OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » English Gentleman - 9. kapitola

11.08.2025 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 38×

Den druhý – večerní jóga a první polibek

„Danielle tu není?“ přeptal se Tom kontrolně, když se k nám má zakřiknutá asistentka před posledním Tomovým pracovním úkolem nepřipojila. Společně jsem mířili do studia večerní show London´s Night, které se už nenacházelo nijak daleko od mého hotelu a Tomova bejváku.

„Jela ještě do redakce,“ informovala jsem ho ve stručnosti a kdyby sám Tom nepoukázal na její nepřítomnost, asi bych si ani neuvědomila, že tu není. Dnešní celý den byla natolik nenápadná a tichá, že jsem její spoluúčast v podstatě nevnímala už od rána. Navíc mi přišlo vhod, že si vzala tu práci v redakci, aby dala nový materiál nějak dohromady a připravila mi podklady pro finální článek, což bych jinak sama dělala až poté, co bychom tady skončili.

„Tak to přijde o vrchol dnešního dne,“ podotkl v žertu, ale se značnou sebeironií, když si sám sebe představil při cvičení, čemuž jsem se od srdce zasmála.

„Její škoda. To já bych si to ujít teda rozhodně nenechala,“ prohlásila jsem bez zaváhání a nechala jsem v hlase vyznít tu nebývalou zvídavost a také jistou škodolibost. Tom se na mě trochu rozmrzele zadíval, ale s očividnou teatrálností, která dokládala jenom naše vzájemné špičkování, které se již stávalo běžnou součástí našich hovorů.

„Abys toho nelitovala, El,“ nadhodil s nepatrným varováním a neubránil se rozpustilému úsměvu.

„To se určitě nestane,“ řekla jsem s neochvějnou jistotou, která mě znovu rozesmála, jelikož jsem nemohla z hlavy vyhnat ty obrazy, jak se Tom snaží provést třeba takový pozdrav slunci. I když teď k večeru to bude spíš pozdrav měsíci. Taky jsem si prošla svým obdobím s jógou, když jsem měla menší krizi identity, ale nijak extra mi nepomohla. To spíš si dát cígo na uklidnění. „Běž napřed, já si ještě zapálím,“ poslala jsem ho dovnitř, zatímco jsem si hodlala vychutnat svoji večerní cigaretu, na kterou jsem po celém dni měla neskutečnou chuť. Tom mi to s letmým úsměvem odkýval a vešel dovnitř studia, když se před ním rozevřela obě skleněná křídla automatických dveří.

Za pět minut jsem vešla za ním a postupně jsem se doptala na to, kde najdu Toma. Dnešní večer tu měli být ještě Lauren Cohen, Lucy Boyton a Taron Egerton, jakožto hosti večerní talk show, zatímco Tom si šel pouze zacvičit a rozhovory prokládali ještě živé pěvecké vstupy, pro dnešek od Natashy Bedingfield. Pořad měl docela nabitý program a natáčel se od šesti až do deseti hodin večer. Po zaťukání na dveře Tomovy šatny mě vyzval dovnitř, a já ho tak spatřila oblečeného do tepláků a batikovaného trika od nejspíš nějakých místních květinových dětí. V tomhle ohozu vypadal prostě vtipně, takže jsem se neudržela a regulérně jsem se mu za to vysmála.

„Páni, tak tohle je ještě lepší než v tý reklamě na tu kosmetiku!“ užasla jsem nad tím výjevem, protože to byl opravdu značný rozdíl od těch jeho obleků, které mu tolik slušely a dělaly z něj neuvěřitelného elegána. Za to takhle vypadal jako ztřeštěný hipík, akorát brko v ruce mu chybělo a kulaté brýle s barevnými sklíčky. A rasta čapka. Bože, tohle fakt jako ne. Právě jsem na něj ztratila veškerou chuť…

„No jen se neboj, pro tebe si taky určitě připravili slušivý úbor,“ oznámil mi jako by nic a sebejistě na mě mrkl.

„J-ak že? Jakej úbor?“ vyhrkla jsem zaskočeně a obávala jsem se toho nejhoršího.

„Domluvil jsem ti tady menší stand up. Budu se cítit mnohem lépe, když budu mít vedle sebe takovou ochotnou podporu. No a taky, abych se nestal předmětem tvého posměchu,“ podělil se se mnou o svoje motivy, které ho přiměly mi dohodit angažmá v televizi, přímém přenosu, na což jsem vyvalila oči, div mi nevypadly z důlků a brada mi klesla o dost níž. Uvnitř mě totiž vypukla ryzí panika.

„Né?! To jsi neudělal, že ne?“ zaúpěla jsem bezradně, ale i tak jsem se tomu musela se vší absurdností smát, protože se mě právě začínala ujímat čirá hrůza z toho, co tu na mě právě ušil.

„Ale ano, máme nastoupit na značkách o půl osmé,“ stál si za svým a jelikož na mě poněkud rozpačitě mrkal svými dlouhými řasami, dovtípila jsem se, že si ze mě nejspíš fakticky nestřílí. A začínala jsem kvůli tomu vyšilovat čím dál víc.

„Řekni mi, prosím tě, že si ze mě jen utahuješ a já tam před ty kamery jít nemusím,“ žadonila jsem ještě docela mile, jelikož jsem stále tak nějak doufala, že mi záhy sdělí, že to byl opravdu jenom nejapný žertík.

„Vážně, je to už dohodnuté… Máš jít naproti do šatny se taky převléknout,“ pobídl mě, abych se i já šla připravit, načež jsem začala nevěřícně a také současně odmítavě vrtět hlavou. Tomův výraz v obličej byl vážný, abych asi konečně pochopila, že to není žádná bouda a že mě čeká to samé, co jeho. Dělá si ze mě prdel?!

„No nejdu! Já ze sebe nikde dělat idiota nebudu!“ ohradila jsem se ostře a zamračila jsem se na něj.

„Už s tebou počítají, El. Není se čeho obávat, určitě si to užiješ,“ ponoukal mě a stále mluvil, jako by to již byla naprosto hotová věc.

„Tak o tom silně pochybuju! Já tam prostě nepůjdu, Tome. Konečný slovo… Nejsem tady od toho, abych se účastnila tvojí práce, ale jenom abych jí přihlížela,“ připomněla jsem mu docela pobouřeným tónem a dál jsem si nehodlala brát servítky. Možná ode mě očekával jinou reakci, ale já jsem se opravdu nemínila jakkoliv ztrapňovat v televizi. Kdyby mi tolik nezáleželo na tom, abych na něj udělala co nejlepší dojem, právě teď bych ho zpražila na dvě doby a opravdu hodně nevybíravě. Co si jako vůbec myslel?!

„To zvládneš, El. Když chceš psát o něčích botách, měla by sis zkusit v nich taky chodit,“ poradil mi v důmyslné metafoře, která pro mě měla jasné sdělení. Argumentoval už o něco uvolněněji a očividně se přemáhal, aby se na mě neusmíval, když přihlížel tomu mému rozčarování.

„Tohle ale nezáleží na tvém rozhodnutí! Měl ses mě nejdřív zeptat, Tome,“ stěžovala jsem si zcela nepokrytě a měla jsem vážně sto chutí Tomovi sdělit, jaký je to on nebetyčný pitomec. Naštěstí jsem si zvládla zachovat relativně chladnou hlavu a skousnout i svůj momentální názor, který byl zásadně ovlivněný tím nemilým překvapením, které si pro mě nachystal, a také nefalšovaným strachem z toho, co mě vlastně čeká.

„Jenom se spolu trochu protáhneme, nic víc,“ povzbuzoval mě a kdyby moje chlípné já v tom neslyšelo něco trošku pikantnějšího, což mě samotnou pobavilo, asi bych ho chytila a pěkně s ním zatřásla, aby se probral. Já se rozhodně nechtěla nikde protahovat, ani s ním po svým boku a zcela určitě ne v živým vysílání nějakýho přiblblýho britskýho pořadu.

„Tohle si vypiješ, Hiddlestone,“ varovala jsem ho chladnokrevně s příslibem pomsty, kterou jsem pochopitelně brala opravdu s nadhledem, ale prostý fakt byl ten, že mě tímhle rozhodnutím za mými zády solidně namíchl.

„Tímto bych bral tu revanš za dnešní oběd vyřešenou,“ obeznámil mě se svým úhlem pohledu a já fakticky jenom zírala. Jak dokonale využil situace a dovedl ji v podstatě použít proti mně. Zmetek jeden vychytralej!

„Tak to ani náhodou. Tohle si u tebe ještě vyberu!“ vyvedla jsem ho pohotově z omylu a výhružně jsem na něj namířila ukazovákem. Pak jsem se důležitě otočila na patě, abych opustila jeho místnost a našla si svou šatnu, kde jsem se měla převléknout. Ta ochromující nervozita se mi pomaličku vlévala do všech buněk těla a normálně jsem se z toho celá orosila. Ale dobře, jdu do toho. Z tohohle se rozhodně nepodělám. Pokořila jsem v životě už horší věci než tuhle trapárnu. Tenhle můj bázlivý postoj mi totiž až příliš připomínal Danielle, a já taková být prostě nechtěla. Tenhle výstup v televizi jsem považovala za pouhou dílčí výzvu před tou největší, která mě čekala s Tomem. A tu zvládnu stejně jako tu zatracenou jógu! Horší než ten ranní jogging v parku to být přece nemůže, ne?

* * * 

„Tak jo, poděkujme za účast našim skvělým a vážně flexibilním hostům, kterými pro dnešní večer byl multitalentovaný Tom Hiddleston a jeho o nic méně okouzlující kolegyně Elisa Henslowová. Opravdu jsme se s vámi dobře bavili a rádi vás tu zase znovu uvidíme! A teď už vám jen popřejeme dobrou noc!“ loučil se s námi moderátor David Mitchell s oslnivým úsměvem a sněhově bílým chrupem, načež nás žoviálním gestem ruky poslal do zákulisí. S Tomem jsme se taktéž nahlas rozloučili, s podobnými hollywoodskými úsměvy a laxním zamáváním na něj i kamery. V podstatě jsem jenom tupě napodobovala to, co tímhle byznysem protřelý Hiddly.

„A co ty, bavila ses taky?“ zajímal se ihned, jakmile jsme zmizeli ze studia. Já jsem si nejprve pouze zhluboka vydechla, jak se mi nevídaně ulevilo, že jsem se zbavila těch několik desítek rentgenových očí zkoumající naprosto vše a lačně čekající na nějakou naši chybu nebo trapas.

„Docela jo, ale jsem fakt ráda, že to mám už za sebou,“ vychrlila jsem ze sebe překotně, jak ze mě teprve ta tréma postupně opadala.

„Ale ustála jsi to vážně dobře, El,“ vychválil můj historicky první živý výstup v televizi a tvářil se zčásti obdivně a zčásti pyšně, že se ve svém úsudku nemýlil a že jsem tím prošla poměrně s grácií. Srdce mi stále divoce bušilo až někam do spánků a kolena se mi pořád mírně třásla, ale měla jsem ze sebe nebývale dobrý pocit, který se pomalu transformoval do vzrůstajícího sebevědomí.

„Díky, ale… tohle už mi vážně víckrát nedělej, rozumíš? Netuším, cos tím sledoval, ale do téhle situace už mě znovu nestavěj,“ nakázala jsem mu příkře, ačkoliv v obličeji jsem se snažila o přívětivý výraz, abych ho nijak nevyděsila. On mi soustředěně naslouchal a naplno se dobíral významu mých slov a jejich sdělení. Ještě než mi na to stihl něco odpovědět, tak jsme se dostali k našim šatnám, do které jsem hodlala co nejrychleji zapadnout.

„Sejdeme se venku? Potřebuju nutně další cigáro na nervy,“ sdělila jsem mu zcela věcně a ani protentokrát jsem ho nenechala nijak reagovat, jelikož jsem od něj na nějakou chvíli skutečně nechtěla absolutně nic slyšet. S pootevřenou pusou jsem ho nechala stát na chodbě a zavřela jsem mu dveře rovnou před nosem. Pár sekund se nic neozývalo, ale pak vrzly a zaklaply jeho dveře naproti. V bleskové rychlosti jsem se převlékla do svého oblečení, vrátila jsem svoji vizáž jakž takž do původního stavu, kterou před výstupem upravili zdejší maskéři a vyrazila jsem před budovu na kouřovou, abych se konečně stoprocentně uklidnila. A mohla být na Toma opět milá a usměvavá, prostě taková, aby mě nechal se dostat zase o něco blíž. Ještě před pár minutama bych mu nejraději zakroutila krkem.

Když jsem za sebou periferně zmerčila jakousi vysokou postavu, se světlými vlasy a v delším tmavě šedém kabátu, věděla jsem, že je to Tom. Co se jeho elegantní kročeje zastavily téměř u mě, nedalo se o tom pochybovat.

„Eliso?“ oslovil mě docela nejistě. Otočila jsem se k němu čelem s jedním obočím pozvednutým výš, aby věděl, že má mou plnou pozornost. „Jak moc se na mě zlobíš?“ zeptal se mě na rovinu a koukal na mě posmutnělýma psíma očima, kterým se nedalo příliš dlouho odolávat. Navíc měl vražené ruce v kapsách a celkově působil tak sklíčeně a provinile, což pro mě byla přímo neodolatelná kombinace. Pfff, proč že jsem mu chtěla zakroutit tím krkem?

„Ale ne, nezlobím se,“ vyměkla jsem dřív, než jsem měla v plánu, protože jsem ho chtěla ještě trochu vydusit, ale na to se tvářil až příliš roztomile.

„Vypadá to ale, že ano, a to hodně. Omlouvám se za to, El, vážně. Zrovna dvakrát jsem to nepromyslel, nechtěl jsem tě dostat do žádné nepříjemné situace, ale pak už bylo pozdě, tak… Už se to nebude opakovat, slibuju,“ odprošoval mě ve vší kajícnosti a zdál se být lehce ponížen a zklamáním tím, jak se zachoval a co tím nechtěně natropil.

„To je v pořádku, Tome, ono se toho zase tolik nestalo. Nemusíme to tolik hrotit, jo? Já taky reagovala trochu přehnaně… Jen prostě nemám ráda překvapení, obzvlášť tohohle typu. Jsem pak ve stresu, když se nemůžu dopředu nijak připravit…Tohle na mě bylo už trochu moc,“ vysvětlila jsem mu, proč jsem se k němu chovala poněkud neurvale.

„Už žádná překvapení, to si zapamatuju,“ prohlásil již o něco uvolněněji a se zdvořilou pokorností na mě dlouze hleděl, s potutelným úsměvem na rtech, který mi nedovolil se na něj chmuřit víc, než by bylo nutné.

„To bych ocenila,“ odsouhlasila jsem mu vděčně a tohle téma, i tu naši menší rozmíšku, jsem považovala za uzavřené. Nikdo si nikdy nepotrpěl na to, aby se něco omílalo neustále dokolečka. Pak teda hlavně my ženy máme monopol na to otevírat starý záležitosti a vytáhnout je kdykoliv, kdy se nám to hodí.

„Vynasnažím se… Mám tu už řidiče. Může tě odvést na hotel, jestli chceš,“ nabídl mi zdvořile odvoz, ale já si výjimečně usmyslela, že bych se naopak raději prošla. Řádně rozchodila to jeho nechtěné překvápko.

„Děkuju za nabídku, ale já se dneska docela ráda projdu,“ odmítla jsem ve vší slušnosti a napadlo mě, že bych se mohla po cestě stavit někde třeba na sklenku vína. Přitom si musím poznamenat pro Danielle tenhle zásadní postřeh, že na chlapa dokonale funguje ztropit mu za něco přiměřenou scénu, přimět ho cítit se provinile, urazit se a pak ho nechat trochu vycukat, aby přišel sám a snažil se to aktivně napravit. Ovšem když ten dotyčný není úplné sebereflexivní dřevo.

„Večerní procházka? To zní dobře,“ okomentoval můj plán a poté se mu obočí nepatrně stáhlo k sobě, jak se nad něčím zamyslel. „Jestli bys ovšem uvítala můj doprovod, pak bych se rád přidal,“ žádal mě o svolení, kdo ví z jakých důvodů. Jestli mi chtěl dělat společnost kvůli mé bezpečnosti, protože mě včera donutil jet i pár bloků taxíkem, anebo mi chtěl nějak vynahradit ten svůj přešlap. Anebo chtěl prostě trávit čas se mnou, no ne?

„Jo, jasně, proč ne… Jestli chceš,“ vyhověla jsem mu, jelikož jsem neměla jediný důvod ho odmítnout. Naopak mě potěšilo a imponovalo mi, že mě toužil doprovodit.

„Jestli ti to nebude vadit,“ ubezpečoval se, že jsem nesvolila proti své vůli, nad čímž jsem zavrtěla hlavou.

„Ne, to fakticky nebude,“ uvedla jsem na pravou míru a zpříma jsem se na něj podívala, abych to stvrdila i svým pohledem. On se na mě potěšeně pousmál, což nešlo jinak než opětovat a pak jsem zrakem zase nesměle uhnula dolů, abych to s tím flirtováním moc nepřeháněla. „Tak… jdeme?“ vybídla jsem ho a hlavou jsem vláčně pohodila stranou, abychom se dali záhy do pohybu, čemuž ihned vyhověl. Vydala jsem se po chodníku blíž k silnici, načež Tom provedl menší manévr kolem mě.

„S dovolením,“ upozornil mě, přičemž mě jaksi vystrnadil z mého místa víc do středu chodníku. Tázavě jsem na něj vzhlédla a lehce zmateně jsem si ho prohlížela, jelikož jsem tomuhle jeho počínání nijak zvlášť nerozuměla. „Další z tvých gentlemanských způsobů?“ zkusila jsem si tipnout a on se tomu trochu ostýchavě pousmál.

„No, otec je tak trochu stará škola a učil mě už od dětství nejrůznějším zásadám. Vím, v dnešním světě je to asi něco bizarního, hotový přežitek, ale já se s tím nakonec opravdu ztotožnil a… nechci od toho upustit,“ obeznámil mě s tím, jak to sám vnímá a v mých očích zase o něco stoupl v ceně. Nenechával se ovlivnit svým okolím a zůstával věrný svým vlastním přesvědčením. A to je přinejmenším úctyhodný.

„Tak to určitě nedělej,“ vyhrkla jsem ze sebe až moc horlivě, ale tím jsem mu dala alespoň zřetelně najevo svůj názor a spontánně jsem se ho chytila za rámě, které by mi nejspíš stejně dřív nebo později sám od sebe nabídl. Tom se tomu sladce usmál a ruku i s tou mou si přitáhl blíž k tělu. „Co kdybychom se po cestě stavili někde na skleničku? Neznáš tady nějaký dobrý podnik?“ svěřila jsem mu se svým původním úmyslem, jehož realizace s jeho společností by byla daleko, daleko příjemnější.

„Hmm, proč ne,“ oznámil mi po krátkém zaváhání a oči se mu u toho dočista rozzářily. „Kousek odtud je jedna menší vinárna, můžeme se tam zastavit,“ odpověděl mi i na druhou část mého dotazového monologu, čímž se rozzářily oči zase mně. Nesmírně mě totiž potěšilo, že mi zase v něčem vyšel bezesporu vstříc. To každopádně něco znamená!

„Můžu se tě na něco zeptat?“ osmělila jsem se pátrat ještě po odpovědích, které mou mysl od podvečera trochu trápily. Poněvadž jsem v té vinárně stihla do sebe vyklopit dvě dvojky portského vína, na které jsem dostala obrovskou chuť, jakmile číšnice zmínila, že ho mají v nabídce, a už jsem na sobě zaznamenala jeho účinky. Tom si dal lehčí bílé víno, taktéž dvě sklenky, Sauvignonu. Mně to ovšem rozvázalo jazyk o něco více, což se mi vcelku hodilo.

„Jen do toho,“ vyzval mě, abych se nedržela zpátky, zatímco jsem znovu kráčela po jeho boku zaklesnutá v jeho paži, a mile se na mě přitom usmál.

„Co to mělo být s tou jógou? Proč jsi mě do toho navezl taky?“ pustila jsem se do zpovídání a na Tomovi bylo patrné, že ho to jaksi vykolejilo. Asi nečekal, že se k tomu vrátím takhle brzy, ale k tomu, abych to mohla kompletně uzavřít, jsem potřebovala mít taky kompletní informace. Toť k tomu, že není dobrý některý věci omítat furt dokola.

„Aaah, jo, tohle… Nejsem si úplně jistý, myslel jsem, že…“ zarazil se ještě zpočátku svého výkladu a viditelně se zamračil. „Asi jsem spíš moc nemyslel. Byl to takový momentální nápad, možná na popud toho, jak jsme mluvili o tom sdílení věcí s někým blízkým… Moc to nevyšlo, omlouvám se,“ obrátil ten svůj neúspěch v žert, když již uběhl poměrně dostatek času, aby to mohl začít brát s nadhledem a já s ním, takže jsem se nad tím pouze ledabyle zazubila. Sdílení věci s někým blízkým? Slyšela jsem fakt dobře?!

„To je v pořádku, já jen… Nejdřív mě totiž napadlo, jestli jsi to na mě nenachystal proto, co jsem ti řekla… Víš, že se mi vážně líbíš a tím jsi mě třeba chtěl nějak… nevím, odradit, potrestat, aby mě to přešlo a nechala toho. Prostě nějak tak, když to teď se vztahy máš tak, jak to máš...“ využila jsem ve svůj prospěch tuhle podivnou situaci a navlíkla jsem to na něj tak, abych z něj dostala o trochu víc ohledně toho, jak to se mnou vidí on. „Bože, zní to hrozně hloupě, když to slyším takhle nahlas! Promiň, dělej, že jsem nic neřekla,“ požádala jsem ho vzápětí, abych se držela té své bezelstné, ostýchavé role. Proto jsem se teatrálně chytla za čelo a zavrtěla jsem sama nad sebou hlavou, přičemž jsem si říkala, že bych možná nebyla úplně tak marná herečka. Každá ženská umí bejt dobrá herečka, když něco chce.

„Ale ne, tak… protřelý zase opravdu nejsem. Za všech okolností se snažím být upřímný, ať už jde o cokoliv,“ dušoval se, čehož jsem opět mínila duchapřítomně využít, ale jemu vzápětí docvaklo, že si tím docela naběhl.

„Tak ke mně buď upřímný zrovna teď.“ Pohlédla jsem mu přitom odvážně zpříma do očí a zajala ty jeho, abych si pojistila, že se jakkoliv nevyhne odpovědi, ačkoliv to rozhodně nebyl jeho styl, jak tvrdil. Zrovna měl možnost mi to dokázat a já byla skutečně zvědavá na to, jak to je… Nechtěla jsem se nějak extra přeceňovat, ale přeci jenom jsem o sobě měla docela slušné mínění.

„A co chceš slyšet, El? Že se mi taky líbíš? Ovšemže, jsi opravdu krásná žena. To je očividné na první pohled.“ Odmlčel se, což vedlo pouze k jedinému.

„Ale,“ doplnila jsem za něj pohotově a mírně trpce, jelikož k tomuhle přesně směřoval. A tohle fakticky nechce slyšet nikdo od toho, kdo se mu líbí. Naštěstí já to nemyslela zcela vážně, pouze jsem si tu krátila čas a trošku masírovala ego. Proto jsem mu to hodlala vyvrátit, všemi možnými i nemožnými způsoby. Nato se Tom zastavil a já se ho pustila, abych se mohla postavit přímo naproti němu. Byla jsem nesmírně zvědavá, ale moje city do toho nijak zainteresovány nebyly.

„Ty o těch ale přece víš,“ prohlásil s neochvějnou jistotou a zatvářil se jaksi lítostivě, že ho to samotného mrzelo. Za jiných podmínek by nejspíš argumentoval jinak.

„Jo, to vím,“ přitakala jsem mu neochotně a sklopila jsem bradu o něco níž, evidentně zklamaná.

„Proto by nebylo moudré se do čehokoliv pouštět. A ostatně ani vhodné, když se mezi námi jedná o pracovní vztah. Jsem proti tomu, aby se práce míchala s osobním životem,“ vyslovil a o něco podrobněji rozvedl svoje myšlenky, které mi o něm prozradily, že je v některých ohledech vskutku striktní. Nicméně každý máme to svoje, že?

„Něco takovýho se málokdy vyplácí, ale… rozumím ti,“ ohradila jsem se, avšak s veškerým pochopením, které jsem v ten moment dovedla kdesi uvnitř sebe nalézt. Tom se nad tím pousmál, asi nad tou mou první bystrou poznámkou, a sklopil hlavu o něco níž, jak ho nejspíš tahle situace přiváděla do rozpaků. Záhy jsem ho v tom napodobila a sama jsem netušila, jak tuhle konverzaci vést dál.

„Tak to bychom měli vyrovnat ten dnešní účet,“ dovtípila jsem se po menší odmlce, čímž jsem u něj nejprve vzbudila nepatrný údiv a poté i zájem. Oči se mu u toho tak zvláštně zablýskaly a přes rty mu přeběhl úsměv, když si vybavil to vše kolem, co s tou mou hláškou souviselo.

„Už víš jak?“ zeptal se nezištně, zatímco já již přesně věděla, jak si to u něj vybrat.

„Ou, no to teda vím,“ šeptla jsem, načež jsem se k němu přiblížila tváří blíž. On se ale stačil narovnat, takže jsem se musela vytáhnout na špičky a raději jsem se ho při tom zachytila za rukáv jeho kabátu. Poznala jsem, že jenom na sucho polkl, ale další úhybné manévry zjevně nemínil podnikat, proto jsem déle neotálela a přisála jsem se dychtivě k jeho rtům. Nejprve jsem strnula, podobně jako on, kdy jsem cítila v celém jeho těle silné napětí, a to i přes ten kabát, ale já si chtěla pouze vychutnat to opojné spojení našich rtů a také si užít tu jejich chuť a strukturu. Byly sametově hladké, horké a s příchutí výrazného suchého vína. To byla velice chutná kombinace.

Jeho pravá ruka mi zlehka přistála na boku, což mě osmělilo zajít o něco dál, a to špičkou jazyka přejet přes jeho spodní ret, ale jakmile jsem toho nechala, sevřel moje rty těmi svými. Nevěděla jsem, jestli jsem si to měla vyložit, jako že toho mám nechat, anebo to byl jeho způsob, jak si pohrát se mnou, ale nakonec jsem mu docela roztřeseně vydechla do úst a on to roztoužené sevření povolil. Samotnou mě zaskočilo, že se mě ten polibek natolik zmocnil, až jsem úplně zapomněla na okolní svět. Na tu disharmonickou kakofonii zvuků, typickou pro metropolitní město. Tělem se mi rozlévalo takové mravenčivé teplo, které se soustřeďovalo především do podbřišku, ale přesto mi naskočila opravdu hutná husina. Ještě pár sekund jsem k němu zůstala přitisknutá, včetně mých rtů a čekala jsem, jak bude reagovat. Pootevřela jsem schválně oči a zjistila jsem, že ty jeho jsou pořád pevně semknuté k sobě, z čehož jsem pochopila, že je taktéž zcela podmaněn tomuhle okamžiku.

„P-promiň, já musela...“ zašeptala jsem mu do rtů, načež jsem se od něj odtáhla. V prvním momentu mě v tom pohybu následoval, ale pak se probral, jakmile otevřel oči a znovu se zcela narovnal do své úctyhodné výšky. „Chtěla jsem jen vědět, jaký to je,“ obhájila jsem ten svůj čin, který přijal rozpačitě, ale současně také notně žádostivě. Tom se ale momentálně tvářil absolutně nečitelně a pouze na mě nelíčeně hleděl, načež si bezmyšlenkovitě olízl své smyslné rty, aby si asi podvědomě osvěžil ten pro mě nezvykle nevinný a něžný polibek.

„A taky abys věděl, o co přicházíš,“ přidala jsem do třetice, ve zjevném žertu, což už nevydržel a ty své lahodné rty roztáhl do bělostného úsměvu. Však ty mi neodoláš, Hiddlestone. O to už se postarám. Do konce týdne seš můj...

 Čauky mňauky, holky! Nechci začínat s tou samou písničkou jako vždycky, asi už to holt lepší nebude. Proto si fakticky moc vážím toho, že jste to se mnou nevzdaly, jste naprosto skvělý!

Na první pusu jste musely čekat celkem dlouho, že? Já asi za deset minut odjíždím na dovču, a prostě sem se zařekla, že sem aspoň ten jeden díl dám! Možná se do konce prázdnin dočkáte ještě jednoho, vynasnažím se. Užívejte léto, sluníčko když se zrovna ukáže, odpočívejte a mějte se krásně! Ještě jednou všem ze srdce děkuju! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek English Gentleman - 9. kapitola: