OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 21. kapitola

30.08.2019 (12:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 815×

Snídala jsem zrovna cornetto namazané džemem s kávou, což byla taková typická italská snídaně, když do našeho apartmá vešel Jared. Byl celou noc pryč a kdo ví kde co vyváděl. Měla jsem o něj strach, protože na mé zprávy ani volání, pochopitelně asi záměrně, neodpovídal po tom našem nešťastném rozhovoru, když se dozvěděl pravdu, která pro něj byla nejspíš příliš těžko zpracovatelná. Měla jsem pochopení proto, že potřeboval být sám, aby si vše urovnal v hlavě, ale prostě jsem měla jisté obavy, ačkoliv možná iracionální. Stačilo by mi aspoň, kdybych věděla, že je v pořádku. V rámci možností samozřejmě. Poté, co mi řekl, že mě miluje a já že jeho ne, to pro něj musela být pořádná rána. Ale bylo to správné, aby se dozvěděl o tom, jak já to cítím. Ačkoliv jsem neměla vůbec hlad a jídlo by to poslední, co mě vlastně zajímalo, vzhledem k tomu, že jsem celou noc nezamhouřila oči a strávila ji myšlenkami nad Jaredem, energii jsem se přiměla doplnit alespoň tímhle způsobem.

Vůbec jsem nevěděla, co mám říct nebo jak reagovat na to, že je zpátky, protože jsem absolutně netušila, jak on vnímá tuhle naši nově vzniklou situaci. Ale moje já, kterému na Jaredovi velmi záleželo, cítilo, že by se k tomu mělo postavit s pokorou a se smířením.

„Jsem ráda, že jsi zpátky, Jarede. Bála jsem se o tebe,“ řekla jsem vstřícně a lehce jsem se pousmála, zatímco jsem položila nakousnuté pečivo na talíř.

„Potřeboval jsem být chvíli sám. Popřemýšlet o tom, co se stalo… O tom, co bude dál,“ mluvil ke mně velmi rozvážně a zdál se být po té zjevně probdělé noci opravdu unavený. Když zmínil v poslední části svého monologu to, co jsem očekávala ze všeho nejvíc a ze všeho nejvíc jsem se toho hrozila, úplně ve mně hrklo. Nepřipadalo mi, že by měl nějaké dobré zprávy. Čemuž bych se ale opravdu nemohla divit.

„A bude něco dál?“ vybídla jsem ho, aby to rozhodnutí moc dlouho neprotahoval, než se mu tu přímo před očima tím napětím zhroutím.

„Já… jsem vážně vděčný za to, že si ke mně byla upřímná. Možná to tak sice nevypadalo, ale jsem. Nebylo to sice jednoduchý slyšet, ale takhle aspoň vím, na čem jsem. Na čem jsme… Nezlobím se na tebe za to, co jsi řekla, a nemůžu tě ani vinit za to, že ses do mě nezamilovala. Něco takového se urychlit nebo vynutit nedá. A vlastně i chápu, že ke svému bývalému pořád něco cítíš. Máte společnou minulost, hodně vás toho spojuje a jestli jsem to dobře pochopil, váš rozchod byl asi trochu nečekaný. Chci tím prostě říct, že to chápu a beru to,“ vysvětlil mi svůj názor na nás dva a na to, co se stalo, čímž mě naprosto šokoval. Div mi nevypadly oči z důlků a brada z pantu. Něco takového jsem vážně nečekala! Cokoliv, jenom ne tohle!

„Takže… ty… se se mnou nerozcházíš?“ přeptala jsem se kontrolně, jestli jsem ho správně pochopila.

„Nechci se rozejít, Issie, ačkoliv to bylo to první, co mě napadlo potom, co jsi mi řekla. Ale jakmile jsem se nad tím v klidu zamyslel, zjistil jsem, že by to byla hloupost. I kdyby tu bylo tisíc důvodů proč se rozejít, tak mi stačí i jeden jediný, abych to nevzdával a snažil se dál. Zatím je to ten, že tě miluju a taky, že bych nerad náš vztah ukončil dřív, než se vůbec stačil rozvinout,“ ujasnil mi s velice obstojnými argumenty, které mi bezmála učarovaly. Jeho řeč byla neuvěřitelně dojemná a já si díky ní naplno uvědomila, nakolik je Jared uvědomělý, moudrý a vyzrálý. A taky mi tímhle okázale vstřícným gestem dokázal, že má jedinečný charakter.

„Proboha, Jayi...“ vydechla jsem užasle a ve vší spontánnosti jsem prudce vyskočila ze židle na nohy a vletěla jsem mu do náručí. Byl to zároveň i můj projev radosti, vděčnosti a v neposlední řadě také poznání toho, že díky jeho velkorysé zamilovanosti jsem mohla konečně zažít onen bod zlomu, kdy jsem vůči němu okusila opravdu nezměrnou touhu s ním být. Samozřejmě nejen fyzicky, ale i po jiných stránkách lidského bytí. Myšlenkami mi prolétlo, že by to bylo skutečné štěstí s tímhle chlapem strávit zbytek života a že s ním doopravdy chci zestárnout.

„J-já… vůbec nevím, co na to mám říct. Ale teď jsem díky tobě vážně šťastná!“ chrlila jsem ze sebe nadšeně, zatímco jsem ho pevně svírala pažemi, načež mi něžně obmotal ruce kolem pasu a rozverně se mnou kýval ze strany na stranu.

„Už na to snad ani nic říkat nemusíš.“ Smál se pobaveně mé bezprostřední reakci, která ho zřejmě potěšila a kterou bylo to nejhorší, doufejme, zažehnáno. No, ne nadarmo se říkává, že jeden čin je lepší jak tisíc slov. „Ale já bych k tomu ještě chtěl něco dodat,“ ujal se slova znovu Jared, jelikož dosud nevyslovil všechno to, co měl na srdci. Proto jsem se od něj pouze na délku paží odtáhla, abych mu mohla soustředěně naslouchat a dívat se mu u toho do těch jeho azurových očí. Pustit se ho jsem zatím doopravdy nechtěla, protože mi v jeho náručí bylo vážně nádherně.

„Ano?“ pobídla jsem ho ochotně, poněvadž jsem byla víc zvědavá, než abych se toho obávala.

„Ocenil bych, kdybys ke mně odteď byla naprosto upřímná. Ve všem a kdykoliv, hm?“ požádal mě nanejvýš slušně a tázavě povytáhl pravé obočí o trochu výš.

„Rozhodně budu, Jayi,“ slíbila jsem mu s rezolutním přesvědčením, které jsem nemínila jakkoliv porušit, a to i bez jeho žádosti. Tenhle slib jsem složila sobě už včera a opravdu jsem byla odhodlaná to nijak nezkazit. Alespoň ne v tomhle směru, protože se klidně může pokazit sto jiných věcí, aniž by třeba jeden z nás nějak zásadně pochybil. Vztah je sázka do loterie. Člověk nikdy předem neví, zdali to vyjde, a to i poté, co pro to člověk udělá naprosté maximum.

„Tak to slyším rád,“ pravil vlídně a sklonil se ke mně níž, aby mi mohl ukrást jeden letmý polibek. A já jsem si potom na oplátku uzmula další a další, protože najednou jeho rty byly mnohem opojnější než doposud.

„Máme dneska nějaký jiný důležitý program kromě odletu domů?“ otázala jsem se zběžně, abych zjistila, co nás dva dnes ještě případně čeká. Popravdě jsem byla tak akorát zralá na většího šlofíka, který by jistě nebyl problém potom, co se mi díky Jaredově velkorysosti neskutečně ulevilo.

„Kromě odletu domů nic. Dneska je to jen na nás,“ oznámil mi a jeden neposedný pramínek vlasů mi zastrčil za ucho, aby mě nešimral v obličeji. „Mimochodem, psal mi brácha, že se vrátil o trochu dřív, takže budeme bydlet už ve třech. Jen abys to věděla,“ srozuměl mě lehce rozpačitě, protože stejně jako já vnímal ten zásadní rozdíl žít s partnerem pouze ve dvou anebo s dalším spolubydlícím. Ale holt to je tak, jak to je…

„Stalo se snad něco, že se Shannon vrátil dřív?“ napadlo mě zaskočeně, ale Jared zavrtěl hlavou jako že ne.

„To ne, asi se mu jenom zastesklo po domovině,“ prohodil Jared trochu škodolibě a ušklíbl se u toho. Přitom se dost pravděpodobně stýskalo hlavně jemu po svém starším bratříčkovi. Shannon se vydal na cesty po Asii, Malajsii a Indonésii skoro na měsíc, a možná už to na něj bylo dlouhé, tak si to o trochu zkrátil. Po takových náročných destinacích by se opravdu nebylo čemu divit.

„No, tak to bychom měli využít posledních chvil, kdy budeme jen my dva, ne?“ navrhla jsem mu se skrytou, avšak jednoznačně dvojsmyslnou narážkou, na kterou reagoval širokým, rozpustilým úsměvem. Záhy nato mě chytil za ruku a odvedl si mě do ložnice, ve které jsme se navzdory naší únavě opravdu řádně vydováděli. A vzhledem k tomu, že moje city k němu posílily, celý zážitek z našeho milování pro mě byl daleko víc intenzivní, než bych si kdy dokázala vůbec představit. S Jaredem bylo všechno mnohem lepší, než jsem si kdy dokázala představit po Andyho boku…

Seděla jsem ve své pracovně a kreslila jsem do skicáku své nejnovější nápady, které mě obohatily po té velké a inspirativní módní akci v Milánu. Můj první skicák měl u sebe stále Alessandro, ale po Jaredovi mi nechal vzkázat, že mi ho vrátí, co nejdříve to bude možné. Však já jsem klidně mohla pracovat i bez těch nákresů, stejně jsem si je nosila neustále v hlavě. Vtom mě ale nečekaně vyrušilo tiché ťukání na dveře. Jareda jsem ihned vyloučila, protože ten by na mě neklepal, takže to mohl být jedině Shannon, a tak jsem ho vyzvala, aby vstoupil.

„Ahoj, Inesso, můžu na chvíli?“ zdvořile se mě dovoloval o kousek mého času, když strčil hlavu mezi dveře a nakukoval do místnosti, co tu vlastně dělám.

„Ahoj, no jo, jasně. Jen pojď dovnitř,“ pozvala jsem ho dál, aby víc nestál mezi těmi dveřmi. Na otočné židli jsem se nasměrovala k němu čelem a zaujatě jsem vyčkávala, až bude Shannon pokračovat v tom, kvůli čemu za mnou přišel. Shannon si ale nejprve důkladně prohlédl mou úžasnou pracovnu.

„Hmmm, máš to tu vážně pěkný,“ konstatoval fascinovaně a souhlasně k tomu pokyvoval hlavou.

„Že jo? Skvěle to tu tvůj brácha zařídil,“ sdílela jsem s ním ten obdiv, který téhle místnosti, která byla ještě donedávna spíš takovým skladištěm, skutečně náležel.

„To se do tebe musel asi hodně zakoukat, když kvůli tobě vyvádí takový věci,“ prohodil uznale a zaměřil se na mě takovým bedlivým pohledem, ze kterého jsem byla poněkud nesvá. Jistěže mi ihned došlo, na co tím narážel, a proto jsem se zodpovědně zamyslela nad tím, jak mu na to vhodně odpovědět.

„Je to oboustranné,“ obeznámila jsem ho se svými city k jeho bráchovi, což ocenil drobným úsměvem.

„No, to upřímně doufám, Inesso. Nebyla bys první, která bráchu nebo mě zkoušela využít,“ upozornil mě docela důrazně, abych se o něco podobného ani nepokoušela. Trochu jsem se při té zmínce zastyděla, poněvadž jsem zprvu takovéto úmysly doopravdy měla. Naštěstí mě rychle přešly, když jsem Jareda o něco blíže poznala a zjistila jsem, jaký výjimečný muž to je. „Žádná s tím ještě neuspěla,“ dodal vzápětí jaksi varovně, když jsem nevyužila té jeho pauzy k tomu, abych se vůči tomu jeho nařčení třeba nějak ohradila.

„Tak to já bych chtěla uspět v něčem úplně jiném. Mám tvého bráchu vážně hodně, hodně moc ráda, o tom vůbec nepochybuj, Shanne,“ zdůraznila jsem, ale naštěstí jsem neupustila od nenuceného tónu, který Shannon přijal beze všeho a znovu se se na mě letmo pousmál.

„A to já snad ani nepochybuju. Nešlo si nevšimnout toho tvého pohledu, když jsi bráchu poprvý uviděla. Nejeden by řekl, že to musela být láska na první pohled. To já jsem tě jen tak zkoušel, víš. Náhodou jsem měl radost z toho, když se Jay pochlubil s tím, že se mezi váma k něčemu schyluje. Na té bráchově oslavě jsi mi byla fakt sympatická,“ rozpovídal se pojednou, když na mě přestal pouštět hrůzu a rozhodl se znovu ukázat jako ten komunikativní a příjemný chlapík, který mi na první dobrou padl do noty. Sice jsme se Shannem od té narozeninové oslavy již osobně neviděli, poněvadž jsme se tu víceméně minuli, ale s Jaredem provozovali pravidelné videohovory, když byl Shann na cestách a já u toho párkrát také byla.

„Hmm, jako polonahá striptérka, komu taky ne, že?“ pronesla jsem v žertu, který byl silně na hraně toho, co ještě vhodné je a co není. Uvolněný Shannon se tomu ale jenom povzneseně zasmál.

„Hlavně to zbytečně moc neřeš, jo? Každý máme nějakou minulost… A čím zajímavější nebo ještě lépe skandálnější, tím budeš mít v Hollywoodu o to víc bodů. Dneska to takhle prostě je,“ srozuměl mě shovívavě a pokrčil nad tím rameny, že tyhle nelogicky nastavené standardy u celebrit sám naprosto nechápe. Pak na mě ale povzbudivě mrknul, abych si z toho jednoduše nic nedělala, což jsem přesně měla v plánu. Zatím jsem neměla přímo tu čest přijít do kontaktu s Hollywoodem či s jeho celebritami a přesvědčit se o tom sama, ale popravdě jsem o to ani dvakrát nestála. Po tom víkendu v Milánu jsem si od tohohle bláznivého světa musela dát zase na chvíli pauzu.

„No ty vážně umíš utěšit, Shanne,“ prohlásila jsem nepatrně ironicky, ale zároveň jsem se u toho pochechtávala.

„A to jsem se snažil... No nic, abych se konečně dostal k tomu, kvůli čemu jsem za tebou přišel...“ vrátil se ke svému původnímu podnětu, který ho za mnou přivedl.

„To nebylo proto, abys mě vyděsil, že se nemám snažit Jareda využívat a že budu v Hollywoodu díky své bývalé profesi populární?“ vyptávala jsem se, zatímco jsem pokračovala v tom troufalém vtipkování, kterému se Shannon i nadále bezstarostně smál. Komunikovat s ním šlo opravdu snadno, měla jsem z toho hodně dobrý pocit na to, a to jsme se v podstatě vůbec neznali. I tak jsem získala takový ten mylný, pošetilý dojem, jako bychom se znali už dlouhá léta. Určitou roli v tom asi hrál i ten fakt, že jsem chodila s jeho bráchou, s nímž mi bylo prostě krásně.

„Vlastně pro tohle ani ne, ale když už jsem sem šel, proč bych to neshrnul všechno najednou, ne?“ zahlásil mi věcně, ale nevynechal u toho jeden ze svých širokých úsměvů, kvůli němuž mu asi v životě muselo projít už hodně průšvihů. Ten roztomilý úsměv měli bratři Letové společný a velmi podobný.

„No jo, proč ne, že. A tak teda o co jde?“ navedla jsem ho zpátky k tomu, aby mi konečně prozradil ten důvod jeho přítomnosti, kterou mě také pěkně rozptýlil a pobavil.

„Jde o to, že… včera večer tě tu hledal nějaký týpek. Řekl mi asi falešný jméno, protože se představil jako Ashley.“ Dal se do vyprávění toho, co se mu tu přihodilo, když jsme byli s Jaredem ještě v Evropě. Jakmile Shannon zmínil Ashleyho jméno, oprávněně se mi udělalo jaksi od žaludku nevolno. Jistěže to nevěstilo nic dobrého.

„On se tak vážně jmenuje,“ podotkla jsem, abych tu nejasnost ohledně dívčího jména mého bývalého šéfa uvedla na pravou míru. Shannon se tomu pouze jaksi škodolibě pousmál, ale víc to nekomentoval. „Pro něj jsem pracovala v baru. A co tady jako pohledával?“ ptala jsem se zaraženě a neubránila jsem se nemilému zamračení, protože se mi to prostě nelíbilo. Ashley by za mnou nevážil cestu jenom tak. Muselo jít o něco závažného. Tedy, kdybych si nezablokovala jeho mobilní číslo, asi by to vyřešil jednoduše telefonátem, ale to díky mé iniciativě se odstřihnout od minulosti bohužel možností nebylo. A tadá, minulost se stejně znovu ozvala!

„Sháněl tě, hodně naléhavě. Prosil mě, abych ti vzkázal, že potřebuje, aby ses za ním stavila v tom baru,“ vyřídil mi od Ashleyho vzkaz, kvůli němuž se vydal až do těchto končin.

„Prosil tě?“ přeptala jsem se znova, jestli jsem slyšela dobře. Takový výraz mohl použít Shannon, protože Ashley nebyl zrovna zvyklý prosit. A rozhodně nebyl zvyklý prosit mě, kvůli té naší vzájemné averzi, která v poslední týdnech, než jsem se rozešla s Andym, ještě o něco přidala na intenzitě.

„Jo, vyloženě mě prosil. Popravdě vypadal docela zoufale,“ popsal mi Shannon svůj osobní dojem z Ashleyho. Jistěže první, co mě napadlo, že by důvodem Ashleyho návštěvy mohlo být to, že se něco dělo s Andym. Vlastně, co jiného by to mohlo být? Kvůli čemu jinému by sem jel? Jo, nejpravděpodobněji Andy zase lítal v drogách a asi to už zašlo tak daleko, že Ashley za něj vyhledal mou pomoc, protože moc dobře věděl, že jsem ho z toho posledně vytáhla já.

„Ale asi ti neřekl nic o tom, co se děje, že?“ Musela jsem zkusit se zeptat. Shannon pouze zavrtěl hlavou, že ne. „No tak jo, Díky ti za vyřízení, Shanne,“ poděkovala jsem mu vděčně a usmála jsem se na něj.

„Jasně, maličkost. Tak promiň, že jsem tě vyrušil. Já už mizím, ať můžeš pokračovat dál. Dobrou noc, Issie,“ loučil se se mnou kvapně, když už jsme dál neměli o čem konverzovat.

„Vůbec jsi nerušil, Shanne. Jsem ráda, že jsme si promluvili a že jsi mi řekl o tom Ashleym. Tak dobrou noc,“ vyjádřila jsem mu svoje uznání za to, že ke mně byl natolik přímý a otevřený, což jsem ještě ocenila vlídným úsměvem, který mi s mávnutím vrátil a pak zmizel z pracovny pryč. Chvíli jsem tam zůstala nehnutě sedět a přemýšlela jsem, co asi ten Ashley mohl chtít. Kromě toho Andyho mě ale opravdu nic jiného nenapadalo, poněvadž jsme mezi sebou jinak měli naprosto vše vyřešené. Pak jsem si sbalila věci a vydala jsem se do ložnice za Jaredem, který si v posteli četl nějakou knížku a byl do ní tolik začtený, že si ani nevšiml mé přítomné maličkosti. A tak jsem vedle něj hupsnula do peřin, čímž jsem ho na sebe dostatečně upozornila.

„Chceš jít už spát, zlato?“ staral se pohotově a knížku ihned přivřel, aby se mohl dívat na mě.

„Ne, to ani ne. Spíš jsem chtěla být s tebou. Co to čteš?“ zajímala jsem se zvědavě a nakukovala jsem, co to drží v rukou, ale na přebalu měl ruku, takže jsem název nemohla přečíst. Jared se na mě sladce usmál a vstřícně mi ukázal obálku knihy, na které se skvěl název Hračkář. Nic mi to sice neříkalo, ale působilo to rozhodně jako krimi nebo něco takového. Pak jsem si všimla, že je pod názvem knihy slovo thriller. Jared měl ve svém životě asi ještě málo vzrušení.

„Je to pokračování jedné knížky, kterou jsem kdysi četl a líbila se mi, tak když jsem se dozvěděl o téhle nové, zkusil jsem si ji koupit. Není vůbec špatná,“ zhodnotil v krátkosti, jak si u něj ta knižní série stála, ale tvářil se u toho neutrálně. Jakmile se ovšem zadíval na mě, naprosto se celý rozzářil a já hned vzápětí také. Byl tak roztomilý...

„Tak to je dobře. Poslyš, miláčku… Mohli bychom si o něčem popovídat?“ nakousla jsem nepříliš radostně, ale neporadit se s ním bych si nedovolila. Ne potom, co jsem mu slíbila.

„Jistě, můžeme. I když teda… takhle pozdě večer už asi nemám úplně svěží mozkové buňky na rozhovory třeba o nekonečnosti vesmíru nebo kvantové fyzice.“ Zdvořile mě upozornil na to, že ne všechna témata by přicházela v úvahu, zatímco se na mě sladce usmíval. Tomu jsem se musela pobaveně zasmát.

„Dobře, takže žádná hlubokomyslná témata,“ podotkla jsem pevně, že to beru na vědomí. „A co takhle to, že mě tu včera hledal můj bývalý šéf?“ vyrukovala jsem na něj nejistě, protože jsem netušila, jak se na to bude Jared tvářit.

„Proč? Co od tebe chtěl?“ vypadlo z něj udiveně a obočí se mu nejprve zamyšleně zkroutilo a pak se stáhlo níž.

„Prosil prý o to, abych se za ním stavila do baru,“ shrnula jsem vše, co jsem vlastně věděla, do jediné věty. Jaredovo obočí se kupodivu zachmuřilo ještě o něco více, jak se mu to nejspíš ani v nejmenším nepozdávalo. Stačila mu asi ta zmínka o baru a neměl z toho dobrý pocit, ostatně přesně jako já.

„Napadá tě proč?“ pokládal mi pádné otázky, které jsem si již sama sobě taktéž zodpověděla.

„Myslím si, že jde o Andyho. Podle mě zas lítá v drogách a asi to už nezvládá,“ podělila jsem se s ním o svoje podezření, které nepotěšilo jak mě, tak ani Jareda, dle jeho nelibého úšklebku. „Když s tím měl posledně problém, tak jsem mu z toho pomohla ven a nejspíš teď po mně Ashley bude chtít to samé,“ odhadovala jsem prozíravě, co by mě mohlo zřejmě čekat, kdybych Ashleyho prosbu vyslyšela. A já se stále nedokázala rozhodnout, zdali to chci, nebo nechci podstoupit. Část mého já o to stála a druhá část naopak ne.

„A půjdeš tam teda?“ otázal se mě raději na rovinu, než aby zbytečně zdlouhavě chodil kolem horké kaše.

„Já nevím, Jayi. Co když se děje ještě něco jiného? Chci tam jít a přitom nechci. Třeba je to něco vážně důležitého, ale týká se to mojí minulosti a já už bych ji konečně ráda nechala za sebou,“ svěřila jsem se mu se svými protichůdnými emocemi, které se mnou cloumaly sem a tam a nedokázaly se ustálit v nějakém finálním rozhodnutí.

„Hádám, že se mnou o tom nemluvíš kvůli nějakému svolení, ale spíš kvůli tomu, abys zjistila, co bych na tvém místě dělal já, že jo?“ Četl ve mně stejně jaké v té rozečtené knize, kterou před chvílí odložil na noční stolek, a natočil se tělem ke mně, aby mi věnoval svou stoprocentní účast při našem hovoru. Lehce nesměle jsem se na něj pousmála, protože v tom měl pochopitelně pravdu. Jared se ve mně od té doby, co jsem se sem nastěhovala, vyznal již poměrně dobře. Natáhla jsem k němu ruku a propletla jsem si svoje prsty s těmi jeho, aby o to zřetelněji věděl, že mi na jeho názoru skutečně záleží.

„Tak co bys dělal, brouku?“ vybídla jsem ho, aby mi svůj uvážlivý rozsudek konečně odtajnil.

„No… nerad to přiznávám, ale já bych tam šel. Asi by mi to nedalo. Musel bych zjistit, o co jde, ale za mě ti říkám, že se mi vůbec nelíbí, že bych tě tam měl pustit, zlato,“ odhalil mi svůj osobní pohled, ale podle tónu hlasu se dalo snadno rozeznat, že mu to bylo hodně proti vůli. A ten jeho silně nespokojený výraz tomu také nasvědčoval.

„A tak… co kdybys mi dělal doprovod? Bylo by to pro tebe lepší?“ Napadla mě jiná alternativa, která by pro něj mohla být na přijetí o něco snazší. Plně jsem chápala, že o mě měl strach a že se mu asi mohlo příčit i to, že bych se měla znovu vidět s Andym, když jsem se mu včera přiznala, že moje city k němu stále ještě zcela neutichly. Můj kompromis Jareda zřetelně zaskočil, ale naštěstí v pozitivním slova smyslu.

„A to bys vážně chtěla?“ ujišťoval se, zdali je to mé nefalšované, dobrovolné umínění. Rázně jsem přikývla.

„Jo, Jayi, chtěla. Budu se cítit líp, když tam budeš se mnou,“ přitakala jsem mu s vděkem a natáhla jsem se k němu pro láskyplný polibek, který nadšeně přijal. Pak jsem si položila hlavu na jeho nahý hrudník, zatímco on mě objal svou svalnatou paží kolem ramen a opřel si svou bradu o mou hlavu. Pak jsem si úlevně oddechla, poněvadž náš hovor o takovém nepříjemném tématu nakonec dopadl nad moje očekávání. Přivřela jsem oči a jen jsem si užívala té jeho blízkosti, díky níž jsem pociťovala naprosto úžasný pocit štěstí. Byla jsem v tom až po uši...

„A kdy bys tam chtěla jet?“ ozval se po chvíli, přičemž si zjišťoval, kdy tu naši společnou misi podnikneme.

„Mohli bychom hned zítra? Ať to mám co nejdřív za sebou,“ navrhla jsem mu s rozumným argumentem, kterému se nedalo nijak odporovat, protože tak jako já by to asi vnímal kdekdo.

„Jo, zítra já můžu, takže klidně.“ Vyhověl mi bez nějakých výmluv a já prostě jenom žasla nad tím, jaký je Jared úžasný. Také bylo zvláštní, že když jsem od něj očekávala nějaké protesty, proběhlo všechno naprosto v pořádku a naopak, když jsem čekala hladký průběh věcí, tak jsme se většinou šeredně chytli. Teď to dopadlo nanejvýš dobře…

„Děkuju ti, miláčku,“ zašeptala jsem tiše a vtiskla jsem mu drobný polibek na tu jeho sametovou kůži kousek pod klíční kostí, kde měl vytetované latinské motto. Potom jsem se přesunutím váhy přetočila a lehla jsem si na něj tak, že jsem kopírovala linii jeho těla. „Seš vážně poklad, víš to,“ zavrněla jsem děkovně, načež jsem ucítila jeho velké, horké dlaně na svých bocích, ale postupně se přesunuly na moje kulaté pozadí. Než jsem se stačila rozkoukat, už jsem ležela pod ním a Jay ze mě obratně strhával oblečení. I po tom náročném víkendu jsme měli stále dost energie na to si před spaním dostatečně užít postelových hrátek.

 Díky všem!

Váš zájem a vytrvalost mě nesmírně těší každý týden a je pro mne tou nejlepší odměnou. 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 21. kapitola: