OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 2. kapitola

13.10.2011 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 972×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

2. kapitola - „Co to má sakra bejt?!“

Desire

„Musím dojít pro Miu… Mohl by se v té vaně utopit. Nevím, jak moc jsem ho dostal.“ Divoce se ušklíbne. „Za chviličku jsem tady, hlavně buď v klidu!“ protne mě důvěrným pohledem a zmizí za dveřmi. Když se po pár minutách skutečně vrátí, visím na něm očima a hledám na jeho oblečení Mikeovu krev. Ale jelikož přišel opravdu brzy, tak snad šel skutečně jen za Miou.

„Byl jsi za ní?“ Odvážím se zeptat.

„Ano, ohlídá si ho.“ Stoupne si vedle postele a zvedne ze mě deku. Pohledem přejíždí po mém těle, až mi z toho naskakuje husí kůže. Už dávno se před ním nestydím být nahá, přesto mě jeho chování při nejmenším zaskočí, protože v koupelně se choval dost odtažitě. Tiše stojí a pozoruje mě, až mě to mírně znervózňuje. Chtěla bych, aby se mě dotknul, ale bojím se, aby na mě pak netlačil… Už jen tohle je pro mě výkon.

„Takže se nezlobíš?“ hlesnu do ticha, když je příliš dlouhé. Pronikavě se na mě zadívá a uhne očima.

„Jestli k tobě vlezl sám bez vyzvání, tak za to nemůžeš,“ hlesne mdle a přehodí přese mě deku. Přesune se k oknu a posadí se na parapet, kde teď tráví většinu času. Nadechnu se a chci něco říct, ale pusa mi sama sklapne. Přijdu si tak... nějak využitě. Jako hračka, kterou on si svlíkne, kdy se mu zachce, ale jakmile si s ní nemá chuť hrát, jednoduše jí hodí do kouta. Odhodím deku a rychle se obléknu do čistého oblečení, abych se v další minutě už zase utápěla v slzách. Naštěstí se v tom ukrývání zlepšuju. Začínám ovládat ten pláč natolik, že u toho nevydávám žádné zvuky a brečím tiše do polštáře, aniž by si toho všimnul. Navíc k němu ležím zády, takže nemůže vidět ani moje zarudlé oči.

„Říkala jsi, že chceš být se mnou…“ zamumlá do ticha a já jen přikývnu. „Tak co trochu lásky? Žádný sex… Stačilo by pár něžností.“  Otočím se a zamžourám na něj oteklýma očima.

„Vždyť … mě nechceš.“ Setřu si další protivnou slzu z tváře. „Jenom přede mnou uhýbáš.“

„Proč pláčeš?“ Seskočí z okna a přisedne si ke mně. „Chci tě, jen tě do toho nechci nutit.“

„Nebrečím… Nevšímej si toho. Vím, že ti to leze na nervy… Že ti lezu na nervy já. Možná bych se měla přestěhovat do jiného pokoje.“

„Přestaň,“ zavrčí jemně a pohladí mě po tváři. „Chci tě mít u sebe.“ Jemně mě přitáhne do svého náručí a zadívá se mi do očí, jako by se opět snažil nahlédnout až do mé duše.

„Já vím, že jsem ti moc ublížila… Odpustíš mi to někdy?“ Topím se v záplavě modře, která je pro mě v tu chvíli tím jediným bodem ve vesmíru.

„Za jistých okolností jsem schopný ti odpustit,“ řekne přemýšlivě a nechá mě, abych ho třesoucí se dlaní pohladila po ledové tváři. Je mi tepleji, zdá se, že Dick zatopil… Celý pokoj je příjemně zasycený teplým vzduchem.

„Za jakých okolností?“ Mírně se zajíknu strachem, když si vzpomenu na Oskarovi podmínky… Zatřesu hlavou. Takové by Dick snad nikdy neměl. Donutím se trochu pohnout a palcem mu lehce přejedu přes spodní ret, až mě za tu ruku blesku rychle chytí, až sebou cuknu. Leknu se a vyjeveně mu zůstanu zírat do očí.

„Podmínka je, že se budeš k dítěti chovat slušně a mile, i když ho nechceš. Další by mohla být oddanost a věrnost jen mě. Také ti nezahýbám.“ Uleví se mi a přikývnu. Sama vím, že svůj přístup musím změnit. Jak ke svému dítěti, tak ke svému okolí…

„A dál?“ zašeptám a prsty mu nejistě zajedu do blonďatých rozčepýřených vlasů. Nakloní se ke mně natolik, že jsme od sebe pár centimetrů.

„Musíš mě milovat… Jako já tebe,“ zaševelí mi sladce do rtů a věnuje mi motýlí polibek, až se mi oči zakalí slzami a okouzlením.

„Už se stalo,“ zamumlám a i když se stále trochu klepu, nechám ho, aby mě laskal svými rty. Vyruším ho jen jednou…

„A co až se to malé narodí? Budeš se mnou i potom?“

„Oba s tebou budeme, když si to budeš přát. Jen se budeš muset smířit s tím, že můj následovník bude vždycky se mnou.“

„Ale já přeci neřekla, že ho nechci.“ Kousnu se do rtu, abych zas nezačala brečet.

„Ale odmítáš ho,“ řekne klidně. „Nedá se už nic dělat… Já ti nedovolím, abys šla … na potrat a dítě … zabila. Postarám se o něj s tebou nebo bez tebe.“

„To bych přece nikdy neudělala! Nikdy mě nenapadlo, že bych šla na potrat!“ Rozbrečím se a je mi jedno, jak on na to bude reagovat. Bolí mě, že si myslí, že bych byla něčeho takového schopná. Že bych se našeho dítěte dokázala takhle hnusně zbavit. Já ho chci, ale prostě se hrozně bojím. Jsem moc mladá na to, abych byla … matkou.

„Ššš,“ zavrní a zlíbá mi slzy. „To je jenom dobře… Roste v tobě živý tvor, naše dítě, musíš se k němu tak chovat. Ten pláč neubližuje jen tobě, ale i jemu.“ Jemně mě hladí po vlasech a něžně mě k sobě vine. Je jemný a nevtíravý, ale mě je i přes tu jeho péči mizerně.

„Bojím se…“ vzlyknu a obejmu ho kolem krku. „Z tolika věcí mám strach…“ šeptám a máčím mu košili svými slzami.

„Čeho se bojíš?“ Přitiskne mě k sobě ještě víc. „Nikomu nedovolím, aby ti ublížil. A ani já ti neublížím … To přece víš.“

„Mám strach z toho, že ze mě bude špatná máma… Že to nebudu zvládat… Že…“ Kousnu se do rtu. Copak mu mohu povědět, co všechno se mnou Oskar dělal? Co všechno jsem si … nechala líbit?! Bojím se, abych našemu dítěti nějak neublížila. Co když na něj měl vliv i Oskarův jed?!

„Nemůžeš si to takhle brát… Stačí to dítě milovat, pečovat o něj a zbytek půjde sám. Ve všem ti pomohu, můžeš se na mě spolehnout.“ Ale copak ho budu moct milovat, pokud v něm po sobě Oskar zanechal stopu? Copak se mu budu moct podívat do očí bez toho, abych se každý den neproklínala? Pustím ho a stočím se do klubíčka.

„Jak … Jak poznáme, že je s ním VŠECHNO v pořádku?"

„Jednoduše.“ Bezstarostně se usměje. „Kdyby bylo něco špatně, tak bych o tom už věděl.“

„A je v pořádku?“ zvednu k němu zoufalý pohled. Pokud má možnost jako otec poznat, co se s jeho dítětem děje, ví už dávno, že Oskar… Zatřesu hlavou, jako bych ty myšlenky chtěla rozehnat, ale nepomůže mi to. Dál ve mně protivně hlodají. Úplně cítím, jak se mi zatínají do kůže.

„Je v pořádku.“ Usměje se a pohladí mě po vlasech. „Je mu dobře, když se cítíš dobře ty. Zkus být v klidu a nepřipouštět si žádné malicherné starosti.“ Trochu se mi uleví. Rukou si zajedu na podbřišek. Je to zvláštní. Není nijak vidět, ale přesto tam je. A je můj a Dicka... tedy doufám. Trochu vzdychnu a vyhledám Dickovu ruku, abych jí přiložila pod tričko.

*

„No to je teda přivítání," uchechtne se Dexter, kterého jsem už pěkně dlouhou dobu neviděla a byla jsem tomu ráda. Teď se schovávám Dickovi za zády a s nechápavostí se dívám, jak upír s pichlavýma hnědýma očima, rabuje naši ledničku.

„Ty ses vrátil? Myslel jsem, že od tebe už konečně bude klid.“ Ušklíbne se Dick a vjede si prsty do vlasů, zatímco mě k sobě něžně vine.

„Copak Desire, snad by ses nebála!“ vystrčí na mě v úsměvu děsivě špičáky, až se rozechvěju a několikrát rychle zamrkám očima.

„Běž si děsit někoho jinýho!“ zamračí se Dick a schová mě do své náruče.

„Co hledáš v ledničce?! Ty se sotva budeš živit na jídle pro lidi,“ zavrčí a strká mě dál do kuchyně.

„To taky není pro mě. Přivedl jsem si krasotinku. Takovou malou … kurvičku.“ Zazubí se a nechutně si olizuje ústa. „ Je vážně přítulná a … štědrá!“ perverzně se uchechtne a protivně se protáhne kolem nás, i s tácem jídla zmizí.

„To bude mít Chazzy fakt radost,“ zavrčí znechuceně Dick a povzdychne si. Pustí se do přípravy jídla, zatímco já ho se zamilováním v očích sleduju a postávám v kuchyni. Když do ní však vlétne znovu Dexter, naprosto mě tím vyděsí.

„Kurva, co to děláš?!“ zařve na něj hrdelně Dick a chytí mě do náruče, protože se mi podlamují nohy. Dexter je ale také strachy bez sebe! Klepe se. Pichlavé oči má podivně vytřeštěné a tvář sevřenou hrůzou. Nikdy bych si nemyslela, že je u upíra možné, aby se tvářil tak … vyděšeně!

„Co se stalo?!“ zavrčí na něj znovu a Dex se chytí za hlavu. Prohrábne si ježaté černé vlasy a hluboce si začne oddechovat.

„Nic… Všechno dobrý. Do prdele.“ Dostává ze sebe, zatímco se mu celé tělo znatelně chvěje.

„Ty jsi snad úplně vypatlaný!“ zajiskří Dick očima a nechápavě sleduje, jak se před námi snaží sebrat ze země. Pak náhle omámeně začichá do vzduchu.

„Ona krvácí.“ Krve by se ve mně nedořezal. Vůbec jsem si v tom šoku nevšimla, že se mi otevřela rána na krku! Zděšeně si přiložím dlaň na krvácející kůži a zděšeně se zadívám na Dicka.

„Vypadni!“ sykne zlovolně a přivine mě k sobě. „Už je to dobré, Des… Jenom ti dám do těla trochu svého jedu.“ Nečeká, až mu to odkývnu, prostě se mi bez řečí něžně zakousne do hrdla, až zasténám a pohledem se dotknu Dextera, který stále pln hrůzy prchá ze dveří. Nechávám Dicka živit se svou šťastnou krví a jemně mě udržovat při životě.

*

Možná díky tomu jsem se odhodlala věnovat mu něžností víc, než jsem si myslela, že budu schopná. Po jídle, které sním do posledního drobečku, mě Dick vezme za ruku, na můj pohled reaguje jen mírným úsměvem a jdeme do koupelny. Na schodech narazíme na tu Dexterovu…  kurvičku, jak se o ní vyjádřil. Padne mi pusa, když uvidím malou, vyhublou dívku, které může být nanejvýš čtrnáct! Na hlavě má delší vrabčí hnízdo (hřeben neviděla asi už pěkně dlouho) nazrzlé barvy a rty namalované silnou vrstvou křiklavě rudé rtěnky, kterou má momentálně spíš rozmazanou všude po tvářích. Jakmile spatří Dicka, zálibně se na něj usměje, až mi to na tváři vykouzlí zamračený pohled. Můj upír si ji prohlíží s křivým úsměvem a pak zlehka zavrtí hlavou.

„Kde máš toho poseru, že se tu couráš sama?!“ zavrčí prudce, ale ji to z míry nevyvede. Na kostnatých bílých rukách se jí rýsují fialové modřiny a podle jejího výrazu poznám, jak ráda by je strčila Dickovi rovnou do kalhot.

„Byla jsem v koupelně," usměje se na něj líbezně. „Dex na mě čeká v knihovně, zatím prej nenašel volnej pokoj. Nevíš o nějakým?" Nahne se k němu svým téměř plochým hrudníčkem, zatímco mě vyloženě ignoruje! Zoufale se zakaboním ještě více a mám chuť od ní Dicka odtáhnout, co nejdále.

„Tady sotva,“ odfrkne Dick a odstoupí od ní sám. „Vyřiď Dexovi, že tohle není hodinový hotel…“ Znovu si ji opovážlivě změří pohledem. „Kolik ti vůbec je?!“ Také si všimnul její dětské tvářičky i těla, které mu tak okatě dává na obdiv.

„Bude mi patnáct!“ odfoukne si z tváře pocuchaný pramen vlasů.

„Ano? A kdypak? Za tři roky?“

„Náhodou! Všichni chlapi ve skrytu duše toužej po lolitkách a ne po nějakých...." Sjede mě pohledem od hlavy až k patě. „...starých rašplích," zakření se nikotinovými zuby. Obličej mi zrudne a já skloním hlavu. Co si ta holka o sobě vlastně myslí?! Škoda, že v tomhle nejsem jako Di… Ta už by se do ní pustila. Já jen tiše stojím, nepřátelsky se na ni dívám a čekám, jestli se mě Dick zastane nebo ne.

„Zřejmě nejsem ten typ,“ zapřede pobaveně jako kočka a zúží oči. „Raději běž za Dexterem!“

„Kdybys chtěl… Stačí říct. Budu tvoje Angela.“ Zářivě se na něj usměje a přejede mu dlaní přes poklopec, až se Dick rozesměje.

„Jsi sladká… Raději běž nebo si vychutnám tvou krev. Už nějaký čas jsem nic bylinkového nepil.“ Připomene jí její hříšky s drogami, které jsou evidentní. Oči mám rozšířené překvapení. Ona se mu tady přede mnou sprostě nabízí!

„Dicku…“ Jemně ho zatahám za ruku a když se na mě otočí, zatvářím se prosebně.

„Táhni za Dexem!“ sykne prudce na Angelu a zatáhne mě do koupelny se slovy: „Ten Dex je fakt vůl.“ Protočí oči a zamkne za námi. Stojím zaraženě u dveří. Pozoruju, jak dělá romantiku všude kolem a přitom … se na to nemůžu vůbec soustředit! V hlavě mám pořád ten dětský obličejíček. To holčičí tělo, které ho tak sprostě svádělo. Úplně mi zkazila náladu. Doufám, že jí Chester vyhodí, i když ... ten jí podle toho, co jsem se o něm dozvěděla, spíš okusí a vyspí se s ní.

„Des, co je? Pojď ke mně…“ nastaví náruč v očekávání.

„Nic.“ Poslušně se nechám obejmout. Zhluboka se vdechnu jeho mužnou vůni a nechám se popálit tím chladem, který na mě pouští.

„Nemohu uvěřit, že se mi do náruče tiskne taková kráska… Kde jsem k tobě vůbec přišel, princezno?“ zvedne mi něžně bradu a s úsměvem se mi zadívá do očí. Celá zrůžovím. Lichotky mi vždycky dělalo problém přijímat. Možná proto, že jsem na ně nebyl zvyklá, a když mi pak někdo vysekl poklonu, hned jsem rudla jako rajče.

„Jsi nádherná, když se červenáš…“ zašeptá mi do rtů a něžně mě políbí na rty. Vůbec netuší, do jakých rozpaků mě tím přivádí. Sice se mi to líbí, ale nezvládám to. Raději se k němu přitisknu a začnu mu oplácet něžnosti, ale po chvíli cítím, že toho je na mě moc. Vzpomenu si, že všechno bylo jednodušší, když do mě dostal svůj jed. Celá udýchaná se od něj odtrhnu.

„Spěchám?" Zadívá se mi zvadle do očí. Olíznu si naběhlé rty a pak to vyslovím.

„Kousni mě." Nakloním hlavu, aby se dostal k mé tepně a trochu napjatě se mu zadívám do obličeje. Zaskočeně na mě pohlédne.

„Des…“ zašeptá ohromeně a zpytavě na mě hledí.

„Udělej to.“ Něžně mě k sobě přivine a polibky mě rozmazluje na krku. Když se do mě ponoří špičáky, zasténám mu do ucha a on mě k sobě přitiskne ještě více.  Celá se v jeho náruči napnu a zavzdychám jak slastí, tak úlevou. Nebolí to. Je to tak krásné, až se tím pocitem celá zalykám. Nechávám ho ze sebe pít, jak dlouho chce, a užívám se si to stejně jako on. Tělem mi začnou projíždět jiskřivé impulzy touhy a já cítím, jak mám celý podbřišek sladce rozbolavělý.

„Dicku...." zasténám, když začnu mít klín v jednom ohni a mám pocit, že víc nevydržím. Zadýchaně se ode mě odtrhne.

„Promiň… Nějak jsem to přehnal. Dáváš mi … zabrat.“ Prsty mu zajedu do hebkých vlasů.

„Líbilo se mi to.“ Usměju se na něj a díky nadstandardní dávce jedu ve svých žilách ho dlouze políbím. Dick divoce zaskučí a odtáhne se ode mě.

„Ne, že by se mi to nelíbilo… Líbí, hrozně moc, ale…“ Zoufale pokrčí rameny a sjede pohledem k svému napnutému rozkroku.

„Promiň,“ pípnu a nevinně se na něj usměju. Pohledem znovu sklouznu k jeho bouli na poklopci. Koušu se do rtu a přemýšlím, jestli na tohle mám nebo ne. Nakonec se rozhodnu pro něco jiného. Je toho na mě přece jen hodně, ale přesto se mi to ještě nechce ukončovat. Stoupnu si a začnu se svlékat, abych si mohla vlézt do vyhřáté vody. Čekám, co Dick udělá. Posadí se vedle vany a hraje si s mými dlouhými černými vlasy.

„Mám tu zůstat nebo chceš, abych šel?“

„Já myslela, že mi chceš dělat bodyguarda … kvůli …“ odmlčím se a fouknu mu do obličeje obláček pěny, až se po mně se smíchem ožene.

„Víš, že svého bodyguarda nesmíš zlobit?“ Běsnivě se na mě zakření a ledovou dlaní mi sjede na podbřišek. Náhlá změna teploty mě natolik překvapí, že vypísknu, máchnu rukou a ohodím Dicka slušnou sprškou.

„Promiň," směju se, když vidím, jak si vytírá vodu z očí. „Nemáš být tak ledový." Popíchnu ho. Nikdy jsem si nevšimla, jak mi jeho jed odbourává zábrany a vrací dobrou náladu. A po jeho posledním počinu, jí mám na rozdávání.

„Tohle jsem si ale nezasloužil!“ zaúpí. „Teď jsem skoro tak mokrý jako ty… Klidně bych se mohl jít tulit do vany k tobě a přišlo by to na stejno,“ zavrčí a začne se svlékat.

„Ne! Já tě tu nechci!“ Bráním se se smíchem, když se mi začne cpát do vany.

„Ale chceš," blýskne očima.

„Ne, voda bude za chvíli ledová!" protestuju, ale není mi to nic platné. Vleze do vody, která okamžitě začne vychladat a přitiskne se na mě. Ještě, že je to tu dostatečně velké, abych před ním mohla trochu uhýbat, i když žádný zázrak to není.

„Neutíkej mi!“ zavrčí roztomile a komicky se šklebí tomu, jak před ním unikám. Převalí mě na sebe a začne dopouštět horkou vodu. „Stejně jsi mi neuplavala…“ zašeptá a políbí mě tak sladkobolně, až přivřu oči.

„Ty jsi snad ledový čím dál tím víc!“ zadrkotám zuby, když se ode mě odtrhne. Zjišťuji, že v jeho blízkosti mi jde pára od úst. „Doufám, že naše dítě bude z tvých doteků na chlad přivyklé.“ Cvaknu zuby.

„Dopouštím horkou vodu… Za chvíli … ti bude teplo,“ zamumlá a zadívá se na mé promodralé rty. Ponořím se do teplé vody, kterou připouští, a zavřu oči. Vnímám jen ten příjemný pocit, který se mi dostává do těla. Zakloním hlavu a opřu si ji o okraj vany. Ještě pár minut a sladce usnu.

„To se mi teda vůbec nelíbí!“ zahučí. „Nemůžeš jít také trochu ke mně?“ zavrčí posmutněle a hmátne po mně. Přitáhne mě do své náruče a chladnými polibky zmapuje celou mou tvář, až mnou projede sladký záchvěv. „Teď by mohla na řadu přijít ta masáž… Pokud bys chtěla.“ Otočí mě k sobě zády a začne mě líbat na holých rameno a jemně je hníst. Je to tak příjemné a uvolňující.

„Na tohle si tě zamlouvám, až budu … mít břicho jako sud a nebudu se moct ani hnout,“ zasměju se a nechám se opečovávat. Když doputuje dlaněmi až na konec mých zad, sjede na můj podbřišek a začne se s ním mazlit. Tlumeně vydechnu: „Já si takovou péči ani nezasloužím.“ Vlastně je to pravda. Jenom mu ubližuju a on je ke mně tak moc milý…

„Zasloužíš si ještě větší,“ zašeptá mi do ucha a jemně se mi zakousne do krku, až zasténá. Není to nic vášnivého, jen mě lehce saju a protáčím panenky. Kdyby mě nedržel v náručí, snad bych se v té vaně utopila.

„Lásko…“ Celá se rozklepu pod tou mučivou slabostí. Hlava se mi sladce motá a já mám pocit, že se vznáším. Je mi tak krásně! Jazykem mi něžně olízne ranky a zahojí je.

„Měla bys skočit za Di…“

„Ona se na mě zlobí,“ fňuknu.

„Budeš klidnější, když se to mezi vámi srovná… Di tě má moc ráda.“ Přitáhne mě k sobě ještě více a obejme mě.

„Já nevím, jestli… Po tom našem posledním rozhovoru se mnou bude chtít mluvit," zesmutním. Neměl mi to připomínat. Další věc, kterou musím urovnat. I když ta nejtěžší - získat Dicka zpátky - se mi snad trochu přece jenom povedla. Přesto mi tím zkazí náladu. Vytrhne mě ze světa, kde problémy neexistují ... zpátky do reality, která se mi ani trochu nelíbí.

„Bude to dobré… Nemusíš mít obavy. Já stejně musím za Chazzym, promluvit si o Dexovi a jeho … doprovodu. Vím, že je Di dost … ohnivá, ale … nikdy by ti neublížila … tedy vědomě.“ Připomene mi to, jak mě Dianka držela pod krkem a chtěla mi zlomit vaz. „Určitě si to moc vyčítá… Navíc v pokoji jste spolu už komunikovali celkem … s klidem.“ Zhodnotí situaci a znovu mě začne rozmazlovat. Když mě obejmou jeho feromony, omámeně zakloním hlavu.

„Tohle mi nedělej," vzdychnu, přitisknu se na něho. Hlavu si položím na jeho chladný hrudník. Takhle mi je hezky, i když trochu zima. Nechci se zvednout, oblíknout se a jít zase něco řešit. Chci si ho užívat. Ani jsem si neuvědomovala, jak hrozně mi chyběl.

„Nic nedělám,“ broukne. „Jen relaxujeme. Tvoje soukromé wellness.“

*

Dick

Když po vyzvání vejdu do Chesterovi ložnice, zatváří se jako by mě viděl velmi nerad a tvář mu protne zlovolný chladný škleb. Pozvednu obočí, ale nijak to nekomentuju.

„Copak bys rád?“ zasyčí mezi rty a úkosem se podívá na Di, ze které vycítím skutečnou radost, že mě vidí. Zářivě se na ni usměju.

„Ahoj Di… Chazzy, mohl bych … s tebou mluvit?“ Očima sjedu ke dveřím a naznačím mu, že bych s ním rád mluvil o samotě. Řešit něco před Di, je jako stát přímo u zdroje, který může kdykoliv vybuchnout. Chazzy pozorně sleduje mé reakce, ale nakonec přikývne a my společně vyjdeme na chodbu.

„Co se děje tak tajného, že to nemůže Di slyšet?“ Takže mu to došlo.

„Pro Di by mělo být tajné úplně všechno.“ Zářivě se ušklíbnu. „Viděl jsi to koťátko, které si Dexter přitáhnul?“ Olíznu se. „Vyvádí s ní v knihovně…“ Chester se zatváří jako by chtěl vraždit. „Skoro patnáctiletá děvka… Za tohle by Di asi nebyla moc ráda,“ zachechtám se.

„Cože?!“ Oči mu surově zajiskří, když semkne dlaně v pěst. „Ne, nikoho jsem neviděl. Ani nevím, že se Dex vrátil, natož … s kurvičkou. A jaká je?“

„Na dvojčátka to nemá.“ Mávnu ledabyle rukou. „Ale má … takovou povahu, že … bych si dal říct,“ zavrčím roztouženě. „Drzá, štíhlá holčička na hraní. Temperamentní. Podle všeho … svolná ke všemu,“ zachechtám se. „Dává mu … dobrovolně. Zajímalo by mě, kde jí ten sráč sehnal!“ Chazzy pokrčí rameny a zamumlá:

„Netuším, kde by Dex mohl splašit ženskou, ale tak třeba je mezi nimi něco jako výměnný obchod. Víš jak… Pokud ta malá na něčem fakt jede... Ale do hajzlu, skoro patnáct? A kdoví jestli, co? To je fakt málo! Nejsem pedofil." Perverzně se rozesměje. „Ale koukám, že Dexovi to očividně nevadí. To smrdí leda nákazou. Víš, co musí ojíždět za ksindly, když … bez protestů sedla na Dexe?" Zatváří se jako mistr světa a já se rozesměju.

„Pěkné špinavé zvířátko na hraní.“ Zasním se a pak zatřesu hlavou. Jsem bez sexu moc dlouho, už mi to leze na mozek. „Jmenuje se … Angela. To jméno … k ní fakt sedí. Hele, chceš ho tady trpět a dělat z baráku hodinový hotel? Des zrovna nebyla nadšená, ale tak… Ona není hurikán jako Di. Jsem teď rád, že … mám klid. Nemám sílu na nějakou bouři.“ Dám mu najevo, že potom, co se tu událo, toho mám vážně až nad hlavu. Navíc se musím potýkat s vlastním sexuálním napětím. Jasně, mohl bych si ulevit na jiné, ale … to není můj styl.

„Do hajzlu, Desire ji viděla? Aha, takže počítám, že za chvíli to bude vědět i moje maličká.“ Zašklebí se. „No, ale jinak jistě. Nebudu mu tu trpět nějaké děvky, co si sněží do žíly. Navíc, když já z toho nic nemám!“ Když po něm loupnu pohledem, hned dodá: „Kecám,“ uchechtne se a já se zašklebím. „Kde jsi říkal, že jsou? V knihovně? No, to snad ten kretén nemyslí vážně, že ji bude šukat na mé kožené pohovce!“ zavrčí vztekle. „V tom případě to jdu vyřešit rovnou! Jdeš se mnou?“ Tak tohle bych si ujít nenechal. „Jak to teď mezi vámi vlastně vypadá… Mezi tebou a Desire?“

„Dostávám ze sebe to nejlepší, takže … se to zlepšilo. Na ni musíš s … romantikou a něhou,“ odfrknu frajersky, abych nevypadal jako úplný slaboch. „Docela mě ale sere, že ten Mike se tu ochomýtá dál… Když byla Des ve vaně, tak si k ní na férovku vlezl!“ Chazzy vyvalí oči. Povytáhnu ramena. „Des chtěla mě, tak jsem mu rozbil hubu. Složil se… Zdá se mi, že to s ním Mia táhne a pozor, naučila se používat feromony, protože Mike lítá po domě celý sjetý!“

Chester

„Na chvíli si zdřímnu a nestačím se divit…“ zavrtím hlavou. „Ale tak alespoň, že jste to nějak urovnali.“ Ani neví, jakou úlevu mi tím způsobil! I když je mi samozřejmě jasné, že být opět s Desire není žádná tělesná vada, aby mu to nedovolila přesedlat na … mou maličkou. „S Miou promluvím, ale ta měla dlouhodobý půst, takže…“ Dick protočí oči a mně je to jasné. „A pokud objevila kouzlo feromonů… Však to znáš. Nejde odolat!“ Žďuchnu do něj, až se rozesměje.

„Ještě, že to máme, jinak … to bych Des fakt jen tak neuklidnil. Pořád jen brečí, zvrací a …“ Hrdě se vypne. „A můj syn … nebo dcera … bude nejspíš člověk. Alespoň doufám. Vysvětluju si tím tak to, že Des nechce ani krev a … ani můj jed,“ řekne zasmušile a já tuším, jak moc mu to vrtá hlavou.

„S Oskarem už si nelam hlavu.“ Snažím se ho potěšit, ale sám vím, že je to marné. Taky jsem byl na vážkách, když Di čekala dvojčata. Navíc, když se mi Dick přiznal, že jsou vlastně jeho!

„Dokud se to nenarodí, tak mi to pořád bude motat hlavu,“ zavrčí nevrle a jako první vejde do knihovny. Ty dva zastihneme zrovna v tom nejlepším. Dexter sedí rozvalený, jak jinak, než na gauči! A ta malá na něm vesele rajtuje. Překvapí mě, jak je to tenké a dětinské stvoření ohebné a podle všeho prošlo řádným zaučením už dávno.

„Nazdar Chazzy." Zubí se na mě Dex a plácne mu malou rozcuchanou zrzku po zadku. Ani to ji však nepřiměje k tomu, aby slezla. Je jí absolutně jedno, jestli v místnosti někdo je nebo ne. Sice po jeho zavelení přestane klusat, ale pořád se na něm vrtí a po nás s Dickem hází významné úsměvy.

„To si ze mě děláš prdel, ne?" zavrčím ostře a hodím bradou k té malé couře. „Hele Dexi, nic takového jsme si do hajzlu nedomluvili, takže odsud koukejte oba pěkně rychle vypadnout. Nechci tady žádný svrab a neštovice!" ušklíbnu se a hodím po ní tričko, které se válí na stole. „A ty se koukej obléknout. Na dětské porno jsem vážně nepřesedlal," odfrknu zle, ale ji to nijak nepoděsí. Dick se opře o zeď, zkříží ruce. Na rtech mu pohrává pobavený úsměv, ale oči mu září hříchem.

„Já bych … je klidně nechal pokračovat. Když už … to má v tomhle domě každý mimo mě, tak se snad můžu alespoň koukat,“ zavrčí roztouženě. Když se Angela odtáhne od Dextera a dojde až k němu, svůdně mu přejede přes poklopec, až Dick zakloní hlavu a oči se mu rozšíří.

„Můžeme si dát soukromý číslo…“ zavrní malá a on se odtáhne.

„Jsem zadaný. Viděla jsi!“ Stoupne si vedle mě.

„Ale to přece není nemoc… Ukážu ti, že jsem šikovnější, než ta stydlivka, se kterou šukáš.“ Svádivě se proti němu prohne, až se upír pobaveně zašklebí. Nevěřím vlastním uším.

„To se mi snad jen zdá,“ uchechtnu se nevěřícně. „Kolikpak ti je, princezno? Neměla by sis náhodou hrát ještě s panenkami?“ Zadívám se na ni jako na malé dítě a ona vypne téměř plochý hrudník a olízne si rty. Dick měl pravdu. I když je to vážně malá děvka, něco … Něco v ní je. Ta vzdorovitost a sebevědomí, se kterým se tu před námi producíruje nahá. To tričko, co jsem po ní hodil si samozřejmě neoblékla. Připomíná mi Di. Už je mi jasné, proč na Dicka tak zapůsobila.

„Už dávno nejsem pod zákonem," odfrkne Angela a sjede si dlaněmi mezi nohy a začne nás velmi zručně svádět, až Dick protočí panenky. Ani mě to nenechá chladným, ale nedám to na sobě zdát.

„A odkdypak je hranice zákona pod deset let?“ zacukruju, ale ona se jen blahosklonně usměje.

„Co ty víš, co v mým věku holky uměj. Možná by ses divil. Já si totiž hraju radši s něčím jiným, než s panenkama,“ zašeptá a chce mi sáhnout do rozkroku, jako před chvíli Dickovi. Ovšem já s tím počítám a za ruku ji drsně chytím.

„Jenže já nešukám děti!“ Chlácholivě se na ni usměju a odtáhnu ji od sebe.

„Dexi, zvedej se a odveď si ji. Dodělat to můžete venku! Už tak jste mi tu pohovku zrasili víc, než dost!“ Zavrčím a v tu chvíli uslyším tiché vrznutí dveří, jedno zalapání po dechu a jedno vzteklé zavrčení.

„Co to má sakra bejt?!“ Vycení Di špičáky s jasným úmyslem se na Angelu vrhnout. Tělo má napnuté a z šedých duhovek jí září bojovnost, vztek a surový sarkasmus.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 2. kapitola :