OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter » Krásná Tonksová

11.08.2016 (09:00) • Mamorin • Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 2756×

Remus držel pevně Harryho u svého těla, zatímco Harry křičel žalem. Sirius je pryč. Propadl se obloukem s mlhou, která pohltila jeho tělo, a už nikdy ho nevrátí.

Remus cítil, jako kdyby se pod ním propadala zem. Přišel o posledního přítele, kterého měl. Nejdříve James, pak Sirius. Zbyl jen on – a ten zrádce Pettigrew.

Harry se mu vysmekl z ocelového sevření a rozeběhl se. Zmizel za rohem, kde před chvílí zmizela s úsměvem i Belatrix Lestrangeová. Nechal ho běžet. Sám měl chuť za ní jít a pomstít Siriusovu smrt.

Místo toho stál na místě, jako kdyby mu žal nedovolil se pohnout. Všechno skončilo. Všechno, co s nimi ve škole zažil, co všechno zažili i po škole, všechna jejich dobrodružství se stala minulostí, která se již nebude nikdy opakovat. Nadobro se vzdal snu, že jednou si bude moct se Siriusem vyrazit ven, jako za starých dobrých časů, a zajdou se někam pobavit. Nikdy už neuslyší jeho fórky a poznámky na to, že už by si konečně měl najít nějakou ženskou.

Vtom si něco Remus uvědomil.

Otočil se a rychle očima pátral po místnosti. Hledal tvář jediné ženy, která vždy přispěchala na pomoc s nimi. Když ji spatřil, jeho srdce jako kdyby se na vteřinu zastavilo. Nemůžu přijít ještě o ni.

Rozeběhl se k ní. Její tělo bezvládně leželo na zemi. Pošuk Moody se ji snažil už nějakou chvíli probrat, ale nezdálo se, že by reagovala.

„Co jí je?" vyhrkl zvýšeným hlasem na Pošuka Remus a poklekl vedle jejího těla.

„Ta zmije ji proklela. Ale žije," odpověděl Pošuk a Remus si oddychl. „Ale je to zlé. Musíme ji rychle odvést k Mungovi. Snad trvalé následky mít nebude. Je to silná ženská, zvládne to."

Remus na nic nečekal. Vzal její bezvládné tělo do náruče a spolu s ním zmizel v bílé mlze. Objevil se až před jakýmsi krámkem – maskovaným vchodem do nemocnice Svatého Munga. Promluvil do figuríny, avšak si sám nebyl jistý, jestli mu rozuměla. Tak moc chtěl Tonksovou zachránit a dostat do péče lékouzelníků, že se mu slova pletla dohromady, jak mluvil rychle. Figurína ale nepatrně přikývla a pustila ho dovnitř.

Nesl tělo Tonksové chodbami nemocnice. Ihned si jich všimli lékouzelníci a přispěchali na pomoc.

„Co se jí stalo, pane?" ptal se jeden starý lékouzelník a prohlížel si jak Remuse, tak Tonksovou.

„Proklela ji Smrtijedka. Lestrangeová." To jméno se mu příčilo i jen vyslovit. Díky ní přišel o nejlepšího přítele a málem i o jedinou ženu, ke které cítil poprvé za svůj život víc, než ke kterékoli jiné ženě. „Nevíme, co to bylo za kletbu. Snažili jsme se ji probrat, ale nereaguje."

„Položte ji sem," řekl starý lékouzelník, když přispěchali další dva s nosítky, vznášejícími se ve vzduchu. Ale Remus ji prozatím nehodlal svěřit do rukou nikoho jiného. A i když byla Tonksová ve vážném stavu, nemohl v sobě popřít ten krásný pocit, že ji nese v náruči. Lékouzelníci ho zavedli do jednoho z pokojů, Remus položil její bezvládné tělo na lůžko a pár kroků od ní ustoupil.

„Pane, musím vás požádat, abyste odešel," řekl další, velmi mladý lékouzelník.

„Ne, zůstanu tu," odporoval okamžitě Remus a prudce kroutil hlavou.

„Pane, pro vaši ženu by bylo lepší, kdybyste teď odešel a my se mohli podívat na to, jaká kletba ji uhranula a pomoct ji! A vy byste se taky měl nechat vyšetřit. Pane Hale, podívejte se tady na pána ve vedlejším pokoji," oslovil toho starého lékouzelníka.

Vaše žena, utkvělo Remusovi v hlavě.

Ještě chvíli se ustaraně díval na její bledou tvář, nakonec přikývl a velmi pomalu odcházel z pokoje. Jako kdyby se bál, že když odejde, už ji nikdy neuvidí.

„Já ošetřit nepotřebuju. Zachraňte ji." Chtěl se na ni ještě dívat zpovzdálí, na její spící oči, ale její tělo už obklopila skupina lékouzelníků.

„Uděláme, co bude v našich silách," slíbil lékouzelník a také se otočil k lůžku. Všichni začali mávat nad tělem Tonksové hůlkami a mumlat zaklínadla. Remus pomalu vycouval na chodbu a další lékouzelnice za ním zavřela dveře.

Čekal dlouho. Zdálo se mu, jako kdyby uběhlo celé století. Seděl na jedné z několika zelených židlí v chodbách nemocnice. Ruce měl spjaté, jako kdyby se modlil. Nehodlal odejít dřív, než opět uvidí její krásné modré oči.

Sakra, Tonksová, ty to musíš zvládnout! Musíš! Nemůžeš mě opustit ještě ty!

Kouzelníci a čarodějky procházeli po chodbách nemocnice a podivně si Remuse prohlíželi  - někdo na něj kulil oči, další se mu vyhnuli obloukem. Dívali se na šrámy všude po jeho těle, ale on je ignoroval, jako kdyby je snad ani neviděl. Tak moc soustředil svou mysl jen na jednu jedinou čarodějku, která ho v životě okouzlila.

Konečně se otevřely dveře pokoje a vyšel lékouzelník. Remus okamžitě vstal a šel k němu.

„Jak je jí?" vyhrkl a snažil se mu přes rameno nakouknout do pokoje.

„Byla to velmi ošklivá kletba. Také na vaši ženu byla použita kletba Cruciatus, ale ne ve velké míře – je to zřejmě velká bojovnice." Remus se tomuto označení pro Tonksovou v duchu pousmál. Ano, bojovnice to tedy je. „Ale bude si tu chvíli muset poležet, než se úplně zotaví."

Remus přikývl. „Mohu ji vidět?"

„Samozřejmě, ale teď ještě spí."

„Děkuji vám moc," poděkoval Remus a potřásl si s lékouzelníkem rukou.

„Nemáte za co. Dělali jsme jen svou práci," odvětil s lehkým úsměvem a odešel.

Remus na nic nečekal a vtrhnul do pokoje. Ležela tam a odpočívala. Na sobě už neměla své oblečení, ale jakýsi světle zelený nemocniční mundůr. Zavřel za sebou dveře a přistrčil si malou stoličku k jejímu lůžku. Díval se na její nehybnou tvář. Předtím se mu zdálo, že je trochu zkroucená do bolestné grimasy, ale teď vypadala spokojeně, klidně. Opatrně vzal její malou ruku do svých a sevřel ji.

„Remusi," vydechla Tonksová a otočila hlavu směrem k němu, avšak oči neotevřela. Remus se na ni polekaně podíval a už už chtěl její ruku pustit, ale zdálo se, že není vzhůru. Jako kdyby jí něco řeklo, že on tam je s ní. Usmál se. Už jsi v bezpečí, krásná Tonksová, pomyslel si.

Díval se na ni, jako kdyby byla anděl.

Autor: Mamorin (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Krásná Tonksová: