OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » M***vý párno

07.06.2014 (20:00) • junekre • Povídky » Jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2036×

Jen pro vysvětlenou, svého času jsem měl tři otce, otčíma (zmrd), tátu (u kterého momentálně bydlím a jehož jméno nesu i já) a pak biologického tátu (vařič, ale jinak nesmírně milý člověk, dodnes se s ním bavím a dlužím mu opravdu za hodně, vyhrabal se z toho...)

Mrdavý párno

Pouliční lampy osvětlují holé náměstí jen s pár fontánami po okraji, kolem dokola se tyčí šeď starých i nových budov a chladný noční vzduch visí v bezvětří. Hlouček mladých se trmácí kolem laviček u fontán a odkudsi se line barová hudba, kterou občas přehluší rachot trolejbusu.

Kdysi býval táta vrcholovej sportovec, dělal různý bojový sporty od juda až po kick-box, ale časem si začal píchal steroidy. Byl na nich dost agresivní a to byl jeden z důvodů, proč mu máma začala zahejbat. No, a z toho jsem se narodil já. Táta, i když věděl, že nejsem jeho, tak mě přijal a nikdy mi neřekl ani slovo.

U silnice na opačné straně od fontán září všude po fasádách neony a muž s propadlou tváří se žene do herny s černými skly, neustále se přitom ohlíží kolem sebe.

Když mi byly tři, tak jsme se s mámou a s moji starší ségrou přestěhovali na barák za mým biologickým otcem, dál už jen V.. V. byl úspěšnej podnikatel, měl krámek na starý tržnici a další aktiva, prodával dámský spodní prádlo. Byli jsme tam až do mejch pěti. Bylo to fajn, každej den jsme byli v mekáči a jako děti jsme měli, na co jsme si ukázali. Pamatuju, že za barákem byl ještě jeden menší a na jeho půdě jsme měli se ségrou svoji vlastní kubovnu. V patře pod námi jsme měli psa, jmenovala se Betina. Jednou se jí narodila štěňata, ale ani jedno z nich nepřežilo týden. Pamatuju, jak se jejich tělíčka válela všude po dvoře, než je máma hodila do kontejneru.

Mé zrudlé oči civí tupě před sebe a z úst mi jdou mráčky kouře. U mých nohou se třpytí poloprázdná flaška a společnost mi dělá jen baťoh vedle mě. Od rukou se line zvláštní vůně.

Pak máma poznala otčíma a odstěhovali jsme se na Severku, kde jsme žili dalších deset let, než jsme skončili na Střekovský ubytovně. Prvních pár let bylo i docela v pohodě, ale pak se to všechno…

Relativní klid náhle přeruší hlasitý smích, za lavičkou leží plavovlasá dívka a její mobil je kousek opodál. Ostatní jí pomáhají vstát a jeden kluk si to všechno dokumentuje na svůj dotykáč, po chvilce se zpod jeho nohou ozve zlověstné křupnutí.

Předevčírem jsem se dozvěděl, že se o mě V. celou tu dobu zajímal a mámě platil alimenty, ta se mi to ani neobtěžovala říct. Táta je platil taky, ale jinak nevěděl, co to je bejt otcem, akorát tak na koupák a na narozky koupit nový hadry. Dneska žiju u táty, ale moc si spolu nerozumíme. Občas se sice vyskytnou chvilky, kdy si spolu můžeme normálně pokecat, ale ty bývaj čím dál vzácnější.

Náměstím se rozléhá klepot podpatků, hlouček mladých se trmácí směrem na zastávku a tu a tam se ještě ozve náhlý výbuch smíchu. Zničehonic se plavovlasá dívka sesune k zemi a pozvrací dlaždice i své vlastní vlasy. Všechny zvuky, kromě barové hudby ustanou a ten samý kluk co předtím si to všechno opět dokumentuje.

Potom, co zavřeli starou tržnici, se V. stal vedoucím v jedný sběrně. Vydělával slušný prachy, ale když ho pak z tý sběrny někdo levou vystrnadil, o většinu z nich časem přišel a začal s vařením. Nevím, jak se k tomu dostal, vím jen, že během dvou měsíců, co začal vařit, zhubl přes osmdesát kg. Chodila si k němu pro matro i ségra, jednou, když si tam pro to šla, byl V. úplně přefrčenej a furt říkal: „Bacha na něj, bacha na něj, to je tězce mrdavý párno, tězce mrdavý, BACHA na něj.“

Prej, že mu ujela ruka s kádinkou. Druhej den mi pak ségra říkala, že mrdavý fakt nebylo… S tou jeho sexualitou je to vůbec zajímavý. Pamatuju, že jednou, když jsem k němu přišel na návštěvu, to už přišel o barák, tam měl šlapku a furt mi dělal kázání, abych si na ně dával pozor, že mě jinak prej vokradou.

Opřeni o reklamní sloup za zastávkou se nějaká silnější dívka tulí k maňťákovi, co se sotva udrží na nohou, a její ruka si hraje v jeho kalhotách.

Dneska žije V. na Severce v bytě po mym strejdovi, už několik let dělá jako zámečník, posunul se ve svým životě dál. Bydlí tam i s mym starším bráchou, je to něco jako můj nejlepší kamarád. Často k nim chodím na návštěvy, rozumím si s nima, můžeme mluvit úplně o všem. Jinak V. ani nechce, abych mu říkal tati, prej, že můj táta je Renda. Já to ani neberu jako volbu mezi nima, prostě to beru tak, jak to je. Ale kdybych si měl vy…

„Hej, more, puč mobil.“

Zničehonic se za mnou objeví dva cikáni, a než to vůbec stačím zaregistrovat, vzduchem se zatřpytí prázdná flaška.

Má krev odkapává na střepy všude po zemi a někde v dáli se ozve ženský smích, následováný ozvěnou rychlých kroků.

Autor: junekre, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek M***vý párno: