Defekt - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Curtis vleče Arlie s sebou do tábora odpadlíků - těch nedokonalých a obyčejných, jejichž právo na život je hlavně na královském rozhodnutí. Arlie je bez sebe, nikdy nepoznala někoho tak bezcitného a vášnivého. A nikdy kvůli nikomu tolik neplakala a nebyla jím okouzlená až k zbláznění.

16.01.2013 (13:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1157×

4. kapitola

Slunce mě neustále bodalo do očí a já začínala být unavená, nevrlá a nervózní, což mě vyvádělo z míry. Nikdy jsem nedisponovala takovými pocity. A nikdy mi přes rty nikdo nepřejížděl palcem – a Curtis Sterch byl ten nejmužnější a nejtvrdší muž, ať už Renegát nebo Dokonalý, kterého jsem kdy poznala. Nebylo divu, že jsem z něj byla doslova paf.

On byl ten, který se mi bosí procházel v zakázaných snech, a tajně mi pokládal Violky na polštář. On seděl v mé posteli a pod peřinou si se mnou šeptal o touhách, které nesměly být vysloveny. Docházelo mi, že můj otec mě vychoval špatně. Měla jsem v sobě až příliš divokého a lačného, než abych kdy mohla být Dokonalá – a o to více jsem po tom nedosažitelném toužila. Nechtěla jsem si to připustit, ale zbožňovala jsem chuť lesních plodů, i když voda mi stále nechutnala, když mě několikrát za našeho nemluvného úniku nutil, abych se zas napila. Potajmu jsem ho sledovala. Měl chůzi jako šelma, byl obratný, silný a poživačný a já z něj nemohla spustit oči.

K neustálému pernému pochodu mě nutilo jen to, že mě stále držel pevně a přitom jemně za ruku. Ten dotek se mnou dělal divy, ať jsem se bránila jakkoliv. Styděla jsem se až do morku kostí a přitom tajně střádala ty pocity na horší časy, které s tímhle mužem určitě nastanou.

„Už tam budeme.“ Otočil se na mě Curtis Sterch a protnul mě bouřkovým pohledem. „Drž se u mě, jo?“

„Ano,“ přitakala jsem vystrašená. Co mám od toho tábora necivilizovaných žen a mužů očekávat? „Ublíží mi?“ dostala jsem ze sebe se sevřeným hrdlem a stiskla ho silněji.

Zpomalil a nechal mě, abych ho došla. „Ne, nejsou jako královská garda.“

„Jsi útočný,“ vyčetla jsem mu mírně a vymkla svou dlaň z jeho držení.

Nechal mě a objal mě svou paží kolem ramen. „Jsi ponořená ve lži, Charlie. Musíš si uvědomit, že svět, ve kterým žiješ, není dokonalej… A ty, který si tak říkaj, jsou horší a nebezpečnější, než já nebo Philip.“

Zvedla jsem k němu oči. „Nikdy jsi nežil v mém městě. Nevíš, jací jsme.“ Opanovala jsem mu křehce.

„Ale vím… Drží vás od všeho stranou a neukazují skutečný svět. Vysnili si představu, kterou se za každou cenu snaží udržet. Copak ty si myslíš, že je správné stát se sterilními?“

Při tom slově jsem se oklepala. „Nic o tom nevíš! Já také budu taková!“ řekla jsem neochvějným rozhodnutým hlasem.

„Mlč!“ procedil skrze zuby a přidal do kroku. Znovu byl nazlobený a pevně tiskl čelisti k sobě, zatímco mě neurvale strkal dopředu.

„Nechci jít s tebou! Nechci! Chci do Ideálního města, toužím se stát Dokonalou, aby na mě otec mohl být hrdý!“ vykřikla jsem a vzepjala se proti němu.

„Copak Dokonalí znají hněv?“ Blýskl po mně temným pohledem. Jedním pohybem mě vyzvedl v bocích a přitiskl k sobě. „Máš stejný emoce jako já.“ Usmíval se. „Všichni ti tvoji Dokonalí je mají, jen to zastírají, aby si připadali lepší!“ Chraplavě se rozesmál a duhovky mu ztvrdly divokostí.

„To tys mě nakazil těmi emocemi…“ rozplakala jsem a objala ho kolem krku. „Nebývala jsem taková. Bývala jsem klidná a hodná,“ štkala jsem a držela ho kolem krku, zatímco se mnou dál pochodoval a mírně mě tím houpal nad zemí. Uklidňoval mě tím, že jsem se u něj mohla schoulit, ale neudělal nic, aby mě utišil. Zas mě nechal plakat. Nikdo ke mně ještě nebyl tak bezcitný jako on. „Jsi zlý. Jsi jenom Renegát,“ šeptla jsem tiše a odtáhla se od něj.

Několik dlouhých chvil mě chladně a přemýšlivě pozoroval, zatímco mě jednou rukou stále tisknul k sobě. Tvářil se jako by necítil vůbec nic, zatímco já měla uplakané líce a pohlížela jsem na něj se strachem.

Beze slova mě položil na zem a chytil pevně za zápěstí. Neurvale mnou trhnul a dal se znovu do pochodu, zatímco mně až teprve teď došlo, že jsem se stala vězněm proti své vůli od první chvíle, co jsem ho poznala a nedokázala jsem si to připustit, protože mě omamoval jeho ďábelský vzhled…

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování