OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Já jsem ty a ty jsi já - 2. kapitola

16.10.2014 (11:00) • • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 2× • zobrazeno 913×

Pohled Alexandry

Milý deníčku,

včera jsem se probudila a záhy jsem zjistila, že vypadám jinak. I můj pokoj. Včera ráno se všechno změnilo. Nechci tě zatěžovat podobnými blbostmi že jsem otevřela oči a rozhlédla se po pokoji, ne. Podstatné asi je to, jak jsem se cítila, ne snad? Byl to strašný pocit, chtělo se mi zvracet a bolela mě hlava. Vůbec nevím, jestli se ještě někdy vrátím do svého těla. Nevím nic. Vím jen to, že jsem Elena, Elena Gilbertová. A už mě to štve. Kdybychom se nakonec přece jenom vrátila, byl by stejný den, kdy jsem své tělo opustila? Asi ne, je to blbost. Mě napadá hromadu blbostí, že je ani nestačím počítat. Zatím se úspěšně vyhýbám Stefanovi, teda vlastně líbání se s ním. Takhle to ale dál nepůjde, nemůžu přece navěky předstírat, že jsem nemocná. To je další blbost. Nevím, kde je pravá Elena, jestli jsme si třeba nevyměnily těla, což by bylo dost možné, jelikož já jsem v jejím tělě... Tak proč by ona nemohla být v mém těle? Jenže... Co moje sestra? Jak se k ní Elena chová? Nevím, jak se Elena vyrovnává se svým novým životem v podobě "normální holky". Každopádně já se tady moc dobře nemám, budu se muset ocucávat se Stefanem Salvatorem, no fuj. Nejhorší je to příjmení. Proč musí být Stefan, Damonův bratr? Jasně, chci toho moc. Chci být ve svém těle, to je to jediné, co chci. A je toho moc? Ne, blbost. Chci toho málo. Ale pro mě je to zdaleka nemožné, se vrátit zase do svého těla, které zrovna asi obývá moje oblíbená Elenka.

Odložila jsem propisku na stůl a přečetla si poslední větu, kterou jsem napsala. Nechci být už v Eleniném těle! Nevím, jestli se umím chovat jako ona! A rozhodně jí zkazím známky. Ale jestli mám dobrý záznam o čase, tak mám ještě dva měsíce čas a to už můžu být vlastně, konečně, ve svém těle!

Zaslechla jsem klepání na dveře Eleniného pokoje.

„Dále," vyzvala jsem osobu aby vešla do pokoje.

„Eleno," řekl vyzývavě Damon.

„Damone," odpověděla jsem s úsměvem.

Jestli jsem se do ted usmívala, tak jsem si to jen myslela, protože Elena by se nikdy na Damona neusmívala.

„Nemáš už dávno být v penzionu?" nechápal.

„V penzionu? Jak to myslíš? Proč bych tam měla být?" nechápala jsem pro změnu já.

„No v penzionu, to je takový ten dům ve kterém bydlím já a Stefan," začal vysvětlovat a přitom ze mě dělal hloupou.

„Nejsem blbá, vím co je to penzion," ohradila jsem se se zamračením.„Tak proč bych měla být?" zeptala jsem se.

„Ty už si na to nepamatuješ? Panebože, co ti Bonnie včera dávala za alkohol? Nebylo to snad nic silnýho, že?" zasmál se.

„Damone, já to myslím vážně. Odpověz," přikázala jsem.

„Tak fajn. Už jsi asi před dvěma hodinama měla být v penzionu a pomáhat Stefanovi s Katherine," vysvětlil.

„S Katherine? S jakou Katherine? To jako... S tou Katherine?" zamračila jsem se.

„Bonnie, s tebou si to ještě vyřídím," proklínal nahlas Bonnie.

„A ty jsi mi o tom někdy říkal?"

„Já ne, ale Stefan ano. Myslel si, že se dostavíš včas, ale místo toho jsi nepřišla vůbec," řekl.

„Tak já radši půjdu, než se naštve," povzedchla jsem si.

„Myslím, že by sis měla pospíšit, nemyslím si, že se tam děje něco dobrého," řekl ironicky.

Pohled Stefana

„Tak jo Katherine, řekni mi všechno na co si pamatuješ," vybídl jsem Katherine.

„Celou tu dobu jste mě nechali hnít v té hnusné tmavé hrobce, ani jeden jste neprojevili nějaký náznák, že bych vám nějak chyběla. Ty si myslíš že ti to odpustím? A co ta dvojnice, už se na ni moc těším," odfrkla si.

„Neublížíš ji," varoval jsem ji.

„Aha, promin, já zapomněla že je to tvoje holka, dýchal bys pro ni. Neboj, jen ji trošku podusím..." začala,„naštvu ji," zakončila.

„Ani se jí nedotkneš!" vykřik jsem a chytl ji pod krkem a přimáčkl jsem ji na zdi.

Katherine rychle zareagovala a odhodila mě na druhou stranu místnosti. Přešla ke stolku a napila se burbunu. Rychle jsem se přemístil svou nadpřirozenou upíří rychlostí ke Katherine a odhodil ji ke dveřím takovou silou, že by to obyčejného člověka zabilo.

„Dobře, Stefane, dnešek jsi zvládl. Uvidíme, jak ti to půjde příště," zasmála se a odešla ke vchodovým dveřím a otevřela je.

„Damone," řekla a rty se jí stáhly do úzké linky.

Katherine se už nesmála jako předtím, než dveře otevřela. Nevěděl jsem proč. Jestli si ze mě třeba nedělá srandu, a Damon tam vůbec nestojí. Ale na druhou stranu, co kdyby tam stál a s ním Elena, ale to už by bylo trochu pozdě. Proto jsem tu druhou možnost hned zavrhl, ale stejně jsem se radši šel podívat, co se stalo. Katherine se totiž nepohnula z místa a měla otevřenou pusu, asi údivem.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem ty a ty jsi já - 2. kapitola: