OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Nelítostný osud

16.10.2009 (18:00) • twilightchild • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1212×

Nelítostný osud

Sedí obyčejná dívka na lavičce. V parku se pomalu začíná stmívat. Je už pozdě večer. Ona však nejde domů. Už žádný nemá. Utekla z něho. Už to tam nemohla vydržet. Máma jí umřela při porodu. A její slavný tatík ji pořád ubližoval a týral ji, a to i když byla ještě malé mrně. Kvůli němu se taky rozešla se svou životní láskou. Do očí jí vstoupily slzy, jakmile na ni je pomyslela.

Nemá teď kam jít. Žádné známé nemá. Možná má, ale nezná je. Nikdy se s nimi nesetkala, nikdo jí je nepředstavil, nikdo se o nich ani nezmínil.

Ona se však nevzdává. Zítra je začne hledat. Neví sice kde, ale to ji nezastaví. Bude hledat všude, dokud ji nedojde síla. Ale ovšem až zítra. Teď už je dost pozdě. Dívka se rozhlédne do dalekého šera všude kolem sebe. Nikdo nikde. Jen stromy občas zašustí svým listím pod večerním vánkem. V křoví se pohne nějaký drobný pták. Jinak panuje veliké ticho.

Dívka si vezme do rukou svůj malý baťoh s veškerými věcmi, které jí přišli důležité, aby si je vzala sebou, a vytáhne z něj mikinu. Jedinou mikinu, kterou má. Položí hlavu na starý roztrhaný baťoh a přikryje se aspoň trochu teplou mikinou. Zavře oči a přemýšlí, co dál… Co na tomto světě vůbec dělá? Radši by se byla vůbec nenarodila. Po tváři jí kane už třetí slza.

Chvíli se dívka utápí v totální beznaději a nehorázného smutku, a pak usne. Nechá si zdát to, co si přeje od samého začátku. Mít svou rodinu, šťastnou rodinu. Patřit někam mezi ty šťastné lidi. Měsíc svítí do tmavých koutů parku. Osvětluje i lavečku, na které si ustlala k smrti zarmoucená dívka.

Celou dobu to děvče sleduje neznámá bytost. Seskočí ze stromu, na kterém do teď byla a pozorovala tu slabou holku pod sebou. Nedokáže se dívat na její utrpení. Rozhodne se jí dát možnost být nesmrtelnou. Dokázat věci pro ni nemožné. Najít si jiný způsob života.

Přistoupí blíž k spícímu děvčeti a nadechne se její nádherné vůně. Odrhne ji pramen vlasů spadající přes krk. Nahne hlavu a prokousne dívčinu tepnu. Ona se okamžitě probudí a vylekaně vyjekne neuvěřitelnou bolestí. Nechápe, co se s ní děje. Takovou bolest ještě nikdy nezažila. Pomalu přestává vnímat okolí. Vnímá jen tu spalující bolest na krku.

Ta neznámá a oproti ní mocná bytost však nepřestává. Dívčina krev jí zachutnala natolik, že změnila své rozhodnutí. Nedokáže přestat. Nedokáže dívku dostat do jiného světa a umožnit ji tak poznat neuvěřitelné. Zbaví ji jejího ubohého života. Aspoň tak ji připraví o její utrpení.

Dívka pomalu opouští se vědomí. Něco z ní vysává celý její dosavadní život. Všechno, co zažila, jí v neuvěřitelné rychlosti proletělo myslí. Byli tam především ty špatné vzpomínky. Radostných a šťastných moc neměla. Prokroutí se jí panenky a dívka umírá. Už nemá šanci změnit svůj život. Změnit ho k lepšímu. Najít jiný způsob jak žít.

Z očního koutku se jí ještě protlačila několikátá avšak úplně poslední slza. Byla to slza nechápavosti, proč zrovna ji muselo tohle potkat? Proč zrovna ona musela tohle podstoupit? Její ruka ochable spadne a zůstane viset ve vzduchu. Děvče přestává vnímat své tělo. Cítí jen tu pulzující bolest všude, kde jí to lidské smysly dovolí. Zavře oči a nechá se podrobit svému osudu.

To děsivé a nepřející stvoření vysává z ubohé dívky všechno živé. Je jí jedno, jaká byla. Co ve svém životě dokázala. Nemá tu vůli přestat. Nemá sílu…

Dokončilo svůj úmysl a odchází poraženě domů. Nedokázal to. Tak lehce zahodil celý život té nebohé dívky. Mohla ho napravit. Měla šanci začít od začátku jako někdo jiný. Teď už však nejde vrátit čas, aby tu šanci pořád měla. On ji o ni připravil.

Dívka leží bez pohnutí… Nezasloužila si to, co ji potkalo. Avšak tak se stalo. Už není mezi živými. Duše opouští její tělo a vstoupá vzhůru. K bráně nebeské… Snad najde pokoj aspoň tam. Snad…

Autor: twilightchild, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nelítostný osud: