OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Demons - 1. část

13.11.2013 (17:00) • Fea16 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 900×

Vešla jsem do třídy a horlivě začala objímat spolužáky. Dva měsíce jsem některé z nich neviděla a byla jsem ráda, že se aspoň na minutku dokážu přenést přes to, že začala škola a užít si ty chvilky, kdy poznávám, co se na nich za prázdniny změnilo. Devátá třída na gymnáziu, mohl by to být rok jako každý jiný, kdyby ovšem do naší třídy nepřišel nový spolužák. Kdo přechází na jinou školu v devítce? Asi kluk, co se právě přistěhoval, že? Když jsme ho s Lindsay a Anne poprvé uviděli, nemohly jsme se přestat chechtat. Měl afro horší než ten rockovej zpěvák odněkud z Tramtárie, že mu kudrnatá ofina přesahovala i přes oči. Od prvního okamžiku ho skoro nikdo neměl rád. Všechny holky jsme se mu smály a ani mezi kluky moc nezapadal. Jméno? Jake!

Uplynulo půl roku a mezitím se stalo spoustu věcí. Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, je to skoro k neuvěření. Já a Jake jsme začali být kamarádi. Né kamarádi, že bysme spolu chodili ven, ale kamarádi, že jsme se spolu dokázali bavit a dokonce se mít rádi. Dokonce se nechal ostříhat a musím říct, že vypadá vážně bezvadně. Vynikly jeho oči. Má nádherný  oči. Hluboký a upřímný. Ale byla tu jedna věc, která mezi námi ležela jako velký těžký mrak. Jeho místo ve třídě, bylo shodou okolností za mnou. A jelikož máme lavice pevně přidělané k podlaze narovnané těsně za sebou, mohl by mě klidně i obejmout, pokud by se dotatěčně nahl. Seděla jsem, dávala jsem pozor na výklad a najednou jsem ucítila dotyk na zádech. Rychle jsem se otočila a Jake na mě vrhl nevinný pohled. Otočila jsem se zpět na tabuli a dál to neřešila. Další hodinu se to opakovalo, ale já už se neotočila. Nechala jsem se od něj pohladit. Časem to skončilo tak, že jsme se většinou chytli za ruce. Jednou jsme šli po škole ven. Když jsme se loučili, objal mě. 

„Už tě nikdy nechci pustit,” zašeptal.

Pousmála jsem se a odtáhla. „Měj se,” odpověděla jsem, otočila se a odešla. Něco se uvnitř mě pohnulo. Od té doby proběhlo spoustu dalších krásných okamžiků s Jakem.

Bylo sedmého června. Mamka zrovna odjížděla pryč a taťka byl na svatbě známých z Prahy. Nechtěla jsem zůstat doma sama. Zrovna jsem si psala s Jakem. Oba jsme se nudili a mě napadlo, že bychom mohli jít ven. Bylo mi jedno, že bylo sedm večer.

7. Červen 2013 18:54
Od: Jake
Taky bych šel ven... a mě nenapíšeš??? Hmm? :( To je smutný. :D 

7. Červen 2013 18:56
Pro: Jake
Už mě to napadlo, půjdeme? :P 

7. Červen 2013 18:59
Od: Jake
To nechceš, jinak bys mi napsala rovnou. :D 

Chvilku jsme se dohadovali, až mi najednou přišla esemeska, že teda přijede. Byla jsem ráda a mamka s tím neměla problém. Připravila jsem se tedy a odešla na autobusovou zastávku, na kterou měl přijet. Viděla jsem světla přijíždějícího autobusu a srdce mi poskočilo radostí. Když vyšel a usmál se na mě, roztála jsem. Nemohla jsem si pomoci, opravdu mu to slušelo. Šli jsme do parku na vyhlídku. Povídali jsme si, smáli se a bylo nám fajn. Postavila jsem se ke kraji zábradlí a on za mě, cítila jsem, jak se nadechuje a vydechuje. Zdálo se, že je nervózní. Otočila jsem se k němu čelem a on se usmál. 

„Jakee, neblbni.” podívala jsem se na něj.Trochu poustoupil a omluvil se. Zasmála jsem se a nechala to plavat. Lezli jsme po skalce a blbli. Potom jsme se přesunuli na zámeckou terasu. Sedli jsme si na kamenné zábradlí schodů a povídali si dál. Nálada byla fajn. 

„Mám novou oblíbenou písničku,” řekl jakoby mezi řečí. „Pusť ji,” vyzvala jsem ho s úsměvem. Nenechal se dlouho přemlouvat, tak vzal do ruky mobil a našel jí v dlouhém seznamu písniček, které tam měl. Začala hrát. 

When the days are cold
And the cards are fold
And the saints we see
Are all made of gold ...

Usmívala jsem se, opravdu se mi ta písnička líbila. „Je krásná. Máš dobrej vkus,” řekla jsem mu do očí. Další chvilku jsme si povídali, skoro jsem se divila, že si máme stále co říct. Neustále se ke mně tulil a já ho vždycky lehce odstrčila s tím, aby toho nechal. Po chvilce to vždycky zkusil znovu. Dívala jsem se do zdi naproti a alespoň minutu přemýšlela. „Pusť znovu tu písničku,” oznámila jsem mu a on poslechl. Už při prvním tónu jsem se začala klepat. Zavřela jsem oči a natočila se k němu. Lehce jsme se dotýkali a hladili po pažích, sem tam jsem mu na chvilku položila hlavu na rameno. Začal refrén. Závahala jsem a křečovitě zavřela oči. Rozbušilo se mi srdce tak, že jsem si myslela, že mi každou chvilkou vyskočí z hrudi. Potom jsem se uvolnila a nechala se unášet city. Naše rty se setkali v dlouhém polibku. A potom další, další a další. Bylo to jako když vybuchuje ohňostroj, jako když vlak vjíždí do tunelu, jako když se spojí něco, co má být spojené už od začátku. Písnička skončila a my se od sebe odtáhli tak, abysme si mohli hledět do očí a promluvit spolu. 

„Tse, proč je ta písnička tak krátká?” uchechtnul se Jake. 

„Chtěla jsem říct to samé.”

Jake nastavil na mobilu přehrávání od začátku a opět jsme se začali líbat. Bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažila. Chvilku jsme tam ještě seděli a líbali se. Začala mi být zima a dohodli jsme se, že si zajdu domů pro bundu.

Vstali jsme a on mě náhle opřel o zeď a začal znovu líbat. Oplácela jsem mu polibky a nevnímala čas. Když jsme se konečně dostali k mému domu, bylo asi půl desáté. Doma stále nikdo nebyl. Oblékla jsem si bundu a podívala do zrcadla. Zkousla jsem si ret a nemohla dostat z tváře ten připitomělý úsměv. Prostě to nešlo. Dívala jsem se na sebe a myslela jen na něj. Vyšla jsem z baráku, stál pod lampou a čekal na mě. Objali jsme se, jako bychom se neviděli věčnost, přitom to byli je tři minuty. Další polibky se hlásili o slovo. Nebránila jsem se mu, neodolala jsem. Chodili jsme po městě. Pak jsem se náhle zastavila. 

„Mám v tom zmatek. Tohle je moc krásný na to, aby to byla skutečnost.” dívala jsem se na něj s lehkým znepokojením v tváři. 

„Tak v tvé hlavě uklidíme.” usmál se a začal mě znovu přenádherně líbat. Po chvilce jsem se odvážila ho jemně kousnout do dolního rtu. Zasmál se, jakoby ho to snad pobavilo. Kousnutí mi oplatil, abych i já znala ten zvláštně krásný pocit. 

Bylo už opravdu pozdě. Snad půl dvanácté. Jasné je, že mu tak pozdě nejel vlak ani autobus. Takže musel jít sedm kilometrů pěšky skoro o půlnoci. Tvářil se, že mu to nevadí, ale stejně mi to bylo blbý. Loučili jsme se několika dlouhými polibky, ale potom nám bylo jasné, že opravdu musíme jít. Naposled jsme si zamávali a odešli každý domů.

7. Červen 2013 23:34
Pro: Jake
Chybíš mi. :(

7. Červen 2013 23:36
Od: Jake
Mně jsi chyběla už, když jsem se otočil zády... :* Nevydržím to. :(

Padlo několik přeslazených textovek.

8. Červen 2013 00:01
Od: Jake
Já si ji furt zpívám... Dnes to bylo hrozně krásný. :) Děkuju. :) A v pondělí odpoledne si nic neplánuj... To budeš moje. :)

Než jsem usnula, přišla mi další textovka.

8. Červen 2013 00:56
Od: Jake
Už jsem doma... živej, zdravej a do tebe zblázněnej. :)) Dobrou noc a krásný sny... Snad se mi o tobě bude zdát. :)

8. Červen 2013 01:00
Pro: Jake
Dobrou noc, zlato. :*
XOXO, Chrissy

Autor: Fea16, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Demons - 1. část: