OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bratrství čili mír? - 35. kapitola



Bratrství čili mír? - 35. kapitolaElena poznává nové lidi, jenže má to háček, jsou to vlkodlaci. Dokáže jim vůbec někdy odpustit a skamarádit se s nimi? Má vůbec cenu, aby jim věřila? Co vyhraje, nenávist nebo rodina? Vždyť se její největší nepřítel vydává za jejího bratra. A co víc, dokáže odpustit lidem, kteří ji zradili?
Jak tohle může skončit?

35. KAPITOLA

Darius se na mě překvapeně podíval: „Je to na mě tak vidět?“

„No, to taky, ale já to prostě vím,“ ustaraně jsem se usmála.

„Pojď domů, nechci o tom mluvit tady,“ řekl.

„Promiň, pokud je to tak vážné, neměl bys mi to říct už teď?“ zeptala jsem se vážným hlasem.

„Ano, měl, ale slíbil jsem Tereze, že ti to může říct sama. Týká se to i jí.“ Tím Darius ukončil náš rozhovor. Bála jsem se, jestli se náhodou něco nestalo tetě. O to rychleji jsem se vydala k doupěti, abych zjistila, co se děje.

Před doupětem nás už čekala teta s malou skupinkou upírů. Jakmile si nás všimla, okamžitě se k nám rozběhla a objala mě.

„Prosím, omlouvám se za to, co jsem udělala. Nechtěla jsem, aby Colin dopadl takhle. Můžeš mi to, prosím, odpustit?“ spustila hned jak mě pustila.

„Colin je v pořádku, už jsem ti odpustila,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Dobře,“ oddychla si. „Teď ta špatná zpráva. Vlastně mám ještě jednu celkem dobrou zprávu. Kterou chceš první?“

„Začni tou špatnou,“ vyzvala jsem ji. Teta se bezradně podívala na Daria, a pak zpátky na mě.

„Víš, čarodějkám se nelíbí upíři. Nelíbí se jim způsob jejich obživy. Ano, můžou to dělat horším způsobem, můžou zabíjet, ale zakusovat se do lidí, to se čarodějkám prostě nelíbí. Jednou se jeden upír omylem zakousl do čarodějky. Ona prostě byla ve špatnou dobu na špatném místě.“ Pozorně jsem tetu poslouchala a snažila se přijít na to, kam to celé povede.

„Navíc to není všechno, začaly se ztrácet čarodějky, tedy zatím zmizely jen dvě, ale podezřívají z toho upíry.“ Teta se na chvíli odmlčela. „Elen, čarodějky nám opět vyhlásily válku. Já jsem se rozhodla zůstat s upíry. Oba, Darius i já jsme se jim to pokoušeli vymluvit. Říkali jsme jim, že upíři za nic nemůžou, ale marně,“ dokončila teta.

„Možná bych je mohla přemluvit,“ navrhla jsem. Teta jen zakroutila hlavou: „To nepomůže. To jsme jim také nabízeli, aby počkaly na tebe, ale buď budeš s nimi nebo proti nim.“

Chvíli jsem mlčela a přemýšlela o tom, co mi právě teta řekla.

„A ta dobrá zpráva?“ zeptala jsem se.

„Měsíc uplynul. Tvá matka přijede,“ usmála se teta.

„Aha,“ vyhrkla jsem. V duchu jsem si začala nadávat, že mě nenapadla lepší odpověď. „Půjdu na chvíli ven. Musím si to všechno promyslet.“ Teta jen přikývla a já se vydala ven. Celou cestu jsem měla takový divný pocit, ale nemohla nebo spíš jsem ho nedokázala pojmenovat.

Došla jsem až na louku, kde mě Sal učil používat moje schopnosti. Zdálo se to jako několik let stará vzpomínka.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byl nádherný den. Sluníčko svítilo, nebe bylo blankytně modré a sněhobílé mráčky pomalu pluly po obloze. Všude byl klid a ticho, které jen místy přerušilo šumění stromů nebo zpěv ptáků.

Lehla jsem si na zem a začala si užívat tu nádheru. Ten klid mi pomáhal oprostit se od myšlenek nad znovu započatou válkou, nad tím, kolik životů bylo zmařeno nesmyslným bojem. Nechtěla jsem myslet ani na Colina a jeho problém s krví. Někde uvnitř sebe jsem už věděla, co chci udělat, ale nechtěla jsem si to přiznat.

Nade mnou plul mrak podobný slonu. Rozhodla jsem se, že obrazce, které vidím mi pomohou na chvíli zapomenout, vypnout. Zbavit se všech nežádoucích myšlenek.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, možná jsem i usnula, když mě probrala obrovská bolest mezi žebry. Velký lovecký nůž jsem měla zapíchnutý jen pár centimetrů od srdce. Žena, která svírala ten nůž mi byla povědomá, ale neměla jsem čas přemýšlet odkud.

Jakmile zjistila, že jsem plně ve střehu, spatřila jsem v jejích očích obrovský strach. Její sevření nože povolilo. Rychle jsem ji od sebe odhodila a uchopila nůž, který do mě byl stále zabodnut.

Než jsem stihla vytáhnout nůž z mého těla, ta žena byla opět na nohou: „Omlouvám se, ale jiná možnost není. Nemůžeš žít.“

„Co?“ zeptala jsem se překvapeně, ale to už se proti mně rozběhla.

Zareagovala jsem téměř okamžitě. Zkřížila jsem před sebou ruce a vyslala do ní modrý blesk. Ale to, co se stalo vzápětí, jsem nečekala.

Blesk sjel přímo do ní. Ta žena začala modře zářit a chvíli na to z ní můj blesk vylétl a mířil přímo na mě. Jen tak tak jsem stihla uhnout. Ta žena upadla na zadek a já na ni jen překvapeně zírala.

„Páni, to byla ale síla,“ pronesla, když se opět zvedala. Nečekala jsem ani chvilku a vyslala k ní ohnivou kouli. Opět ta koule vlétla přímo do té ženy, ale tentokrát místo modré záře kolem ní vyšlehly plameny. Hned na to z ní vylétly tři menší ohnivé koule, které letěly na mě. Vyhnula jsem se jim a přemýšlela, co dál. Už nebylo pochyb, že ta žena přede mnou je čarodějka.

Ta žena zaútočila. Rychle jsem se sehnula a sebrala lovecký nůž. Bolest mezi žebry mi pomáhal zvládat adrenalin. Když už byla ta žena téměř u mě, ohnala jsem se nožem, tak rychle, že nestihla zareagovat a já ji pořezala na ruce.

Žena zařvala bolestí, ale okamžitě se na mě vrhla. Udeřila mě pěstí do tváře a hned po té do místa mého zranění. Pod tou příšernou bolestí se mi podlomila kolena. Žena na nic nečekala a kopla do mě.

Náhle jsem před ženou ležela na zádech, ale stále jsem držela její nůž. Žena do mě opět začala kopat. Všimla jsem si, že má všechny své pohyby důkladně promyšlené. Útočila tak vyrovnaně, že jsem nemohla nic dělat. Nemohla jsem se jí nijak bránit.

Chtěla jsem se schoulit do klubíčka, abych alespoň trochu zmírnila její rány, ale jak jsem rychle pohnula nohama, o něco jsem zavadila. Instinktivně jsem dala ruce před sebe a viděla, jak ženino tělo dopadá na nůž v mé ruce. Chtěla jsem se jí zeptat proč na mě zaútočila, proto jsem trhla rukou do strany, aby nedopadla na nůž, ale už bylo pozdě. Tím, že jsem máchla rukou, jsem jí podřízla hrdlo a čerstvá krev mi vytryskla do obličeje. Shodila jsem ze sebe její tělo a s odporem odhodila nůž. Najednou mi došlo, co ten pocit, který mě takovou dobu sžíral, znamená. Byla to beznaděj. Já už nemůžu nic změnit, nikomu pomoci. Je ze mě pouhý stroj na zabíjení, a ani to pořádně neumím, pokud nemohu používat své schopnosti.

Svalila jsem se na záda a mé tělo se otřásalo v přívalu vzlyků. Zavřela jsem oči a poddala se.

„Eleno? Jsi v pořádku?“ ozval se nade mnou něčí hlas, ale nebyl to hlas plný obavy, nýbrž nezájmu, povinnosti.

Otevřela jsem oči a spatřila Colina, jak si se zájmem prohlíží zkrvavený nůž.

„Coline?“ řekla jsem vyčerpaně. Čekala jsem, že se bude ptát, co se tu stalo, že bude chtít vysvětlení, ale nestalo se tak. Místo toho řekl: „Tvá matka dorazila. Čeká tě u Terezina starého domu.“

Pomalu jsem vstala a všimla si, že se Colin chystá k odchodu. Byl čas, musela jsem to udělat: „Coline, počkej!“ zastavila jsem ho. Colin se na mě otočil a čekal, co se bude dít.

„Já už takhle nemůžu. Jsem sice ráda, že žiješ. Opravdu, ale to, co děláš, to jak se chováš. Já tohle nemůžu snášet. Takhle s tebou nemůžu být. Možná někdy v budoucnu, až se situace uklidní...“ Smutně jsem se na Colina zadívala. „Je mi to opravdu líto.“

Colinova reakce mě vyvedla z míry. On jen pokrčil rameny a odešel. Než jsem se stihla vzpamatovat, stála jsem na louce sama a dívala se do míst, kudy Colin zmizel. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak moc se mohl změnit člověk, kterého jsem milovala.

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou, a pak si vzpomněla, že na mě čeká mamka. Rozběhla jsem se k tetinu starému domu a po cestě si otírala krev z očí.

„Eleno!“ vykřikla mamka s tetou zároveň. Zastavila jsem se až v mámině náruči.

„Co se ti proboha stalo?“ zeptala se mě mamka, potom obrátila svoji pozornost k tetě: „Slíbila jsi mi, že se o ni postaráš, že se jí nic nestane.“

„Odvez mě, mami,“ přerušila jsem je. „Už tu nechci být.“

„Samozřejmě, zlato.“ Políbila mě do zkrvavených vlasů a odvedla k autu.

„Tohle si spolu ještě vyřídíme,“ zakřičela na tetu a nasedla ke mně do auta.

„Daro,“ hlesla ještě teta, ale už jí bylo jasné, že s rozhodnutím mé matky nic neudělá.

„Jsi v pohodě?“ ozvalo se ze zadní sedačky. Rychle jsem se otočila a všimla si Davida.

„Co ty tady děláš?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

„Já se rozhodl už dávno,“ odpověděl mi prostě. Podívala jsem se na mamku, která se na mě usmála.

„Už budeme všichni spolu, jako rodina,“ řekla a já se dívala do zpětného zrcátka, dokud mi teta nezmizela.

 



EPILOG

Válka už zase zuří v plném proudu. Myslela jsem, že tohle už skončilo. Ale když o tom teď přemýšlím, tak vše, o čem jsem si myslela, že je u konce, a vše, co jsem dělala, se změnilo. Nic není takové, jak se zdálo.

Docházejí mi síly, o vše jsem přišla. Tohle je nekonečný boj a já už nemám sílu na to, abych se ho pokoušela ukončit.

Došla mi naděje, což je i jeden z důvodů, proč jsem opustila Colina. On už není tím, kým býval. Stal se z něho pouhý vrah a já nemůžu, a ani nechci s někým takovým být. Mám všeho po krk. Už dál tohle břemeno neunesu. Nechci už dál prolévat cizí krev. Potřebuji pauzu.

Je konec, vracím se domů...


Už je to přes rok, kdy jsem přidala první kapitolu, a teď tu máme poslední. Ráda bych všem poděkovala, co jste u téhle povídky vydrželi až do konce. Vím, že se mnou to je utrpení, někdy i měsíční pauzy mezi různými kapitolami, ale za to se omlouvám a jsem ráda, že jste vydrželi =D. 

Tímto bych ráda tuto kapitolu věnovala všem, co ji četli: superduperovi (Ty jsi mi dával zabrat, téměř pokaždé jsi uhodl, co jsem chtěla napsat do další kapitoly =D), Lili, Lulu, BJVolturi, Mije a Safiře. A děkuji také adminkám, že vydržely opravovat mé chyby: Nikol18 a Chensie.


SHRNUTÍ


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratrství čili mír? - 35. kapitola:

8. Lili
17.07.2012 [19:20]

Takže jsem se s tím koncem úplně spletla. No, to se dalo čekat. Emoticon
Jinak... Ten konec byl opravdu zajímavý a neočekávaný. Není na něm nic špatného. Je hezké, že se nakonec zase setkala se svou rodinou a vrací se domů. Ovšem, chtěla bych pokračování. Ráda bych viděla, jak dopadne válka, jestli bude mít na Elenu a její činy vliv její - teď už omezená - moc (když musela dát část svému andělovi)a taky něco dalšího o Davidovi.
Ať už budeš pokračovat nebo ne, ráda si vždycky od tebe něco přečtu. Emoticon Emoticon

7. BJVolturi
11.07.2012 [17:11]

Nejdřív díky za věnování, vážně mě potěšilo.
Obě kapitoly byly skvělé. Jsem ráda, že jsi napsala i konec, už jsem si totiž myslela, že ji nedopíšeš. Taky jsem si myslela, že tohle bude konec, ale zřejmě bude další řada, ne? Válka přece musí skončit. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. BJVolturi
11.07.2012 [17:09]

Nejdřív díky za věnování, vážně mě potěšilo.
Obě kapitoly byly skvělé. Jsem ráda, že jsi napsala i konec, už jsem si totiž myslela, že ji nedopíšeš.

5. ElisR1 přispěvatel
10.07.2012 [17:16]

ElisR1Lulu, beru na vědomí, že jsi pro další díl =D. A opravdu jsi mě potěšila, že se ti ten konec líbí. Mně se taky líbil, jen jsem si myslela, že vám se líbit nebude =D. Přesně ta scéna, jak odjíždí pryč, tak jsem si myslela, že se vám nebude líbit, ale tak jsem se mýlila no =D. Opět ti děkuji za koment =D.

superdupere, nejoblíbenější povídku? Emoticon Emoticon, páni, tak to jsi mě teda dostal. Díky za dlouhý koment, opravdu jsi mě potěšil, to si ani nezasloužim =D.
Tak to jsem ráda, že v tobě zanechala kladné pocity, nerada bych, abys na ní vzpomínal ve zlém =D.
Sice bych neřekla, že jsem to dovedla k dokonalosti, ale děkuji za pochvalu =D.
Takže, pokud chápu správně, další díl už nechceš.
Opět děkuji za pochvalu, a doufám, že se kromě u mé tvorby sejdeme i u nějaké té tvojí =D.

4. superduper12 přispěvatel
10.07.2012 [17:00]

superduper12Fuha len som chvilu nepozeral a ty si uz ukoncila omju najoblubenejsiu poviedku, hm hm hm patrilo by sa napisat siahodlhy komentar ked je to koniec celej serie, ale musim povedat ze mne nikdy take komentare pisat neslo, tak len v skratke. Tato poviedka tu je už dlhšiu dobu, od čias keď ešte safira písala v plnom prúde xD. Zanechalo to vo mne veľa, predsa len sprevádzala ma istú dobu a musím povedať že zo všetkého najviec zanechala kladné pocity. Napríklad že si nechala nech sa Elena a Colin rozídu :P XD XD XD XD. Musím povedať že am teší že si nebola konzervatívna a zašla si za hranice ktoré niekto udal, doviedla si proste svoje dielo k dokonalosti. Prečo by napríklad čarodejka nemohla byť po premene v upíra stále čarodejka, hejže? Proste si sa nenechala ovlivniť úplne, zobrala si si to kladné. Je mi popravde ľúto že to už končí, ale príde mi to tak ako chvíľa kde sa s tým má uťať a byť spokojný aké veľdielo človek zanechal. Ááááá ku koncu, BOMBA, hlavne ten rozchod s Colinom xD, musím povedať aj to ako vsávala jej mágiu ta čarodejka aj to bolo super. Proste bomba koniec, bomba série X)))). Ja sa týmto lúčim a dúfam že sa stretneme pri iných tvojich dielach X). Ináč ten žvást čo som ti tu napísal neber vážne xD. Áááá ani nevieš jak ma teší že som to skoro vždy uhádol čo sa stane xD. Aha ho už tu máme siahodlhý koment xD. Dúfam že ťa aspoň trošičku poteší že som ho napísal a že som pri tebe zostal aˇdo konca poviedky, čus bus nabudúce :).

3. Lulu
10.07.2012 [16:59]

ElisR1:
Ten koniec sa mi páčil hlavne preto, že bol taký neočakaváný, žiadna ďalšia vojna, tých tam bolo podľa mňa už dosť(alebo skôr preliatej krvi :D), i keď ďalšia vojna by mi nevadila :D
A bol dosť podarený aj preto, že sa rodina znovu stretla :) Taká pekná záverečná scéna :)
Jasné, že chcem pokračovanie :D Až príliš som si obľúbila postavy v tvojom príbehu :D

2. ElisR1 přispěvatel
10.07.2012 [9:10]

ElisR1Lulu, moc děkuji za koment. Opravdu se ti ten konec líbí? A já si myslela, že se vám tenhle konec nebude líbit =D. Pokud opravdu chceš pokračování, já proti tomu nic nemam =D.
A to Colinovo chování je způsobeno tím, jak ho mučili, ale pokud bude pokračování, tak to tam taky bude =D

1. Lulu
10.07.2012 [9:04]

Tak takýto koniec som veru nečakala, ale páči sa mi :) Síce trochu nechápem, prečo je zrazu Colin taký, ale dúfam, že ak by si sa rozhodla napísať pokračovanie, že sa jeho správanie nejako vysvetlí :) A ja som určite za pokračovanie, nechcem sa ešte rozlúčiť s Elenou, Colinom, Salom, Davidom a všetkými ostatnými :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!