OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Good night, sweetheart III.

23.08.2014 (11:00) • Sweetly • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 8× • zobrazeno 1132×

III. - Střípky minulosti

Otočila jsem se a podívala se do těch nejkrásnějších očí, které jsem kdy viděla. Byly jako dvě nejhlubší studánky, které skrývaly plno tajemství. „Co chceš?" zašeptala jsem a přestala jsem plakat, ale po tváři mně tekly pořád dva křišťálové potůčky. 

„Já..." Tvářil se jak na popravě a já vycítila, že je to poprvé, co má problém se vyjádřit. Bylo mi ho líto. „Nechoď pryč. Já se omlouvám," řekl a v jeho očích byla naděje, ale i strach z toho, co řeknu a udělám."

„Nikam nejdu," řekla jsem a utřela si slzy. Poslední dobou pláču až moc často...

Oddychl si a opatrně se usmál. „Nikdy jsem se nikomu neomlouval," řekl a odmlčel se. „Ale není to až tak hrozné, jak jsem si myslel. Je to vlastně docela příjemné," pokrčil rameny a na tváři se mu konečně objevil úsměv, který byl u něj typický.

Usmála jsem se a společně s ním vykročila k autu, které bylo mimochodem úžasné. Nasedl na místo řidiče a já za sebou zabouchla dveře. „Kam vlastně jedeme?"

„Do dalšího obchodu..."

To jeho nakupování bylo strašné, ale docela zábavné. Tolikrát jako s ním jsem se už dlouho nesmála, pomyslela jsem si, když jsme jeli po dálnici. Jel dvě stě padesát kilometrů v hodině a usmíval se, ale já se bála... I když je upír, ale vybourat by se mohl, že jo? To mi připomnělo... Jeho... Dereka, prvního kluka, který mě zaujal a okouzlil. A stvůru, která mi s úsměvem zabila rodiče a sestru. Opřela jsem se a dovolila si vzpomínat na věci, které mě bolely a kterých jsem se bála. Vzpomínala jsem na to, jak má noční můra začala... A jak jsem se stala nevyrovnanou dívkou.

Když jsem potkala Dereka, byla jsem ještě naivní a nezkušena dívka. Myslela jsem si, že je princ na bílém koni a to on rozhodně nebyl, jak jsem pozdě zjistila. Dával mi dárky, bral mě do luxusních drahých restaurací a kamarádky mi ho záviděly... A já byla šťastná, že si mě všimnul, ale teď už vím, že by bylo lepší, kdybych ho nikdy nepotkala. Naivně jsem si myslela, že mě má doopravdy rád, ale on mě jen zneužil a málem znásilnil...

Začala jsem se neovladatelně klepat. Ten osudný den ze mě strhal všechno oblečení a... Dost, Adele, křičelo mé druhé já. Oklepala jsem se a podívala se do zapadajícího slunce, které bylo zbarvené do ruda, jako moje vlasy. V hlavě jsem si přehrála dnešní den. Rozloučila jsem se navždy se svojí milovanou rodinou. Položila jim tři růže barvy červánků na hrob. První růže byla pro maminku, která se mě vždy snažila ochránit a která mě bezmezně milovala. Druhá růže byla pro tatínka, který mě miloval i přesto, že jsem se ho poslední měsíce bála. Třetí růže byla pro moji sestřičku Annu, která za mnou vždy stála a pořád věřila, že se moje duše a tělo vyrovná s tím, jak bylo zneužité. Proklínala jsem se za to, že oni umřeli... Derek mi to slíbil, že když mu nedovolim dotknout se mého těla, že se mi pomstí. Když je zabíjel, tak se usmíval a říkal mi: Pomsta je sladká... 

A narazila jsem na upíra, který byl, no, prostě sexy. Nikdy bych mu ale nepřiznala, že jsem do něj vážně narazila, nejsem blázen. Kdybych ho dnes nepotkala, byla bych už dávno v děcáku, a tam jsem nechtěla. Nenaháněl mi strach jako ostatní muži, u kterých jsem se ocitla až moc blízko. Ani to, že je upír, mi nenahnalo strach. Nebylo to ani tím, že by mě okouzlil svým vzhledem... Líbily se mi jeho černé lesklé vlasy a jeho oči. Byly jako dvě nejtmavší a nejlesklejší hvězdy. Ale jeho vlasy... Když si vzpomenu, jak se tvářil, když zjistil, že si s nima hraju, tak jsem si myslela, že vyprsknu smíchy, a tak se i stalo.

„Je tu něco k smíchu, kotě?" zeptal se mě muž, který mě naprosto uchvátil. Skoro jsem zapomněla, ze jsem s ním v autě.

„Ne," podařilo se mi říct.

„Vážně? Tak proč se směješ?" Ucítila jsem na sobě jeho pohled, a tak jsem se k němu otočila.

„Dobře, směju se tomu, jak ses tvářil, když jsi zjistil, že si hraju s tvými vlasy," řekla jsem a zase se zasmála.

„Naštvala jsi mě," řekl, ale koutky mu zacukaly.

„Vím."

„Tak proč jsi pokračovala?"

„Bavilo mě to... A tvoje vlasy se mi líbí," řekla jsem a tváře mi určitě zrudly.

„Jsi vážně zvláštní. Dráždíš upíra a ještě se tím výborně bavíš," zakroutil hlavou a sjel z dálnice. 

„Kam jedeme?"

„Do hotelu."

Chtěla jsem se dozvědět něco o něm, o upírech. „Upíři jedí lidské jídlo? A spí?" odvážila jsem se ho nakonec zeptat."

„Jíst nepotřebujeme a spát... Jak kdo, já moc nespím, ale... můj bratr ano," odpověděl po chvilce zaváhání a na tváři se mu objevil jemný úsměv. Jeho oči vypadaly, jako by přemýšlel, jestli má něco dodat. „Pije krev zvířat, takže je slabší než já."

„Aha... Promiň, nechtěla jsem vyzvídat, jen jsem byla zvědavá," řekla jsem a vzpomněla si na svoji sestru, zesmutněla jsem. Měla ještě tolik roků před sebou a já jí je všechny vzala...

Damon si všimnul mého výrazu a starostlivě se zeptal. „Stalo se něco?"

„Jen jsem si vzpomněla na svoji sestru," zašeptala jsem, díra v srdci byla pořad hodně bolestivá.  

„Nechtěl jsem ti..."

„To nic, už je to v pohodě," skočila jsem mu do řeči.

Zastavil před hotelem, který vypadal skoro jako zámek z pohádky. Měl béžové stěny a ke vchodu vedlo mramorové schodiště s pozlaceným zábradlím.

„Vem si něco z nového oblečení s sebou," řekl, než vystoupil z auta. Všimla jsem si, že byl zamyšlený, když si vzal pár věcí sebou... Mohla jsem za jeho výraz já?

Vzala jsem si jednu tašku a naházela do ní pyžamo, světlé, úzké kalhoty, pruhované tričko, modrou mikinu, kecky a spodní prádlo. „Můžeme jít," řekla jsem mu, když jsem vyskočila z auta.

Opíral se o dveře a věnoval mi jeden ze svých krásných úsměvů. „Tak jdeme." Obešel auto a chytl mě za ruku. Při jeho dotyku jsem se mírně zachvěla. Vykročila jsem spolu s ním ke schodišti a udělala tím tak neviditelnou čáru za svojí minulostí...

Děkuju za všechny komentáře, které jste mi zanechali u druhé kapitoly. :)

Odhalila jsem Vám v teto kapitole malou část Adeliny minulosti, i když Vám může připadat, že všechno... Vlastně jsem dlouho váhala, z jakého pohledu mám kapitolu vůbec psát. Přístí už bude zase z pohledu Damona. :-) 

Fluffy a Carol1122, doufám, že jsem se zlepšila, myslím tím psaní Adelinych pocitů, výrazů  a chování.

Další kapitola bude tak v úterý.

Autor: Sweetly (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Good night, sweetheart III.: