OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter » Minor heaven

07.08.2011 (13:00) • PetraCullen • Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter • komentováno 16× • zobrazeno 4112×

Tohle bylo něco pro mě. Nemusel jsem sedět doma a mohl jsem bojovat po boku Fénixova řádu. Právě jsem jedním dobře zmíněným zaklínadlem poslal Malfoye staršího do mdlob. Musel jsem se spokojeně pro sebe usmát. Ohlédl jsem se na Harryho. Snažil se dostat s jedním chlapcem odsud pryč i s tou věštbou. Chtěl jsem jim pomoct, za každou cenu. Chtěl jsem se k nim vydat, ale to mi odřízla cestu má drahá sestřenka Bellatrix.

„Uhni, potřebuji projít,″ zavrčel jsem na ni naštvaně. Věděl jsem, že to po dobrém s ní nepůjde.

„A proč bych měla uhýbat?″ zašišlala nevinným hláskem a já jsem k ní pocítil čirou nenávist.

„Mdloby na tebe!″ zakřičel jsem formuli a doufal, že si probojuji cestu k Harrymu.

Bravurně to vykryla a poslala na mě salvu zakazaných kleteb. Neúnavně jsme bojovali vedle toho oblouku. Má touha probojovat se k Harrymu sílila, stejně, jako probojovat si cestu ven. Nevěděl jsem, jak jsou na tom ostatní členové řádu. Neměl jsem čas zjíšťovat, koho jsme ztratili, kdo byl zraněn, nejdůležítější bylo si probojovat cestu ven. Bellatrix se posměšně zasmála, jenže tím mě víc popohnala k zuřivosti a já jsem po ní skočil. Mrštně mi uhla a sebrala mi hůlku.

„Už máš dost?″ zavřískala a kouzlem mě poslala na zem.

Švihnul jsem sebou o zem a rozbil jsem si hlavu. Na čele jsem ucítil něco lepkavého. Sáhnul jsem si na to čelo a zjístil jsem, že to byla má krev. Nejradši bych si za to chtěl nakopat, že jsem se dal tak snadno jí přelstit. Byla mazaná a já jsem ji podcenil. Vítězoslavně se na mě usmívala. Nemohl jsem se zvednout, byl jsem znehybněný kouzlem a začaly mě opouštět zbytky sil.

„SIRIUSI! Siriusi!″ začal vyvolávat mé jméno Harry hlasem plným bezmoci.

Musel jsem se postavit na nohy už kvůli Harrymu a kvůli Fénixově řádu, musel jsem to udělat pro ně a hlavně pro sebe. Bellatrix se mi smála do obličeje.

„Crucio!″ vykřikla na mě a já jsem prožíval hotová muka.

Svezl jsem se k zemi a svíjel se bolestí. Nekřičel jsem, chtěl jsem si zachovat svojí hrdost a nechtěl jsem té potvoře udělat za žádnou cenu radost. Vzdorovitě jsem na ni pohlédnul.  Harry byl přimražený na místě a hned se k nám rozběhnul. Kamenné lavice bral po třech, aby byl co nejblíž ke mně. Chtěl jsem mu nějak naznačit ať vypadne, že nemá cenu pro mě riskovat, ale nechtěl jsem na sebe přitáhnout pozornost své sestřenky.

„Táák,″ protáhla spokojeným hláskem Bellatrix. „Buď se k nám přidáš, nebo sleduj, jak tě budu pomalu mučit bolestivou smrtí.″

Zvedl se mi žaludek. Neměl jsem jinou možnost než zemřít.

„Nikdy se k vám nepřidám, moc dobře to víš,″ zasténal jsem bolestí.

„Srabe,″ zašeptala a hodila mi mojí hůlku k nohám.

Přibližovaly se nějaké dunivé a naštvané kroky. Bellatrix se neotočila, aby zjístila komu patří.

Razantně jsem popadl svojí hůlku a osvobodil jsem se. Vyškrábal jsem se na nohy a poslal jsem na ni další kletbu. Ladně se jí vyhla.

„Tak tobě to nestačilo?″ zeptala se mě nenávistně.

„Ne!″ zakřičel jsem odhodlaně. Bylo mi jedno, že jsem byl zraněný, musel jsem ji porazit.

 Další boj se strhnul na novo, nedbal jsem, že mi stékala krev po hlavě. Tentokrát jsem se do boje pustil s větší vervou a zápolením. Koutkem oka jsem záhlednul Brumbála, jak je naštvaný a jak Harry přestal utíkat, ale nemohl jsem ostatním věnovat víc pozornosti, protože jsem bojoval o svůj holý život. Začínal jsem dělat chyby, ve stejnou chvíli, kdy je začínala dělat ona. Tohle se pro někoho z nás vyvíjelo smrtelně. Chtěl jsem ji nějak podráždit, aby udělala další chybu. Vysmíval jsem se ji do očí a přitom jsem se stačil vyhnout paprsku rudého světla

 „No tak, snad se zmůžeš na něco lepšího!″ dráždil jsem ji dál a můj hlas se nesl ozvěnou sálem.

Další rudý paprsek letěl proti mně, nestihl jsem se vyhnout, a tak jsem se honem přemístil pryč od ní. Bellatrix zuřila a chrlila nadávky přes celý odbor záhad. Rozesmál jsem se svým štěkavým smíchem a stále jsem byl ve střehu. Zbytky sil mě začaly opouštět a já jsem začal ztrácet vědomí.

„Siriusi, neumírej!″ zakřičel Harry zoufalým hlasem.

Někdo ho chytnul, aby se ke mně nevrhnul.

„Bude žít, Harry, jenom ztratil spoustu krve,″ odpověděl mu Brumbál s klidem a já jsem ztratil vědomí.

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Minor heaven: