OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Duše v zemi - 1. kapitola

11.10.2011 (17:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1342×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

1. kapitola - „Něco se mezi námi stalo?“

Chester

Probudí mě jakýsi pohyb. Trhnu sebou a zjistím, že zase sedím na parapetu a všude kolem je tma. Do hajzlu, co to...? Tohle už se přece jednou stalo! Rozhlídnu se a vidím Di, jak zabalená v ručníku prochází pokojem. Bodne mě kdesi pod klíční kostí. Vůbec se nedokážu zorientovat. Byl to jen sen? Nebo co se to děje? Pohledem zabloudím k místu, kde stávaly postýlky. Jsou na svém místě. Všechno je na svém místě.

„Kdes byla tak dlouho?" zavrčím netečně a zadívám se jejím směrem. Šlehne po mně šedýma zakaboněnýma očima a surově se ušklíbne, ale je v tom velká dávka nostalgie.

„V koupelně. Asi jsem na chvíli usnula ve vaně,“ zamručí a pokrčí rameny.  „Měls s nima potíže?“

„Ani ne… Já jsem … asi také usnul.“ Promnu si oči a zatvářím se zamyšleně.

„Byla jsi v koupelně … sama?“ vypadne ze mě a před očima mi znovu vytane obraz Dicka a mé maličké… Jak se objímají a mají se k sobě! Rychle zatřesu hlavou.

„Byla jsem ve vaně, takže jo. Byla jsem sama!“ prskne znechuceně a protne mě šklebivým pohledem.

„Ani Dick tam s tebou nebyl?“

„Sakra, ne!“ drze se ušklíbne a zamračí. „Co to do tebe sakra vjelo? Myslela jsem…“ utichne a obrátí se ke mně zády. Zhluboka se nadechnu a seskočím z okna. Dlouhými žárlivými kroky dojdu až k ní, abych jí chytil a obrátil k sobě. Ani se mi nebrání. Neuhýbá před mým dotekem. Majetnicky ji vezmu za bradu a cosi se mi hne v hrudi, když si ji zdlouhavě prohlížím ze všech stran a snažím se zjistit, zda lže… Snažím se najít nějaké náznaky toho, co měla v očích, když se dívala na Dicka… Jen ta představa mě ničí! To na mě se má dívat tím svým zamilovaným a zasněným pohledem! To ke mně má vzhlížet a věčně mě milovat! Já jsem ten, kterému ona patří! Di přivírá oči. Jemně mě vezme kolem pasu a zhluboka se nadechne. Zúžím oči.

„Co se na mě snažíš najít?“ zamumlá a já ji pustím. Nenašel jsem nic neobvyklého. Buďto je tak dobrá herečka… nebo mi vážně jen měkne mozek.

„Něco se mezi námi stalo?“ zeptám se napjatě. Di se panovačně zašklebí a odfrkne:

„Jo, sakra! Než jsem odešla z pokoje, tak jsi mi dost … hnusně řekl, že … už se mnou nechceš spát. A ještě tě baví si ze mě dělat srandu?!“ Bolestně se ušklíbne a chce se odtáhnout z mé blízkosti, ale já ji nenechám.

„Jen tohle…? Nic víc?“

„Jak nic víc?!“ zavrčí prudce a vytrhne se mi. Cítím její vztek v sobě a snažím se její pocity správně rozeznat, ale… díky mému rozpoložení mi to dělá problém. Jako vždy. Připadá mi, že snad nikdy nebudu schopen jí plně porozumět. Neustále mi uniká a je pro mě tajemná.

„Víc jsi mi toho neřekl! Pohádali jsme se, jako obvykle… Ale to by nebylo tak hrozný. No a pak jsi mi řekl tu větu a já jsem šla do vany…“ Zkoumavě se mi zadívá do tváře.

„Nepraštil ses někde do hlavy?“ Jemně mi zajede prsty do vlasů a já přitom doteku požitkářsky přivřu oči a vychutnávám si to. Přivinu ji k sobě blíž a vdechnu její opojnou dívčí vůni.

„Já nevím… Je to možný,“ zamumlám a zabořím se jí nosem do vlasů. Takže vážně jen sen? Pokud ano, tak horší jsem snad nikdy neměl! Vlastně se jednalo spíše o noční můru! Bylo to tak živé, že ten tíživý hryzavý pocit stále ještě cítím.

„A Dicka jsi nepotkala?“

„Ne, lásko, nepotkala,“ vzdychne a já zavětřím.

„Lásko…? Takže ty už se na mě nezlobíš?“ Odtáhne se ode mě s posmutnělým pohledem a zalehne na svou stranu postele.

„Myslel jsem, že…“ zamumlám a svraštím čelo. Do hajzlu, tak se seber, byl to jen sen! Tak proč mi to stále připadá jako skutečnost? Možná proto, že to od Dickova příchodu tak nějak podvědomě čekám.

„Nezlobím se… Ale dost mě to mrzí.“ Vzpurně pohodí hlavou, až se jí černé dlouhé vlasy dostanou do tváře. Jediným ladným pohybem je shrne z očí. Je to stejné gesto, jaké dělávala Eleanor… Ale ona kolem sebe nešířila tu nezkrotnou a nezlomnou auru jako Di. Když se ke mně přitulí, ihned se mi rozechvěje v náruči a já ji k sobě přitisknu ještě pevněji.

„Také mě to mrzí… Nemyslel jsem to tak, jak … to nejspíš vyznělo.“ Přejíždím jí po jemné kůži a snažím se ji trochu rozehřát.

„Když jsi byla pryč, tak … se mi zdál tak živý sen, že jsem si nebyl jistý, jestli se to vážně stalo nebo se to odehrálo jen v mé hlavě. Proto… se tak vyptávám. Nevšímej si toho,“ zašklebím se a prsty se zabořím do hedbávných vlasů a laskám je. Motýlím polibkem mě políbí a otře se mi o rty.

„Co se ti zdálo?“

„Nic hezkého…“ usměju se hořce a ještě více ji k sobě přitisknu, až sotva dýchá.

„Můžeme spát takhle?“ zadívám se jí do očí, když ji mám dokonale uvězněnou ve svém náručí. Mám z toho lepší pocit, když… ji mám pod svým dohledem.

„Musíme.“ Sebevědomě se ušklíbne a z duhovek jí zazáří divokost a sarkasmus, který u ní mám rád. Položí si hlavu na mou paži a já jí čelo zasypu drobnými chladnými polibky. Di se ke mně velmi příjemně choulí.

„Nechceš ještě napít, než usneš? Nerada bych, aby mě v noci probudilo nějaký zatracený krvácení,“ zašklebí se a provokativně povytáhne obočí.

„Kam bys chtěla kousnout?“ zachraptím nadšením nad nabídkou šťastné krve a blýsknu bělmem do tmy. V hrůzném úsměvu na ni vycením špičáky.

„Nechám to na tobě… Ale je jedno sladký místečko, kam můžeš jenom ty…“ zavrčí roztouženě a protáhne se mi v obětí. Při tom zvuku zavřu oči, a když se dotkne mé jizvy, tlumeně zaskučím.

„Neprovokuj!“ Kousnu ji do rtu a dlaní sjedu po dívčím těle až k jejímu klínu. Konečky prstů pomalu putuju po nahém stehně a pak znovu zajedu na její citlivé místo.

„Myslíš tady?“ Jemně ji pohladím, až se propne.

„Sakra…“ zasténá přidušeně a pootevře rty.

„To vypadá, jako bys to už někdy dělal.“ Blýskne očima plnýma ironie a zatváří se posměšně.

„Jsi drzá! Za to bude následovat trest…“ zavrčím pomstychtivě a pak na okamžik zvážním.

„Co se děje?“

„Nic. Já jen, že … mi na tobě moc záleží. Chci, abys … to věděla, kdyby … se mezi námi něco stalo.“

„Chazzy,“ hlesne zamilovaně. „Já to přece vím. Miluju tě. A to nikdy a nic nezmění.“ Políbí mě rozněžně na rty. „Ty ode mě chceš odejít …?“ zamumlá a ztuhne.

„Myslel jsem, kdybys … chtěla odejít ty. Já neodejdu, ale u tebe … si nejsem až tak jistý.“ Sice to byl jen sen, ale bohužel takový, který by se v budoucnu mohl klidně realizovat.

„U mě si nejseš jistej?“ potěšeně se ušklíbne. ,,To je moc fajn, miláčku.“ Kousne mě do rtu. „Tak to má sakra bejt. Když by sis mnou byl moc jistej, už by ses mě nesnažil získávat a takhle… si pořád můžu užívat tvojí náklonnosti.“ Vyplázne na mě jazyk. „Až do konce života, protože … i když tomu nevěříš, tak … já nikdy neodejdu. Já bez tebe totiž nemůžu žít.“ Přitiskne se ke mně.

„Zab Dicka, pak tomu možná uvěřím,“ zamumlám, ale není v tom žádná zášť. Kdyby se ti dva dali dohromady, neztratil bych jen ji… Ztratil bych je oba.

„Ale no tak! Dick má Desire a na to dítě se fakt moc těší. Nebuď tak žárlivej.“ Začne mě líbat na místě, kde mám od ní slastnou jizvu. Ihned se propnu a tiše zaúpím. „Nejraději bych ti udělala další takovýhle choulostivý místečko.“

„To se opovaž! Nemíním se udělat po každé, když na mě kdokoliv sáhne. Nebo snad chceš, aby na to Mia přišla a využila toho?“ Di se nevinně uchechtne.

„Nehledě na to, že já prostě žárlivý jsem… A především, když je tu ještě on… Není příjemné žít s pocitem, že se o city dělím ještě s někým jiným…“ zkřivím rty. To jsem to dopracoval… Upír, kterému jde o emoce!

„Snad si sakra nemyslíš, že jsem tak naivní! Tohle…“ Názorně mi přejede prstem po jizvě, až skousnu ret, abych v sobě udusil zasténání. „… s tebou budu dělat jenom já! Jde o můj jed, kterej máš zakořeněnej v ráně. Kdokoliv jinej by se tě na tomhle místě dotknul, tak neucítíš to, co se mnou…“ Ďábelsky se usměje a v očích jí rozbouřeně blýská. Tvrdě se zamračím.

„Tak tohle se mi tedy už vůbec nelíbí! Jsem snad nějaký tvůj domácí mazlíček na hraní či co?!“ zašklebím se. Potvora jedna, má mě pěkně omotaného kolem prstu. O to horší bude, až … Trhnu sebou. Podivný pocit ve mně stále zůstává, především když na poznámku o Dickovi vůbec nereagovala, což mou podezíravost ještě prohloubilo.

„Sakra, tak to není. Já jsem jenom chtěla, aby sis vzpomínal na ty hezký věci a ne na ty zlý, který … jsem ti provedla při mučení.“ Odevzdaně skloní hlavu a rapidně zesmutní.

„Ale no tak… Nemyslel jsem to zle.“ Usměju se, ale není to bezstarostné. Hlodavý červ se do mě zahryzává o to více. Zas to vidím před sebou jejich obětí… Dicka, který ji líbá do vlasů. Diin chladný přístup. A znovu se mi sevře hruď.

„Sakra, co je s tebou? Ty mě vůbec nevnímáš!“ prskne svárlivě a odstrčí se ode mě na druhý konec postele. Zřejmě na mě mluvila, ale já jsem byl natolik zamyšlený, že jsem to nepostřehl.

„Ale já tě přece vnímám, jenom jsem se na chvíli zamyslel. Co jsi říkala?"

„Vůbec nic!“ odsekne a nabídne mi zápěstí.

„Ale no tak… Di.“ Pokusím se ji usmířit. Zapojím své smysly a snažím se ze sebe vydolovat trochu feromonů, ale… ať se snažím, jak chci, dostanu ze sebe jen nepatrné množství. Do hajzlu, co se to děje?!

„Seš myšlenkama úplně někde jinde.“ Postěžuje si a přisune se ke mně.

„Ale vždyť… Do hajzlu… Ty nic necítíš?“

„Co mám cejtit?“ pozvedne obočí a zadívá se na mě s naprostou nechápavostí.

„Ale nic!“ zavrčím rozhořčeně a svalím se do peřin. Já neselhávám jen jako chlap, ale začínám chybit už i jako upír! Až mě Di podvede s Dickem, bude to jen dovršení všeho. Ušklíbnu se sám sobě v duchu.

*

Desire

Ležím v posteli, zachumlaná do deky a pozoruju spícího Dicka. Má lehce pootevřené rty a tiše oddechuje. Je naprosto uvolněný a jeho roztažené tělo zabírá celou stranu jeho postele. Nohy má rozhozené. Pravou ruku nad hlavou a levou jako by natahoval ochranářsky ke mně. Má na sobě kalhoty, tentokrát světle modré, džínové. Zálibně si ho prohlédnu, protože i přes můj strach je to jeden z nejkrásnějších mužů, které jsem kdy viděla… Cítím se ještě trochu unaveně, ale díky němu je mi dobře. Jako vždy mi pomohl, když mě Di tak divoce napadla. Ten strach a starostlivost v jeho očích mě naprosto odzbrojili. Chtěla bych natáhnout ruku a dotknout se jeho sněhově bílé tváře, ale nemám na to odvahu. Jen tiše vzdychnu a dál na něm visím očima, hladím ho alespoň ve svých představách… Když se za dveřmi ozve mohutná rána, zajíknu se a proberu ho tím. Rychle otevře oči a zabodne se do mě nebesky modrými duhovkami, až zalapám po dechu. Okamžitě sjede ke dveřím a rychlostí, která mě omračuje, zmizí na chodbě.

„Co to bylo?“ Zamrkám prudce očima, když ležérně vejde do pokoje a protáhne se.

„Mia… Nic se nestalo, klidně spi.“ Široce zívne a znovu protáhne své mužné tělo, až se mu napnou svaly na pažích i hrudi. Pak padne do peřin, ruce za hlavu a nohy křížem, jako by si chtěl na chvíli pohovět.

„Už se mi nechce spát,“ zamumlám a posadím se. Bosíma nohama se dotknu ledové kamenné podlahy a dojdu ke skříni pro oblečení, kde na sebe natáhnu teplé bavlněné ponožky, volné kalhoty, tričko a velmi hřejivou mikinu, protože mi jde téměř pára od úst. Dokud jsem byla v posteli zahalená dekou, ani jsem si nevšimla, jaká je tu vlastně zima!

„Kam jdeš?“ hlesne stroze a změří si mě pohledem, který nedovedu pojmenovat.

„Mám hlad. Jdu si pro něco k jídlu.“ Dick se okamžitě zvedne z postele a zaměří se na mě.

„Půjdu s tebou.“

„To nemusíš,“ zašeptám do ticha a uhnu očima, protože se do mě těma svýma tak moc vpíjí, až mám pocit, jako by mi chtěl číst myšlenky.

„Já vím!“ zavrčí ostře a jemně mě popadne za ruku, zatímco mě za sebe ochranitelsky strčí, než vyjdeme ze dveří. Ta jeho starost a péče, kterou mi po tom všem věnuje, mě dojímá. Stále víc si uvědomuju, jakou blbost jsem udělala, když jsem s Mikeem.... Jen si na to vzpomenu, do očí mi vhrknou slzy ani to pořádně nezaregistruju. Teprve, když dojdeme do kuchyně a Dick se na mě s tázavým pohledem zadívá, dojde mi, že mám mokré tváře. Rychle si je otřu, protože vím, jak ho rozčiluje, když brečím. Jenže... bohužel si nemůžu pomoct.

„Mohla bys ses někdy zkusit nerozrušovat?" Zavrčí necitelně. „Vím, že ti na tom dítěti nezáleží, ale ono za nic nemůže." Snad až bolestně se ušklíbne a posadí na židli. Při tom obvinění sebou trhnu. Neříkám, že mi na malém nezáleží, jen… ho tak nějak nevnímám. Necítím se na to být matkou. Okamžitě mě přejde chuť na jídlo a snad půlhodiny koušu sendvič, který jsem si připravila. Pohledem se zabodávám do masivního dřevěného kuchyňského stolu a mám pocit, že se mi žaludek spíše zvedá, než abych tišila svůj hlad. Dick mě po celou dobu pozoruje s přivřenými víčky. Tvář má zachmuřenou. Dříve nebýval až tolik upíří, zamračený a necitelný. Vždy se šklebil tím svým křivým úsměvem, rozháněl kolem sebe tu auru nezdolného frajera a všechno bral s nadhledem. To mě na něm dostalo. Ta nezávislost s jakou se pohyboval po domě. Když si stoupne za mě a zajede mi ledovou dlaní na podbřišek, cuknu sebou.

„Není spokojený… Možná by ses měla trochu uvolnit,“ zavrní mi něžně do ucha a začne mi masírovat ramena i šíji. Zavřu oči a vychutnávám si jeho doteky, které mi dopřává kvůli malému, ne kvůli mně... To mi je jasné, ale i přesto si je neskutečně užívám. Fakt, že stojí o naše dítě, mi dává naději, že jednou bude stát i o mě... Snad. Postupně se uvolním natolik, že cítím příjemné mravenčení po celém těle a v oblasti podbřišku lehké trnutí. Není ovšem bolestivé, spíše takové pokojné. Jako by nám malý dával najevo, že se mu to líbí. Je to zvláštní pocit, nikdy předtím se mi to nestalo.

„Hele...." vydechnu. Chytím jednu Dickovu dlaň a položím si ji na odhalenou kůži, aby o ten zážitek nepřišel. Pak k němu zvednu hlavu. „Cítíš to?" pousměju se a on se opět usměje tím svým pokřiveným okouzlujícím úsměvem.

„Cítím to… Je spokojený a tak to má být. Měla bys být pořád v klidu, aby… byl v pohodě a dobře rostl.“

„Já se snažím…“ brouknu upřímně a znovu se zabodnu do desky stolu. Skutečně se snažím, ale copak to jde v tohle baráku? S tou mou pitomou přecitlivělostí… On si to představuje tak hrozně jednoduše! Jak mohu být v klidu, když mě … odmítá?! Ovšem nahlas neřeknu nic, abych ho nenaštvala. Držím jako ovečka a snažím se z jeho blízkosti vytěžit maximum, abych si tyto chvíle mohla v těžkých okamžicích vybavit.

„Ještě bys mohla něco sníst… Moc jsi tomu nedala a dítě potřebuje živiny. Mám ti udělat něco teplého? Jako člověk jsem uměl docela dobře vařit.“

„To bys byl hodný,“ povzdychnu si a smutně se pousměju. Pohled na něj mě uklidňuje a tak s jakousi rozmanitostí sleduju, jak se v kuchyni obratně otáčí. Pohodlně se posadím a nejspíš bych se kochala stále, ale do kuchyně vrazí Mike! Ihned ve mně hrne, protože si nejsem jistá Dickovou reakcí. Od toho … našeho sblížení jsem s Mikeem nemluvila, a proto mě trochu zamrzí, že mě přehlédne jako širé lány a žene si to k ledničce. Ovšem, když ho po očku pozoruju, všimnu si, že je jaksi mimo. Motá se a v očích má podivnou mlhovinu chtíče a bolesti. Má tmavé oblečení, takže netuším, jestli ty fleky, které na sobě má jsou skutečně od krve. Ráda bych se ho zeptala, co se stalo, ale před Dickem si nedovolím. Když Mike zády strčí do Dicka, rozzuřeně se po něm můj upír ožene.

„Ty!“ zavrčí drsně a chytí ho pod krkem, až se zajíknu. Mike se snaží něco říct, ale vůbec mu není rozumět. Dick se zamračí a pozorně si ho prohlíží.

„Co ti je?“ A s těmi slovy ho zkoumavě pustí.

„Copak tu děláte?“ Miin hlas bych poznala všude. Přímo švitoří a září nadšením, které už jsem u ní dlouho neviděla. Mike pod jejím dotekem toužebně zasténá.

„Ten Mike je drahoušek, co?“ zacukruje a přivine ho k sobě.

„Co s ním je?“ zamumlá Dick a skepticky si ty dva prohlíží. „No, to je jedno… Vezmi si ho a vypadni!“  zavrčí rezolutně. Trochu lapu po dechu, protože Mike se na Miu lepí tak intimně… Už je mi jasné co nebo lépe řečeno – kdo mu způsobil tento stav mimo realitu. A to říkal, že se zbláznil do mě a pitom… Ne, nežárlím, jenom mi došlo, že mě zas jen sprostě využil, stejně jako Oskárek. Vážně jsem natolik naivní? A kdo bude další? Dick? Také mě využívá jen proto, abych mu donosila následovníka a až se narodí, odkopne mě? Sedím a tiše pozoruju, jak ti dva mizí v obýváku. Zas mi po tvářích tečou ty proklaté slzy a Dick se na mě dívá s tak nadřazeným a necitelným pohledem, že se mi svírá hruď.

„Neřvi a jez!“ zavrčí vztekle a posadí se vedle mě, když přede mne položí horký talíř plný vábně vonícího jídla, ovšem já na to teď nemám ani pomyšlení! Dlaní si přikryju oči a snažím se uklidnit. Rozmazávám si ty pitomé slzy po obličeji a fňukám jako malá holka. Jídla se samozřejmě ani nedotknu. A Dick celou dobu sedí vedle mě a nehne ani prstem, jen mě sleduje přímým pohledem. Je mi z toho ještě hůře! Když se po nějaké době konečně trochu zklidním, vezmu do úst první sousto a … tak nehorázně se mi zvedne žaludek, že je mi jasné, že do koupelny to prostě nestihnu. Obsah svého žaludku vyhodím přímo v kuchyni do dřezu. Slyším Dickovo srdceryvné povzdychnutí, zatímco si oplachuju dřez, ústa i svůj obličej.

„Pojď si lehnout…“ Náhle mi stojí za zády a když k němu panicky zvednu oči, jen mě opatrně vezme do náruče a vyrazí se mnou do naší ložnice.

„Jídlo ti donesu, až budeš mít chuť… A pokud nechceš ležet, tak si můžeš jít třeba popovídat s Di nebo si dát horkou koupel plnou bublinek… Kolem svíčky a klid. Můžeš si vzít nějakou knížku na čtení… Máš sebou přeci knihy, které jsi četla u sebe doma.“ Nabízí mi a usmívá se na mě pln něhy.

„Já…“ – bych chtěla být s tebou, chce se mi říct, ale nakonec to neudělám. „…dám si tu koupel,“ povzdychnu si. Odnese mě až do koupelny, kde mě postaví na zem.

„To je dobré… Já už to zvládnu sama.“ Odháním ho, když mi začne napouštět vodu a připravovat kolem vonné svíčky. Nechci se mu vnucovat nebo ho zatěžovat a stále po něm něco chtít. „Už se nemusíš zdržovat,“ hlesnu a svléknu si teplou mikinu.

„Nezdržuju se. Jsi to jediné, co mám v hlavě,“ zavrčí napjatě a zapaluje další svíčku. Když ucítím svou oblíbenou vůni, usměju se.

„Tuhle mám ráda.“

„Já vím. Chceš přinést nějakou knihu?“ Ani se na mě nepodívá.

„Nemusíš. Děkuju, jsi … moc hodný.“ Pohladím ho po ruce, ale ucukne jako bych snad měla prašivinu. Trochu mě to zamrzí. Svléknu si poslední část oblečení a vlezu si do krásně teplé voňavé vody, která mě ihned příjemně obklopí, až si povzdychnu.

„Kdybys … něco potřebovala … stačí zavolat,“ zachraptí a opět se pohledem dívá úplně někam jinam, jen aby se náhodou nestřetnul s mým tělem. Takže nejenom, že se mnou už nechce být, ale nedokáže se na mě ani podívat. Neříkám, že se cítím na to, abych s ním spala, ale … pár doteků mi věnovat mohl. Stála bych o ně. Zavřu oči a ponořím se do teplé vody až po bradu. Je to tak příjemné, že si tu lázeň naplno užívám a vnímám jen tu horkost a aroma, které se příjemně line vzduchem. Když se ozve náhlé bouchnutí dveří, vyloženě mě to vyděsí! Tiše vyjeknu a zírám do Mikeových očí.

„Co … Co tu děláš?!“ dostanu ze sebe a instinktivně si zakryju intimní místa, i když sedím ve vaně pod nánosem vonné pěny.

„Ty vole, promiň. Nevěděl jsem, že seš tady.“ Zazubí se na mě a postoupí k umyvadlu, kde si začne oplachovat ruce i obličej.

„Už je ti lépe?“ hlesnu a pozorně si ho prohlížím.

„Cože? Mně je skvěle.“ Zubí se dál a bez sebemenší známky nějakého ostychu přede mnou shodí oblečení a přijde blíž.

„Můžu se přidat, když jsme se tu tak pěkně sešli?“ blýskne očima a bez dalších slov se začne cpát ke mně do vany!

„Ne! Mikeu… Počkej, běž pryč,“ zajíknu se a snažím se ho vystrkat, ale tím ho spíše jen bavím. Dlaní mi zajede po stehně a výš, až zčervenám.

„Nech mě být!“ vyjeknu a snažím se mu bránit už proto, co se mnou ty jeho doteky na holé kůži dělají. Když do dveří vstoupí můj upír, rozevře do široka oči.

„Dicku!“ vyjeknu a zoufale se na něj zadívám. Ve tváři má kamenný výraz, ovšem oči… Ty jeho blankytně modré studánky jsou náhle tak moc smutné a bez života, až mě z toho zabolí u srdce. Vší silou strčím do Mikea, který se drze směje.

„Ty vole, kámo, přišel ses přidat? Voda je vážně skvělá!“ Otočí se na pobaveně na Dicka, který se konečně probere z nečinnosti. Jedním krokem je vedle vany. Dlaní chytí Mikea za krk a vrazí mu takovou ránu pěstí, až se Mike chytí za hlavu s dlouhým zaúpěním a po obličeji se mu rozlívá krev. Když ke mně Dick natáhne ruce, ve kterých má ručník, tak se v prvních chvílích skrčím, protože se bojím, abych také jednu nedostala. Ovšem on mě jen něžně vyzvedne z vody, omotá kolem mě ručník a jemně mě vezme do náruče. Ihned se k němu přitisknu a pohledem sjedu na Mikea, který téměř padá do vody bolestí. Ani nevím jak, ale rázem jsme v naší ložnici, kde mě Dick položí na postel a přikryje peřinou. Chytím ho za ruku.

„Že už za ním nepůjdeš?“ zajíknu se obavou, když se má opět k odchodu. Mám strach, aby Mike z téhle situace vyváznul živý.

Dostaly se ke mně dotazy... Jak vlastně vypadá Chester? Tak nabízím fotku Chestera pro lepší představu. Ve skutečnosti jde o frontmana Linkin Park, Chestera Benningtona, který je přílohou a inspirací pro mé příběhy. Objevuje se ve většině mé tvorby. Takže jakmile má hlavní postava jméno Chester, vypadá úplně stejně jako ten slavný rocker. Ovšem jeho charakterové rysy, děj a všechno ostatní je na autorovi a vymyká se realitě. ,o)

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Duše v zemi - 1. kapitola: