OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Druhá tvář 16

20.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 408×

* 16 *

Na cestu přístavištěm si vlasy schovala pod čepici. Vypadala sice jako sotva vytáhlý kluk, ale rozhodně to bylo lepší, než přitahovat tady pozornost jako žena v kalhotách. Neměla zájem na problémy ještě cestou. Stačí ty, co je čekají na lodi.

Po očku se podívala na sira Frederika. Moc dobře si uvědomoval celou situaci a ačkoliv měl minimálně několik příležitostí, neřekl kapitánovi, kdo je jejich nový pasažér. Měla neodbytné podezření, že se doslova těší na to, jak se to provalí. V lepším případě budou mít velice tichou plavbu, v tom horším je rovnou shodí z lodi. Kapitán se prve velmi jasně vyjádřil o ženách na palubě. Ani tentokrát nehodlala naplnit jeho očekávání.

Kapitán Wudvort dohlížel na poslední kontrolu lodi. Za chvíli už se bude stmívat a on chtěl mít ráno vše nachystané ať chytí nejlepší vítr. Pohledem zavadil o dvě postavy mířící k jeho lodi. Sira Frederika poznal okamžitě. Toho druhého si pamatoval jen matně. Nechápal, proč musí mít vlastní kajutu, ale pokud jim nevadí výdaje navíc, tak on se přít rozhodně nebude.

Byli od něj sotva pár kroků, když ten výrostek zvedl hlavu. Jako by ho něčím v tu chvíli vzali po hlavě. Okamžitě ji poznal. Zíral na její tvář a na ten známý zpupný výraz.

Byl určený jemu.

Oplácela mu pohled a neuhnula ani o píď, dokud jej neminula. Hleděl za ní, jak stoupá po prkně na palubu.

„Bude to problém?“

Nevěřícně se otočil se zpátky k siru Frederikovi, jestli svůj dotaz myslel vážně. Vždyť přece sám moc dobře věděl, co se stalo při její první plavbě. Vztekle ho probodával pohledem. Na jeho otázku neřekl nic. Ani netušil, co mu odpovědět. Jen tu stál a snažil se rozdýchat ten šok.

„Mám čekat ještě nějaká další překvapení?“ zeptal se ho ledově.

„Ne.“

Margaret nepotřebovala ukázat cestu ke spodním kajutám. Pamatovala si to tady poměrně dobře. Některé věci se nezapomínají. I kdyby jste si to třeba přáli sebevíc. Vak s věcmi hodila na postel a zavřela za sebou dveře. Opřela se o ně zády. S ulehčením postřehla i západku, aby se daly zajistit zevnitř. Plavby měla trvat tři týdny a jen Bůh věděl, jak se bude vyvíjet.

Z kajuty nevyšla celý zbytek dne. Neměla náladu kohokoliv vidět. Probudilo ji tak až houpání její postele. Překvapeně zamrkala do šera. Malé okénko sem propouštělo jen trochu ranního chabého světla. Trvalo jí tak hodnou chvíli, než si uvědomila, kde vlastně je.

Posadila se.

Její nechuť vidět se se zdejší posádkou zatlačovalo do pozadí touha po čerstvém vzduchu a výhled z paluby. Několik dalších týdnů uvidí jen ploché širé moře. Chtěla alespoň ještě zahlédnout pevninu. Stejně odtud bude muset jednou vylézt. Tak proč to natahovat.

Převlékla se do košile a kalhot. Čepici nechala ležet. Stejně ji tady všichni poznají. Bylo zbytečné se schovávat.

Vyšla ven. Chvíli si musela znovu zvykat na houpání podlahy. Než však vyšla po schodech na palubu, už měla krok jistější. Do tváře jí zavanul mořský vzduch a prohrábl rozpuštěné vlasy. Rozhlédla se a uviděla na zádi sira Frederika. Evidentně měl ten samý nápad.

Ignorovala pohledy námořníků, kteří na palubě právě byli také. Neměla zájem s nimi mít společného více, než bylo nezbytně nutné.

„Říkal jsem si, kdy se ukážete,“ ozval se, aniž by se otočil.

Došla až vedle něj a chytila se zábradlí.

„Chtěla jsem ještě vidět pevninu.“

„To já taky. Už se nemohu dočkat, až ji uvidím znovu.“

Usmála se. Jeho lásku k pevné zemi pod nohami už velmi dobře znala.

Stáli tam, dokud se jim ten úzký proužek země neztratil z očí.

„Už jste jedla?“

Zavrtěla hlavou. Zatím to byla ta poslední věc, na kterou myslela. Jen co to však zmínil, uvědomila si, jaký má hlad.

„Já také ne, tak to napravíme.“

Kapitán se opíral o zábradlí na můstku a ty dva pozoroval. Ještě do včerejšího dne považoval sira Frederika za jednoho z nejslušnějších gentlemanů, s nimiž měl tu čest. Teď o té cti dost pochyboval. Velmi dobře věděl, kdo ona je a co se stalo. Přesto tohle celé bez mrknutí sjednal.

I na své posádce viděl, jak na ni zírá jako na ducha.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Druhá tvář 16: