23.05.2014 (10:00) • BarbaraEdT • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 10× • zobrazeno 1050×
2. kapitola - Ples
Sídlo, na kterém se konal ples, bylo jedním slovem nádherné. Lord Niklaus musí být velice bohatý. Při vstupu do sálu nás ohlásili. Matka šla hned ke svým přítelkyním a já musela jít za ní, zatímco otec šel mezi své přátele povídat si o politice a jiných záležitostech, které se netýkaly žen. Moc mě to tam nebavilo a chtěla jsem jít domů. Všichni si povídali o tom tajemném lordu Niklausi. Prý se sem přistěhoval nedávno i se svým bratrem. Nikdo nevěděl, jak vypadají, a to se jim nelíbilo. Když tu se ozvalo:
„Děkuji, že jste dnes přišli. Rád bych vás přivítal i se svým bratrem na tomto plese. Doufám, že si ho všichni užijete stejně jako já,“ řekl a odešel, následován nějakým mužem, nejspíše svým bratrem. Rodiče mu hned chtěli představovat své dcery ve snaze budoucího sňatku, a to se týkalo i těch mých. Naneštěstí je odbyl a šel pryč. Celou noc se on i jeho bratr věnovali dívce s hnědými vlasy v krásných vínových šatech. Jak jsem se později dověděla, jmenovala se Katarina Petrova a byla z Bulharska. Má matka celou noc zuřila.
„Jak si to představuje, věnovat se celou noc jen jedné ženě, a k tomu cizince? No počkej, najdeme ti někoho lepšího.“ Štěstí, že neviděla mé kroucení očima. Nevadilo mi, že se věnuje někomu jinému, jen se mi na něm něco nezdálo. Nevím proč, ale měla jsem z něj husí kůži, brrr.
Za ten večer jsem tančila s mnoha muži, ale ani jeden se mi nelíbil. Buď byl mrzutý, povýšený, „nepraktický“ a nebo takový ťunťa, jak se říká. Už jsem myslela že lepší to nebude, když jsem uviděla jeho. Stál úplně v rohu sálu a tvářil se, že tam není, ale já ho viděla. Měřil okolo stoosmdesáti centimetrů. Jeho vlasy odstínu podzimního listí byly sčesané dozadu. Oblečen byl v perfektním, přesně padnoucím obleku. Nevím proč, ale okouzlil mě. Nějakou chvíli jsem na něj koukala. Nevím, jak dlouho to bylo. Možná pár vteřin, či minut, pro mě to však byla věčnost. Když tu si mě všiml. Okamžitě jsem odvrátila zrak. Nebylo slušné, aby na někoho takhle, s prominutím, zírala dáma. Najednou zamířil směrem ke mně.
„Mohu poprosit o tanec?“ Nevěděla jsem, co říct. Ten jeho kouzelný hlas zněl v mých uších jako zpěv slavíků. Chtělo se mi zpívat.
„A-a-a ano,“ vykoktala jsem ze sebe a snažila se, aby se mi nepodlomila kolena a já nespadla. Dokonce si myslím, že jsem na pár chvil zapomněla dýchat, a to je co říct, ještě v tomto korzetu.
„Musím přiznat, že vám to v těchto šatech velice sluší. Už jsem chtěl odejít, když jsem vás zahlédl. Mé jméno je Thomas More. A jak se jmenujete vy? Krásná panno.“ Nevěděla jsem, co odpovědět. Jeho hlas byl tak nádherný jako on sám. A ta řeč.
„Jsem Barbara Eleonor deVan Tiffanio. Žiji s rodiči ve městě poblíž tohoto sídla. Abych se přiznala, dnes jsem sem vůbec nechtěla přijít.“
„A co teď? Litujete toho, že jste přišla?“
„Ani v nejmenším,“ usmál se na mě, ach, ten jeho úsměv, a tancovali jsme v rytmu hudby. Zjistila jsem, že je to velice milý mladý muž s úžasným smyslem pro humor.
„Takový krásná dívka je určitě dozajista vdaná. Nemám pravdu?“
„Nemáte. Rodiče mi zrovna hledají muže.“
„Já bych o jednom věděl,“ usmál se a mrkl na mě. Musela jsem se taky usmát. Po skončení písně jsme se přesunuli na terasu, kde byl o hodně větší klid. Povídali jsme si o různých věcech. Co máme kdo rád a podobně. Zjistila jsem, že toho máme spoustu společného, a začínal se mi líbit čím dál tím více. Po několika hodinách povídání a tančení jsme se rozhodli, že se musíme opět někdy shledat. Rozloučili jsme se. Já se vydala s rodiči domů, kde jsem na něj myslela celou noc, ani spát jsem nemohla. Těšila jsem se, až sdělím rodičům tu radostnou zprávu, že jsem si vybrala svého budoucího manžela. To jsem však ještě neměla tušení, jaká rána přijde další den.
« Předchozí díl
Autor: BarbaraEdT, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries
Sdílet
Diskuse pro článek Spokojený život vévodkyně? Ani za nic! - 2. kapitola: