OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter » Tam a zase zpátky



Tam a zase zpátkyMůj první a nejspíš i poslední pokus na téma HP fanfiction. Nevím, co mě to popadlo, ale myslím, že jsou i jiné páry, o kterých by se daly psát zajímavé povídky. Třeba Lily a Severus. ;) Myslánkou tam a zase zpátky.
Jeden krátký pohled na pár, který pro mě vždy byl tak trochu záhadou a vždy jsem se o něm chtěla dozvědět víc.

Mezi prsty pevně svíral svou hůlku namířenou na toho pro něj tak nesnesitelného Nebelvíra.

„Udělej to, Srabusi! Ukaž, co v tobě je!“ posmíval se mu James, který na něj též mířil hrotem hůlky.

„Budeš litovat, že ses narodil, Pottere!“ procedil skrz zuby a chystal se vyslovit nějakou nepěknou kletbu. Jeho zlobou zamlžený pohled najednou prozářilo světlo jejích krásných očí.

„Neblázněte!“ vykřikla. „Jamesi, Severusi, přestaňte!“ Okamžitě sklopil hůlku. „Jamesi, ne!“

„Expelliarmus!“ ozvalo se z úst protivníka a mladý muž oděn v černém plášti se znakem hada odletěl o několik stop dál.

Podepřel se na loktech. Doběhla k němu a klekla si. „Ach, Severusi, jsi v pořádku?“ zeptala se ho vyděšeně a dlaň mu položila na čelo, jako by mu měřila teplotu, i když věděla, že je to zbytečné.

„Nikdy mi nebylo lépe,“ usmál se hřejivě, což se na Zmijozela nehodilo, a zvláště ne na něj, a taky trochu ironicky, což by se k jeho charakteru mělo hodit více. Pomohla mu se zvednout.

„Nesnáším ty vaše hádky,“ hubovala jednoho, kterého podpírala, a poslala zamračený pohled druhému, který se se svými kamarády Tichošlápkem a Náměsíčníkem skvěle bavili na Snapeův účet.

„Ještě jednou, Jamesi, a…“

„A co, prokleješ mě?“

„Kolikrát jsem ti říkala, abys ho nechal být,“ povzdychla si, když procházela kolem něj.

* * *

„On je taky můj přítel!“ upozorňovala ho, už po několikáté toho dne, u večeře. Seděla naproti němu, a aby dodala svým slovům důraz, v levé ruce svírala vidličku, a nevědomky, když mluvila, s ní šermovala před jeho obličejem.

„Ale se mnou chodíš,“ opáčil jí James trochu majetnicky, i když to pro něj nebylo vůbec typické.

Položila vidličku vedle talíře a stiskl mu ruku. „Já to samozřejmě vím a miluji tě, ale prosím tě, chovej se vůči němu přátelsky.“ Podívala se přes Jamesovo rameno ke zmijozelskému stolu. Severus se lžičkou rýpal v předkrmu a mračil se.

„Když se bude chovat i on…“

„Prosím, Jamesi, udělej to pro mě. Vždyť on se chová lépe, než my všichni z Nebelvíru.“

„Tak to rozhodně nesouhlasím!“ rozohnil se její společník. „Zmijozelové se nebudou nikdy chovat tak jako my! Jsou to naši úhlavní nepřátelé!“

„Nemám ráda tu vaši mezikolejní nesnášenlivost. Vždyť jsme všichni lidé a nezáleží na tom, čím se lišíme, o co v tomhle boji jde?!“ rozzlobeně udeřila nožem na talíř, zvedla se ze svého místa a rychlou chůzí vyšla z Velké síně. Na schodišti ji zastavila známá ruka, která ji donutila se otočit.

„Před chvílí jsem Jamesovi říkala, že nemám ráda ten váš mezikolejní boj. Nechte mě dnes všichni být!“ otočila se a rychlou chůzí, skoro běžela, odcházela pryč.

„Lily! Lily… Počkej.“ Dnes opravdu neměla na nikoho náladu, což se jí obvykle nestávalo, a pokud by to byl někdo jiný, kvůli únavě by ho nejspíš odmítla, ale… Měli mezi sebou zvláštní vztah. Měla ho ráda, ale cítila, jako kdyby k ní nebyl upřímný, něco jí tajil.

„Co se děje, Severusi?“ Došel až k ní.

„Chtěl bych ti poděkovat. Za ten dnešek. Jak ses mě zastala.“

„Nemáš vůbec zač,“ usmála se a stiskla mu rameno. „Mám tě ráda. A teď už budu muset jít, jsem unavená. Dobrou noc.“ Pomalu odcházela. Sledoval její ladný krok. Jako laň, pomyslel si. A až za ní zaklaply dveře do kolejní místnosti, ztichlou chodbou, možná to znělo jen v jeho hlavě, bylo slyšet: „Dobrou noc, Lili Evansová. Miluji tě a vždy budu.“

* * *

Seděli na lavičce uprostřed bradavicích pozemků. Byl podzim. Jeho ruka spočívala v jemném gestu na té její. Vypadali jako dva staří milenci, kteří toho zažili již hodně, a i přes to všechno a právě kvůli tomu jsou stále spolu. Opřela si hlavu o jeho rameno a on jí upravil šálu červeno-zlaté barvy.

„Tvá matka by nebyla ráda,“ konstatovala tichým hlasem.

„Proč?“ zeptal se.

„Protože jsem mu…“ Rychle ji však přerušil.

„Ne, neříkej to slovo, Lily. Matka ať si myslí, co chce, je to její vlastní problém. Ona si také nevzala kouzelníka, z čehož vyplývá, že ani já nemám čistou kouzelnickou krev.“

„Ale měli bychom ctít vůli našich rodičů, Severusi.“ Mateřsky mu upravila prameny havranově černých vlasů za ucho.

„Ne, když máme jiný názor než oni a víme, že pravda je na naší straně. Nenechám si od nikoho řídit život! Zodpovídám si sám za sebe a navíc,“ otočil se, aby jí viděl do očí, „tě miluji.“ Prsty se dotkl její tváře a tiše vysloveným kouzlem jí nechal v ruce vykvést rudou růži.

„Děkuji. I já tebe,“ usmála se na něj a věnovala mu polibek.

* * *

Otevřel branku, která vedla k domu, kde se před malou chvílí zastavil život. Godrikův důl před pár okamžiky navštívila samotná Dáma posledního úderu srdce. Atmosféra sálala temnou přítomností služebníka, jehož srdce mělo být rozeklané na sedm částí. Otevřel vstupní dveře. Pohlédl na zkamenělou tvář Jamese Pottera, který se snažil bránit svou ženu. Neměl šanci. Překročil ho a pomalu vyšel po schodech nahoru s hůlkou křečovitě sevřenou ve své ruce. Výjev, který objevil, mu podrazil nohy. Sesunul se k zemi.

„Lily…“ Byl to vůbec jeho hlas? Dáma věnovala svůj ledový polibek i jeho… Lily. Kéž by ho darovala i jemu.

Její bezvládné tělo sevřel v náruči a kolíbal ze strany na stranu. K čemu to celé bylo? Proč ji miloval, ztratil, a náhle ji ztratil už docela a navždy? Přál jí, aby štěstí našla s jiným mužem, i když se za to bytostně nenáviděl.

Snad jednou jedinkrát v životě nechal své emoce, aby se bezprostředně projevily. Bylo to příliš bolestivé, příliš to odplavovalo vše zlé, o čem se zapřísáhl, že nebude přemýšlet. Slzy odkrývaly to dobré, co v něm ještě zbylo, ale právě teď to zemřelo. Ten důkaz, že na světě existuje něco, kvůli čemu byl dobrý, právě odešel. Možná… Možná, že se s ní jednou setká, a nejspíš to nebude dlouho trvat.

Ve svém zármutku si všiml, že její tělo leží v nepřirozené pozici. Něco chránila. Něco. Někoho…

I on musí. To malé dítě, které zachránila láska jeho matky, jež vyvázlo jen s jizvou na čele, musí ochránit, nesmí dopustit, aby se mu kdy něco stalo, aby ho též políbila Dáma skrytá pod mrazivou plachetkou konce.

Udělá to pro ni. Ona by si to tak přála.

Najednou měl pro koho žít. Nesměl opustit Harryho Pottera.

 

  

Hlavu, která se mu točila, vynořil z Myslánky. Jeho matka a profesor Snape? Nemožné! Ale jak před chvílí viděl, zase tak nereálné to nebylo. Byl tím vším podivně otřesen a poslední vzpomínka Severuse Snapea mu vpálila do mozku těžko vstřebatelnou díru.

„Vidíte, pane Pottere,“ ozvalo se těsně za ním. S úlekem se otočil na ženu s přísným, ale v tuto chvíli laskavým pohledem, když dodala: „Každý máme svá tajemství.“ Věděla, že se s tím, co právě viděl, dříve či později srovná. Musí, nic jiného mu nezbývalo, byl přece Harry Potter, a ten se vždy vyrovná s nepřízní osudu. A skutečnost, že myšlenky, které měl možnost poznat, nebyly jeho, se mu mohla jevit jako polehčující okolnost k vyrovnání se se smrtí člověka, kterého celý svůj život nesnášel.

Čarodějka se špičatým kloboukem mu v utěšujícím gestu položila ruku na rameno. Profesorku McGonagallovou měl rád, ale muž s bílými vousy a přemýšlivýma, avšak přívětivýma očima, mu chyběl.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tam a zase zpátky:

4. Kate3 přispěvatel
14.07.2016 [22:32]

Kate3ibali, jů Emoticon moc ti děkuju za tvůj komentář. Emoticon Lily a Severus jsou zajímavý pár, oba tak nadaní a oba zemřeli, aby někdo jiný mohl žít a dál pokračovat ve své cestě, úkolu. Děkuju! Emoticon

3. ibali přispěvatel
14.07.2016 [8:48]

ibaliNapsané je to krásně, a já je vždy měla nejraději, hned po Hermioně s Ronem Emoticon

2. Kate3 přispěvatel
07.09.2015 [22:40]

Kate3NO NAME, děkuju Ti za tvůj komentář. Emoticon Jsem ráda, že se Ti můj první a poslední pokus na HP ff líbil, i když to vypadá, že pár Lily a Severus nejsou příliš oblíbení. Emoticon Emoticon

1. NO NAME
06.09.2015 [19:30]

Nádherné

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!