něj příliš velké riziko. 

„Tak o co jde, že jsi sem kvůli tomu musel vloupat, všechny tady vyděsit a ještě na ně mířit zbraní?! Andy, kruci! Takhle to přece nejde!“ obula jsem se do něj okamžitě, jen co za námi zaklaply dveře do mé pracovny. I potom všem, co se mezi námi stalo, jsem se v jeho blízkosti necítila v ohrožení, a to měl tu zbraň zastrčenou vzadu za kalhotami.

„Potřebuju prachy,“ vybalil na mě maximálně stručně a dle jeho výrazu zřejmě očekával, že na něj vypustím přinejmenším pekelné psy. To by možná proběhlo, kdybychom my dva byli stále spolu, ale takhle jsem se nad tím pouze pobaveně a zároveň pohoršeně zašklebila. Vůbec mě to nepřekvapilo…

„To mě mohlo napadnout, že to bude něco takovýho… A kde je mám jako sebrat? I když teď bydlím tady, tak ze mě milionářka fakt není.“ Zklamala jsem jeho mylnou iluzi o tom, že se snad po nocích válím v posteli plné peněz.

„No ale co ten tvůj novej klátič?“ připomněl mi pro změnu dosti přidrzle a tvářil se u toho tak suverénně, že jsem nad ním pouze žasla. Samozřejmě v tom negativním slova smyslu. I když byl, podle jeho vlastního vyjádření, téměř permanentně sjetý, tak mu to stále pěkně pálilo. A tenhle zdánlivě bezmyšlenkovitý krok pomatené mysli feťáka měl pravděpodobně snad i promyšlený. A v tom mi to docvaklo. To je takovej hajzl vypočítavej!

„Tohle nemůžeš myslet vážně, Andrew, že ne?! Takhle se mi chceš mstít? To je dost ubohý i na tebe. Jak jako ještě hluboko chceš klesnout?“ syčela jsem na něj dopáleně a ostentativně jsem si ho měřila znechuceným pohledem.

„Co to meleš za blbosti? Já jen potřebuju prachy, abych mohl zaplatit to, co komu dlužím a konečně se vyhrabal z těch všech sraček, do kterých jsem se dostal. To je všechno,“ vyvrátil mi moje přeceněné domněnky, které zřejmě měly do reality zatraceně daleko. Takže tohle nebyla jeho osobní pomsta, kterou si na nás vymyslel? Nechtěl skrze mě okrást mého přítele a navléknout to tak, že jsme s Andym pořád tajně pár a tohle byl po celou dobu náš proradný plán, jak získat jmění pro nás dva? Jo, dobře, to zní fakt ujetě, jako z nějakého stupidního filmu. Já na ty kriminálky koukám zas až moc často...

„Takže… potřebuješ jen ty peníze,“ zrekapitulovala jsem nahlas a zamyšleně, protože mi hlavou stále běhaly nejrůznější scénáře, proč by sem Andy mohl jít. Ten se na mě zadíval poněkud vyjeveně, když jsem po něm pošetile opakovala slova, která sám dost jasně vyslovil.

„Vždyť ti to říkám,“ potvrdil mi neurvalým tónem hlasu, kterým mi říkal, že má teď za cvoka on mě.

„Takže mám jako kvůli tobě okrást svého přítele?! To si ze mě děláš srandu, ne?“ Chytila jsem druhou vlnu, jakmile jsem ze své mysli setřásla veškeré až příliš bujné fantazie.

„Jinak bych tady asi nebyl. Já ty peníze vážně potřebuju, Inesso!“ naléhal na mě téměř až nešťastně.

„A to ti nemůže půjčit někdo jiný?! To se musíš rozhodnout pro takovou kravinu jako okrást hollywoodský herce?!“ vyčítala jsem mu bez servítek, protože Andyho rozhodnutí šly v poslední době vyloženě od desíti k pěti. A tomuhle tím tedy nasadil opravdu solidní korunku.

„Ty víš o někom z baru, kdo by mi mohl dát na ruku skoro čtyři stovky?!“ vysmál se mému nápadu a očividně o tom dál nehodlal diskutovat. Nejspíš to totiž už zkusil a neuspěl, proto skončil tady…

„Ty dlužíš čtyři sta dolarů?! Komu a za co jako?!“ vyjekla jsem zděšeně, poněvadž ta částka, kterou dlužil, nebyla vůbec malá. Samozřejmě bych pár tipů, za co ty peníze utratil, měla, ale chtěla jsem to vyloženě slyšet od něj. Aby si to nahlas přiznal, za jaký pitomosti je utratil. Sama za sebe jsem musela, avšak naopak tiše, uznat, že na mě svým způsobem udělal dojem tím, když s tím vším chtěl dobrovolně něco udělat. Něco konečně změnit.

„No za co asi?! Fet, hazard a takový věci,“ ucedil mrzutě a protočil schválně panenky v sloup, aby mi tím naznačil, že se ho ptám na naprosté malichernosti.

„A půjčil sis určitě od nějakých lichvářů, nebo od nějakýho gangu, že jo?“ doplnila jsem si zbytek odpovědi, protože jsem na tohle znala Andyho již velmi dobře. Ono vlastně stejně asi neměl na výběr, protože v žádné normální bance by mu nepůjčili ani jeden jediný cent.

„To je teď asi úplně jedno, Inesso. Tak seženeš mi ty prachy, nebo ne?!“ přeptal se Andy rozčileně, když jsem stále oddalovala svoje vyjádření.

„Jestli si myslíš, že tu někde v baráku má Jared schovaný tajný trezor a v něm zlatý cihličky a já k němu asi znám heslo, tak to se teda hodně pleteš, Andy,“ vymluvila jsem mu další z jeho pošetilých představ o tom, že Jared má svoje milióny všude kolem sebe. Na to, že byl Jared poměrně dost majetný člověk, byl přitom neuvěřitelně skromný a v mnoha ohledech doopravdy nenáročný. To byla jedna z mnoha jeho charakteristik, kterou jsem na něm obdivovala. Tu pokornou obyčejnost, přestože ve svém životě dokázal úžasné věci.

„No ale ve šrajtofli by je mít třeba mohl. Pro takovýho pracháče nejsou čtyři stovky vůbec nic!“ argumentoval velmi obratně, aby mě přiměl k tomu, kvůli čemu sem přešplhal zeď.

„Andrew, já se do ničeho z tohohle zatáhnout nenechám. Jestli ty prachy potřebuješ, tak si je teda prostě vezmi, ale už odsud konečně vypadni,“ nakázala jsem mu příkře a zřetelně jsem mu dala najevo, že se do těch jeho průserů zatáhnout vážně nenechám. Andy za tu dobu, co jsme spolu chodili, lítal opravdu v lecčem, ale záměrně mě z toho vynechával, abych na to případně nedojela taky. Ale teď už mu na tom zřejmě nezáleželo, když jsme nebyli pár.

„Ty ale půjdeš se mnou, Inesso,“ oznámil mi jakoby nic, jen tak mimochodem, abych počítala s tím, že on počítá se mnou. Vzmohla jsem se pouze na povolenou dolní čelist a obočí mi vyjelo vysoko nad nadočnicový oblouk.

„To teda nepůjdu, Andrew. Ani když na mě namíříš tou bouchačkou.“ Utvrdila jsem ho o svém nesouhlasu poměrně těžkopádným argumentem, který Andyho zřejmě opět akorát pobavil. Díky jeho troufalému a sprostému způsobu komunikace jsem se cítila čím dál víc podrážděnější a popravdě jsem ho již měla plné zuby.

„Že ne? Tak to se uvidí. Proto jsem si sem tu bouchačku přinesl. Věděl jsem, že dobrovolně se mnou nikam nepůjdeš,“ prozradil mi svoje tušení, které bylo zcela správné, protože nic jiného ode mě ani čekat nemohl. Ale já jsem na něj jen znovu tupě zírala, jak jsem byla šokovaná tou jeho mazaností, která se bez potíží projevila navzdory tomu, že byl věčně sjetý nějakými drogami. Možná ty ho v tom právě ještě o něco víc podporovaly.

„A proč bych měla, Andy?“ zjišťovala jsem si, co ho k tomuhle kolosálnímu zkratu skutečně vedlo. Okrást Jareda byl nejspíš vedlejší benefit, když tím mohl zabít dvě mouchy jednou ranou. Předně ale chtěl odsud ukrást mě.

„Měla jsi pravdu, Issie… Potřebuju pomoct,“ uznal poněkud vynuceně a raději se u toho na mě ani nepodíval.

„Dopoledne jsi mou pomoc přece odmítl. To sis to za tak krátkou dobu rozmyslel?“ osvěžila jsem mu paměť a neopomněla jsem k tomu přidat nesmlouvavou výtku a zakroutit hlavou nad jeho zmateností. Drogy, dobře, ale stejně…

„Přemýšlel jsem nad tím, co jsi říkala a prostě… na tom něco bylo. Musím s tím něco udělat… i se sebou. A potřebuju, abys mi s tím zase pomohla, hm?“ objasnil mi v krátkosti a pořád dosti nekonkrétně, ale i tak jsem se s jeho odůvodněním spokojila, protože beztak nebylo zase tolik důležité. Důležitější bylo, že ta jeho nenadálá změna obsahovala jednak okradení mého přítele a také donucení mě opustit tenhle bezpečný přístav, což v podstatě znamenalo vrátit se zpět do toho šíleného kolotoče, který Andy zběsile popoháněl každou svou další volbou.

„Mám pocit, že stejně nemám na výběr… když máš tu zbraň za pasem,“ sykla jsem dotčeně a zabodla jsem se do něj pohledem, který moc dobře znal a který mu sděloval, že bych ho nejraději roztrhla vejpůl.

„Issie… potřebuju tě, vážně,“ zaúpěl mučivě, jako bych snad já měla být jeho trýznitel a on mou obětí.

„Určitě víc než ty prachy, co?“ rýpla jsem si jedovatě a on si jenom bezděčně povzdechl. Vtom jsem se zasekla, protože tahle naše debata působila až příliš podobně jako tisíce jiných debat, které jsem s ním vedla jako jeho partnerka. Jak málo stačí k tomu a člověk spadne znovu do starých kolejí…

„Issie, prosím,“ škemral pro změnu on a opravdu se tvářil dostatečně žalostně na to, abych povolila.

„Fajn, tak dobře. Půjdu s tebou a pomůžu ti, ale pak to tím všechno skončí, jasné?!“ svolila jsem nakonec, což on ocenil vděčným potutelným úsměvem. Jak tak důvěrně znám zákon schválnosti, tak si tohle neodnese ani tak Andy, jako spíš já. No proč to pro něj vlastně dělám?! Ach jo…

 Mockrát všem děkuji za přízeň!!! :) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 23. kapitola: