Co dál? - úvod + 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

úvod a první kapitolka. Zkouším nový styl psaní tak pište komentíky :-D

09.10.2009 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1038×

… Už je to zase tady, přichází to každý den. Už nemám sílu to snášet dál. Musím s tím něco udělat, ale nevím jestli na to nejsem moc velký zbabělec. Jakoby se to stále blížilo, ne už to nemůžu vydržet. Nejradši bych začala křičet, ale nemůžu. Jsem tu s tím úplně sama, sestra se mi ztratila, když už to nemohla vydržet a šla s tím bojovat. Cítím, že je to stále blíž a blíž. Právě se něco mihlo za oknem. Ozvala se velká rána, blíží se to, vím to. Co mám dělat? V hlavě mám paniku a strach, nic mě nenapadá. Už aby bylo ráno a všechno bylo za mnou. Dnes je to horší než kdy jindy. Dveře se pomalu se skřípotem otevírají. Svojí panickou hrůzu už neovládám, co mám dělat? Na útěk už je pozdě.

Někdo vchází do dveří, zatím je vidět jen stín. Ozvalo se strašné vrčení a další velká rána. Stín sebou trhl a s vrčením a takovým divným hlasem řekl : „Stejně tě jednou dostanu, někdy budeš sama.“ a stín utekl. Teď jsem sebou trhla já. Vždyť tu jsem sama. Najednou se mi zatmělo před očima a já upadla do hlubokého spánku . . .

1.Kapitola:

Probudila jsem se a viděla před sebou sestru s nějakým hezkým klukem, asi stejně starým jako jsem já. Nevím jestli se mi to zdálo, ale vrčeli na sebe. Po chvilce na něho sestra zakřičela : „Za to můžeš ty, podívej co si jí provedl, ale jestli je mrtvá tak, tě zabiju.“

A ten kluk na to : „Já za to nemůžu, já ji miluju, neublížil bych jí.“

„Mlč“ zařvala na něho a podívala se na mě. Uviděla jsem jí paniku v obličeji. Mrkla jsem a byla jsem v pokoji úplně sama. Chvíli jsem přemýšlela jestli to co jsem viděla byla pravda nebo jestli mám moc bujnou fantazii. Ale věděla jsem, že už to dál nevydržím, chci se odsud dostat pryč. Rodiče, než je zavraždili mi odkázali rodinný domek, který stojí blízko lesa. Ano, přestěhuji se už zítra. Sbalím to dnes a již zítra brzy ráno se vydám na cestu. Hlavně nezapomenout na letenku . . . . .

Tak letenku už mám a sbaleno taky. Je přesně 23:00 a je nezvyklé ticho. Dnes se možná konečně vyspím. Potřebovala bych to zítra začnu nový život, už se nemůžu dočkat. Od všeho budu mít pokoj.

Uslyšela jsem zavrzat podlahu, což mě vytrhlo ze spaní. Nestačila jsem se ani rozkoukat, když jsem něco nebo spíš někoho uviděla u svého kufru. Pomalu jsem se odkryla, řekla jsem si : „Buď teď nebo nikdy.“ Vstala jsem, pořádně jsem se klepala a bylo taky proč. Znovu zavrzala podlaha a to co stálo přede mnou se otočilo, začala jsem křičet. Ta postava v kapuce natáhla obě ruce, jako by mě chtěla chytit a vycenila zuby. Najednou se mě něco zezadu dotklo a já se otočila ….

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování