OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Fixing - 12. kapitola

21.05.2013 (20:00) • Taylorka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1496×

Fixing - 12. kapitola

„To je pěkná blbost…“

„Copak by se ti to nelíbilo? Přiznej barvu, Katherine.“

„To nepopírám, ale zapomínáš na jeden urostlý detail jménem Klaus.“

„Nezapomínám,“ oponovala jsem. „Ale ne jednou ses i přes to odhodlala do Mystic Falls vydat. Navíc na vlastní pěst… Proč ne teď, když budeš mít krytá záda?“

„Od tebe? Ale prosím tě… Pokud už tam nějakou dobu žiješ, znamená to, že ses určitě potkala s Damonem i Stefanem Salvatorovými, což vlastně vyplývá i z tvého návrhu… Tak mi vysvětli, jak mi chceš krýt záda?“

„Nikdy tě nedostali, i když mockrát chtěli, těch se nebojíš…“

„Ale ty bys měla.“ Bylo to zdlouhavé. Delší, než jsem myslela…

„Nesmysl… Vlastní sestře by neublížili,“ řekla jsem konečně. Po všech těch letech, co se známe, jsem to opravdu řekla nahlas. Byl to risk, ale jinak to nešlo. Bylo to buď všechno, nebo nic, a teď to záleželo jen na ní.

„To jsou mi ale novinky…“ vyslovila po chvíli a z jejího tónu jsem usoudila, že ji to neodradilo, dokonce spíš naopak.

„Musela jsi něco tušit, ne?“

„Popravdě mě to párkrát napadlo, ale stejně jsem nedokázala najít žádnou spojitost."

„Jinými slovy, nechtělo se ti v tom vrtat,“ ušklíbla jsem se.

„Vraťme se k předchozímu tématu, ano? Říkáš, že mi v Mystic Falls nic nehrozí?“¨

„O to se postarám, pokud se budeš držet dohody.“

„Jistě, ta dohoda… Pořád jsi mi neprozradila, co mi za to dáš,“ konstatovala a já se musela zhluboka nadechnout, abych odpověděla.

„Stefana.“

„Kam to zase jdeš?“ zajímala jsem se, když Damon opouštěl dům v době, která pro něj byla neobvyklá.

„Moje věc, drahá sestřičko, moje věc…“

„Vyzvednout Elenu, jak předvídatelné,“ řekla jsem jakoby mimochodem a otočila jsem stránku katalogu.

„Tak proč ses musela ptát? Jo… Jen tak ze zvědavosti, jsi si jistá tou párty u Rebeky?“

„Samozřejmě. Proč se pořád všichni ptáte?“

„No, však víš… Rebeka, Elijah, Klaus – to za idelání společnost na zábavu nepokládám.“

„Vy jste tak-“ raději jsem to nedořekla a odvrátila pozornost jinam. „Nenech Elenu čekat.“

„Jasně, ale nechoď za mnou brečet, že ti někdo z nich…“

„Pa, Damone!“ zavolala jsem, abych jeho žvanění přebila, a on raději se smíchem odešel.

Konečně zase chvilka na relax. Měla jsem hlavu přeplněnou plány, spekulacemi a teoriemi, a už jsem toho začínala mít dost. Jak dlouho vlastně ta mrňavá čarodějka udrží Stefana mimo? Jak přesvědčím Elijaha, aby se vzdal své pomsty? A co Caroline, Damon a Elena?

„Překvápko,“ zaslechla jsem ode dveří.

„Docela riskuješ, nemyslíš? Kdokoli tě mohl vidět…“

„A myslet si, že jsem Elena.“ Otočila jsem se a spatřila dokonalou kopii Eleny. Její vlnité kadeře byly hladce vyžehlené, její obvyklé líčení jemnější, no, prostě Elena.

„Jenže s Elenou je teď Damon, a jestli tě opravdu někdo viděl a nevhodně se o tvé návštěvě zmíní, prozradíš se, a já s tím nehodlám nic dělat. Tak jsme se domluvily, nic nápadného.“

„Odkdy jsi tak paranoidní?“ ušklíbla se a popadla do ruky láhev bourbonu.

„Myslelas tím opatrná? Co jsem přijela sem.“ Odložila jsem katalog a naladila se na jinou vlnu, než byly nové boty. „Co pro mě máš?“

„Shánějí kouzlo na znovuspoutání Klausovy vlčí stránky.“

„Cože?“ vyhrkla jsem. „To by přece Elijah neudělal.“

„Má své důvody…“

„To vím taky,“ odsekla jsem. Samozřejmě jsem neměla v plánu jí prozradit, co už vím o zmíněných důvodech. „Proč mám dojem, že z toho nemáš zas takovou radost?“

„Protože na tom zas tak moc nesejde… Hybrid nebo upír, pořád je to stejné. Mně je to pořád k ničemu. Strach z něj jde v obou případech…“

„Páni, slyšet slovo strach z úst Katherine Piercové je zážitek.“

„Přestaň si mě dobírat…“ Na příjezdové cestě zachrastil štěrk pod koly Damonova Camara. Než jsem se podívala ke dveřím a zpátky, byla Katherine pryč.

„Jste tu brzo,“ konstatovala jsem.

„Nechtěli jsme tě tu nechávat samotnou.“

„Za chvíli přece odcházím,“ připomněla jsem svému bratříčkovi a zvedla jsem se, abych se řádně připravila.

„No právě,“ ozval se ode dveří ještě jeden hlas. Caroline… „Nejsi jediná, kdo se chystá na párty k Mikaelsonovým.“

„Ty tam půjdeš? Dobrovolně? Přestože víš, že tam bude i Klaus?“ Své rozhořčení jsem se snažila zakrýt nechápavostí, zatímco mi lakovala vlasy.

„Ano, Lily, já tam i přesto půjdu. Nemá smysl se mu vyhýbat, o to otravnější pak totiž je.“

„Tak jo, a teď řekni pravdu,“ zašklebila jsem se na ni do zrcadla.

„Prostě tě nenechám jít samotnou. Elena nepůjde – není to zrovna bezpečné místo pro dvojnici. Já ale jít můžu a chci.“

„Za tím slovem chci chybělo: naštvat Rebeku,“ zasmála jsem se a ona se mnou.

„Koukám, že si to někdo na poslední chvíli rozmyslel,“ prohlásila Rebeka, když spolu se mnou přišla i Caroline.

„Lhářko,“ vyplázla jsem na Caroline jazyk. „Tvrdilas, že tě Rebeka nepozvala.“

„K jejímu zklamání nejsem taková mrcha…“ udělala na Caroline obličej a ta s pohrdavým pohledem odkráčela dovnitř.

„Někoho ti představím,“ usmála se Rebeka a vedla mě do zahrady. Tušila jsem, co bude následovat, proto jsem se soustředila na svůj herecký talent a modlila se, abych nic nepokazila.

Stáli tam oba, v celé své kráse, v rukou skleničky s brandy, a něčemu se smáli.

„Pánové,“ upoutala Rebeka jejich pozornost, „alias moji milí bratři, ráda bych vám představila Lilian Salvatore. Lilian, tohle jsou Elijah a Klaus.“ Elijah nedal ani mrknutím oka najevo, že o mé šarádě ví – proč by to taky dělal, že ano? Políbil hřbet mé ruky a usmál se. To, co ale následovalo pak, byla zkouška ohněm. Za celou dobu, co jsem tady, nikdy nebyl tak blízko. Po celém těle mi přejel mráz, když se mi podíval do očí. Jeho tvář jako by na chvilku zamrzla a já netušila, co mám čekat, ale pak jeho rty povolily a vykouzlily ten dobře známý úchvatný úsměv. Chtělo se mi brečet a smát, chtěla jsem křičet a tolik toho říct, ale nic z toho jsem nemohla dát najevo, a tak jsem tam stála, hleděla do těch uhrančivých očí, vnímala každý jeho nádech, každou vlnu tepla, která sálala z jeho těla, a nechtěla už nikdy odejít.

„Okouzlující jako vždy,“ vysvobodila mě Rebeka. „Když dovolíte, my se teď půjdeme bavit – a tím myslím opravdu bavit, ne jen postávat v koutě a klábosit,“ popíchla je, vzala mě za zápěstí a v rytmu hudby, která se ozývala z domu, mě vedla dovnitř. Každá jsme si nalily kelímek s pivem a vtančily doprostřed parketu. Bylo to zábavné, chovat se jako sedmnáctky…

„Máte to v rodině…“

„Co jako?“

„Tu krásu a šarm,“ zamrkala jsem na ni a ona se rozesmála.

„Zahrajem si?“ pohodila jsem hlavou ke kulečníkovému stolu. Ve skutečnosti to bylo proto, že od něj byl lepší výhled na Nika. Nikdy by mě nenapadlo, jak úžasně bude vypadat v riflích…

Po kulečníku došlo i na panákovanou, což byla moje parketa už víc než sto let… Byla jsem trochu nervózní, když jsem zjistila, že se kolem pořád motal Elijah s Klausem a pozorovali mě, dokonce o mně i mluvili. Upřímně jsem nechápala, jak to mohl Elijah snést, když moc dobře věděl, jak jsem se už před lety rozhodla. Ale tady se hrála hra. A ne jenom ta moje, jak vyšlo najevo…

„Tak už mi to konečně vysvětlíš?“ ptala jsem se Rebeky, když jsme na chvíli opustily dav, abychom vybraly další film k panákované.

„Co jako?“

„Proč jsem tady, proč o mně mluvíš jako o staré známé a tak…“

„Neměla bych…“

„Prosím,“ chytila jsem ji za zápěstí, když se otáčela, aby se mému pohledu vyhnula. Rozhlédla se, koukla mi do očí a pak se vydala po schodech a já za ní. Zavřela za mnou dveře svého pokoje a spustila.

„Je to už pěkná řada let, co jsme se my dvě viděly naposled.“

„Cože?“ hrála jsem překvapenou.

„Nech mě mluvit, ano? Znala jsi mě, Elijaha i Nika. Byla jsi moje nejlepší přítelkyně… Ale nemohlo to tak zůstat. Museli jsme zakrýt všechny stopy, které by k nám vedly. Bylo mi moc líto, že jsem tě musela opustit, ale nešlo to jinak. Donutila jsem tě na nás zapomenout a dlouho se snažila smířit s tím, že už tě nikdy neuvidím. Ale teď jsme zase spolu a kvůli sporýši ti ty vzpomínky nedokážu vrátit.“

Chvíli jsem dělala zamyšlenou, ve skutečnosti jsem si však přehrála všechny vzpomínky, o kterých tady mluvila, včetně dne, kdy odešli, a dne, kdy se mi vzpomínky z nějakého důvodu vrátily…

„Aha,“ vypadlo ze mě a nejspíš to znělo přesvědčivě tupě. „A co to o těch týdenních hádkách? A proč to představování a tak?“

„To kvůli Stefanovi…“

„Stefanovi?“ opakovala jsem, tentokrát skutečně překvapená.

„On byl zase Nikův nejlepší přítel…“

„Jo, něco jsem zaslechla,“ ušklíbla jsem se.

„Ale on má teď na nás jiný názor, než měl kdysi… I po tom, co se jeho vzpomínky vrátily… Nenávidí nás a… Nebyli jsme ochotní to riskovat i s tebou, takže jsme uzavřeli dohodu.“

„Jakou zase dohodu?“

„Musíš být ochotná se se mnou přátelit i bez svých vzpomínek, které by tě mohly ovlivnit…“

„Aha,“ vypadlo ze mě znovu. „No, ale kvůli tomu jsi mě nemusela teatrálně představovat svým bratrům, ne?“

„Ti mají taky dohodu…“

„Už mě to začíná unavovat…“ prskla jsem naštvaně.

„Chtějí počkat, jak se rozhodneš teď. Víc ti neřeknu… Vlastně ani nesmím, už teď toho víš víc, než bys měla…“

„No tak moment…“

„Nech to být, Lilian, brzy se to vysvětlí…“

Autor: Taylorka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Fixing - 12. kapitola: