OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Těžká zkouška 44

11.10.2024 (10:00) • Alalka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 52×

„Znáš ho?“ zeptal se v autě znenadání Damon, když jsme z naší ulice odbočili na hlavní silnici vedoucí na výpadovku z města.

„Huh?“ Nevěděla jsem hned, o kom mluví, stále jsem byla myšlenkami u Morgan a toho divného setkání s její matkou.

„Toho chlápka, o kterém se zmínila zastánkyně otravných důchodců. Morganina strýce,“ upřesnil to.

„Ne. Myslím, že jsem ho nikdy neviděla. Ani netuším, jak se paní Robinsová jmenovala za svobodna,“ odpověděla jsem po chvilce přemýšlení.

Po zpětném nahlédnutí do minulosti mi došlo, že rodiče vlastně sousedské vztahy nijak zvlášť neudržovali, ano, pozdravili se, prohodili pár zdvořilostních frází, ale výrazně se s žádnými nestýkali. Coby členové Rady nejspíš nikomu nezasvěcenému nedůvěřovali a raději se pohybovali v kruhu ostatních zakladatelských rodin.

Podívala jsem se na svého spolucestujícího, vypadal zahloubaně.

„Proč tě to zajímá?“ Neurčitě pokrčil rameny, načež si s nehezkým křupnutím protáhl nohu.

„Jen bych byl rád v obraze, koho jsem tématem hovoru.“ To znělo logicky.

„Pokud tě znepokojuje, jak na tebe koukala, tak to bylo nejspíš kvůli mně. Posledně mě na nějaké veřejné události viděla se Stefanem. Přišli mě pozdravit, tak jsem je představila,“ poskytla jsem mu přijatelné vysvětlení ženina ošemetného chování.

„Chm,“ zamručel plytce, „aspoň že ta malá treperenda má lepší vkus.“ Jelikož jsem byla nucena zastavit a dát přednost bandě mladých lidí na přechodu pro chodce, neměla jsem čas se k tomu jakkoli vyjádřit.

„Jak sis vůbec užila výlet s mým ublíženým bratrem?“ otázal se s notnou dávkou kousavosti v hlase, zatvrzele přitom hleděl z okna.

„Pracovně,“ odtušila jsem naprosto nevzrušeně. „Byli jsme v domě u jezera, uklízeli jsme a připravovali to tam na zimu. Myslím, že čistší to okolo ještě nebylo.“ Odtajnění zvoleného útočiště nechal bez odezvy. Nenápadně jsem po něm zašvidrala očima, zdálo se, že ho to trochu uklidnilo. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě jeho ofenzivní postoj ani malinko nemrzí. To je pro něho opravdu tak těžko uvěřitelné, že chci být s ním?

Co čeká, že se při první příležitosti rozeběhnu zase ke Stefanovi?

Patrně.

Třebaže by mě tenhle Damonův přístup mohl urážet, necítila jsem se ukřivděně, věděla jsem, že se tímhle útočným způsobem vypořádává s vnitřní nejistotou.

„Nic se nestalo, Damone. Měla jsem… mám plnou hlavu jenom tebe,“ ubezpečila jsem ho jemně, hodlala jsem toho nenapravitelného pochybovače přesvědčit, že ho bezmezně miluju. 

Že za to stojí.

Roztomile domýšlivě se pousmál a zároveň nevídaně pokorně přitáhl bradu k pravému rameni, což bylo gesto, které jsem tajně zbožňovala. Pravou ruku si loktem zapřel o polstrování dveří, pak si lehce ohnuté prsty nad nehty ukazováčkem a prostředníčkem přiložil ke rtům a odevzdaně se ušklíbl, nato je krátce, nonšalantně odsunul stranou a kapitulovaně poznamenal: „Asi to potřebuju občas slyšet,“ poté je vrátil na původní místo.

„Kdykoli,“ utvrdila jsem ho nenuceně.

S vroucně jiskrnýma očima se na mě otočil, vyměnili jsme si drobet potutelný úsměv. Se stále decentně zvlněnými rty si odložil hlavu na opěrku a přivřel evidentně těžká víčka. Působil uvolněněji. Po pár kilometrech, které jsme absolvovali v tichosti, jsem zahnula na příjezdovou cestu k penzionu a zaparkovala co nejblíže ke vchodu.

Žádné další auto tu nestálo, to znamenalo, že Stefan nejel přímo domů; nejspíš předpokládal, že se tu dřív nebo později ukážeme. Vzhledem k tomu, co se u nás odehrálo, přišla mi jeho nepřítomnost celkem vhod.

Vystoupila jsem a obešla vůz, chystajíc se pomoct Damonovi, ale poměrně obstojně se pořídil vysoukat ven sám. Když lehkým zavrtěním hlavou odmítl mou nabídku k podepření, aspoň jsem mu přičinlivě otevřela dveře, jež v tomhle sídle byly snad vždycky odemčené.

Vešel dovnitř, mokrou a špinavou bundu netečně odhodil na gauč, načež levačkou poukázal ke sklepení.

„Zajdu si pro krev.“

Poté, co se mi ztratil z dohledu, rozpačitě jsem přešlápla z nohy na druhou. Nevěděla jsem, jestli mám počkat tady nebo můžu jít nahoru do jeho ložnice. Dozajista se bude chtít vykoupat... Po letmém zaváhání jsem se rozhodla jít napřed a napustit mu vanu, ať jsem taky užitečná.

Během stoupání po schodech jsem si rozepnula kabát, který jsem záhy přehodila přes opěradlo masivní židle s koženým čalouněním, skvěle zapadající do vkusně zařízeného pokoje, rovněž jsem si zula boty, ty jsem ledabyle kopla ke straně, potom jsem se odebrala do koupelny a naplno otevřela oba kohoutky. Uvážlivě jsem přidala přiměřené množství pěny do koupele a vyhrnula si rukáv, abych mohla zkontrolovat teplotu vody. Ubrala jsem studenou, pak jsem si mikinu sundala úplně a provedla druhou kontrolu. V momentě, kdy jsem byla spokojená jak s množstvím, tak s teplotou, a jala se vypnout vodu, vešel do místnosti viditelně napravenější Damon.

„Tak tomu říkám servis,“ ocenil mou snahu uznale, ještě to ani nedořekl, upíří rychlostí ze sebe sházel veškeré oblečení a natěšeně vklouzl do připravené lázně. Jelikož vzápětí zaplul pod hladinu, opět jsem osaměla.

Tentokrát jsem se nemusela dlouze rozmýšlet, rozhodně jsem si svlékla kalhoty i ponožky, poté jsem se vpředu usadila na okraj v prostoru umístěné vany a směle do ní ponořila mírně rozkročené nohy, mezi něž se Damon zanedlouho vynořil. Mezitím, co si z obličeje stíral pěnu rozevřenou dlaní, do své jsem si vytlačila kopeček šampónu, jehož část jsem si po odložení butele naplácla i na druhou ruku. Seděl ke mně zády, tudíž jsem mu pohodlně navedla ruce do mokrých vlasů a bříšky prsů mu něžně začala masírovat pokožku na temeni.

„Mmm,“ slastně zamručel, přitom maličko sklonil hlavu. Drobnými krouživými pohyby jsem mu hnětla skalp, dávajíc si záležet, abych vymyla všechno ulpělé bláto, potom jsem se zaměřila na oblast spánků i místo těsně nad čelem. Držel, ani se nehnul.

Když jsem usoudila, že jsem horní části lebky věnovala dostatečnou pozornost, přetočila jsem ruce prsty dolů a za přispění nehtů upírovi zajela do kadeří na zátylku. Ač jsem mu neviděla do tváře, byla jsem si jistá, že ji zdobí nadmíru blažený výraz.

Byl z mého hýčkání vzrušený, poznala jsem to ze způsobu, jakým se mu postupně prohloubil dech, z elektrizujících energetických vibrací, jaké vysílalo jeho božské tělo i z celkové atmosféry panující v místnosti. Má dýchací soustava se automaticky naladila na jeho rytmus, najednou jsem to zvláštní příjemné napětí cítila taky, jako bych se něčeho doopravdy nemohla dočkat.

O trochu víc jsem roztáhla prsty a sesunula dlaně níž, čímž jsem Damonovi palci sjela po žlábkách těsně za ušima, pod lalůčky jsem se zastavila, a zatímco jsem je tam nechala zaparkované, zbylými prsty jsem docestovala ze strany na krk. Poté, co se setkaly na ohryzku, pomalu jsem jimi sestoupila na hrudník a podél klíčních kostí pokračovala na ramena, odtud jsem se přes šíji dostala zpět ke krční páteři, tam jsem celou plochou dlaní nanovo přilnula na jeho hebkou pokožku. Zdánlivě lenivě jsem mu přejela přes lopatky a posléze přímou cestou dolů sklouzla po zádech až na dno vany.

Bylo mi jedno, že jsem si zmáčela vlastní konečky mírným předklonem spadlých pramenů, smyslně jsem mu promnula dostupné hýžďové svalstvo a tím si vysloužila rozkošný hlasitější vzdech, rozdychtěně jsem si skousla spodní ret, chtěla jsem slyšet další, táhle jsem mu vydechla do ucha, načež zuby jemně stiskla citlivou chrupavku. Přerývavě se nadechl. Mírně jsem se narovnala, nehty mu přes široký zádový sval vystoupala zase vzhůru na lopatky, po letmé zastávce ve zdejších končinách jsem mu dlaně ladně přehoupla přes šíji a nanovo jimi přistála na přední části trupu, rajcovně jsem upírovi ukazováčky obkroužila v pěně částečně skryté bradavky.

Pozvedl hlavu a zapáleně ji stočil směrem ke mně. Nahnula jsem se mu přes rameno a pod taktem oné dychtivosti hladově zaútočila na jeho pohostinná ústa. Vášnivě jsme se políbili, vzhledem k zaujímanému úhlu byly tahy Damonova zkušeného jazyka mnohem dráždivější, okamžitě jsem v dutině břišní zaznamenala to známé chvění, pozvolna se rozpínající do celého nervového systému. Vzrušivě mi zapředl do pusy, zároveň zvedl mokrou pravačku a s určitou urgencí mi prsty zabořil do vlasů na zátylku, tím pádem si mě mohl přitáhnout blíž.
Nebránila jsem se.

Roztaženou dlaň levé končetiny jsem mu přemístila na vypracované břišáky, kdežto její odvážnější kolegyně si to kolem pupíku šinula dál, do třísla, jehož úžlabinou se dobrala do cíle. Na ztopořený penis. Jakmile jsem se ho dotkla, velmi svůdně sykl. Od kořene jsem přejela po celé jeho úctyhodné délce, bylo to spíš takové pohlazení, až k žaludu, jehož špičku jsem důkladně objela palcem. Nesmírně libým zvukem mi zaskuhral do úst. Vyzývavě jsem ho sevřela do ruky a o poznání směleji daný proces zopakovala, líbilo se mi, jak mi poddajně zapulzoval v ruce, jako bych právě dostala svolení pokračovat. Neuspěchaně jsem po něm začala klouzat nahoru a dolů. Přerušil spojení rtů a vzájemné proplétání jazyků a zalapal po dechu, frekvence vyměňovaných polibků klesala úměrně se zvyšujícím se tempem, nakonec si zapřel čelo o mou spánkovou kost a náruživě mi zafuněl do koutku.

„Neboj se, klidně můžeš trochu přitlačit,“ zamumlal podmanivě zastřeným hlasem, současně mi zatnutou pěst překryl svou, na prostředním kloubku prostředníčku mě zastudil kroužek jeho unikátního prstenu proti slunci, když mi vyvíjeným tlakem upravil úchop a názorně předvedl požadované sevření. Absolutně skvostně zasténal, nicméně mě nepustil, nadále spočíval levou rukou na mé pravidelně se pohybující pravačce.

Narůstajícím požitkem kapánek zvrátil hlavu, přičemž mi nespláchnutým napěněným šamponem totálně zmáčel tričko, skrz jeho tenkou látku se voda počala vsakovat i do podprsenky. Sotva jsem to vnímala, plně jsem se soustředila na Damona, jeho reakce, a především nepopsatelně úchvatný výraz ve tváři, který jsem učarovaně sledovala přivřenýma očima. Intuitivně jsem zrychlila.

„Takhle to je… Ah, Eleno, mmh.“

Sňal spolupracující levačku, čímž zanechal konečnou fázi uspokojování zcela v mé režii, provlekl mi ji pod nohou a z vnější strany paží obemkl stehno, do jehož svalstva vzápětí poměrně citelně zatnul poslední články prstů. Byl blízko. Zkusila jsem ještě ždibíček přitvrdit. Přerušovaně lehce pootevřenými rty zaúpěl do mých, znovu jsem v dlani zaznamenala znatelné zatepání a vtom jsem na vrchních prstech ucítila Damonovo teplé semeno, jež se po chvilce nečinného vznášení rozptýlilo ve vodě. Oblouzněnou myslí mi probleskla docela perverzní myšlenka, že je to škoda, takhle jím plýtvat, mnohem raději bych ho měla v sobě.
Po uvolnění a odeznění oné prchlivé, vyvrcholením zapříčiněné strnulosti se v nanejvýš spokojeném rozpoložení podstatně víc položil mezi mé rozkročené nohy. Pustila jsem jeho nyní změklý úd a horními končetinami ho zezadu objala. Oba jsme namáhavě dýchali. Ačkoli jsem zrovna tohle neplánovala, neodolala jsem potěšenému poloúsměvu. Zamlouvalo se mi být původcem těchto stavů čiré extáze.

„Víš, co je vtipný?“ zeptala jsem se po odtažení pobaveně. Zahálčivě otevřel své krásné, klukovskou nezbedností rozjasněné oči a němě zavrtěl hlavou.

„Že jsem si v tom zmatku zapomněla vzít věci na převlečení, vůbec nic tady nemám.“

„Však nic nepotřebuješ, nejradši tě mám svlečenou,“ odpověděl s nefalšovanou upřímností, vymotal pravačku z mých vlasů, ponořil ji pod hladinu a jemně mě pohladil po holeni, nato se nahnul a navlhčenými rty mě polaskal kousek nad kolenem.

„A co kartáček na zuby?“ nadhodila jsem rozjíveně, lechtalo to.

„Ňáký se tady najde,“ utrousil nezaujatě, chvilku ještě pokračoval v té bohulibé činnosti, pak však ustal, zjevně si cosi uvědomil, a přemítavě mi zapíchl bradu do stehenního svalu, přitom mě palcem zamilovaně šimral na lýtku.

„Beru to zpátky, teda pořád tě mám nejradši bez oblečení, ale bylo by hezký, kdybys u mě nějaký měla. Nemáš náhodou ještě věci u Stefana? Můžeš si je přenést sem,“ navrhl pohotově, přičemž bratrovo jméno vyslovil s nepatrným zaváháním.

Ztrápeně jsem si povzdechla a nesouhlasně se zapitvořila.

„To nemůžu. Už tak se cítím hrozně,“ zanaříkala jsem tragicky. Z představy, jak si to kategoricky nakráčím k mladšímu Salvatorovi do pokoje, vyndám ze šuplete komody těch pár kousků, co tam mám, akorát je přesunu na druhou stranu domu a bez mrknutí oka je uložím do skříně staršího, mi bylo na zvracení. Nedokázala bych se podívat do zrcadla.

„Asi to bude znít směšně, ale musím je aspoň donést domů a vyprat.“

„Vůbec to nezní směšně,“ ubezpečil mě vážným, zúčastněným tónem, upíraje na mě velmi intenzivní pohled, „chápu to. K ničemu tě nenutím, Eleno, vezmi si času, kolik potřebuješ.“ Souhlasně jsem přikývla a vděčně se uculila.

„Už jsem ti dneska řekla, že seš skvělej?“ Na mou laškovně vyřčenou otázku se nebezpečně samolibě ušklíbl.

„Před chvíli tu letmý náznak proběhl.“

Šokovaně jsem nad narážkou na mou ruční práci otevřela pusu, jenže jsem neměla nejmenší páru, co říct, tak jsem ji zase zavřela a místo verbálního usměrnění jsem mu neohroženě stříkla vodu do obličeje. Potrefeně se tomu zachechtal. Nesdílně jsem nad jeho vtípky zakoulela očima, vysvobodila ho z objetí a nemilosrdně tomu nadutci pravačkou zatlačila na hlavu, čímž jsem ho zašoupla pod hladinu. Ne, že bych disponovala takovou silou, jednoduše se nechal, aby mohl dokončit mytí vlasů a zbavit se nahromaděného šamponu.

Vylezla jsem z vany, popadla jeden z několika vyrovnaných ručníků a osušila si nohy, potom jsem odešla do ložnice, kde jsem si svlékla zbylé mokré šatstvo, to jsem rovněž rozmístila po židli, nato jsem se zabalila do měkké osušky.

I Damon byl po opuštění koupelny od pasu dolů zahalen pouze v ručníku. Se zkříženýma rukama se ramenem zapřel o nejbližší pilíř své mohutné postele a s hlavou mírně stočenou do úklonu mě poctivě lustroval žhnoucím pohledem.

„Promiň, jestli to vyznělo lacině,“ spustil omluvně, „v žádným případě to tak neberu. Vlastně jsem si to slušně užil. Ta pravá odměna za hrdinství ale teprve přijde.“

Přestala jsem si prsty rozčesávat jednotlivé prameny a nechápavě povytáhla jedno obočí, leč to už díky nadpřirozené rychlosti postával u masivní komody a za účelem cosi najít se horlivě přehraboval ve druhé přihrádce. Asi byl úspěšný, neboť se identickým tempem zakrátko přemístil zpátky přede mne, načež mi čímsi černým vyzývavě zamával před očima. Po bližším obhlédnutí jsem v předmětu identifikovala hedvábný pruh látky.

„Když vyřadíš jeden smyslový orgán, ostatní automaticky zesílí svou funkci. Takhle budeš vnímat víc podnětů a dosyta si to vychutnáš,“ informoval mě podbízivě.

Rázem mi z povědomí vytanul obrázek Caroline s kousanci rozesetými všude možně po těle, onu vzpomínku následovala ozvěna Stefanových varovných upozornění na bratrovy běžnou společností netolerované praktiky. Byla tahle jednou z nich?

„A máš i jiný… hračky?“ vysoukala jsem ze sebe přiškrceně. Věnoval mi lehce zaskočený, zvídavý pohled.

„Je to jen páska přes oči, Eleno,“ připomněl mi věcně, „ale jo, pár pomůcek by se tady našlo. Chceš snad něco vyzkoušet?“ Okamžitě jsem zalitovala, že jsem to vytáhla, když jsem v jeho nevinném hlase, postupně přecházejícím do asertivního, neomylně zaznamenala náznak posměchu.

„Ne, já… jen mě to tak napadlo, nevím, proč jsem to řekla,“ koktala jsem ztraceně. Solidně jsem si naběhla.

„Klid, Eleno,“ promluvil na mě měkce, přitom přistoupil o krok blíž. „Nemusíme to dělat, jestli se ti do toho nechce. Nikdy bych tě netlačil do něčeho, co by ti bylo nepříjemný, nebo o čem bych si myslel, že by se ti nelíbilo. Rád si hraju, a s tvým úžasným tělem je to obzvlášť lákavý.“

Nasucho jsem polkla a nerozhodně se mu podívala do očí, byly plné něhy a starostlivosti, nehyzdila je ani známka nějaké zvrácené chlípnosti. Byla jsem naočkovaná od Stefana a zbytečně vyšilovala. Byl to přece Damon, jakživ by mi neublížil. Značně jsem se po tom zjištění uvolnila.

„Ne, stoprocentně ti věřím, Damone. Dej mi ji,“ prohlásila jsem skálopevně a na důkaz svých slov se k němu otočila zády, aby mi ji mohl přivázat. Mlčky to udělal, pak se ještě zepředu přesvědčil, zda skutečně nic nevidím.

„Kdyby cokoli, stačí říct a hned ti ji sundám,“ ujistil mě jemně. Souhlasně jsem přikývla.

Bylo to zvláštní, nemoct otevřít oči, připadala jsem si oslabeně. Nepokojně jsem přešlápla, čekala jsem totiž, že se mě dotkne, ale neudělal to.

„Nemysli na to, že nevidíš,“ zapředl mi podmanivým šepotem stěží pár centimetrů od nosu, „soustřeď se na sluch,“ tentokrát jsem jeho horké rty takřka cítila na ušním boltci, nekontrolovatelně jsem se zachvěla, „snaž se veškeré vjemy vnímat tělem.“ Byla jsem si jistá, že popošel za mě, přísahala bych, že cítím teplo, které z něho vyzařuje. Trošku jsem pootevřela ústa a přerývavě zalapala po dechu, ihned jsem nosem nasála jeho nezaměnitelné aroma.

„Vůně jsou taky hodně důležitý, přímo klíčový,“ poznamenal z bezprostřední blízkosti čelem ke mně. Byla jsem si vědoma, jak zběsile mi tluče srdce, a že to zákonitě musí slyšet, ale nemohla jsem si pomoct, zrychleně jsem dýchala a jediné, na co jsem svedla myslet, bylo, ať už na mě konečně sáhne! Zůstalo to však jen mým zbožným přáním, protože tenhle znalec oblbovacích technik přesně věděl, co dělá. A jak z toho vydolovat maximum.

Znovu mě obkroužil stylem dravce, jenž se připravuje snést se na do kouta zahnanou oběť, sem tam mi dráždivě zafoukal do vlasů či na obnaženou pokožku, šílela jsem z toho. Protivně mi cukalo ve spáncích a divoce se mi nadouval hrudník, až jsem se divila, že mi jediná přes prsa uvázaná clona ještě nesklouzla. Pro všechny případy jsem ten nedbalý uzel chytila a pevně sevřela v ruce. Potřebovala jsem mít alespoň zdánlivě něco pod kontrolou. Hojně ochromenou myslí mi zčistajasna prolétlo, že až nyní mám tu nevýslovnou čest čelit plné síle Damonovy mocné sexuality. A bylo to opravdu něco! Prakticky kolem mě jenom chodil a už jsem měla co dělat, abych se mu v mdlobách neskácela k nohám.

Rozhodla jsem se upozadit sešněrovanou mysl a nadobro se oddat v tomto směru mnohem svobodomyslnějšímu vnímání těla. Ať se mnou měl v plánu cokoli, hodlala jsem si to jaksepatří užít.

Instinktivně jsem si navlhčila rty, jelikož jsem ho opět detekovala před sebou.

Úlevně a zároveň roztouženě jsem si povzdechla, když jsem na nich ucítila Damonovy důvěrně známé. Zpočátku se těch mých stěží dotýkaly, jako by se styděly zajít dál, nejdřív po nich doopravdy lehoulince přejely, potom na nich krátce nečinně spočinuly a následně se k nim s oním libým, typickým mlasknutím horlivě přisály. Vyšla jsem mu vstříc s totožným zápalem, samovolně jsem k němu přilnula trupem i pánví a volnou paží upírovi výmluvně stiskla nadloktí. Pootevřela jsem ústa a nadšeně zavrněla blahem, když polibek prohloubil a mrštným jazykem proklouzl dovnitř, kde se po vzoru starých dobrých přátel shledal s mým; z nevysvětlitelného důvodu jsem se bála, že mě bude trápit a provokovat, dokud nebudu prosit o slitování.

Přes oba ručníky jsem z tlaku v třísle svedla říct, že Damon byl připravený na druhé kolo; zda byla tahle „rychloregenerace“ způsobena upířími schopnostmi, či to patřilo k jedněm z jeho dovedností již před přeměnou, pro mě bylo záhadou. Ještě se nabízela možnost, že to bylo mnou…

Měl pravdu, i pouhé líbání bylo jiné než s obyčejně zavřenýma očima. Třeba jsem postřehla, že se Damonovi po kontaktu našich intimních partií na holé kůži postavily miniaturní chloupky, taktéž jsem plně vnímala, jak se zachvěl po rajcovním skousnutí horního rtu, nebo jsem byla schopná určit sebemenší změnu v jeho zatím poměrně kontrolovaném dýchání. Vědomí, že na něho samotné líbání má takový vliv, mi zalichotilo. Z rázu jsem si připadla jako nějaká mocná bohyně, rovněž ze mě opadla ta zatracená svazující nejistota, nasazená do hlavy Stefanovými nepodloženými nařčeními.

Z bicepsu jsem mu přesunula ruku za krk a smyslně promnula zátylek, přidržovaný ručník jsem nechala vlastnímu osudu a štíhlé prsty druhé končetiny zabořila do vlhkých vlasů. Ač se to jevilo téměř nemožné, přitáhla jsem si ho těsněji a táhle mu zavzdychala do pootevřených úst. Upírovy nenechavé ruce byly všude, hladily mě po vlasech, vzrušivě přejížděly po lopatkách i zádech, hnětly pozadí a nepopiratelnou praxí ukazovaly, že i zdánlivě nevinně se jevící místa mohou být nanejvýš senzitivními erotogenními zónami. Například bych v životě neřekla, že mě bude tak vzrušovat, když mi bude prsty opakovaně zarývat pod stehenní sval přizvednuté, v koleni ohnuté končetiny, s kterou jsem takto skončila poté, co mě ne zrovna nejjemněji super tempem přirazil zády na vyřezávaný dřevěný pilíř v nohách postele. Neprotestovala jsem, vzhledem k tomu, že mi předtím kolem pasu omotal pravou ruku, aby si mě mohl lépe přidržet, nijak výrazně to nebolelo.

Rozevřenou dlaní jsem mu od krční páteře pozvolna přejela na bedra, tam jsem ji zavrtala pod ručník a po docestování na pravou půlku ji směle promnula. Nepatrně jsem se nahrbila a podsadila pánev, což mi umožnilo se pod vyrolovanou osuškou přes kalhotky, jež jsem si jediné nesundala, genitálem otřít o jeho, poslušně postavený do pozoru. Sehraně jsme si zaúpěli do úst.

„Ah, Damone,“ zasténala jsem staršímu Salvatorovi skrz pootevřené rty do ústní dutiny, jakmile jsem celý proces poměrně netrpělivě zopakovala. Chtěla jsem ho, hned teď. Požitkářsky zamručel a přičinlivým, ladným zhoupnutím v bocích mě notně posunul k okraji pomyslného útesu, jehož překonání rovnalo se vysvobození. Zatnula jsem mu bříška prstů do hýžďového svalu a zběsile se k jeho rozkroku připlácla znovu, už chybělo opravdu málo. Samozřejmě to poznal a těsně před volným pádem se stáhl, pustil mě, takže jsem se mohla postavit na obě nohy, šikovně se vymanil ze sevření a k mé očividné nelibosti odstoupil z dosahu. Mučivě jsem nad jednáním toho tyrana zakňučela, sotva jsem popadala dech. Těžce jsem polkla.

Jistěže se to od začátku jevilo podezřele snadně, nejprve mě nechá uvěřit naději v hladký průběh a pak mě tím nejtvrdším způsobem podkopne vratkou, rozklíženou židli, na níž jsem s lanem kolem krku balancovala pouze na špičkách.

Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mám rozbrečet, nebo ho pořádně praštit.

Připadala jsem si jako astmatik nejvyššího stupně, jež se po požití několika panáků nechal vyhecovat k rychlostnímu závodu na sto metrů, dýchala jsem tak hlasitě, až mi to samotné přišlo trapné, povážlivě se se mnou točil celý svět a měla jsem sucho v ústech.

„U-um, ještě ne. To by nebyla žádná zábava,“ pravil provokativním hlasem tlumeně. I když nejspíš stál kousek přede mnou, chvíli trvalo než mé, protivným šuměním znevýhodněné, sluchové smyslové buňky zachytily informaci o přicházejícím zvuku.

Překvapivě mě chytil za ruce a pozvedl je do úrovně hrudníku, pak konečky prstů jemně, synchronizovaně přejel po dlaních až k posledním článkům mých roztřesených, nato obě své ruce otočil o sto osmdesát stupňů a vroucně přiložil celou plochu rozevřených teplých dlaní na mé, krátce tak setrval, potom propletl naše prsty, načež takto spojené paže svěsil zpět dolů. Vycítila jsem, že nanovo vstoupil do mého osobního prostoru a nahnul se dopředu, pod nos mi dopadl Damonův horký dech, přerývavě jsem roztaženým chřípím nasála jeho jedinečnou vůní prosycený vzduch, to už se však přesunul jinam; dávaje si dobrý pozor, aby se mě nedotkl žádnou jinou částí těla, vydechl mi tentokrát na ušní boltec, přes prodyšnou látku pásky jsem na citlivé chrupavce zaznamenala ono tetelící se zavanutí.

„Ale nemusíš se bát, o nic nepřijdeš. Hodlám tě mazlit, dokud na pokraji šílenství nebudeš křičet blahem,“ zapředl mi o něco výš smyslně do vlasů, poté do nich vlípl něžný polibek.

Rozkolísaně jsem se zajíkla. Zdálo se, že s aplikací šátku jsem byla připravena o řeč. Pokud mě chce zabít, rozhodně je na dobré cestě. Minimálně se to neobejde bez újmy na zdravém rozumu. Co to se mnou provádí, zatraceně?

Nebylo mi dopřáno nad tím sáhodlouze dumat, neboť se dal znovu do pohybu, zvedl mi ruce nad hlavu a vzápětí je navedl za dřevěný pilíř za mnou. Jelikož mě tam pustil, docvaklo mi, že chce, abych v tomto postoji zůstala, odevzdaně jsem tedy umístila dlaně na tvarovaný vršek podstavce a čekala, co se bude dít dál. Nenapínal mě dlouho, jediným zatáhnutím rozvázal ten zpropadený uzel na ručníku a tím mě ho zbavil, neslyšně se snesl k zemi.

Nepokojně jsem se zavrtěla, z náhlého vlhkého pocitu v kalhotkách, jež bych s přehledem mohla jít vyždímat, jsem usoudila, že si mě nestoudně prohlíží.

Hlasitě jsem polkla.

Trošku jsem sebou cukla, když mi své rozpálené dlaně přiložil na boky, záhy mírně pootevřenými rty přejel po tkanině zahalující levé oko, během sestupování níž obdařil obnaženou pleť pod ním velmi stimulujícím vzdechem, nato mě opakovaně políbil na lícní kost a pak se žhavými rty přesunul na čelist, kde se po její kontuře vydal směrem k ušnímu lalůčku. Jakmile ho rozverně stiskl zuby, zakousla jsem se do měkké tkáně vnitřku odlehlejší tváře, stálo mě poměrně velké úsilí permanentně nesténat.

Když se přeorientoval na krk, automaticky jsem natočila hlavu ke straně, dokořán rozevřenými ústy se doslova přicucl na pokožku, pod jejímž povrchem se nacházela vnitřní hrdelní žíla přivádějící přes horní dutou žílu odkysličenou krev z hlavy do srdce. Chvíli mě laskal jazykem, pak řádným nasátím vytvořil podtlak na pružné kůži a tím ji kapánek povytáhl, což mu umožnilo mě laškovně kousnout. Přerývavě jsem zachrčela. Sérií vlhkých polibků, zanechávajících za sebou drobnou stopu v podání postupně chladnoucí a následně zasychající čiré tekutiny produkované slinnými žlázami, se neuspěchaně doplahočil ke klíční kosti, jejíž linii svědomitě zmapoval cudnými hubičkami.

Zatímco se údolím ubíral k úpatí výrazné vyvýšeniny kupovitého tvaru, dráždivě mi dlaněmi pendloval po stranách trupu, od boků přejel přes žebra, podpaží a nadloktí až nahoru k zápěstím a odtud zpět tou samou cestou, kterou si však dole přes stehna protáhl téměř ke kolenům.

Při kontaktu jeho plných rtů s jemnou kůží na levém ňadru jsem se neubránila slyšitelnému zasyknutí, na kratičký okamžik se zastavil, přiložil dlaň na druhé prso a zkušeně ho promnul, pak na jeho takřka identickém dvojčeti špičkou jazyka vzrušivě obkroužil vytrčenou bradavku, načež ji nesmírně mučivým způsobem uždíbl předním chrupem. Opřela jsem si hlavu temenem o dřevěnou konstrukci Damonovy postele a dala průchod hlasitějším projevům, táhle jsem zaskučela. Samozřejmě že si s oblažováním mých vnadů dal na čas, jedno ňadro expertně hnětl prsty, kdežto druhé trýznil zručnými rty i jazykem, jímž co chvíli zakmital po senzoru spolehlivě indikujícím chlad a vzrušení, poté prsa vyměnil a celý proces zopakoval.

„Mmhm,“ zapředla jsem roztouženě, zatínajíc prsty do pilíře za sebou. Neposedně jsem se zavlnila a nechala o chlup předjet pravé koleno.  Poté, co se můj mučitel dostatečně vyřádil na poprsí, poklekl přede mne a zaměřil se na břicho a pupík, z jehož prohlubně se pravděpodobně snažil vytvořit menší jezírko, což by mu ve vodorovné poloze nejspíš i klaplo.

Zatajila jsem dech, jakmile mi ukazováčky provlékl za lem důmyslně střižených kalhotek, byla jsem si vědoma, že ta hlavní část brzy přijde. A nemohla jsem se dočkat. Stýskalo se mi po něm, i po fyzické stránce. Pomaličku stáhl prádlo s nemalým podílem krajky až na podlahu a počkal, až z něj poněkud nemotorně vystoupím, potom se naklonil blíž a něžně mě políbil nad stydký pahorek. Trhavě jsem se nadechla a s jakýmsi sípavým zvukem vydechla, nedokázala jsem to kontrolovat. Na zlomek vteřiny se vzdálil, pohladil mě zezadu po noze, od lýtka vystoupal těsně pod hýždě, tam se zarazil a posunul nevýslovným žárem sálající dlaň ze strany na stehno.

Znovu se přikradl mezi dolní končetiny a tempem vyřizování žádostí o státní podporu mi těmi protřelými rty svlažil jako v ohni se nacházející vstup do Venušiny štěrbiny, kapánek je pootevřel a špičkou jazyka po ní sklouzl, jak nejdál se pořídil dostat. V němém stenu jsem zvrátila hlavu, dávno jsem přestala ovládat vlastní tělo, nyní říkalo pane někomu zcela jinému, někomu, kdo si liboval v mých mukách.

Třásla jsem se jako čínský chocholatý psík v mínus dvaceti a funěla hůř než divoké prase po absolvování maratonu. Doopravdy hrozilo, že mi nespolehlivé nohy vypoví službu a seknu sebou na zem.

„V pořádku? Nemám přestat?“ otázal se starostlivě s ústy stále na mém nejstřeženějším místě.

Zmateně jsem začala souhlasně přitakávat, pak jsem si to gesto však spojila s jeho správným významem a okamžitě ho pozměnila na divoké vrtění hlavou. Jako přes narušenou zvukotěsnou stěnu ke mně dolehlo upírovo uchechtnutí. Ať se klidně směje, nebyla jsem schopná se ani ohradit a bojovat za ten mizivý střípek vlastní důstojnosti.

Byla jsem proti jeho zbraním totálně bezmocná.

Přiložila jsem si ruce na spánky a následně si rozechvělými prsty vjela do vlasů, jelikož se opět navrátil k původnímu plánu, přimět mě křičet. Agonicky jsem se oklepala, když zabořil jazyk mezi stydké pysky a nato ho zasunul co nejhloub to šlo. Prohnula jsem se v bedrech a nahlas zakňučela, pak jsem mu přemístila ruce na hlavu a po vpletení prstů do oněch hustých vlasů mu ji zarazila ještě dál.

„Mmmm,“ zapředl stylem gurmána ochutnávajícího ten nejlahodnější pokrm.

Zatímco mě pravou paží přidržoval na místě, tou druhou mi navedl pokrčenou nohu za své rameno, čímž si zajistil lepší přístup. Lízal mě a vyplňoval jazykem, přitom palcem levačky útočil na vystouplý výběžek bohatý na nervová zakončení. Se stupňováním mého vzrušení stoupalo i jeho, což se odráželo v míře vyvíjeného tlaku, rychlosti hmitů i frekvenci nádechů a výdechů.

Popravdě jsem nevycházela z údivu, že jsem ještě nevyletěla z kůže, nebo hůř – nedostala infarkt. Připadala jsem si jako nosná raketa Ariane 6 ve fázi odpočítávání, čekající, až ji bude uděleno svolení provést zážeh a vystřelit na oběžnou dráhu kolem Měsíce.

V momentě, kdy ukazováčkem přejel níž a následně celým prstem pod osvědčeným úhlem vnikl dovnitř, to přišlo. Přehnala se mnou mocná tlaková vlna, až jsem se lekla, že mi v podbřišku skutečně něco explodovalo, neřízeně jsem sebou škubla a pod přívalem nepopsatelného množství rozkoše hlasitě zaúpěla. Ač nešlo úplně o křik, rozhodně to byl výlev bohatý na decibely.

Nebýt vyřezávaného sloupu za mnou, a Damonovy pravačky na boku, bezvládně bych se svezla na podlahu, kde bych se dočista rozpustila a pozvolna se vsákla do spár dřevěné pochozí krytiny.

Těžce jsem dýchala a mírně se třásla, což postupně nabíralo na obrátkách, neboť se nestáhl, jak jsem čekala, nadále setrvával mezi mýma nohama, na intimní partie mi dopadal jeho horký, zrychlený dech. Jemně, nadto nesmírně pomalu, mi špičkou jazyka polaskal zevní pohlavní orgány. Překotně jsem do plic nasála vzduch a trhaně se zavrtěla, ještě nestihlo odeznít ono uvolněné napětí po vyvrcholení, vše bylo abnormálně citlivé. Spontánně jsem ho zatahala za vlasy, jelikož to udělal znovu, a co víc, odhodlaně se tím mučícím nástrojem vkradl do poševní předsíně a následně i chodby.

„Ne. Damone, p-počkej ch-chvilku,“ zaškemrala jsem rozhozeně.

Ovšemže mých chabých námitek nedbal, místo toho mi pevněji stiskl stehno nohy, kterou jsem měla zaklesnutou za jeho zády, a jal se důkladně odklízet výsledek svého předešlého snažení. Bezradně jsem zaklonila hlavu a miniaturním pohybem pánví mu vyšla vstříc.

„Já fakt… umm… Ah, Bože, ano,“ zanaříkala jsem kapitulovaně.

Možná si říkáte, že po tolika orgasmech, které mi za uplynulý měsíc dopřál, jsem se vůči jeho fíglům každým dalším milováním stávala otrlejší, ale opak byl pravdou, furt mě uváděl do stavů, kdy jsem nebyla schopná zformulovat duchaplnou větu či kontrolovat vlastní tělo.

„Tohle je ta pravá odměna. Ten nejsladší nektar,“ zahuhlal prostopášně proti hladké stěně vnitřní tkáně. V hlavě jsem měla totálně vymeteno, takže jsem se nezmohla na žádný komentář k té lascivní poznámce. Co bych k tomu taky mohla podotknout? Že je to, vzhledem k prožitku, odměna spíš pro mě?

Než jsem stačila vznést svůj přínosný poznatek, propustil mě, odtáhl se a opatrně z ramene sňal přehozenou končetinu. Sadista jeden.

„Otoč se,“ přikázal mi hebkým hlasem.

Znělo to zezdola, tudíž jsem usoudila, že přede mnou pořád klečí. Táhle jsem se nadechla a bez protestů se obrátila čelem k masivnímu pilíři, jehož kraje jsem pevně sevřela rukama. Zakrátko jsem upírovy teplé dlaně ucítila na bocích, lehce mě za ně uchopil, přičemž se nahnul dopředu a nato mi na pravou půlku hýždě přitiskl mokré rty. Bezhlesně jsem pootevřela ústa a instinktivně se trochu předklonila.

Vtiskl mi na hebkou kůži pár polibků, načež v těsném kontaktu velmi lenivým způsobem pokračoval vzhůru, podél páteře se dobral na lopatku a posléze na šíji, odtud se přesunul na krk, kde mě vzrušivě polaskal jazykem.

„Damone…“

„Zbožňuju, když sténáš moje jméno,“ zavrkal mi roztouženě do ucha. Přimáčkl se, až věrně kopíroval linii mého rozechvělého těla, a pak do mě nedočkavě vstoupil. Z počátečních, kontrolovaně pomalých přírazů, které zakrátko přeladil na svižnější rytmus, jsem nabyla dojmu, že tentokrát to moc protahovat nebude, na to byl příliš netrpělivý. Pravačkou mi odhrnul dopředu spadlé prameny za rameno, nato se sklonil a nanovo dychtivě poctil obnažený krk vítanou přítomností rozevřených úst.

Tou samou rukou proklouzl kousek pod podpažím na přední část trupu, kde jí překryl příslušné ňadro, prsty druhé končetiny mi vzápětí navedl mezi nohy, čímž zahájil čtyřkombinaci, jíž nebylo možné odolávat dlouho. Tvrdě jsem se kousla do spodního rtu. S přibývajícími dopady upírova zrychleného dechu na holou kůži jsem neschopnost otevřít oči shledávala stále otravnější. Toužila jsem mu vidět do tváře.

„Sundej mi to, Damone. Chci se na tebe dívat,“ prozradila jsem mu svůj požadavek v ojediněle vzácné chvilce uvědomění, že nadále disponuji darem řeči. Zarazil se a okamžik se nedělo nic, pak se mi rty lehce otřel o ucho.

„Cokoli si přeješ, Eleno,“ zahlaholil měkce.

Než jsem se nadála, otočil mě a vysadil na sebe, poté si sednul na postel, takže jsem se mu ocitla obkročmo uhnízděná na klíně. Opatrně, aby mě nezatahal za nedopatřením nachomýtnuvší se vlas, rozvázal uzel, načež mi onu hedvábnou pásku neuspěchaně sejmul. Párkrát jsem zamrkala, abych co nejdříve obnovila vyřazený zrak, naštěstí jsem nebyla nucena nepříjemně mhouřit oči, neboť se pokoj utápěl v intimním šeru. V rohu místnosti byla rozsvícena jen stojací lampa se stínítkem, ta moc světla nevydávala, a velkým oknem, jež nebylo zatažené závěsy, se dovnitř nesměle prodíral chabý měsíční svit. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli ještě za světla, nemohlo být nijak zvlášť pozdě.

Zahleděla jsem se do toho hezkého obličeje vzdáleného sotva pár čísel, v okamžení jsem byla lapena do pasti Damonových nevídaně rozjasněných očí, jimiž detailně mapoval každičký milimetr mé tváře, doslova se do mě vsakoval pohledem, jako by se vábivou silou svých uhrančivých zorniček snažil vcucnout a nadobro pohltit mou duši. Neděsilo mě to, naopak, vychutnávala jsem si ono třepotavé mravenčení, které tím spalujícím zrakem zanechával na citlivé pleti.

„Nikdy dřív jsem necítil potřebu se pro někoho obětovat. Dokud jsem nepotkal tebe,“ pronesl znenadání tlumeně, podivně zastřeně, „umřel bych pro tebe, Eleno.“

Oněměle jsem na něho civěla, to bylo to poslední, co bych po něm chtěla. Sice byl technicky vzato mrtvej, přesto jsem nesnášela pomyšlení, že smrti zase unikl jenom o vlásek. Neuměla jsem si představit, co bych si bez něho počala, co bych dělala, kdyby se nevrátil. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo, že by mi žalem puklo srdce.

Zatímco jsem mu levou ruku nechala spočívat na vypracované hrudi, pravou jsem pozvolna pozvedla vzhůru, něžně jsem upíra prostředními články ohnutých prstů pohladila na skráni, potom jsem prsty narovnala a ve stejném duchu mu promnula vlasy na spánku.

„To se opovaž,“ špitla jsem během toho, co jsem se skláněla pro polibek.

Přes neopomenutelný zápal jsme se políbili táhle a procítěně, takovým tím způsobem, při němž vám pod kůží cupitají miniaturní tvorečkové rozvádějící ono příjemné brnění až do špiček palců u nohou. Aniž by mě přestal šimrat na zádech, ladně do mě znovu pronikl a poté, co mi přiložil dlaň na bok, pomalu začal pohybovat pánví. Ihned jsem se velmi aktivně přidala. Objala jsem ho pevněji a vzrušeně mu zavzdychala do pusy. Zanedlouho jsme navázali na předchozí naléhavé tempo, jehož postupným navyšováním jsme se přiblížili k vrcholu vytoužené osmitisícovky.

Zasténala jsem mu na vyhlazenou kůži pod okem, už už jsem byla připravená zapíchnout vlastní prapor do nejvyššího bodu a označit tím daný vrchol za zdolaný, když nás pan Hračička bleskurychle přetočil. Ve zlomku vteřiny jsem se ocitla zabořená do polštáře, ležela jsem na zádech a Damon byl na mně, ve mně. Byl všude. Líbal mě a hladil a laskal a lechtal všemi směry trčícími vlasy. Ať to předtím bylo sebelepší, ten pocit, kdy spočívá svým skvostným tělem na mém a dokonale mě vyplňuje, nic nenahradí.

Zvrátila jsem hlavu a přidušeně hekla, dostala jsem se na konec svého výstupu, starší Salvatore mě, coby věrný zkušenější parťák, neprodleně následoval. Chvíli na mně zůstal nehybně ležet, pak se trochu nadlehčil a obezřetně se přesunul na znak vedle na matraci. Oba jsme dýchali, jako bychom se skutečně drápali na nějakou vysoko do mračen se tyčící horu.

Malíčkem jsem si ze zpoceného čela odstranila přilepené prameny, načež jsem si ho otřela hřbetem dlaně, tu jsem následně přetočila a uhladila si jí rozvrkočené kadeře. Jakmile se divoce bušící srdce zklidnilo do stavu, v němž jsem se už nemusela bát, že se mi probourá skrz hrudní koš a odskáče si, kam se mu zlíbí, natočila jsem hlavu na stranu a podívala se na majitele téhle ohromné postele, měl zavřené oči a pokojně oddechoval.

Po bedlivém pozorování jsem došla k závěru, že doopravdy usnul, zjevně se potřebuje pořádně prospat. Převrátila jsem se k němu i zbytkem těla a zvedla se na lokti, nato jsem posunula předloktí o devadesát stupňů nahoru, v oblasti spánku jsem si přizvednutou rukou podepřela hlavu a kochala se pohledem do Damonova krásného obličeje. Vypadal absolutně spokojeně.

Tipovala jsem, že nemohlo být ještě ani deset, nechtělo se mi spát, ale nechtělo se mi ani vstát a dělat něco jiného, tak jsem tam prostě jen ležela a pohnutě koukala na upíra, ochotného položit za mě kdykoli život.

„Miluju tě, Damone. Děsně moc,“ zašeptala jsem do ticha. Přísahala bych, že po mém vyznání ještě více povytáhl koutky, byť o pouhé desetiny milimetru. Šťastně jsem se usmála a zalezla pod deku, spolu s polštářem povlečenou do lůžkovin z toho nejfajnovějšího materiálu. Přilehla jsem si k Damonovi a oba nás přikryla. Umístila jsem mu pravačku na rameno a zkusila taky zavřít oči.

Když jsem se probudila, do ložnice proudilo mnohem více světla; denního světla, což znamenalo, že jsem bez přerušení spala až do rána. Taky jsem se cítila tak nabitá energií jako už dlouho ne. Připadala jsem si volná a svobodná, a to byly výrazy, o nichž jsem si myslela, že ve spojitosti s mou maličkostí již nikdy nepoužiju. Dereck a Everett byli nenávratně pryč a Klaus se podle dohody měl minimálně na půl roku stáhnout ze scény. Konečně se zdálo, že vysvitlo na lepší časy, možná mi bude i dopřáno dožít se maturity a konce střední.

Přestala jsem očima pendlovat po pokoji a potichu se otočila na muže, jemuž za tyhle pozitivní změny připisuji největší zásluhy. Tvrdě spal. Bezstarostně se rozvaloval na zádech, levou paži měl pokrčenou a částečně schovanou pod polštářem, druhá končetina byla natažená a směřovala ke mně. Skoro to svádělo k domněnce, že jí v noci kontroloval, zda tam s ním pořád jsem.

Přisunula jsem se blíž a rukou si podepřela hlavu. Jakmile jsem pohledem sjela níž, na nezakrytý trup, na rtech se mi ustálil pyšný úsměv, milovala jsem Damonovo bezchybné tělo. Třebaže z jeho spodní části mu zpod peřiny od kolene dolů vykukovala akorát noha, prohnala se mnou neochvějná touha ji z něho strhnout. Položila jsem mu pravačku na prsní sval, pod nímž pravidelně tlouklo ono velké srdce, chviličku ji tam jen tak nechala nečinně odpočívat, pak jsem upíra začala jemně hladit bříšky prstů. Pomalu jsem ho osahávala, na hrudníku a prsou, dokonce jsem zabloudila i do úzké linie drobných chloupků pod pupíkem.

„Mmm,“ zamručel spokojeně prakticky ihned. Nemohla jsem si pomoct, abych se pobaveně neuchechtla.

„Říkala jsem si, za jak dlouho se asi vzbudíš,“ poznamenala jsem rozjařeně.

„A jak dlouho mi to trvalo?“ zeptal se, aniž by rozlepil víčka.

„Ani ne šedesát vteřin.“ Bublalo to ve mně smíchy, ale snažila jsem se své veselí krotit. Nejspíš se mi to moc nedařilo, protože pomalu otevřel oči a upřel na mě zvláštní pohled.

„Hm,“ zabručel neurčitě. Potom oči zase zavřel, chytil mě za zápěstí a nestoudně mi navedl ruku pod přikrývku, na místo, kde chtěl, abych se ho dotýkala nejvíc.

A tak jsem to udělala, hladila jsem ho a hnětla, po nějaké době mi to však přišlo málo, tak jsem se zvedla a opatrně na něj nalehla. Políbila jsem ho na rty, poctivě a neuspěchaně, záhy jsem pokračovala na krku a následně všech místech, na kterých jsem mu předtím rejdila prsty. Dobrala jsem se až na břicho, konkrétně na hranici se zmuchlanou pokrývkou, pozvolna jsem ji stáhla a směle sestupovala stále dál. Těsně před bodem, z něhož nebylo návratu, jsem se zastavila, pozvedla jsem zrak a vyzývavě ho upřela do modrých, lehce šokovaně vypoulených očí, pak jsem Damonovu vztyčenou chloubu znovu vzala do ruky a se zadrženým dechem ji jemně polaskala rty.

Vtom jsem se nadpřirozenou rychlostí vznesla do vzduchu a vzápětí se ocitla zády přišpendlená k matraci. Pravačkou mi v oblasti zápěstí držel obě ruce nad hlavou, kdežto ukazováčkem a prostředníčkem druhé ruky mi z čela něžně odhrnul rozlítané vlasy. Vzhlédla jsem do jeho smyslně přimhouřených očí, jimiž si mě nepokrytě chtivě prohlížel, a hlasitě jsem polkla. Byla jsem v pěkném maléru.

„Kdybych tě to nechal udělat, brzy by bylo po všem a jeden z nás by skončil zklamaný,“ vysvětlil mi tu nenadálou změnu poněkud uchváceným hlasem, jehož nižší položení jasně naznačovalo, kdo by to byl. A to nehodlal dopustit. Již dávno, možná ještě předtím, než jsem s Damonem poprvé skončila v posteli, jsem poznala, že uspokojení partnerky je nad jeho vlastním.

Neuspěchaně, téměř lenivě mi prsty ze spánku přejel po líčku a čelisti až na bradu, odkud se jimi přes ohryzek vydal níž, do místa, kde se klíční kosti spojovaly s prvním párem žeber. Zatímco ruku, jejíž pouť dosud fascinovaně sledoval, nechal po hrudním koši putovat k oáze mezi ňadra, obdařil mě pohledem, jehož intenzita s přehledem předčila efekt propracované předehry, okamžitě se na mě přenesla potřeba ukojit onen stravující hlad.

Sklonil hlavu a trošku neurvale přitiskl ústa na má mírně pootevřená. Velmi živelně mě políbil, nejdřív pouze za přispění dominanci si demonstrujících rtů, zanedlouho přidal i jazyk, přitom mi levačku přemístil na prso, které poměrně citelně promnul.

Absolutně mi vyhovovalo, že se nijak výrazně nedržel zpátky a sem tam, když to tak cítil, vyvinul větší tlak, pevněji mě zmáčknul nebo někam drsně přirazil, třeba včera na dřevěný pilíř postele. Připomínal mi tím, co je zač, a čeho je schopen.

Tak samozřejmě, jakýkoli styk s upíry, a tím nemyslím jenom intimní, s sebou nesl určitou dávku nebezpečí, spát s nimi bylo rozumné asi jako vlézt do klece k údajně ochočenému tygrovi, stát se může cokoli, kdesi hodně hluboko, na samém dně dutiny břišní, jsem to riziko vnímala. Přes to přese všechno jsem Damonovi bezmezně věřila, věděla jsem, že se umí ovládat a že by mě nikdy nezranil. I kdyby ho touha zaslepovala sebevíc. Možná právě proto jsem si tohle drsnější milování užívala stejně jako to pomalé a něžné.

Když se celou délkou přirození provokativně otřel o vstup do země zaslíbené, nepatrně jsem se prohnula v páteři a vyšla mu v ústrety, ale mé štědré pozvání nepřijal, dál setrvával na prahu. Pro velký úspěch to několikrát zopakoval. Zmocnila se mě nedočkavost. Roztouženě jsem mu zavzdychala do pusy a dlaní propuštěné ruky upírovi naléhavě přejela po zádech.
 
„Chci tě uvnitř. Hned,“ nakázala jsem mu na pokraji příčetnosti do koutku úst. Smyslně zavrčel v odpověď a poslušně vykonal, jak mu bylo poručeno. Z přívalu slasti jsem zvrátila hlavu a tlumeně zasténala, současně jsem mu pod lopatku nemilosrdně zatnula bříška prstů. Líbal mě a dráždil na krku tak horlivě, až jsem na kůži zaznamenala drobné pálení. Nejspíš mi tam zůstane flek. Čert to vem!
Zrychleně jsme dýchali a s narůstajícím tempem dávali průchod i hlasitějším projevům.

„Ještě, Damone. Rychleji,“ zahuhlala jsem proti těm hebkým rtům, kterými krátce spočinul na mých. Bezhlesně jsem zalapala po dechu, jakmile mi ochotně vyhověl.

V poslední chvíli jsem otevřela oči a podívala se do jeho rozkoší zkrášleného obličeje, byl kousek od cílové čáry, už jsme ji měli oba na dohled. Také otevřel oči a ihned je uzamkl s mými, nato se mírně vypjal a trhaně zavzdychal. Takřka okamžitě jsem ho následovala, uvolněným napětím srovnatelným s provalením přeplněné přehrady jsem obrátila panenky k lehce se chvějícím horním víčkům, na prchlivý moment nehybně strnula a poté vydala zvuk jak vystřižený z nemravných filmů pro dospělé.

Teprve nyní jsem zaregistrovala, že se s propletenými prsty držíme za ruce, odložené na polštáři nedaleko mého ucha. Stále těžce popadaje dech, sťukl své čelo s mým, načež mě letmo ulíbl na nos. Už už se mi ústa roztahovala do spokojeného úsměvu, leč Damonova následující, zpruzele vyřčená slova mi ho zmrazila do jakéhosi pološklebu.

„No, to si ze mě děláš prdel,“ utrousil nevybíravě, přičemž prudce zvedl hlavu. Vyjeveně jsem vykulila oči, vzápětí mi nemálo zamlženou myslí proběhla jediná se naskytující otázka: Co jsem sakra provedla?

Autor: Alalka, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Těžká zkouška 44: