Povídka obsahující některá slova ze stejnojmenné písně All I need. Dívka se rozešla se svým klukem, který byl jejím vším, ona se snaží popsat pocity, co pro ni znamenal, v krátkém zápise z deníku...
Několikrát jsem si přečetla seminární práci, kterou jsem měla napsat, a jen pokrčila rameny. Zavřela jsem desky a hodila je na stůl. Vzala jsem si tužku a svůj deník. S povzdychem jsem se dala do psaní:
Milý deníčku,
všechno mé utrpení zmizelo, když mě držel v náručích. Umírám touhou chytit jeho dech, být mu nablízku, když ho potřebuji. Ztratila jsem veškerou svou víru, ačkoli jsem se to pokoušela zvrátit. Přeji si, abych to mohla nechat být, ale nechci o něj přijít! Nechci, aby zničil to, co ze mě zbylo. Chci, aby udělal mé srdce lepším místem.
Do pokoje vrazil můj drahý bráška a díval se na mě jako rozzuřené zvíře. Protočila jsem oči.
„Co chceš?" zamručela jsem a zaklapla desky deníku.
Nebezpečně se přibližoval a vytrhnul mi hrubě deník z rukou. „Kde je?" zařval a zvednul deník nad hlavu.
„Co?" ptala jsem se nechápavě. „A vrať mi ho!" zakřičela jsem a natáhla se pro deník, ale on s ním o dva kroky ustoupil.
„Něco za něco," ušklíbnul se a otočil se na patě a otevřel deník. Myslím, že ihned na posledním zápisu. Využila jsem chvíli ticha a kradla se k němu. Najednou se rozezněl jeho hlasitý smích a hned nato mě přiháknul loktem ke zdi. „Ne, ne, ne, sestřičko," usmál se a mával mi okolo obličeje s deníkem.
Ztěžka jsem oddychovala. „Vrať..." sekala jsem se, „mi ho." Natáhla jsem se po něm, ale odměnou mi bylo osvobození ze sevření a uhnutí s deníkem.
„Jakmile dostanu tablet, dostaneš svůj deník. Máš na to..." řekl a podíval se na mě tím zamyšleným pohledem, ve kterém se odrážela ironie, „hodinu, nebo se deník dostane do rukou tvé vaší drbny…" řekl a začala dělat kroužky rukou s deníkem.
„Lucy?" řekla jsem tiše a sledovala jeho ruku.
„Jo, té," usmál se. Zmizel za dveřmi, které hlasitě bouchly, až jsem nadskočila.
„Jak já mám vědět, kde je?" řekla jsem sotva slyšitelně, ale nemohla jsem dopustit, aby se deník dostal do rukou Lucy, protože to by znamenalo nekolik let posměchu.
Rázně jsem tedy napochodovala k rodičům a hned spustila. „Proč jste mu ten tablet schovali? On si tu zlost vybíjí teď na mně, prosím, vraťte mu ho," zaprosila jsem na konci.
Taťka si dál četl noviny a ani se na mě nepodíval, jen nepatrně pokrčil rameny. Matka tak dlouho dřela spodek talíře, že jsem si myslela, že tam prodře díru. Prokroutila jsem očima. „Děkuji!" řekla jsem ironicky a práskla dveřma.
Co jiného zbývalo?
Tiše jsem proklouzla do bráchova pokoje, zatímco šel do koupelny. Prohrabávala jsem všechny věci, co mi jen překáželo v cestě za najitím mého deníku, jsem odhodila za sebe.
Prosím, buď tam, žadonila jsem v duchu. Musel tam být. Uslyšela jsem vodu. Pospíšila jsem si, nebo jsem se tedy snažila. Už jsem se ho malíčkem dotkla, popadla jsem ho do celé ruky a sprintem doběhla na chodbu. Rozhlédla jsem se a všimla si kliky, která se snížila a hned nato se dveře otevřely.
S bouchnutím jsem za sebou zavřela dveře ve svém pokoji. Zamkla jsem je a s oddychem se o ně opřela, deník jsem měla pevně přitisknutý na hrudi.
Páni, pěkná povídka... A tu písničku mám moc ráda, i když ji znám jen z TVD... :D Ale někde se poznat musí, ne? :) A jo, opravdu se mi to líbilo. Tohle se mi s deníkem ještě nestalo, ale jednou se mi stalo něco jiného... četla mi v něm tajně máma a pak se prokecla... brečela jsem a byla jsem na ni naštvaná, protože tohle je přeci jen osobní věc, jinak bychom deníky nepsaly, že jo.. :)
Nádhera A k tomu ta písnička...úplně dokonalý No, vždycky to nemusí být brácha co něco takového udělá, mě nėco podpbnýho udělala má tehdejší BFF... ale zpět k povídce Nádherný Más opravdu talent!!
Povídka obsahující některá slova ze stejnojmenné písně All I need. Dívka se rozešla se svým klukem, který byl jejím vším, ona se snaží popsat pocity, co pro ni znamenal, v krátkém zápise z deníku...
Sdílet
...
...
Nádherný 
Más opravdu talent!! 
