Minulost
Přeji příjemné čtení. Sweetly
03.01.2015 (09:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1170×
Tak první kapitola napsaná, vydaná v roce 2015 je tady!
Moc Vám děkuji za komentáře u minulé kapitoly, potěšily mě. =) Přeji Vám všem opožděně šťastný nový rok!
Nejdřív Vám, než se pustíte do čtení této kapitoly, vysvětlím, proč Damon brečel... Četla jsem knížky a tam bylo něco o dítěti v Damonově duši, a tak mě napadla jedna myšlenka. Damon nikdy nebrečel, teda jestli jsem něco nepřehlédla v seriále nebo v knížkách. Tak nějak mě napodlo, že pláč potlačoval celé roky, a tak to na něj jednou muselo dopadnout. Doufám, že jsem to napsala srozumitelně. =)
XV. - Minulost
Odtáhl jsem se od ní a jemně jsem ji objal. Nevěděl jsem, co se bude dít dál, ale rozhodně jsem věděl, co chci. Chci, aby tady se mnou zůstala a já bych ji nerušeně líbal, jak dlouho bych chtěl.
Dívala se mi do očí a v nich byla vepsaná bolest, touha snad i láska. Nevím, ale chtěl bych to zjistit. Rád bych jí řekl: Neboj, všechno bude fajn, všechno se spraví. Ale mohl jsem jí to říct, když ani já sám si nebyl jistý, zda je to pravda? Nechci jí lhát – ani kdyby ji to mělo zachránit. Chtěl jsem jí říkat jen pravdu.
„Promiň,“ zašeptala a sklopila oči. Chytl jsem ji za bradu a donutil ji tak, aby se mi podívala do očí.
Jedno slovo a mě napadlo, za co všechno bych se měl já omluvit. „Já se omlouvám.“
„Ty se nemáš za co omlouvat. Já ti nechtěla říct, co se děje. Já utekla jen kvůli tomu, že ses bavil se svojí… přítelkyní.“ Řasy se jí jemně zachvěly a tváře se jí mírně začervenaly.
„Ale mám. Nemusel jsem se hned urážet a ty bys neutekla,“ řekl jsem tónem, který nepřipouštěl žádné námitky. Byl to tón hlasu, který jsem na Adele moc nepoužíval, ale po tom, co jsem dal najevo, jsem si dal slib, který nepřipouštěl žádné slabosti, jako je pláč. Byl to pláč, který jsem potlačoval už od svého lidského života, od doby, kdy jsme byli se Stefanem malí chlapci. Ani když matka umřela, jsem nebrečel, nedal najevo žádné city. Prostě nic a tak to i zůstane. Vzpomněl jsem si na to, jak se otec strašně rozzlobil na Stefana…
Stáli jsme v knihovně a otec křičel na Stefana, že je totální nemehlo, když se neudržel na koni při jednom z turnajů, které otec pořádal.
„Jak si to představuješ takhle ponížit celou rodinu?!“ řval a Stefan se přikrčil, když otec napřáhl ruku, aby ho uhodil.
„Otče, to já můžu za to, že se Stefanův kůň splašil, hodil jsem vedle něj kamínek. Moc dobře víš, že se lekne všeho,“ řekl jsem s kamennou tváří a čekal na otcovu reakci. Věděl jsem, že přestane křičet na Stefana, a to bylo hlavní. Už tak se otce strašně bál…
„Damone,“ zařval otec a já věděl, co bude následovat. Začal mě bít hlava nehlava a já ani jednou nevykřikl, ani neuhnul.
Tehdy mě zbil nejvíc, když nepočítám, jak mě zmlátil, když zjistil, že mě vyhodili ze školy…
Stefan čekal za dveřmi a děkovně se na mě usmál.
„Nemusíš děkovat,“ řekl jsem a snažil se nedat najevo bolest, která spalovala celé mé tělo. Skoro jsem se ani neudržel na nohou.
„Pomůžu ti,“ řekl a odtáhl mě do pokoje, kde mě následně ošetřil…
Tehdy bylo Stefanovi tak šestnáct a byl to jeho první turnaj. Bylo mi ho líto, byl tak zklamaný. Já se otce nebál jako většina lidí. Byl to strašný otec po smrti matky. Do noci pil a nikdy nebyl střízlivý. Byl nás za každou blbost. Dětství u nás nebyla procházka růžovým sadem. Jen jedna osoba nás před ním ochránila, a to stará chůva Anna. Vždy říkávala: „Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen šedesát minut.“* A to mi mnohdy pomohlo…
„Ale,“ začala Adele mluvit a tím mě vtáhla do přítomnosti. Pohledem jsem ji umlčel, pohladil ji po tváři.
„Odpustíš mi?“ Do té otázky jsem vložil všechnu svou odvahu, bez které bych se nikdy nezeptal. Viděl jsem na ní, jak ji mé chování v baru ranilo.
„Ano,“ zašeptala a v očích se jí zaleskly slzy.
„Řekneš mi, co se ti stalo v baru předtím, než jsem se začal bavit s Car?“ zeptal jsem se opatrně a usmál se.
Hmatatelně jsem cítil její váhání, i když to bylo nemožné. „Nebudeš se zlobit?“ zeptala se vážně a já zavrtěl hlavou.
„Na tebe se, koťátko, nikdy nebudu zlobit,“ řekl jsem a pousmál se.
Viděl jsem, jak se zachvěla, ale začala mluvit. „Zdálo se mi nemožné, abys o mě měl zájem,“ řekla a já se na ni udiveně podíl. „Nediv se, ty jsi drzý sexy upír, který může mít každou, a já jen člověk, který se bojí, že se ho jen dotkneš trochu víc. Prostě tomu nemůžu uvěřit. A když jsem uviděla Caroline, tak jsem viděla, že ty potřebuješ někoho, jako je ona,“ řekla a trochu se při tom zamračila. „Sebevědomou, krásnou a hlavně hladovějící po tom, aby ses jí jen trochu dotknul. Já taková nejsem…“
Nechápal jsem, jak si tohle může myslet. Teda to, že jsem sexy drzý upír, se mi samozřejmě líbilo, ale to, že se ke mně nehodí, se mi vůbec nelíbilo. Vždyť je krásná a chytrá. Možná trochu ustrašená a zraněná z minulosti, ale byla to jediná dívka, která mě vážně přitahovala. A ani jsem nemyslel od té doby moc na sex, a to byl úspěch.
„Já si nemyslím, že se ke mně nehodíš. Já jsem tě moc rád potkal a mám tě vážně moc rád,“ řekl jsem jemně. „Ale jak na tobě vidím, není to jediná věc, která tě tíží.“
„To máš pravdu,“ řekla a sklopila víčka, ale i tak jsem si stihl všimnout, že se jí v nich leskly slzy. Jsem přeci upír.
„A to?“
„Moje minulost,“ zašeptala jednoduchou, ale děsivou odpověď. Co se jí v minulosti, sakra, stalo? Tušil jsem, že to bylo jen to, že jí nějaký upír zabil rodinu, nebo že s ní někdo rozešel. Na to byla až moc vystrašená a zraněná.
„A povíš mi, co přesně to znamená, koťátko?“ zeptal jsem se tiše a objal ji. Celá se chvěla.
Mlčela a já začínal ztrácet naději v to, že mi to řekne. „Když mi bylo šestnáct, tak do naší školy nastoupil nový kluk. Dlouho se o ničem jiném po škole nemluvilo. Každá holka ho chtěla a já nebyla výjimkou, ale on si nevšímal dívek, které by mu dobrovolně vlezly do postele. Nezajímal se ně, a tak holky postupně o něj navenek ztrácely zájem, ale vevnitř ho chtěly snad ještě víc než na začátku,“ vyprávěla tiše a já začínal pomalu, ale jistě žárlit. „A pak se konal podzimní ples, kde byla největší šance pro každou dívku si s ním zatančit, a tak jsme se všechny chystaly, předháněly, abychom se mu líbily. A on vyzval k tanci mě, tehdy jsem byla strašně nadšená, že si zrovna se mnou chtěl zatancovat,“ odmlčela se a trochu se pousmála.
„Tančil se mnou celý ples a ani jednou na mě potom nepromluvil. Vyhlásili ho králem plesu a mě královnou. Všechny holky v sále mi záviděly jak jeho, tak i to, že jsem se stala královnou. Byl to prostě krásný sen,“ řekla a já vážně žárlil na toho kluka. „A Derek, tak se jmenoval, mě zval do luxusních restaurací, do kina, na procházky… Začali jsme spolu chodit a já byla šťastná,“ řekla a zamračila se. „Ale pozdě jsem pochopila, o co mu celou dobu šlo. Chtěl mě jednoduše dostat do postele. Ale já nechtěla, odmítla jsem ho,“ zašeptala a začala vzlykat. „A on ze mě začal strhávat oblečení…“
„Nemusíš mi to říkat,“ řekl jsem, i přestože jsem toužil vědět vše.
„Ale já chci, věřím ti,“ řekla a otřela si slzy. „Ale nějak se mi podařilo utéct. On za mnou křičel: To jsi neměla dělat, děvko, pomstím se ti a stejně tě dostanu. Jsem silnější než ty! Pozdě jsem pochopila, jakou pomstu měl na mysli,“ řekla a po tvářích jí začaly téct slzy. „Vysál mé rodiče a sestru, viděla jsem to. A taky jsem konečně zjistila, co je zač. Vždy se mi zdálo, že není obyčejný člověk,“ zašeptala a přitiskla se ke mně. „A on mě celou dobu sledoval… Je tady a chystá se mi pomstít, zabít. Dnes teda včera v noci jsem ho potkala a povídali si, ale je mezi námi tolik sporů a nenávisti, že nebylo možné říct: Zapomeneme na to. To nešlo a nejde. Bojujeme spolu moc dlouho a on vyhrává.“
„Měl jsem pravdu,“ zašeptal jsem neslyšitelně a pak vykřikl, „až se mi dostane pod ruce, tak ho zabiju bez slitování!“ Nenávidím ho za to, co udělal mému maličkému koťátku. Byla stejně zranitelná jako kotě.
„To nesmíš, Damone, ublíží ti!“ Vypadala děsně vystrašeně, ale já zavrtěl hlavou, už jsem byl rozhodnutý a nic by mé rozhodnutí nezměnilo, ani ona.
„Musím, nemůžu snést myšlenku, že tu někdo pobíhá a čeká na to, že tě zabije!“ Byl jsem rozčílený a vyskočil z postele. Hodil jsem křeslem a vrčel. Mlátil jsem věcmi hlava nehlava. Praštil jsem se skříní o stěnu a ona se rozpadla, ve zdi byla díra, ale mně to bylo jedno. V tu chvíli jsem si potřeboval vybít zlost a něco to prostě odnést muselo.
Do pokoje se přiřítili Elena a Stefan, který mě popadl za ramena a křičel: „Damone, přestaň, uslyší tě sousedi!“
To mi bylo totálně ukradené a dál mlátil, házel věci, které se mi připletly do cesty. Dál na mě křičel, ale já neslyšel.
„Ublížíš jí!“
„Přestaň!“
„Uklidni se, Damone!“
„Ona se tě bojí!“
Tohle mě probralo. Podíval jsem se na ni a uviděl jí, jak sedí v koutě postele a vyděšeně mě sleduje. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Přiskočil jsem k posteli a zašeptal: „Promiň, půjdu pryč.“
Podívala se mi do očí a přilezla ke mně. Nevšímala si protestů Eleny a Stefana. Postavila se na postel a objala mě. Opatrně, ale s bezmeznou důvěrou. „Nechci, abys někam chodil. Zůstaň tady se mnou, prosím,“ zašeptala mi do ucha a já se zmohl jen na přikývnutí.
Elena a Stefan, kteří viděli, že bych jí neublížil, odešli z pokoje, ale Elena se ještě zastavila ve dveřích a řekla: „Damone, vedle je ještě jeden volný pokoj.“
„Dík,“ zašeptal jsem, ale na nic víc jsem se nezmohl. Vzal jsem Adele do náručí a odnesl do vedlejšího pokoje. Chtěl jsem ji položit na postel, ale ona mě chytla za ruku a prosebně se na mě podívala. Lehl jsem si i s ní do postele a užíval si její blízkost. Začal jsem po ní zase toužit, ale pořád ve mně zůstala zlost, a tak mě nepohltila tak jako obvykle.
„Vystrašil jsi mě,“ řekla do ticha, které panovalo v pokoji. Tušil jsem, že to řekne. Nechal jsem se ovládat celou svojí upíří podstatou.
„Já vím,“ řekl jsem a zamračil jsem se. „Omlouvám se, nechtěl jsem.“
„Takhle vypadá zuřící upír,“ zeptala se a trochu se usmála. Nechápal jsem ji. Na jednu stranu se mě strašně bojí a na druhou se po tom usmívá? Je to moje koťátko normální?
„Jo,“ zavrčel jsem a ona se zasmála. Nikdy nepochopím to, jak je schopná měnit tak rychle nálady. To je i na upíra těžká záhada, povzdechl jsem si a zavtěl hlavou. Byla neuvěřitelná, kouzelná. Ani se nedivím, že ji ten upír, Derek, chtěl. Byla tolik jiná než ostatní dívky a ženy. Rozpustilá, spontánní a skoro pořád s dobrou náladou. Byla skoro jako dítě. Ale jen skoro naštěstí.
„Líbí se mi, jak vrčíš,“ řekla a trochu se začervenala. Já údivem otevřel pusu dokořán a skoro lapal po dechu, i když jsem to nepotřeboval. Byla neuvěřitelná a hlavně moje.
„Jsi normální?“ vydechl jsem a upřel na ni nevěřícný pohled.
„Jo, nevím, co je na tom tak strašné. Neměl bys náhodou být rád, že se mi líbíš i se svojí upíří podstatou?“ Podívala se na mě zkoumavě. „Chtěla bych vědět, jestli máš špičáky jako upíři ve filmech.“
To už jsem nevydržel a začal se smát. Věnovala mi ublížený pohled, ale já se prostě smál. „Mám, ale zvětší se jen, když se chci… najíst, anebo když mě něco vzruší,“ řekl jsem a přemýšlel, zda jí bude taková odpověď stačit.
„Můžu si na ně šáhnout?“ zeptala se zvědavě a já málem znovu dostal infarkt. Je to moje koťátko při smyslech.
„Ne,“ zavrčel jsem. „Vůbec nechápu, jak tě něco takového mohlo napadnout!“
„Promiň,“ řekla rozpustile.
„Nic se neděje,“ řekl jsem a už v klidu se na ni usmál. „Jen mě to vyděsilo, nic víc. Víš, jak bych ti mohl ublížit? Jsou strašně ostré a stačilo by, abys o ně jen trochu zavadila a já bych se neudržel. Už tak mám problém odolat tvé krvi a tělu.“
„Tělu?“
„Jo,“ přiznal jsem znovu tiše a ona vykulila oči.
„Damone, co by se-“
Nenechal jsem ji domluvit a umlčel ji svými rty. Chutnala po malinách a jahodách. Jak by chutnala její krev? Ani na to nemyli, Damone, napomenul jsem se. A vychutnával si polibek.
* Sofoklés
Nevím, jaký otec Stefana a Damona byl doopravdy, ale já z něj udělala opilce... Doufám, že Vám to nevadí. Kdyby se Vám zdálo nereálné, aby se Damon nechal mlátit místo Stefana, tak mám jednoduché vysvětlení: V knížkách o tom byla zmínka a já se rozhodla z toho vycházet, tak doufám, že to nevadí. =)
Do nového roku jsme si dala pár předsevzetí a některá se týkala i mých povídek...
1) Zlepšit se v gramatice, tak mi Fluffy, prosím, napiš, jestli je to lepší než minule. Vážně jsem se snažila, ale čárky mi moc nejdou. =) Ale chybama se člověk učí, tak to snad bude platit i u mě.
2) Psát delší kapitoly, to se mi zatím docela daří...
3) Vydávat kapitoly rychleji. No, to teprve zjistíme. =)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries
Diskuse pro článek Good night, sweetheart XV.:
Sweetly, i tobě se moc omlouvám, za pozdní komentář, mrzí mě to, vážně
Ale zpátky ke kapitolce... Teeeda, to bylo překvapení ohledně minulosti Adele a Dereka! Budeš mi věřit, když řeknu, že jsem to nečekala? A to, že je upír teda taky ne Jsem strašně ráda, že se přiznala ale Damonovi, doufám, že ji náš sexy upír ochrání
Moc se mi líbilo, jak se postavil za Stefana - prostě bašíškové
Jsem ráda, že sis vzala charakter Damona z knihy - četla jsem zatím 13 dílů a už je to dýl, takže si to moc nepamatuju, ale k Vánocům jsem si dokoupila další, takže si snad pohled opět osvěžím Ale Ian nám v jeho roli snad aspoň vzhledově zůstává, že jo?
Byla to vážně moc pěkná kapitola - úplně z těch dvou slintám Snad ji přidáš brzy, už se moc těším!!!
Mě se kapitolka moc líbila
Ty dva spolu....
Diky za kapitolku a rychle další
Tak nejdřív začneme s formalitami - ze začátku kapitoly se mi to zdálo lepší, ale bohužel čím víc jsem v ději postupovala, tím se chyby nabalovaly - opět překlepy, shoda podmětu s přísudkem, mě/mně, ji/jí a tak dále. Já se ti to samozřejmě můžu pokusit všechno vysvětlit, mail na mě najdeš na profilu, ale z časových důvodů bych ti nemohla dělat druhé oči pokaždé. Takže by možná stálo za to to s někým z našich korektorů zkusit. ;-)
A ke kapitole - knížky jsem nečetla, protože mi styl autorky nesedl, jsem odchovaná na necelých třech sériích seriálu, takže jestli jsi Damona postavila na knihách, pak je všechno v pořádku. To já to jen porovnávala s tím, koho hraje Ian... To, že se Damon postavil na stranu Stefana, to se mi líbilo. Miluju ty jejich pravé bratrské chvíle! A konečně to Adele řekla! To je dobře, že to Damon ví. Přeju hodně štěstí s dalším psaním!
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!