OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Good night, sweetheart V.

12.09.2014 (11:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 6× • zobrazeno 1111×

V. - Noční můra

„Nech mě!" křičela jsem a skrčila se.

Pohrdavě se na mě podíval a ušklíbl se. „Nevidím důvod přestat," řekl a rozthl mi tričko.

Zachvěla jsem se strachem a bezmocí. Byla jsem oběť lapená do spárů stvůry. Přejel mi prstem po krku a pokračoval k roztrhané podprsence... Dal ji pryč a hrozivě se usmál.

„Vždycky jsem věděl, že jsi krásná... Proto jsem si tě taky vybral," zamumlal...

S trhnutím jsem se posadila a vykřikla. Byla jsem v něčí náruči a někdo mi šeptal uklidňující slůvka, ale já se bála.  

„Pšš. To bude dobré. Jsi v bezpečí," říkal mi povědomý hlas. Jeho slova mě pomaličku uklidňovaly. Byl to Damon…

Stulila jsem se na jeho hrudi a vdechovala jeho omamnou vůni. Musel to být sen. Copak by on uklidňoval holku? Lidskou holku, na které mu vůbec nezáleží? Byla jsem pro něho odpad… Jeho ledová kůže mě chladila a já si uvědomovalo pomalu, jak blízko mně je. Naskočila mi husí kůže, nebylo to zimou, ale něčím úplně jiným. On ve mně probouzel touhu.

„Tolik jsem se bála," zamumlala jsem a on mě začal jemně hladit po zádech. Byl to tak krásný sen. Škoda, že to není skutečnost, povzdechla jsem si v duchu. Budu znít asi jako blázen, ale já po něm vážně toužila jako po muži. Nenaháněl mi strach. Potřásla jsem hlavou a zavřela oči. Pohltila mě za chvíli tma, kam nemohly ani noční můry.

Na tváři mě zašimraly sluneční paprsky a víčka se mi jemně zachvěla. Protáhla jsem se, vyhrabala se z dek a rozhlédla se po pokoji. Slunce prosvítalo do pokoje a Damona nikde nebylo vidět, a tak jsem mohla vyskočit z postele.

„Šípková Růženka se konečně probudila?“ ozval se za mnou pobavený hlas a já vyjekla.

Podívala jsem se na postel a on tam ležel! Měl rozcuchané mokré vlasy a oči mu pobaveně jiskřily. Vypadal jako bůh. „Tohle mi nikdy nedělej, Damone!“

„Promiň. Snídani máš na stolku,“ řekl pořád s úsměvem a já byla velice překvapená. On se nenaštval?

„Dík.“ Vzala jsem si oblečení a zavřela dveře od koupelny.

Seděli jsme v autě a já si četla Romea a Julii. Zbožňovala jsem ten příběh velké lásky s tragickým koncem…

Romeo
Beru tě za slovo.
Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn.
Už nechci nikdy víc být Romeo.

Julie
Kdo jsi, ty muži zahalený tmou,
že do mých tajů takhle vpadáš?

Romeo
Jménem ti říci nedokáži, kdože jsem.
Mé jméno se mi protiví, že tobě
nejdražší světice, je proti mysli.
Mít je tu napsané, já bych je roztrh!

 Julie
Sto slov jsem sluchem ještě nevypila
z těch drahých úst, a přece znám ten hlas. -
Nejsi ty Romeo? A nejsi Montek?

Tuto část jsem si četla pořád dokola… Budu znít asi jako blázen, ale vždy jsem věřila v lásku, kterou cítili k sobě Romeo a Julie. On se zabil k vůli ní... Samozřejmě, že nechci, aby se kvůli mně někdo zabil, ale aby mě někdo tak hodně miloval jako Romeo Julii.

„Tebe to baví?“ zeptal se mě Damon a kroutil hlavou.

Na tváři mu pořád vydržel úsměv a v očích jiskry. „Jo… třeba tato část,“ řekla jsem a začala číst.

„Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.
Let lásky nezastaví ani hradby.
Co láska může, to i udělá,
a tvojí příbuzní mi nezabrání.“  

„Ty věříš v lásku?“ Jeho úsměv mu z tváře zmizel.

„Jo, neptej se mě ale proč,“ řekla jsem a podívala se na zem.

„Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha,
ni paže, ani tvář, ni jiná část,
patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?
Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.
A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný
než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!
A za ně, které není částí tebe,
si vezmi mne!“ Jeho hlas se rozléhal po autě.

„Ty si to pamatuješ nazpaměť?“ Byla moje první reakce.

„Jo,“ řekl a nejistě dodal. „Musel jsem to umět… A do teď si to pamatuji, i když to říká Julie,“ ušklíbl se.

Překvapil mě. On si pamatuje tu dlouhou část? „Aha,“  řekla jsem. „Kam jedeme?“

„Za mým bratrem…“ řekl a jeho rty se stáhly do úzké linky.

„Netušila jsem, že máš bratra, je taky upír?“ Byla jsem strašně zvědavá.

„Jo!“ zavrčel.

„Promiň, Damone,“ řekla jsem. Vrtalo mi hlavou, proč tak rychle změnil náladu. Co je jeho bratr zač?

„To nic… Ty za nic nemůžeš,“ řekl a smutně se usmál. 

Chtěla jsem se ho zeptat, proč je smutný, ale viděla jsem na něm, že už tak je dost… asi rozčílený. Nevím, jak jinak pojmenovat jeho náladu. Podívala jsem se na něj a on vypadal strašně zamyšleně. Byla jsem z něho za tak krátkou dobu, co ho znám, úplně vedle…

Každou chvíli měl jinou náladu, jiný úsměv... Ale pokaždé byl krásný jako bůh. Nebo snad ne? Nebyl žádný gentleman, ale také ne grázl. On byl jen malý kluk, který předstíral, že je drsný a vše mu je ukradený. Cítila jsem, že hodně věcí mu je naprosto fuk, ale myslela jsem si, ne já to věděla, že se snaží skrýt bolest a strach. Byl moc sexy a on to o sobě věděl. A využíval toho. Kolik dívek lapil do své moci? Sto? Tisíc? Nebo milión? Nebo ještě víc? Nevím, ale jedno jsem věděla jistě. Nesmím se do něj zamilovat, protože on by mi srdce rozlámal ještě na menší kousíčky, než bylo teď. Je to ale vůbec možné? 

Po dvou týdnech tu je vážně kratká kapitola, ale já jsem ráda, že jsem vůbec něco napsala. Škola, zábava, pomoc rodičům...

První část kapitoly byla pro mě dost těžká (Pro mě bylo hodně těžké tuto kapitolu vůbec napsat.), ale snad se to dá číst. Myšlenky Adele jsem asi napsala asi hodně nesrozumitelně, že? :-)

Budu ráda za každý komentář a děkuji za komentáře, které jste zanechali u předchozí kapitoly. :)

(Třetí část obsahuje úryvky s Romea a Julie - kurzíva. Věřte mi, že to bude později důležité ve vývoji děje. Teda pokud se mi podaří udržet myšlenku.)

Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Good night, sweetheart V.: