OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Roznašečka duší

19.07.2014 (14:00) • TheCyanWolf • Povídky » Jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 1327×

Ještě než se tma oddělila od světla a poušť od moře, než na oblohu vystoupaly hvězdy, trvalo vše nekonečně dlouho. Co se vznášelo v nicotě, nemohlo být zničeno, a tak musel být nastolen nový řád, aby nenastal chaos.

V tu chvíli se objevila bytost, která měla tento řád nastolit. Nejednalo se o člověka, vždyť žádný z tvorů po světě ještě nechodil. Nikdo neví, odkud tedy pocházela, jisté však je, že se jednalo o bytost zcela nesmrtelnou - první a poslední svého druhu. Obcházela celý vesmír belhavým krokem a zastavovala se pouze tam, kde bylo zapotřebí jejího zásahu.

Tak vznikl svět tak, jak ho známe. Pod její rukou věci mizely, avšak na jejich místo nastupovaly věci nové a odlišné. Postupně se oddělila tma od světla a na Zem dopadly první sluneční paprsky, moře se zazelenalo řasami a začalo klesat. Následně se zrodily první živočichové tak, jak je známo z učebnic.

A ona bytost neustále zasahovala, jelikož i tento zdánlivý pořádek potřeboval obměnu. Koneckonců, její jméno vám ani připomínat nemusím, zato je však nutno podotknout, že Smrt sama sebe nazývala především Stvořitelkou. To až my, lidé, jsme ji takto pojmenovali (kromě mnoha dalších hanebných přezdívek) a přisoudili jí černou kápi a kosu. I to je domýšlivé, vzhledem k tomu, že se nejedná o bytost ani zlou, ani dobrou, a nikdo přesně nezná její podobu.

Jak už to bývá, jednou i Stvořitelka (toto oslovení je přeci jen vlídnější) zatoužila sama zaniknout. To bylo tehdy, když jsme se na svět vyklubali my a ona spatřila myslící bytosti. 

Nemyslete si, že netoužila po společnosti - ačkoli se narodila do nicoty, každým dnem odnášela lidi, kteří byli obklopeni svou rodinou od narození až do posledního výdechu. Mocně si přála, aby také mohla s někým sdílet svůj nekonečný život, a tak si jednoho mladého muže, který zemřel při lovu, nechala při sobě.

Avšak nido z nás není stavěn na nadpozemský, věčně trvající život. Přestože mezi Stvořitelkou a mladíkem vzniklo pouto, jednou musela odnést jeho rodinu a mladík jí to už nikdy nebyl schopen odpustit. Sám zatoužil po klidu. Jednoho dne tak sestoupil na zem, aby mohl zemřít znovu. Stvořitelka, naplněna zármutkem, ho tentokrát nechala odejít, ale nikdy mu nezapomněla jeho zradu.

Stvořitelka se pokoušela mnohokrát sestoupit na zem a zemřít, ale jak tušíte, nesmrtelnost se nedá zlomit - v tom spočívá její dar a prokletí zároveň. Tak se alespoň toulala mezi lidmi a začala se jim čas od času ukazovat těsně předtím, než je odnesla. 

Lidí a všech ostatních tvorů však začalo přibývat a naše Stvořitelka neměla čas na odpočinek. V jistých ohledech se od nás neliší, neboť únava k její tvrdé práci patří stejně jako k té naší. Vystoupat s jakoukoliv duší, ať už se jedná o člověka nebo o myš, není lehké, obzvlášť, když je obtěžkána chmurnými myšlenkami. Nakonec se duše sama rozlétne.

Pak nastaly války a Stvořitelka se nezastavila už vůbec. Mnoho duší zůstávalo nepovšimnutě mezi námi, bloumající a pomatené. Nakonec, když Stvořitelka padla na zem únavou, duše po nějaké době samy vzlétly vzhůru - přinejmenším ty, které byly se svým koncem smířené.

Pokud tedy uvidíte na samém sklonku svého života Stvořitelku, věřte, že musíte být jedinečná duše. V tom případě vás něžně uchopí a pohladí před poslední cestou, aby ji vaší zmatené duši usnadnila. 

Věřte nevěřte, ona má velké srdce.

Bohužel ne všechny dokáže pohladit a mnohdy se některé duše plouží ve stínu živých, protože mají polámaná křídla a slova, která je dokážou opravit, nejsou často nikdy pronešena.

To je ovšem příběh na jindy.

Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Roznašečka duší: