OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Spokojený život vévodkyně? Ani za nic! - Prolog a 1. kapitola

Hned na začátek se omlouvám za chyby, toto je můj první pokus o psaní. Děj se odehrává v 15. století. Soustředí se na život a později smrt, a život po ní jako nemrtvé, Barbary Eleonor deVan Tiffanio. Z počátku je to veselá dívka plná ideálů a snů. Rodina ji vdá za vévodu z Norfolku. V povídce uvidíme strasti, kterými si musela projít, ale i štěstí, které zažila. Budeme také svědky toho, jak se její charakter v průběhu díla mění. Nejedná se konkrétně o fanfiction The Vampire Diaries, i když se s těmito postavami setkáme v průběhu děje. První kapitolka je kratší a seznamujeme se v ní s její rodinou. Možná je lehce nezáživná, ale za to se omlouvám. Další kapitolky už budou lepší.

22.05.2014 (10:00) • BarbaraEdT • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 4× • zobrazeno 1030×

Prolog

 

Je mi sedmnáct let a žiji s rodiči ve staré Anglii v Londýně. Alespoň jsem tedy žila, dokud se mě rodiče nerozhodli provdat. Vše se zdá být zprvu růžové jako mráčky v létě obarvené zapadajícím sluncem, avšak po každém západu slunce přijde noc.

Tento příběh vypráví o mém životě a smrti. Děj se vyvíjí od 15. století až po současnost. Budete svědky mého štěstí i neštěstí, strastí, lásky, zoufalství. Poté možná pochopíte, proč jsem se stala tím, čím jsem se stala, monstrem bez emocí a soucitu, po kterém zbude jen krev a smutek všude, kam vkročí. Mé jméno je Barbara Eleonor deVan Tiffanio, a toto je můj příběh.

1. kapitola – aneb Jak to všechno začalo

 

Zrovna jsem byla v zahradě a četla, když přišla má matka. V ruce držela dopis. „Tady jsi. Už zase ztrácíš čas s těmi hloupostmi? “

„To  nejsou hlouposti, mamá. Copak to držíš za psaní?“ odvětila jsem a udělala matce místo, aby si přisedla.

„Víš, dcero, už je ti skoro sedmáct let. V tvém věku jsem byla dávno vdaná a čekala tebe. S tatínkem jsme se tedy rozhodli, že ti najdeme manžela. To víš, mladá a krásná nebudeš navěky.“

„Ale mamá, na vdávání mám času dost.“

„Už jsem řekla. Vdáš se, a bude to. Dnes přišla pozvánka na ples lorda Niklause. Bude tam spousta mladých a vznešených nápadníků, a ty si jednoho vybereš. Pokud ne, tak ti ho s panem otcem vybereme sami,“ řekla a odešla zpět do domu.

Krve by se ve mně v tu dobu nikdo nedořezal. Mé sny o manželství z lásky se v tu dobu rozplynuly jako voda. Budu se muset vdát za muže, kterého sotva znám. Sic nechci, ale musím vyhovět přání svých rodičů. Všelijaké protesty nebyly povoleny, jsem přece poslušná dcera.

Ples se měl konat za dva týdny. Matka za mnou pořád chodila a říkala: „Vyzkoušej si tyto šaty, ne, ty ne. A co tyhle. Za kohopak se asi vdáš? Možná tě budeme moci oslovovat vévodkyně. Možná. Jednou.“ Už mě z ní bolely tělo i hlava. Několikrát jsem zkoušela přemluvit tatínka, ale všechna snaha byla marná.

Dva týdny utekly jako voda a nastal den D. Už od rána byla matka u vytržení. Běhala po domě a peskovala služebnictvo. Já jsem se šla mezitím schovat na zahradu. Posadila se na lavičku u jezírka a přemýšlela, jaký asi bude můj budoucí manžel. Bude přívětivý, či naopak? Jak se ke mně bude chovat? Létaly mou hlavou nejrůznější myšlenky a představy. Některé jsem si v hlavě ponechala dlouze a jiné rychle zahnala pryč. Cítila jsem se nervózní, vyděšená, smutná a zároveň zvědavá. Když jsem byla nejvíce zamyšlená, uslyšela jsem hlas matky: „Barbaro, kde jsi? Je čas se chystat. Za chvíli pojedeme.“ Povzdechla jsem si a šla se domů připravit na tuto velkou událost.

V mém pokoji už netrpělivě postávala matka a služka. „Propánajána, Barbaro. Kde, prosím tě, vězíš? Zase jsi četla ty svoje nesmysly? To jsem si myslela. Alou se připravit, jinak přijdeme zase pozdě.“

Nejprve jsem se umyla. Poté mi služebná začala česat mé dlouhé blonďaté vlasy, které spletla do složitého drdolu, napudrovala můj obličej a nakonec mou maličkost navlékla do šatů, co mi svíraly hrudník, že jsem se nemohla nadechnout. Šaty byly dlouhé až na zem, jednoduché a přitom nádherné a elegantní. Měly barvu temě modré noční oblohy, místy lemované černou linií. Tato barva se mi velice hodila k pleti a očím. Vypadala jsem kouzelně.

„Vypadáš nádherně,“ pochválila můj vzhled matka. „K dokonalosti ti chybí už jen jedna věc.“ Nechápavě jsem se na ni podívala. Zpoza zad vytáhle krabičku pošitou saténem. Po jejím otevření jsem zůstala stát v úžasu. „Tyto šperky jsem dostala od své matky, když jsem šla na první námluvy. Dědí se u nás v rodině po staletí. Já je dostala od své matky a ta zase od té své. Teď je chci dát tobě.“ V krabičce byl krásný náhrdelník a náušnice. Skvěle ladily s mými šaty. „Jseš perfektní. Můžeme vyrazit“ řekla matka. Společně jsme nasedly do kočáru připraveného přede dveřmi, ve kterém čekal pan otec, a vyrazily vstříc mé budoucnosti.

Následující díl »

Autor: BarbaraEdT, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries



Sdílet

Diskuse pro článek Spokojený život vévodkyně? Ani za nic! - Prolog a 1. kapitola:

To vypadá zajímavě, rozhodně se pustím do další kapitolky Jsem zvědavá na Lorda Niklause

Děkuji za opravu. Příště se polepším

Dávej si příště pozor na přímou řeč; pokud za přímou řečí následuje věta uvozovací (řekl, zašeptal, zamumlal apod.), končí přímá řeč čárkou a následující věta začíná malým písmenem. Za horními uvozovkami na konci přímé řeči ale nikdy není žádné znaménko (dávala jsi tam vždy ještě čárku). Doporučuji ve článcích v sekci Pomoc autorům pročíst, jak správně se přímá řeč tvoří, nebo to odkoukat ze článku, který jsem ti protentokrát, protože jsi na OS nová, opravila, abys viděla, jak by mělo vše vypadat podle pravidel.

Přidat komentář:

Nick:

Text: