OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beauty and the Beast: Save Me IX.



Beauty and the Beast: Save Me IX.Heather se stěhuje zpátky do života své sestry Cat a hned zpočátku dokáže svůj hodnotný přínos, když Cat přiměje se jí svěřit. A vlastně nejen to.
Užijte si kapitolu, marSabienna

0.9 DŮVĚRA

 

„Vystačíš si s tvým bývalým pokojem, hm? Není tu už tolik místa, ale ta pohovka je rozkládací a jedna ze skříní je volná. Já mám všechny věci u sebe v ložnici. Gabe má něco tam i tady,“ informovala jsem svoji sestřičku o prostorových možnostech našeho bytu, když jsem ji vpustila do jejího bývalého pokoje, jež zrovna nebyly nikterak velkolepé. Ona si totiž v tom královském sídle svého přítele zvykla na trochu jiné poměry, takže teď na svůj bývalý pokoj koukala mírně skepticky. Ne že by ho snad od té menší rekonstrukce neviděla a ne že by v něm už několikrát nespala, když takhle přijela do New Yorku na přepadovku. Nejspíš si moc nedovedla představit, že v téhle stísněné místnosti bude přebývat kolem šesti týdnů. Když to půjde podle plánu. Když to půjde líp, tak snad méně.

„V pohodě, Cat. Já jsem hlavně ráda, že jsem tady. Víš, trochu to ve mně vyvolalo vzpomínky na doby, kdy jsem tu s tebou bydlela. Občas se mi po tom hrozně zasteskne. Navíc, jak jsme od sebe tak hrozně daleko a navíc žiju s chlapem. Však víš, jaké to je,“ svěřila se mi s takovým sentimentálním podtónem, který ve mně taktéž vyvolal identické emoce. Tenkrát to byly docela bezstarostné časy…

„Vím, a moc dobře. Ale věř mi. Buď ráda, že nevíš, jaké to je bydlet s chlapem během společné krize. To je úplně jiná liga,“ namítla jsem jí na to shovívavě a velice významně, s obočím výmluvně pozdviženým, jsem se na ni dlouze podívala. Asi jsem to s tou důrazností poněkud přehnala, poněvadž Heather to rozesmálo. Samozřejmě její zvonivý smích vyvolal zákonitě i ten můj, ačkoliv byl nepatrně ztrpklý tou očividnou hořkostí nad trefností mého tvrzení.

„Proboha, díky, že jsi to konečně nakousla! Nechtěla jsem vyzvídat, hned jak bych vešla do dveří, ale já už to nemůžu vydržet! Tak co se děje, Cat? Já na tobě vidím, že tě to trápí, tak… Víš, že mi můžeš říct cokoliv,“ připomněla mi soucitně a povzbudivě se na mě usmála.

„Páni, ale jinak ses fakt překonala, Heather,“ užasla jsem nad její nezvykle trpělivou sebekázní, ale neodpustila jsem si u toho škodolibý úšklebek. Ona pouze otráveně protočila panenky a ten úšklebek mi hned vrátila, jen s o něco větší kyselostí. „Tak si dej zatím věci sem do pokoje a já nám udělám kafe, jo? To s jednou rukou snad zvládnu,“ zaúkolovala jsem ji zvesela a poplácala jsem ji po rameni.

„Tou zdravou rukou bys taky určitě uzvedla jedno moje zavazadlo,“ konstatovala naprosto věcně a loupla po mně lehce pohoršeně očima.

„Ty jsi můj host, Heather, a to je slovo odvozené od výrazu hostit, takže se o tebe musím v první řadě postarat,“ poučovala jsem ji přemoudřele a pokyvovala jsem si do toho hlavou, abych tomu dodala větší váhu. Ona mi dala najevo svůj nesouhlas naopak tím, že svoji střapatou hlavou zavrtěla ze strany na stranu.

„Řekla bych, že to bude přesně obráceně, ale to neřeš, ségra,“ podotkla Heather uštěpačně, ale u toho se na mě rozverně culila, poněvadž to myslela pouze v legraci. Jak jinak.

„Hele, jo! Taky jsem tě mohla nechat spát někde na hotelu,“ upozornila jsem ji nevybíravě a zakřenila jsem se na ni. To ji evidentně konsternovalo, když na mě vykulila svoje oříškově hnědá kukadla, a zřejmě měla něco neodkladného na jazyku, poněvadž se zhluboka nadechovala.

„No tak to počkej, Cat! Hlavně přece ty potřebuješ moji pomoc, ne? Proto jsem tady,“ uvedla na pravou míru přesvědčeně, přičemž jsem na ni poznala, že už si zase není tolik jistá, jestli se pořád vzájemně dobíráme.

„Vždyť já si dělám srandu, Heather. Ale… Gabe by to asi uvítal s nadšením, kdybys bydlela někde jinde, takže už kvůli tomu tě sem musím rozhodně nastěhovat. Chovej se tu jako doma, Heather. Však jsi tu bydlela mnohem delší dobu než on, takže na to máš vlastně i přednostní právo. A jestli se mu to nebude líbit, tak vystěhujeme my jeho,“ srozuměla jsem ji zcela upřímně s Gabeovým postojem, který ji nemile zaskočil. Pak se jenom nepatrně podmračila a naklonila hlavu napravo, přičemž si mě obezřetně prohlížela.

„Kruci, ty na něj máš vážně vztek, co?“ odhadla zcela výstižně a bezděčně si nade mnou povzdechla.

„To si teda piš, takže… no, já jdu raději udělat to kafe a ty se tu zatím zabydli,“ vybídla jsem ji jaksi nesmlouvavě a gestem ruky jsem jí naznačila, že je celý pokoj pouze její. Nevyčkala jsem na její reakci, protože bych se tam odsud jinak zaručeně již nedostala, a já se před tou nelehkou výzvou, a to se jí se vším svěřit, musela posilnit nutnou vzpruhou v podobě kofeinu. Zmizela jsem z pokoje světelnou rychlostí a s toutéž jsem se pustila i do vaření kafe. Sotva se dovařila voda v konvici, rozezvoněl se mi neutišitelně mobil. Došla jsem kvapem ke konferenčnímu stolku, abych se podívala, kdo to volá, a poté zvážila, jestli se jím nechám rušit, ale na displayi se mi objevilo J.T.ho číslo i s jeho usměvavým portrétem. A jéje… Tess mu to o Vincentovi už zaručeně řekla.

„Ahoj, J.T. Jsem ráda, že voláš. Takže už to o Vincentovi víš?“ zvolala jsem jako první do telefonu s co nejnezištnějším tónem hlasu, přestože jsem od něj smířeně očekávala nekompromisní kritiku.

„To ti ta radost asi dlouho nevydrží, protože tě upozorňuju, že jsem momentálně hodně naštvanej. I když bych ti měl nejspíš nejdřív poděkovat, že jsi konečně uznala za vhodný mi říct, že se můj nejlepší kámoš vrátil zpátky domů!“ spustil na mě zhurta a opravdu zněl velice rozhořčeně. Přiznávám, že si jeho oprávněnou zlobu plnohodnotně zasloužím a hodlám si ji taky vypít do poslední kapky…

„Máš absolutní právo na mě být naštvaný, já to chápu…“

„Já ale nechápu, proč si hraješ na ředitelku zeměkoule a rozhoduješ o tom, kdo tu novinku má vědět a kdo ne. Proč jsem se to jako dozvěděl až teď?!“ neurvale mi skočil do řeči a z jeho překotného dýchání se dalo snadno rozpoznat, do jaké míry byl vytočený. Na stupnice od jedné do deseti by to byla… taková osmička.

„J.T., prosím, uklidni se a nech mě ti to všechno vysvětlit,“ požádala jsem ho kajícně a pokorně jsem čekala na jeho odpověď. Všimla jsem si, jak se do obýváku pokradmu protáhla Heather a že na mě velice zvídavě pokukovala, přičemž odposlouchávala můj nynější telefonní hovor. U kohokoliv jiného bych to považovala za krajně netaktní, ale u Heather mi to nevadilo. Akorát o to bude moje vyprávění delší…

„Co na tom chceš jako vysvětlovat? Tys mi to prostě schválně zatajila. Je to naprosto triviální!“ jednal se mnou i nadále nepříjemně, jak si mě mínil za moje chybné rozhodnutí řádně vychutnat, ačkoliv měl na výběr se umoudřit a vyslechnout si mě. Ach jo, ten musí být asi hodně naštvaný.

„Právě že na tom není vůbec nic jednoduchého. Naopak, s Vincentem je to teď pekelně komplikovaný. Nevím sice, co ti všechno říkala Tess, ale bude lepší, když se sejdeme dohromady a promluvíme si o tom osobně, než to řešit takhle přes telefon. A navíc jsi evidentně fakticky dost rozčilený, takže bude lepší počkat, až se uklidníš. Budeme tě totiž potřebovat a s klidnou, čistou hlavou. Vytrestat mě můžeš potom, až se vypořádáme s tím problémem, který přišel společně s Vincentem a zejména s Tori,“ promlouvala jsem k němu se zřetelnou žádostí slyšitelně vepsanou v mém ničím nezastřeném hlase. J.T. mi akorát několikrát rozpačitě zafuněl do sluchátka a nejspíš nad mou prosbou skutečně oduševněle přemítal.

„Fajn! Můžeme se sejít u mě třeba kolem šestý? A můžeš s sebou přivést i Vincenta?“ umoudřil se a upřednostnil naše jednotné priority před krátkodobou averzí, která zanedlouho beztak sama odezní.

„Dobře, budu tam. Díky, J.T. Ale… ohledně Vincenta opravdu nevím. Normálně spolu nejsme v kontaktu. Snad za mnou dneska zase přijde, ale v to můžu maximálně tak doufat,“ obeznámila jsem ho s nejasným charakterem spojení, jenž se mnou Vincent bez ohlášení navazoval.

„Kdyby se náhodou objevil, tak se mu mezi řečí zmiň, že u mě bude na večer takový menší brainstorming a že by na něm pro jeho vlastní dobro neměl chybět. A že bych ho taky docela rád viděl,“ nechal po mně vzkazovat, přičemž naschvál dal vyniknout v hlase tomu kousavému podtónu okázalé narážky. Na jazyku mě sice svrběla taková trochu přidrzlá odpověď, ale naštěstí jsem ji potlačila a nahradila jsem ji jednou mnohem adekvátnější.

„Kdyby něco, tak se ti ozvu. Slibuju, že tě odteď budu informovat úplně o všem, ano? Cokoliv se kde jen šustne, tak o tom budeš vědět,“

„Moc brzo, Catherine,“ zchladil moje předčasné snahy o znovuobnovení vzájemné důvěry.

„Chápu, J.T., promiň. Vážně mě to mrzí,“ brala jsem svoje neuvážené sliby pokorně zpátky a zadržela jsem v sobě bezděčné povzdechnutí.

„To mě taky… No nic, takže v šest u mě,“ zopakoval prakticky, zřejmě aby nestála řeč.

„Jistě. Tak zatím,“ odsouhlasila jsem mu ochotně a po svém rozloučení jsem uslyšela pouze hluché pípání, když náš telefonát přerušil. Ne že by mě to snad překvapilo, nicméně na netaktnosti tomu nic neubralo.  S vykulenýma očima jsem se podívala na display, že je hovor opravdu u konce, a pak jsem mobil odložila před sebe na stoleček. Heather samozřejmě neuniklo, že se opět něco nevyvedlo.

„Netváříš se moc nadšeně,“ uvědomila mě Heather kapku nesměle a mrkala na mě tak soucitně, že by mě spíš z ní chytila deprese, než z toho všeho šíleného dění kolem.

„Není důvod se tak tvářit,“ opáčila jsem poněkud trpce a posadila jsem se na pohovku, protože moje mysl byla momentálně naplno zahlcená tou hutnou vlnou emocí, jejíž chabou hráz propustil právě J.T. Cítila jsem se  najednou docela mizerně, s čímž jsem vlastně mohla taktéž počítat, jen co mě J.T. konfrontuje. Přesto se mě to jaksi dotklo a já se s tím musela nějak vypořádat, což si žádalo trochu toho času.

„Já dodělám to kafe. Nechceš do něj přidat panáka něčeho ostřejšího?“ dovtípila se Heather po zcela logické dedukci a přechvátala místnost do její kuchyňské části.

„Podívej se do baru. Gabe tam má nějaké zásoby,“ instruovala jsem ji, když se tedy rozhodla obsloužit mě i sebe. Heather docela přesně věděla, kde má co hledat, protože řád uspořádání věcí v kuchyni se s Gabeovým nastěhováním nikterak nezměnil. Pouze do toho baru přibylo více lahví s ostřejším alkoholem, než je moje víno, které mám mimochodem v samostatné úsporné vinotéce.

„Dost slušné zásoby. Gabe má evidentně stejné chutě jako Jordan,“ zhodnotila Heather fascinovaně, jelikož Gabe na kvalitním alkoholu vskutku nešetřil, přestože mu nijak výrazně neholdoval. Poté Heather na malou chvíli utichla, jak se ponořila do přípravy kafe. Nebo spíš do jeho dodělání. V další chvíli jsem měla hrníček čerstvého kafe, ze kterého vycházel komínek šedavého kouře, jak byla kávová tekutina vroucí, přímo před sebou. „Schválně, jestli poznáš, co v tom je,“ ponoukala mě Heather rozjařeně, asi aby mi zvedla náladu, ale tentokrát to bohužel nefungovalo.

„Určitě ne, Heather,“ zmařila jsem její pokus o nezávaznou konverzaci.

„Tak už ven s tím, Cat. Vidím, že si o tom s někým potřebuješ popovídat, takže… Poslouchám,“ nakázala mi Heather nesmlouvavě a uvelebila se na druhém konci pohovky, když si vytáhla nohy nahoru, složila si je pod sebe a pohodlně se do ní opřela zády.

„Jenže ono je toho tolik, že ani nevím, kde mám začít. Přitom ale nevím, co ti mám říct… Jsem z těch všech šílených událostí dočista vedle. Většinou jsem vždycky nad vším mívala přehled. Dokázala jsem všechno rychle zpracovat a nějak se s tím vypořádat, ale teď jsem prostě v koncích,“ popsala jsem jí svůj nejsilnější pocit, který mnou cloumal již od prvního znovushledání s Vincentem. Nejspíš jsem si pouze alibisticky nalhávala, že jsem neměla příliš prostoru se s tím vším nějak správně popasovat, ale přitom toho akorát nejsem schopná. Jednoduše nevím, jak si s tím vším mám poradit. Jak to pro dobro všech úspěšně vyřešit…

„To bude nejspíš tím, že jsi tři roky žila spokojený, klidný život a nemusela ses s ničím vážným potýkat. Vůbec s ničím. Takže když se toho na tebe teď tolik navalilo, není přece divu, že ti to bude chvíli trvat, než to zpracuješ. Z toho nebuď špatná, Cat. Nakonec se přes to dostaneš, uvidíš. Zvládneš to, jako si doteď zvládla úplně všechno,“ utěšovala mě shovívavě a hojně mě zahrnovala svými hřejivými, skoupými úsměvy.

„Jsi zlatá, Heather,“ ocenila jsem její důstojné argumenty s vděčným úsměvem a natáhla jsem se k ní, abych jí dlaní mohla stisknout hřbet ruky a několikrát jí po něm palcem pohladit. „Ale tentokrát nevidím žádné společné východisko z tohohle labyrintu, ze kterého bychom vyšli všichni. Někdo zůstane ve slepé uličce,“ pronesla jsem velice oduševněle a v metaforickém znění, což netuším, jak z mé hlavy vzešlo, poněvadž já na nezřetelné definice skutečně nejsem, ovšem stalo se. Moje podvědomí tím asi chtělo podnítit tu nebetyčnou bezradnost, kterou jsem vnímala v téhle situaci.

„Pěkně řečeno, Cat, ale dál se mnou mluv bez tech metafor, jo?“ požádala mě Heather decentně rozpačitě a rozpustile na mě mrkla. Přitakala jsem jí vláčným pokynutím hlavy a ušklíbla jsem se na ni. „Začni hezky od začátku, hm? Vypovídej se z toho a pak se ti třeba konečně trochu uleví,“ pobízela mě čím dál snaživěji, což nesporně zamýšlela pouze v mém nejvyšším zájmu, a její vedlejší motivy byly určitě v pozadí jejích žádostí.

„No co… Vincent se vrátil a je kompletně všechno vzhůru nohama. Předevčírem se tu objevil s tím, že chce ode mě pomoct. Včera mi Tess volala, že má v kanceláři případ s párem lidí v autě, oba bez srdcí. Tak jsme s Tess usoudily, že to bude mít nejspíš co dočinění s Vincentovým návratem, a že by se s ním mohla vrátit i Tori. Takže jsme si vytipovaly místa, kde bychom je mohly najít, a v letním sídle jejího otce se nám to podařilo. Tam se Tori přiznala, že má ty dva na svědomí. Trochu se to vyhrotilo a došlo k potyčce, až Tess skončila v bezvědomí a já hned po ní taky, a navíc s tou naštípnutou kostí. A proto jsi teď tady, protože potřebuju za sebe na těch pár týdnů záskok. Heh, díky tomu našemu zpackanému zásahu se o tom dozvěděl Gabe a od té chvíle začal vyšilovat. Je to úplně jiný člověk, než jak jsem ho dosud znala. A to jenom kvůli tomu, že si je nejistý mnou a Vincentem. Gabe nechce, abych se k němu jakkoliv přibližovala, a slíbil mi, že mi zabrání v tom, abych mu pomohla, takže to mezi námi momentálně hodně skřípe. Pak se tu znovu ukázal Vincent a svěřil se mi s tím, že chce pomoct od Tori, což mi částečně došlo už při tom zásahu, protože se choval divně. On se tak choval vlastně od začátku. Mimochodem, Tori leží s průstřelem stehna v nemocnici, a můžu za to já. Napadla Tess totiž. Když mě Vincent požádal o pomoc z tohohle důvodu, tak jsem ho vážně nemohla odmítnout. Na Tori mám spadeno už od toho momentu, kdy poprvé zasekla svoje drápy do Vincenta. A navíc… Vincent si na všechno vzpomněl. Na všechny ty vzpomínky, co mu můj táta vzal, aby z něj udělal příkladného vojáka. A nic z tohohle Gabe nedokáže skousnout. Chce mě stůj co stůj od toho všeho držet dál, ale to zas nemůžu skousnout já,“ shrnula jsem v kostce nejzásadnější zážitky uplynulých dvou dní. Heather mi soustředěně naslouchala a nanejvýš se odvážila k nějakému odpovídajícímu výrazu překvapení, zděšení, zaskočení, nepochopení nebo i znechucení.

„No páni, i já mám co dělat, abych to nějak vstřebala,“ prohlásila udiveně a zhluboka si povzdechla.

„A tohle jsou jenom fakta, se kterými se musím srovnat. Potom je tu ještě asi další milion mých pocitů, se kterými je mnohem těžší se nějak vypořádat,“ zdůraznila jsem ten jeden stěžejní rozdíl mezi jejím prožíváním situace a tím mým. Záhy jsem se natáhla ke stolku pro stále horoucí porcelánový šálek kávy, avšak v rukou se dal snadno udržet. Několikrát jsem bezmyšlenkovitě nasála typickou vůni nápoje a poté jsem si přeci jenom drobet usrkla. Z čehož se doopravdy nedalo poznat, co mi do něj přidala za povzbuzovák…

„A co tvoje pocity ohledně Vincenta?“ zaměřila svoje pseudo-terapeutické sezení na přesný cíl, který ji nejvíce zaujal, což mě nikterak nezarazilo. V tomhle byla Heather nanejvýš předvídatelná.

„Začínám si je ujasňovat a… Víš, dokud se sem nevrátil, tak… Fakticky jsem věřila tomu, že jsem tuhle svoji životní kapitolu překonala a nechala ji dávno za sebou. Jenže pak sem Vincent přišel a já ho nemohla dostat z hlavy. Potom vyrukovala Tess s tím případem, a taky jsem to nemohla nechat být. A když jsem viděla Vincenta na potřetí? Jsem odhodlaná mu pomoct, jak jen to půjde. S jeho přítomností se ke mně vrátila i moje minulost. Naše společná minulost. Nikdy jsem ji doopravdy neuzavřela, protože jsem vždycky podvědomě tušila, že ode mě neodešel čistě ze své vlastní vůle. To kvůli Tori, chápeš. A kvůli její zvířecí podstatě, která teď utlačuje jeho lidskou část. Proto mě prosil o pomoc. Abych ho od Tori osvobodila, a to mám taky v plánu. Protože jestli s ní Vincent zůstane, stane se z něj taková zrůda, jakou je ona. Ztratí svoji lidskost, a to je přesně to, čemu jsem vždycky chtěla zabránit. Nenechám ho stát se tím, čeho se vždycky nejvíc obával. Předtím jsem ho proti tomu chránila a moje láska k němu tomu pouze pomáhala. A protože si na všechno vzpomněl, nejlepší šancí, jak se vymanit z Toriina ovládnutí, jsem právě já. V tomhle mu musím pomoct, Heather. Rozumíš tomu? Sice mně před těmi třemi lety strašlivě ublížil, ale přeci jenom to nebyl ten Vincent, se kterým jsem se poprvé setkala, protože otec si z něj udělal svoji loutku,“ vychrlila jsem na ni nekontrolovatelně veškeré svoje tíživé myšlenky, avšak to nebyl ani zdaleka zlomek toho, co mi běželo myslí. „Myslím, že když pro Vincenta udělám tohle, protože mu dlužím za to, co mu provedl můj otec, pak pro mě bude snazší se s tou minulostí vyrovnat. Nikdo jiný než já to už odčinit nemůže, takže… Tohle musím udělat. A možná potom budeme moct mezi námi dvěma konečně uzavřít minulost. Navíc… jak jsi sama řekla. Tři roky jsem si žila naprosto poklidným životem naprosto normálního spořádaného občana a teď, když se mi do něj vrátila zase špetka adrenalinu, těžko tomu dovedu odolat. Je to příliš velké pokušení na to, abych ho odmítla. Kvůli Vincentovi i kvůli sobě,“ přidala jsem malý dovětek, abych ještě o něco více vykrystalizovala ty svoje zmatečné myšlenkové pochody, nad nimiž Heather viditelně velice zahloubala, jelikož se mně snažila doopravdy nefalšovaně porozumět. Podala jsem to ale víceméně srozumitelně, takže v tom by zádrhel být neměl…

„Vždyť už nejsi u policie, Cat. Musíš být opatrná,“ reagovala asi tou nejneočekávanější větou, až mi z toho obočí vyskočilo téměř ke kořínkům ofiny. „Já moc dobře chápu, proč to chceš udělat. A taky si myslím, že bys to měla udělat, ale je to víc nebezpečné, než ti to asi připadá. Už jenom kvůli tomu, co všechno jsi tu vyjmenovala,“ zhodnotila moje doznání, což naopak přimělo zase mě se nad tím vážně zamyslet.

„Já si všechny rizika uvědomuju, Heather. To se neboj, ale i tak jsem ochotná to risknout a udělat to, co cítím, že bych měla,“ ubezpečila jsem ji duchapřítomně a znovu jsem si usrkla ze šálku, než jsem ho položila zpět na stolek před sebou.

„Takže ti je jasný, proč máte s Gabem tu krizi,“ stočila směr konverzace na muže z opačné strany téhle proklaté zápletky. Heather docvakla vskutku bleskovým tempem…

„Jasně, že jo! Jenomže ta krize by tu byla, i kdybych mu o Vincentovi řekla hned. Nechtěla jsem zbytečně čeřit vody, kdyby to s tím Vincentem nebyl třeba omyl. Víš, Gabe se ohledně Vincenta chová strašně iracionálně, a navíc mi kvůli němu přestal v podstatě úplně důvěřovat. Vnímá Vincenta jako hrozbu pro mě i pro sebe a je odhodlaný se ho jakkoliv zbavit. Já ale tohle jeho infantilní chování nebudu tolerovat. Vždyť je to můj snoubenec, takže to snad už ten náš vztah znamená něco víc, ne? Možná jsem si to myslela jenom já, proto jsem netušila, že to bude takový problém, když mu okamžitě nenahlásím, že se Vincent vrátil. Pravda je, že to já jsem položila na ty základy problému, ale to on je tím svým přístupem podkopává čím dál víc,“ pohoršovala jsem se nad Gabeovými manýry, které do našeho vztahu fatálně zasahovaly.

„A tys mu řekla, že se Vincentovi vrátily všechny vzpomínky? Včetně těch vašich společných?“ vyplňovala si cílenými dotazy ty menší mezery, které jsem ve svém útržkovitém vyprávění natropila.

„No, po tom výstupu s tím, že jsem mu Vincentův návrat zatajila, jsem mu to řekla hned,“ uvedla jsem na pravou míru udiveně, poněvadž to Heather vyslovila s takovým podtónem naznačujícím, jako bych tím znovu pochybila. Jak by mohlo být špatně, když je člověk k druhému člověku upřímný? 

„Tak nejspíš tohle sis měla nechat asi pro sebe, Cat,“ doporučila mi ostýchavě a zejména opožděně.

„Gabeovi už nebudu vůbec nic zatajovat. Chci s ním jednat úplně na rovinu, když by mělo dojít třeba na lámání chleba. Protože takové chování já nevydržím dlouho snášet. Nejsem zvyklá na to, aby se mnou někdo takhle jednal, natož potom můj snoubenec, který mě předevčírem ještě královsky rozmazloval. A najednou úplně otočil a… já ho takového absolutně neznám a trochu mě to děsí. Vlastně ani nevím, co od něj mám čekat. Jenom mě docela zarazilo, jak dokázal totálně otočit, úplně lusknutím prstu, takže mě napadá, co všechno se u něj ještě může zničehonic změnit?“ podělila jsem se s ní o svoje nejtísnivější obavy, a ani jsem se nesnažila zakrýt tu neutuchající zoufalost, kterou to ve mně vyvolávalo. Co se týče Gabea, skutečně jsem byla v koncích. Netušila jsem, jak si mám s tou naší krizí poradit, abych nám pomohla, ale přitom nemusela nijak slevit ze svého plánu ohledně Vincenta. Jinak řečeno, abych zabila dvě mouchy jednou ranou.

„Třeba je toho i na něj hodně a potřebuje nějaký čas pro sebe, aby se s tím nějak vypořádal. Možná by mu stačilo si s někým popovídat, tak jako ty se mnou. Anebo mu to všechno zkus vysvětlit, tak jako mně,“ pokoušela se mi přiblížit Gabeův pohled na věc, což byl zcela marný výstřel do tmy.

„Věř mi, Heathie, že to by nijak nepomohlo. On je na Vincenta strašně vysazený, spíš ho vyloženě nesnáší. A taky asi trpí utkvělou paranoidní představou, že se Vincentovi co nevidět vrhnu do náruče, když se tu po třech letech zase objevil, navíc prosbou o pomoc a se všemi navrácenými vzpomínkami. Nevím, jestli na to přišel, protože jsem mu o tom Vincentově návratu neřekla okamžitě, anebo jestli by si to myslel stejně, ale je to hlavně naprostá hloupost,“ vyvrátila jsem její naivní domněnku a bezděčně jsem rozhodila ruce, snad na náznak té nesmyslnosti jejího nápadu.

„Však jsi sama řekla, že jsi to s Vincentem zatím definitivně neuzavřela. Takže tady je ta potencionální hrozba pro Gabea, ne? Co si budeme povídat, Cat, ale ta vaše láska s Vincentem byla přímo osudová,“ osvěžila mi dobromyslně moji paměť, ale na něco takového se vskutku nedá zapomenout.

„A pak ji onen osud zatratil. Heleď… Vincent už dávno není ten, kterého miluju. Ale Gabea o tom nemíním jakkoliv potupně přesvědčovat a doprošovat se ho, ať mi důvěřuje. On sám ví, co k němu cítím, musí to vědět. S Vincentem to chci akorát všechno urovnat, ať můžu začít žít tuhle životní kapitolu naplno. Ať to dopadne jakkoliv,“ rozmlouvala jsem jí ten klamný dojem, že mám pro Vincenta stále slabost. Ačkoliv ten náš včerejší moment tomu příliš nenasvědčoval. Kdyby mi nezavolala právě Heather, kdo ví. Včerejší den jsem byla ovšem celkově nějaká rozladěná, takže se opovážím tvrdit, že normálně bych se tomu omylu přítomně vyvarovala.

„Dost možná bude stačit, když ho v tom ujistíš, Cat. Nic víc,“ navrhla mi Heather vstřícně a podbízivě na mě mrkla. Tahle její úvaha ale stála za zvážení. Jestliže Gabe nezmění svůj přístup, zkusím to alespoň já. Přinutím se k tomu ale nanejvýš jednou a naposledy. Pak nechám na Gabeovi, jak moc v nás dva věří… 


V příští kapitole vezme Cat Heather do restaurace, aby jí ukázala její novou práci. A zase se ukáže zcela neplánovaně Vincent a rozhodně ne jenom na obyčejný pokec. Objeví se s dalšími nemilými zprávami ohledně Tori... :)

Všem strašně moc děkuji za přízeň :) Musím ovšem neradostně předeslat, že zkouškové ve škole a moje absolventská práce mi poněkud zalezly do času, a díky nim začínám pomalu zaostávat v předepsaných kapitolách, takže se může v blízké budoucnosti stát, že povídka bude mít menší pauzu. Sama totiž přesně nevím, jak moc se směr povídky opět zvrtne, ale aktuálně pracuji na 19. kapitole a odvážím se tvrdit, že od ní už se příběh bude ubírat ke svému konci. :) Ráda bych se vešla do 25. kapitoly, abych se pak mohla vrhnout na další svoje zatím nerealizované nápady. :) Tak jsem zvědavá, kdo to se mnou a s hlavními hrdiny vydrží až do konce! :) (y) :3


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Beauty and the Beast: Save Me IX.:

4. Sabienna přispěvatel
22.01.2016 [12:38]

SabiennaAhaa Emoticon Emoticon Emoticon Tak nic Emoticon Ale byla to logická domněnka Emoticon Emoticon
Doufám, že si z toho včera usnula, poněvadž to není žádná jistá věc Emoticon Emoticon Záleží na tom, jak to ukončím Emoticon Emoticon Sama jsem zvědavá, jak to dopadne a jak si s tím poradím Emoticon Emoticon Emoticon

Fakt? Emoticon Tak to jsem ráda Emoticon Emoticon Já Cat v seriálu hrozně fandím, ona je super prostě Emoticon Emoticon V povídce jsem se jí snažila přiblížit, ale přitom ji vtisknout i něco svého vzhledem k tomu, že jsem změnila i všechny okolnosti Emoticon Já se totiž vždycky obávám, když píšu FF, abych se trefila do původního charakteru Emoticon Ona to není žádná sranda Emoticon Emoticon Vlastně je to u FF ta nejtěžší věc Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 21.01.2016 [22:07]

Noo, Tereza se sice nejmenuju Emoticon ale klidně u ní zůstaň... Emoticon
Další řada? No, super! Emoticon To je ale novina! Emoticon Z toho ani neusnu... Emoticon
Jsem zvědavá, jak si s tím poradíš Emoticon

PS: Já jsem si ty postavy taky oblíbila Emoticon (A navíc, je to asi první povídka vůbec, u které jsem si oblíbila hlavní hrdinku - vždycky mě vzaly spíš ty vedlejší... Emoticon )
Emoticon Emoticon Emoticon

2. Sabienna přispěvatel
21.01.2016 [20:42]

SabiennaJestli nevadí, tak zůstanu u Theri, jo? Emoticon Hádám, že se asi budeš jmenovat Terez, ne? Emoticon
Noo, já jsem původně plánovala pod 20 kapitol, abych se vešla Emoticon Ale bohužel Emoticon Emoticon Zase se mi to zvrtlo, jako obvykle Emoticon Emoticon Emoticon
A to ještě nevím jistě, jestli nebude další řada Emoticon Emoticon Docela mě ty postavy baví Emoticon Emoticon Uvidíme! Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 16.01.2016 [6:23]

Já to s tebou a s tvými hrdiny rozhodně až do konce vydržím... Emoticon
Super, konečně Heather! Emoticon
A... Jako vážně? Dvacet pět kapitol? Jenom? No nic... Emoticon Emoticon Tak už se pomalu začínám těšit na tvoji další tvorbu... Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon


Jen tak pro informaci: Dřív jsem publikovala pod jménem Theresia... Jen aby jsi věděla, na čem jsi a aby sis nemyslela, že jsem opomněla komentovat... Emoticon
Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!