OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Christmas Time - 5. kapitola

02.01.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 601×

Podvečerní překvapení

Seděli jsme celá rodina po štědrovečerní večerní hostině v obýváku a dívali jsme se společně na Grinche. Kluci ho přímo zbožňovali a vydrželi u něj sedět od začátku až do konce v klidu, což po té velkolepém jídle, tradičním nadívaném krocanovi s brusinkovou omáčkou, brambory a dušenou zeleninou, nebylo vůbec od věci. Odpočli jsme si jak my, tak oni a v domě panovala, a zejména mezi námi, taková příjemná, poklidná atmosféra. Jediný taťka cosi hledal na tabletu, protože ho zlovolný, chlupatý, zelený skřet příliš nebral, ale seděl tam s námi a to bylo hlavní. Naproti němu seděla v křesle babička a spokojeně si podřimovala, jelikož ani ji televizní program příliš nebavil. Po očku jsem já sama sledovala bráchu s manželkou, jak se k sobě na gauči tulili a užívali si svou vzájemnou blízkost, kluky měli na koberci u svých nohou, a působili neuvěřitelně harmonicky. Po něčem takovém jsem sama prahla čím dál víc. Obzvlášť teď o Vánocích jsem si až bolestně uvědomovala, že mi nějaká ta druhá polovička bytostně chybí.

Vtom nás v naší vánoční idylce vyrušil zvonek, když k nám zavítal nečekaný host. Překvapeně jsme se po sobě podívali, jestli náhodou někdo nečeká návštěvu, ale velmi rychle jsme zjistili, že nikdo takový není. 

„Já tam zajdu,“ oznámila jsem jim rezignovaným hlasem, jelikož jsem zároveň s tím kontrolním pohledem taktéž vykalkulovala, že to beztak vyjde na mě. Ti dvě stále zamilované hrdličky do sebe byly téměř vrostlé, kluci byli malí na takové vyřizování a taťka s mamkou i babčou byli starší ročníky, takže jsem se prostě zvedla a šla jsem. Mamka to ocenila vděčným úsměvem, když jsem kolem ní procházela a zase se pokojně usadila hluboko do pohovky vedle svého syna a snachy.

„Danieli?! Co tady děláš?“ vyjekla jsem bezmála zděšeně, když jsem otevřela dveře a za nimi se mi zjevil právě on.

„Ahoj, Jess. Já vím, vím, jdu dost nevhod, ale… tohle asi nemá žádný správný načasování,“ vychrlil na mě s omluvným pohledem a pokorně na mě mrkal očima, tentokrát zase bez brýlí.

„No tohle určitě není dobrý načasování. Co se děje? Stalo se něco?“ Napadlo mě vzápětí, že se asi muselo něco zlého přihodit, když ho to přivedlo až k našemu prahu v tenhle poněkud nemístný čas. Přitáhla jsem si blíž k tělu svetr, jelikož venku zafukoval ledový vítr, který se mi doslova zapichoval do kůže jako tisíce drobných jehliček. Nic moc příjemného, takže jsem to s Danem hodlala vyřídit co nejrychleji. Pro dobro nás obou.

„Ale ne. Nic se nestalo, jenom… potřebuju něco vážně důležitého říct,“ odhalil mi ten pravý důvod svojí přítomnosti, čímž mě opět uvedl do rozpaků, jelikož mi to bohužel nepřipadalo jako dostatečně oprávněný podnět k tomu, aby nám sem takhle neohlášeně vpadl a vyrušil nás z té vánoční pohody. 

„A nemůžeš mi to prostě říct někdy jindy?“ odbyla jsem ho značně popuzeně.

„Jenže já přišel za tvou rodinou, Jess. A tak nějak jsem počítal s tím, že tady budete určitě všichni pohromadě,“ vyvedl mě z omylu, že by sem zavítal výlučně kvůli mně, čímž mě odrovnal úplně. Nechápavě jsem se na něj podívala a dumala nad tím, co by to asi tak mohlo být. Pochopitelně tím ve mně vyvolal neutuchající zvědavost, kterou jsem musela co nejdříve utišit a to znamenalo jediné. 

„Jessico? Kdo to je?“ Ozvalo se z obýváku, jak byla samozřejmě také mamka zvědavá na ono neznámého hosta. Raději jsem taktně předstírala, že jí neslyším, a proto jsem o něco víc přivřela dveře, abych ji pak zbytečně nelhala do očí.

„O co jde, Dane? Tohle se mi popravdě moc nezdá,“ sdělila jsem mu svoje prvotní dojmy, když se mi jeho záměr jevil značně podezřele. Proto jsem ho sledovala s přimhouřenými víčky a napjatou čelistí, zatímco on mě svým pokorným pohledem uctivě prosil, abych mu vyšla vstříc.

„Nebudu dlouho rušit, slibuju. Jenom mi dovol jít za tvými rodiči. Je to vážně důležitý,“ naléhal na mě, ačkoliv nanejvýš smířlivě a v podstatě nenuceně, takže jsem skutečně zvažovala, že ho dovnitř pozvu.

„D-dobře, dobře, tak… pojď dál,“ svolila jsem nakonec a ustoupila jsem mu z cesty, aby mohl vejít dovnitř, což také vzápětí udělal. Jak mu velel starý zvyk, hned za dveřmi si na rohožce sundal boty, takže jsem mu šoupla bačkory pro návštěvníky, aby nechodil po domě pouze v ponožkách.

„Děkuju, Jessie, opravdu,“ řekl skutečně vřele a rozhodně do toho nezahrnoval pouze tu mou starost o blaho jeho chodidel. Tmavě šedý kabát ke kolenům si nechával na sobě, čímž potvrdil svůj výrok, že to nebude dlouho trvat.

„Tak kdo to je?“ vyzvala mě mamka jaksi netrpělivě, když jsem se postavila mezi futra. Viděla jsem tím současně do obýváku, ale i na Daniela, který postával stále v chodbě a působil celkem nervózní kvůli tomu, co se chystal právě udělat. Oči mu zběsile jezdily sem a tam a prsty u rukou se mu pravidelně zatínaly a opět povolovaly. Bylo mi ho skoro až líto, ale to on si tohle usmyslel, aniž by mi dal včasně dopředu vědět, takže ať si teď poradí, jak chce.

„Jeden opravdu nečekaný host,“ shrnula jsem stručně, čímž jsem ho taktéž uvedla a než odevzdaně vystoupil před mou rodinu, alespoň jsem se na ně povzbudivě usmála.

„Pěkný večer přeju. Omlouvám se za to neohlášené vyrušení.“ Směle před ně předstoupil a mluvil absolutně skromným hlasem, přičemž se tvářil veskrze omluvně. Všichni na něj bez zastíraného šoku přímo civěli, než se trochu probrali a zkontrolovali také u ostatních členů rozsah svého zděšení. Dokonce i babička se tou náhlou změnou atmosféry v pokoji probrala ze svého podřimování a když si povšimla Daniela, její světlounce modré oči se se zájmem rozšířily. Jakmile se mi povedlo zachytit maminčin pohled, tím svým jsem jí úzkostlivě požádala, aby se pokud možno před Danielem mírnila.

„Danieli?! Co ty tady chceš?“ vyštěkla na něj okamžitě, evidentně pobouřená jeho drzou přítomností.

„Vím, že jdu pozdě a nevhod, ale rád bych vám něco důležitého řekl. Vám všem, jestli jste tedy ochotni mě vyslechnout,“ požádal je ve vší slušnosti o příležitost k nim promluvit, což mamce vzalo veškerý vítr z plachet. Bezradně a taktéž ohromeně vyslala k taťkovi signál, kterým tu tíhu rozhodnutí přenechávala výhradně jemu.

„Kluci, pojďte, ohřeju vám v kuchyni kakao,“ vložila se do toho znenadání Hailey, když oslovila svoje syny, aby se s nimi přesunula do jiné místnosti a nepřihlížela tak debatě, o níž usoudila, že jí nenáleží být jejím svědkem. Bylo to od ní taktní a ohleduplné gesto, které Daniel skutečně přivítal a Troy vůči němu nic nenamítal, jak si byl vědom jisté zvláštní důvěrnosti téhle hromadné konverzace. Hailey vzala kluky každého za jednu ruku, ačkoliv namítali a protestovali, že se chtějí dál dívat, ale stejně s nimi odešla vedle, kde se za chvíli ozval zvuk zapnuté mikrovlnné trouby.

„No tak do toho, hochu,“ pobídl ho taťka vlídně, jak ho na rozdíl od mé mamky nehodlal nijak zastrašovat. Odložil přitom tablet stranou, jelikož si to sdělení mínil sám plnohodnotně vyslechnout.

„Nechci vás dlouho zdržovat, když jsem sem takhle vpadl, ale… potřebuju to říct nahlas.“ Připravoval se na to své hlavní poslání, které ho sem přivedlo a já se sama nemohla dočkat, co z něj nakonec vyleze. Daniel k nim přistoupil ještě o pár kroků blíž, čímž jsem mu zůstala za zády, tudíž jsem mu neviděla to tváře, což mi trochu vadilo. A tak jsem si mezitím o pár drobných centimetrů ukročila stranou, abych na něj viděla alespoň z profilu.

„Tak už to prostě řekni, kámo,“ popíchl ho bratr, když to Dan na jeho vkus příliš protahoval, načež se nad tím jen pousmál a nadechl se, aby konečně spustil.

„Já… myslím, že je na místě, abych řekl i vám, že mě vážně hodně mrzí, jak jsem se zachoval k Jessice. Uvědomuju si, že to nebylo správný a že jsem vás tím zklamal, protože jsem tím ublížil vaší dceři… sestře. Doufám, že mi to jednou prominete, ale jestli ne, tak to rozhodně pochopím. Jen jsem chtěl, abyste věděli, že toho lituju každý den a že vím, že si to Jessie rozhodně nezasloužila. Stejně tak ani vy.“ Ukončil svůj proslov, během nějž je odprošoval slovy a tvářil se stejně tak. 

„To máš pravdu, Danieli. Hodně si nás zklamal a k Jessice ses zachoval vyloženě jako hulvát. Neměl si ani kousek slušnosti, abys jí řekl proč. Raději si beze slova utekl. Tohle se prostě nedělá, Dane. Měla jsem o tobě úplně jiné mínění, než se stalo tohle,“ opřela se do něj mamka a celkem mě konsternovala tím, že se ještě držela takhle zpátky. Možná zabral ten můj prosebný pohled, aby ho šetřila, ačkoliv si stejně nebrala sebemenší servítky.

„Já vím,“ hlesl Daniel s nepřeslechnutelným zahanbením, které v něm to dávné rozhodnutí stále vyvolávalo.

„V tom musím dát ženě za pravdu, Dane,“ postavil se za mamky úsudek můj taťka, ale neznělo to ani v nejmenším nepříjemně. Pouze to konstatoval a vypadal spíš smutně, že vůbec musel něco takového vyřknout nahlas. Taťka měl Dana totiž upřímně rád, hodně na něj trpěl, a podle mě ho ten Danův odchod zasáhl daleko víc, než mamku.

„Řekl jsem Jessie, že bych to rád nějak napravil, jestli mi to dovolí a jestli to vůbec po tý době půjde, ale nejdřív bych vás chtěl požádat o vaše svolení,“ propracoval se až k jádru pudla, čímž znovu připravil mamku o schopnost se k tomu záhy verbálně vyjádřit. Troy ho po celou dobu sledoval tím stylem, kdy nejspíš přemýšlel nad tím, jestli se Daniel náhodou nezbláznil, když sem dorazil s takovým dramatickým výstupem.

„O jaké svolení?“ přeptal se taťka kontrolně, aby ten svůj návrh Dan o něco rozvedl. Zřejmě jak jemu, tak mamce ucházel smysl toho, o co tady vlastně takhle zdvořile žádal. Já na něj bez dechu valila oči a nějak jsem nemohla uvěřit tomu, co se tu právě dělo.

„Nechtěl bych, abyste byli proti, že se s Jess zase stýkám a určitě bych nechtěl, aby kvůli tomu bylo mezi vámi a Jessicou zle. Nechci tím vyvolávat jakýkoliv potíže, akorát… bych to rád nějak napravil, jakkoliv,“ rozvedl svůj předešlý monolog a mamka se již v průběhu začala vskutku nevlídně škaredit.

„A ty si myslíš, že to můžeš nějak napravit? Víš, jak se moje dcera…“

„Mami?! To stačí, hm?“ skočila jsem ji neurvale do řeči, protože jsem ani v nejmenším nestála o to, aby tu načatou větu dokončila. Vykreslila by mě totiž zaručeně jako největší chudinku, čímž by totálně zničila i ty poslední zbytky hrdosti, které mi před Danem ještě zbývaly. Sama jsem mu prozradila asi víc, než jsem měla, ale věděla jsem, že mamka by to podstatně víc vyhrotila, protože před lety musela bezradně přihlížet tomu, jak se její jediná holčička kvůli své vlastní slabosti dennodenně souží a nemůže si od toho pomoci. A to na ni samotné zanechalo jisté šrámy.

„Ty s ním jako hodláš ztrácet čas, Jessico? To přece nemůžeš myslet vážně potom, jak se k tobě zachoval?!“ osočila se pro změnu na mě, když jsem upoutala její pozornost, protože se díky Danovi dovtípila, že s ním asi hodlám udržovat nějaký kontakt.

„To je moje rozhodnutí, mami,“ připomněla jsem ji důrazně a zabodla jsem se do ni varovně očima, abych ji tím dostatečně naznačila, že by měla už přibrzdit. Daniel se na mě poněkud konsternovaně podíval, jelikož jsem se ho zrovna nepřímo zastala. Nebo jsem spíš nenechala mamku se do něj navážet. Asi ode mě spíš očekával, že si jaksepatří užiju, když si ho tady přede všem vychutná. To se ale zmýlil.

„Hanku, ty na to jako nic neřekneš?!“ Hledala zastání u taťky, který vypadal, že se až do tohohle okamžiku mlčky modlil, aby přesně tohle neřekla. Pak mu mírně klesla ramena, jakmile to napětí v těle povolil, protože se tomu bohužel nevyhnul.

„Ona už je dospělá, zlato,“ pravil obligátně a pokrčil rameny, jak tím chtěl poukázat na to, že s tím nikdo nic nenadělá. Mamka vyloudila nejprve jakýsi užaslý a hned poté uražený výraz, když ji její manžel dostatečně nepodpořil. Ba naopak, vlastně ji potopil, takže si to vzala velice osobně. Pak si ostentativně založila ruce na prsou, čímž jsme všichni snadno poznali, že se dozajista solidně naštvala.

„Nevykládejte se ti špatně, paní Wincottová, ale přišel jsem v dobré víře a vůbec bych vás o nic z toho nemusel žádat. Přišlo mi to jako správná, férová věc, ale není to nezbytný, abych se zase vídal s Jess, jestli sama bude chtít,“ ohradil se vůči mamce, ale neustále působil maximálně přátelsky a promlouval k ní opatrně a obezřetně, jak nechtěl zbytečně přilévat olej do ohně. To už teď každopádně nemělo žádný vliv…

„Co má tohle všechno znamenat?! Teď si budeš hrát na slušňáka?“ zaúpěla rozčileně a rozhodila vzduchem dlaně s křečovitě napjatými prsty, které reflektovaly to pnutí uvnitř jí samotné.

„Všechno jsem myslel vážně, akorát… to rozhodnutí závisí na Jessice. Ona jediná nejlíp ví, co chce a co je pro ni nejlepší,“ prohlásil přesvědčeně a krátce se na mě podíval, aby zjistil, jak se pro změnu tvářím já. Tímhle svým výrokem mě taktéž ohromil, v tom dobrém slova smyslu. Vyžadovalo to pořádnou dávku odvahy sem přijít a předstoupit před moje rodiče. A ještě větší kuráž odmlouvat mojí matce poté, co si proti sobě popudil.

„Mít tě zpátky ve svém životě to určitě není, Danieli,“ odsekla mrzutě a svýma pichlavýma očima ho porcovala na tisíce malých kousků. Dan se statečně držel, ale veškeré argumenty, které si jistojistě pečlivě připravil, mu nejsíš již došly, protože vypadal najednou docela stísněně. 

„To přece nemůžeš vědět, mami. Dan byl sice vždycky tak trochu hňup, ale v jádru to nebyl špatnej chlap. Jsou navíc Vánoce, trocha víry ani ochoty dát někomu druhou šanci by přece nikomu a ničemu neuškodila.“ Probral se zničehonic taky můj mladší bratr, který naznal, že by k tomu sám měl co říct, a kupodivu se postavil na stranu Daniela.

„Troyi?!“ oslovila ho zděšeně mamka, která to po té jeho průpovídce musela považovat za nějaké hromadné spiknutí.

„Je to už dlouho, mami. Lidi se mění,“ obhájil si svoje předešlé tvrzení, ale to mamka asi toužila slyšet ze všeho nejméně. Hádala jsem, že po Danově odchodu u nás doma zavládne tichá domácnost a že se budeme muset nějak vykoupit, aby s námi mamka zase mluvila. No, každopádně nejvíc si to beztak odskáče taťka a pak zaručeně já. 

„Ale no tak, Jennifer!“ ozvala se babička značně netrpělivě a rozmrzele, když už nevydržela jen přihlížet této debatě. Vyrušili jsme ji z toho blahodárného klidu, který hodlala v domě jistě znovu bleskurychle nastolit. Docela příkře přitom sledovala moji mamku, kterou to její ostentativní ohrazení zasadilo další ránu pod pás. „Přestaň se těm dvěma montovat do života! Stejně si ti dva budou dělat, co chtějí, ať už se jim to budeš snažit rozmluvit sebevíc. Na to mají ostatně naprosté právo, protože se to týká jich a ne tebe,“ obeznámila ji babička skoro posměšně, když ji matčino počínání asi připadalo přinejmenším nepatřičné.

„O tvoje dítě tady ale nejde, Jodie, že ne?“ ohradila se vůči ní mamka poněkud ostřeji, než by bylo zdvořilé, načež můj taťka okamžitě zpozorněl. Chvílemi se tvářil docela znepokojeně.

„Jestli si myslíš, že jsem z tebe byla nějak nadšená, když si tě Hank přivedl domů, tak to seš na velikým omylu. Ale on si byl jistý, a tak jsem to nechala být, ať si když tak nabije čumák sám. A podívej se, kam jste to až dotáhli,“ vysmekla jim babča nakonec poklonu, což nikdo z nás po těch nevybíravých výtkách asi nečekal a mile se na ně pousmála. Mamka na ni chvíli nehnutě zírala, než se sebrala a vrátila se zpátky do reality.

„Dělej, co musíš, Jessico,“ zahlásila kategoricky, čímž tuhle debatu definitivně ukončila, než bychom ji v té převaze roznesli na kopytech.

„Ale jestli ségře znova ublížíš, tak přísahám, že si tě podám, kámo,“ dodal Troy na závěr a nebál se použít regulérní pohrůžku, kterou vzal Daniel zcela vážně, a proto ji uvážlivě odkýval, aby ostatní viděli, že si toho je plně vědom. Mamka si Dana velice nevraživě prohlížela a dávala mu najevo určité opovržení, aby se dovtípil, že nevěří tomu, že by to mezi námi mohlo tentokrát dopadnout snad nějak jinak. Naštěstí se Dan vyvaroval toho, že by cokoliv sliboval nebo se dušoval, že už nikdy nic takového neudělá. Což bylo jedině dobře, ale na druhou stranu mě přepadly určité obavy. Kdyby to alespoň přislíbil, dodalo by mi to alespoň minimální dávku potřebné jistoty.

„Díky, že si přišel, Danieli. Pozdravuj od nás Carolyn, že ji přejeme pokojné Vánoce. A tobě taky,“ rozloučil se s ním taktéž taťka, o poznání uctivěji, než by to udělala mamka, takže se toho pro jistotu ujal on sám.

„Ať se jí daří,“ přidala k tomu máti, aby vyjádřila svůj soucit nad tím, co se stalo jeho mamce.

„Vyřídím jí to, děkuju,“ řekl Daniel laskavě a po tváři mu přeběhl letmý úsměv. „A děkuju, že jste mě vyslechli, toho si vážím. Šťastný a veselý vám všem,“ loučil se kvapně také Dan, a to veskrze v dobrém, přestože mamka k němu nebyla milá, shovívavá či ohleduplná ani v nejmenším. Za to taťka, babička i brácha se víceméně postavili na jeho stranu, což svým způsobem také mluvilo samo za sebe.

„Měj se, Dane.“ Zakončil brácha tohle zvláštní setkání, načež se Dan otočil a přesunul se zpátky do vstupní chodby, aby si tam nazul boty a odešel. Já se ho rozhodla zase vyprovodit, když už jsem ho pozvala dovnitř, vše v zaskočené a napjaté tichosti. Když se Dan obul a vyšel ven do té zimy, otočil se ještě na mě s jednoznačným úmyslem k tomu všemu něco dodat.

„Asi jsem ti to u vašich zavařil. To jsem fakt nechtěl, Jess, promiň. Netušil jsem, že na mě bude tvoje mamka pořád tak naštvaná. Docela jsem to podcenil,“ omluvil se mi posmutněle, jak ho to opravdu hluboce mrzelo.

„No… alespoň víš, po kom to mám,“ nadlehčila jsem to trefným komentářem, což ho vzápětí krátce rozesmálo.

„Jo no, tohle nezapřeš,“ poznamenal s doznívajícím smíchem.

„Přišel jsem sem vážně v dobrým… Ale nějak mi nedošlo, že to nemusí být dobrý i pro ostatní,“ zpytoval svoje svědomí a ty svoje úžasně pronikavý oči ne a ne znovu zažehnout tu svou jiskru.

„S tím máš jaksi dlouhodobější potíže, že?“ rýpla jsem si do něj zcela nepokrytě, čímž jsem ho znovu rozesmála, což byl přesně můj cíl. Ani nevím proč jsem se ho snažila rozveselit, ale jednoduše jsem musela. A to se přitom kasal, že to on naučí smát zase mě.

„No, ani ty mě teda moc nešetříš,“ upozornil mě, zatímco jeho smích znovu postupně utichal.

„Nezlob se na ni. Má jenom strach,“ vysvětlila jsem mu hlavní motiv toho, proč s ním takhle jednala a on to uvědoměle odkýval.

„Já to chápu. Má na to právo,“ ubezpečil mě s lehkým pousmátím, čímž se mi mírně ulevilo.

„Muselo to pro tebe být docela těžký sem takhle přijít… Víš, před moje rodiče, omluvit se a tak… Možná si to trochu nedomyslel, ale postavil ses tomu čelem, a to chtělo odvahu, Dane,“ vyzdvihla jsem jeho smělou taktiku, která sice měla svoje mouchy, ale tak jako tak na mě zapůsobila. Dan na mě překvapeně zamrkal, zatímco já jsem se horko těžko bránila potěšenému úsměvu, když jsem věděla, že jsem mu složila nemalý kompliment, který stoprocentně zabral a určitě mu o něco ulehčil na duchu.

„A já myslel, že tě tím spíš naštvu. Nechtěla si žádný gesta a...“ zmlkl v půlce věty, když z mého výmluvného pohledu vyčetl, že mu to rozhodně za zlé nemám.

„Ty ženám pořád moc nerozumíš, co,“ pobavila jsem se nad jeho úplně scestnými myšlenkovými pochody, které naznačovaly jeho naivní pošetilost nad celým ženským pokolením. Buď nenasbíral dostatek zkušeností za ta léta anebo byl všímavý asi jako pařez v lese.

„Jako že ne znamená ano nebo někdy ne? Že nic znamená všechno a tak dále?“ přidal se k mému pobavení a duhovky měl již zase jiskrné a plné života. Mise splněna.

„Krásné Vánoce, Dane,“ popřála jsem mu se smíchem, načež jsem se k němu zcela bezmyšlenkovitě naklonila, abych ho k tomu bezelstnému přání mohla ještě přátelsky políbit na obě strany jeho vousaté tváře, což mě tak příjemně šimralo na kůži. Když jsem mu dávala druhý polibek, celkově jsem veškeré svoje pohyby zpomalila, abych si mohla naplno vychutnat ten moment vzájemné blízkosti. Ucítila jeho docela jemnou, alespoň na muže, pánskou vůni, která mě pošimrala v nose a vlezla mi až omamně do hlavy. Z jeho těla zachumlaného do zimního oblečení vycházelo takové hřejivé teplo, které mě k němě vyloženě lákalo. Všimla jsem si, že o něco zrychleněji dýchal, jak ho mé narušení jeho komfortní zóny jaksi vykolejilo. Moje srdce zase pro změnu tlouklo jako o závod, jak si uvědomovalo, že ho mám takhle na dosah a že stačilo tak málo, aby se z polibku na líce stalo něco víc.

Daniel to možná nějak podvědomě vycítil a převzal iniciativu, když mě zničehonic objal svými pažemi kolem těla. Něžně, ale pevně kolem mě ovinul ruce a přivinul si mě ještě blíž k sobě, čemuž jsem se k jeho, i mému vlastnímu, údivu vůbec nebránila. Přijala jsem jeho vřelou náruč a s určitým zalíbením jsem se do ní schovala, protože mi doopravdy neuvěřitelně scházela. Až se mi stáhlo hrdlo tou úzkostí, že jsem něco takhle obyčejného, ale krásného nezažila tak proklatě dlouho. On si opřel bradu o mé rameno a sotva znatelně mě hýčkal na své hrudi, přičemž mi šeptem také popřál hezké Vánoce a zlehka mě políbil do vlasů.

„Tak zatím, Jessie,“ přerušil naši společnou, poněkud intimní chvilku, když to počáteční kouzlo po chvíli vyprchalo a s každou ubíhající vteřinou se ono objetí, a cokoliv navíc, stávalo naprosto nepatřičné. A tak jsem se od něj sama poněkud zprudka odtáhla a zmizela jsem v útrobách domu, aniž bych zkontrolovala jeho výraz anebo si počkala na nějakou verbální odezvu. Potřebovala jsem se trochu vzpamatovat z toho všeho, co se tady odehrálo… Hlavně z toho závěru, kdy jsem mu v podstatě sama od sebe vpadla do náruče, která mi chyběla mnohem, mnohem víc, než jsem si původně myslela. Stejně jako další věci, kterými mě vždy bohatě zahrnoval...

 Tak jo, je to tady! Všem přeju krásný Nový rok, hlavně pevné zdraví, hodně štěstí a ještě víc lásky, co nejvíc splněných přání a úspěchů. Ať jste šťastní a spokojení!

Mezi Danem a Jessie pomaličku, ale jistě tají ledy a opět si k sobě hledají cestu i navzdory tomu, že s tím jiní zásadně nesouhlasí. V příští kapitole budou ještě nějaké dozvuky toho, co Dan natropil, ale aspoň si Jess jasně uvědomí, o co skutečně stojí. Mockrát vám všem děkuju za přízeň, jste skvělí! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Christmas Time - 5. kapitola: