Fixing - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lily zapadla do života v Mystic Falls, ale stále je tu pár nevysvětlených věcí. Tají skutečnost, že zná Rebeku, která o ni ale nejeví zájem... Co když si to ale rozmyslí? Bude se svým plánem čekat na Klause nebo se s Lily vypořádá sama? A co když Rebeka není jediná známost, kterou Lilian ukrývá? Je jich víc? Dvě, tři, pět? A proč se do města vrátil Elijah?

20.01.2013 (14:00) • Taylorka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 9× • zobrazeno 1453×

Fixing - 4. kapitola

Zvykli si na mě. Ono to ani nebylo tak těžké. O jednoho upíra víc nebo míň… Vztahy se začaly rýsovat do konkrétnějších tvarů. Vypadalo to, že Caroline se mě držela ze stejného důvodu, jako já jí. Jediná další upíří ženská byla Rebeka a to pro ni pochopitelně nebyl spojenec ani v té nejhorší noční můře. Když už jsem u Rebeky – párkrát jsem ji přistihla, jak se na mě dívá, ale nikdy se mnou vlastně nepromluvila, když nepočítám skupinové rozhovory, ve kterých se stejně většinou jen hádala s Caroline.

Bonnie mi stále nevysvětlila, proč tak rychle změnila názor ohledně mého přívěsku, ale chtěla mi to říct. Sama mi řekla, že mi to vysvětlí, ale nějak to vyšumělo nebo k tomu prostě jen nebyla vhodná příležitost.

Ukázalo se, že Stefan myslel svá slova vážně. Za ten měsíc jsme spolu trávili docela dost času a opravdu se mě snažil poznat takovou, jaká teď jsem. Bohužel tu pořád bylo nějaké ale… A Elena? Ta je zlatíčko. Možná jsem se jí zalíbila z toho důvodu, že jsem na Salvatorovic kluky měla pár perliček a měla jsem je oba přečtené. Jenom Alarick mi moc nedůvěřoval. Damon tvrdil, že se umí chovat jako podivín, ale že je jinak fajn, a to samé, ale jinými slovy, mi vlastně řekla i Elena.

Ještě jedna věc mi připadala zvláštní. Za celý měsíc jsem nenarazila na Klause. Ani jednou. Bylo mi to divné. Předpokládala jsem, že mu Rebeka poví, že jsem tady, a i kdyby ne, někdo by se určitě zmínil, že ve městě je Salvatorovic sestra, což by přinejmenším vzbudilo jeho zvědavost. Ale nic.

Jak se blížil konec listopadu, blížil se i karneval. Caroline měla spoustu práce a já jí v tom ochotně pomáhala. Taky jsem byla zapálená do večírků a společenských akcí, ale proti ní jsem byla amatér…

„Z té cedule se odlepují třásně… A potřebuju někoho, aby přestříkal stínítka třpytkami…“ Caroline rozdávala příkazy na všechny strany, zatímco se kolem ní rýsovala barevná scéna připomínající džungli – a to pojmenování bylo přesné.

„Letos to bude zvířecí karneval?“

„Aha,“ vydala jenom na souhlas a škrtala položky ze seznamu. „Vypadá to, že si konečně užiju aspoň jednu akci bez otravování… Mohla bys prosím pomoct Mattovi rozvěsit ty girlandy? To bych jen tak někomu nesvěřila…“

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„Když to vloni věšeli druháci, potrhali je a přivřeli je do oken. Vypadalo to příšerně, tak jsem tím zaúkolovala lidi, kteří to stoprocentně nezvorají.“

„Ne, já myslela to s tím otravováním…“ vysvětlila jsem, když mi došlo, že Caroline můj dotaz tak úplně nepochopila.

„Jo, tohle. Klaus je už nějakou dobu mimo město, takže se snad nesetkám s žádným jeho hloupým překvapením typu: Zatancuješ si?“ Takže je pryč… Tím se některé věci vysvětlují.

„Dělá to často?“ zeptala jsem se s co nejneutrálnějším tónem, jakého jsem byla schopná.

„Jo… Asi si myslí, že mu padnu do náruče nebo co… Ty girlandy, prosím?“ připomněla mi.

„Jasně, už jdu…“ Vzala jsem krabici s girlandami a šla najít Matta, který už podle všeho jednu část těch barevných nesmyslů pověsil.

„Slyšela jsem, že se o tebe bojuje… Rebeka vypadala odhodlaně, když dneska hodila po Caroline dvě tužky.“

„Jo,“ potvrdil Matt, „jsem na roztrhání. Caroline se mě snaží chránit a Rebeka, no, to vlastně ani nevím…“

„Asi se jí líbíš,“ šťouchla jsem do něj, než vylezl na štafle. „Ani se nedivím…“ dodala jsem.

„Snad se nechceš postavit do fronty? Takovej zájem bych už asi neunesl.“

„To ne. Teda, nevykládej si to špatně, ne, že bys nebyl fešák. Ale já jsem na jiné typy,“ vysvětlila jsem a nakrčila při tom nos.

„No ne… Caroline nechala své štěně bez dozoru? Jaký div…“ ozvalo se za mnou.

„Nemusíš být taková,“ řekl Matt a slézal ze štaflí zpátky na zem. „Potřebuješ něco, Rebeko?“ Pořád jsem se neotočila. Nevěděla jsem, co mám dělat. Teď, když tu Caroline nebyla a zřejmě nebyla ani v místnosti, jak jsem okamžitě zjistila, neměla jsem se za koho schovávat.

„Vlastně bych si ráda půjčila Lily, jestli ti to nevadí.“

„Mě?“ otočila jsem se konečně, v očích nepředstírané překvapení. Podívala jsem se na Matta, který u mě asi hledal odpověď. Má souhlasit, nemá?

„Ehm, jasně… Já to tady zvládnu,“ vykoktal. Nemám mu to za zlé, neměl mě jak zachránit.

„Díky, hned ti ji vrátím,“ usmála se sladce a pak odkráčela, a já ji pochopitelně následovala.

„Tak… Co potřebuješ?“ vypadlo ze mě, když jsme se zastavily u laviček před školou.

„Pořád jsem váhala, víš… Nechtěla jsem se do ničeho pouštět bez Nika, ale jsem dospělá, ne?“

„Dospělá je při tvém věku asi slabé slovo…“ Vůbec jsem nechtěla takhle mluvit, ale musela jsem zachovat status, který jsem si tu vytvořila. Stefan by se mnou už nikdy nepromluvil a Damon… No, ten by to určitě nepochopil. A co teprve Bonnie a Caroline? Potřebovala jsem, aby všechno zůstalo tak, jak to je.

„Nebývala jsi taková…“ zatvářila se Rebeka na pár vteřin smutně. Tušila jsem, kam tenhle rozhovor může vést. Ještě že mě Caroline donutila pít ten sporýš…

„Jak ty to můžeš vědět?“ Nedočkala jsem se žádné odpovědi, místo toho si Rebeka dál vedla svůj monolog.

„Zajímalo by mě, jestli bude Nik zklamaný… Nebo jestli se konečně přestane točit za Caroline. Možná se nestane ani jedno… Jenomže nevím, kdy přesně se vrátí, není to smůla?“

„Strašná,“ zašklebila jsem se. „Můžu otázečku? Co mám, sakra, společného s tvým bratrem?“

„Na to velmi brzo přijdeš…“ zakývala hlavou, usmála se a nakonec odešla. Oddechla jsem si. Kdyby tu scénu viděl někdo ze zasvěcených, jako třeba Damon, myslel by si, že jsem si oddechla, že je Rebeka pryč, což byla pravda, ale neznal by ten pravý důvod. Rozhodla se počkat. Čeká na Klause, ale kdo ví, jak dlouho jí to vydrží? Sama neví, kdy se Klaus vrátí zpět do města… A já teď musím být opatrnější než doteď.

„Kde jsi byla?“ odchytil mě v tělocvičně můj milovaný bratříček.

„Ale… Rebeka měla potřebu si povídat. Matt to nikomu neřekl?“

„Rebeka?“ zbystřel Damon. „Co chtěla?“ A kruci…

„Já vlastně nevím. Mluvila o tom, že Klaus není ve městě a ji nebaví čekat nebo co, ale vůbec jsem to nechápala. A bylo to děsivý, jak tam kolem mě chodila… Možná, že se jí ten peroxid konečně proleptal až k mozku… A ty tu vlastně děláš co?“

„Svolávám válečnou poradu… Elijah se stavil na kus řeči.“

„Cože?!“

„Až doma… Pojď.“

„A co chce?“

„To nevíme, ale máme v plánu to zjistit,“ mluvil skoro stejně rychle, jako chodil.

„To si děláš srandu,“ protáhla jsem, když mi otevřel dveře od auta. „Pěšky bych tam byla rychleji…“

„Ty možná, ale já ne,“ zaslechla jsem z auta Elenin hlas. Aha… Tak na to se zeptám později.

Jakmile jsme zastavili u našeho domu, znervózněla jsem. Celá ta věc s Původními se začíná zamotávat. A to tu vlastně hlavní hrdina chybí. Budu si muset pospíšit, jinak se to všechno rozsype jako domeček z karet. Katherine měla pravdu…

„Chovej se slušně, Damone,“ napomenula ho Elena ještě přede dveřmi. „Nezapomeň, co pro nás udělal…“

„Myslíš to, jak nám nepomohl zabít Klause?“ Touhle poznámkou si vysloužil docela slušný úder do ramene, i když to od Eleny asi moc nebolelo.

Damon otevřel dveře a mně najednou docela vyschlo v krku. Stála jsem přímo za ním, protože za Elenu se se svou výškou těžko schovám. Damon byl přece jen o něco vyšší. Slyšela jsem Stefanův hlas a slyšela jsem i jeho…

„Tak jsme tu konečně všichni?“

„Asi víc než všichni…“ ušklíbl se Damon.

„Eleno,“ kývl Elijah na pozdrav a pak si teprve jeho zrak našel cestu ke mně. Rychle jsem nenápadně zatřepala hlavou, zatímco si mě prohlížel. I očima jsem ho doslova prosila, aby nic neříkal. Slova se naštěstí ujal Stefan.

„Vy se neznáte… Tohle je naše sestra Lilian.“

„Moc mě těší,“ usmál se a vsadila bych se, že i nepatrně mrknul. Taky jsem se usmála a doufala, že se najde chvilka, abychom si popovídali.

„Proč jsi s tím nešel za Rebekou?“ ptala se Elena, když Elijah vylíčil důvod své návštěvy. „Ví toho mnohem víc než my.“

„To je pravda, ale její pouto ke Klausovi je dost silné na to, aby mě odmítla.“

„Ale říkal jsi, že ti nejde o pomstu, tak proč by to dělala?“

„Přestože mi nejde o jeho smrt, nepochybně by mu to dokázalo zkřížit plány. Jistě víte, že vlkodlačí kousnutí je pro upíry smrtelné – a to bohužel bez výjimky. A jejich oddanost mému bratrovi je nemilá komplikace.“ Měla jsem potřebu se do toho rozhovoru vložit, protože mi to pořád nedávalo smysl.

„Takže ty chceš po nás, respektive po Bonnie, aby se spojila s tvou matkou, která – jak jsem slyšela – se už jednou pokusila vás všechny zabít?“

„Přesně tak…“

„To ale nedává smysl. Co přesně po ní chceš? Ona s těmi hybridy přece nic nesvede…“ konstatoval Stefan. Ani jemu se ten plán nezdál věrohodný. Spíš to vypadalo, jako že nám něco tají.

„Mám své důvody… A jak jistě víte, nikomu z vás moje matka ublížit nechce.“

„No jistě, ale pokud zemře Klaus,“ zmínila se Elena.

„Zemřeme my,“ dokončil Damon.

„Jistě, ta záležitost s pokrevní linií. Už jsem vám říkal, že mi o jeho smrt nejde. Jde mi o spravedlnost…“ V ten moment jsem si uvědomila, proč je tady. Nebyla to pomsta. Byla jsem to já.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Taylorka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries