OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Fixing - 11. kapitola

06.05.2013 (15:00) • Taylorka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1268×

Fixing - 11. kapitola

Rodinný výlet do New Yorku se doopravdy vyplatil. Dokonce se zdálo, že i Elena si vzala náš rozhovor k srdci. Podle mě to směřovalo správným směrem, i když opravdu pomaličku.

„Tohle je divné…“ stěžovala si Caroline.

„Co jako?“

„Ten klid… Jo, jasně, Stefan odjel, ale už jsou to dva týdny a od té doby je tu klid. Žádné drama na obzoru, žádná nová záhadná hrozba, prostě nic. Dokonce i Klaus mi dal tak nějak pokoj. Skoro to vypadá, jako bys za to mohla ty,“ zasmála se nakonec.

„Já?“ vyhrkla jsem polekaně.

„Co jsi tady, věci jsou jinak,“ přikývla. „Hej!“ vykřikla najednou. „To nemůžete takhle přišpendlit! Musí to být volné! Takhle to vypadá jako volební transparent!“ sekýrovala nějaké prváky, kteří jako obvykle nedělali to, co si Caroline představovala. „Promiň…“ řekla a rychle odkráčela, aby tu katastrofu napravila.

„Podívejme, kdo už zase řádí…“ ozval se za mnou jízlivý hlas.

„Potřebuješ něco, Rebeko? Nebo jako obvykle zase jen žárlíš?“

„Až budu mít na co žárlit, dej mi vědět,“ ušklíbla se na mě a pak si přisedla. Raději jsem si jí moc nevšímala a lepila další barevné třásně. „Zajímalo by mě, proč se paktuješ zrovna s ní…“

„To je přece jasné, ne? Dala mi fakt drahé šaty…“ uchechtla jsem se.

„Ale no tak, Lilian, obě víme, že nejsi tak povrchní.“

„Obě?“ dělala jsem nechápavou.

„Kdybys do sebe nelila sporýš, věděla bys, o čem mluvím…“ pokrčila rameny a k mému překvapení se chopila lepidla a začala mi pomáhat. „Co? Jsem přece roztleskávačka, ne? Třásně jsou můj obor…“

Chtěla mě zpátky, teď to bylo víc než jasné. Dokonce se na mě usmála a pro jistotu odešla dřív, než se Caroline vrátila. Vypadalo to, že mě chce ušetřit jejích scén… Teď byla pravá chvíle na další krok. Pořád ještě nemůžu vyložit karty, ale můžu rozehrát další kolo, než vytáhnu z rukávu svoje eso. Má blonďatá přítelkyně mi dokonce pěkně nahrávala, protože mě vyhledávala čím dál častěji.

„Tak jo, přiznávám, nejsem tak snadno ovlivnitelná, jak vypadám… Ze začátku jsem měla strach, věděla jsem jen to, co mi řekli, ale zdá se, že si o tobě udělám vlastní obrázek. Nejsem tak bojácná jako Stefan…“

„Výborně, takže v sedm?“

„Jo, v sedm,“ přikývla jsem a bylo. Rebeka se rozhodla uspořádat párty. Byla jsem očekávána a z jejího výrazu možná i někým jiným. Sedmá hodina večerní měla patřit přípravám na tu zítřejší událost.

„Ty ses úplně zbláznila, ne?“

„Nechápu proč… Jsem holka jako ona, jsem upír skoro jako ona… A je ke mně milá, proč bych s ní neměla jet?“

„Lily,“ vložila se do hovoru Elena, která u nás teď byla čím dál častěji – k mé i Damonově spokojenosti. „Nechápeš, jaká je. Nevíš, co od ní můžeš čekat. Může to být past…“

„Past?“ podivila jsem se.

„Může tě použít proti nám…“

„Proti mně teda ne. Jestli pojede a Rebeka ji bude chtít zabít, zachraňovat ji nebudu, je to její věc,“ distancoval se od toho můj sladký bratříček.

„A je to! Vyřešeno…“ pokrčila jsem rameny a Elena nad námi jen kroutila hlavou.

„Vy jste občas jeden lepší než druhý…“ Nakrčila jsem nos, šťouchla jsem do Damona, aby se přestal mračit, a vydala jsem se na sraz s Rebekou.

„Ty chceš jet až do New Castlu?“ vyvalila jsem oči na cíl Rebečiny autonavigace.

„Spěcháš domů, nebo co?“ zasmála se. „Když nákupy, tak pořádné. Mám tam objednané nové kolekce a odmítám svěřit dopravu komukoli, kdo má reflexy pomalejší než myš.“ Celá ona…

„Tím se to vysvětluje… Poslyš, cos myslela tím, že kdybych nepila sporýš, věděla bych, o čem jsi žvanila v tělocvičně?“

„Tím se netrap… Dřív nebo později se všechno dozvíš. Kdyby to bylo na mně, už dávno bys byla v obraze, ale bohužel jsem strávila celý týden hádkami, které stejně nikam nevedly, tak si na tebe budu muset počkat, drahá Lilian.“

Takže se kvůli mně hádala s Klausem? Ani nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Proč vyvádějí takové psí kusy? Že by Klaus nechtěl, abych si vzpomněla? Pomyšlení na takovou variantu mi jen vehnalo do očí slzy, které jsem musela rychlostí blesku zahnat, než je Rebeka uvidí.

„Pořád mi to není jasné…“ kroutila jsem hlavou a cpala do sebe cheesburger. „Mně připadá, že jsi skvělá.“

„Vyměníš mě za Caroline?“ V očích se jí při té myšlence blýsklo.

„O to ti jde? Porazit Caroline?“ rozesmála jsem se. „Tahle válka není moje. Vadí mi, že se ode mě čeká, že jen kvůli tomu, že jsem Salvatorová, budu hrát za jejich tým. Asi si zase budu muset začít dělat věci po svém, jinak mě rozdrtíte jako zrnko mezi mlýnskými kameny.“

„Ani mě se to v podstatě netýká. Kdybych Nika přestala bránit, mohla bych si žít svůj život daleko odsud, bez odsuzování i předsudků…“

„Ale?“ zeptala jsem se, i když jsem ten háček znala.

„Jsme rodina. Nik je jediný, kdo mi zůstal. Ostatní jsou kdovíkde, je jim jedno, co je se mnou…“

„Elijahovi taky?“ Rebeka podezřívavě nadzvedla obočí. „Katherine říkala, že na tebe nedá dopustit…“

„Hodně se změnilo, co je Katherine na útěku,“ ušklíbla se při jejím jméně. „Kromě tebe…“

„Tak a dost. Buď to vyklop, nebo si ty narážky nech,“ praštila jsem pěstí do stolu. Tak moc jsem se chtěla přiznat… Teď hned, a mít část svého života zase zpátky, ale nešlo to. Ještě ne.

„Promiň…“

„Měním téma… Co tě žere víc – to, že Caroline je středem pozornosti, nebo Klausův zájem o ni?“

„Teď už asi nic,“ pokrčila rameny. Byla to zase narážka? Na mě? Tohle budu muset urychlit, nebo se z toho zblázním.

„Výletnice je zpět…“

„Damon žaloval? Tse, jste oba stejní… A jeden bez druhého už se neobejdete, co?“ šklebila jsem se na Ricka. „Co tady vlastně děláš?“ Nemohla jsem přijít na dost dobrý důvod, proč máme Ricka v obýváku.

„Damon tady není…“

„No a?“

„Chtěl, abych se ozval, až se vrátíš,“ vysvětlil.

„To je blbost… Ale přiznávám, že jsem čekala telefonáty, jestli jsem ještě živá. Divím se, že to ani jednou nezkusil.“

„Rozmluvil jsem mu to,“ pochválil se a vstal z gauče. Měla jsem dojem, že se chlubí, a možná se mi snažil zavděčit, což není dobré.

„No vida,“ byla má odpověď – jediné, na co jsem se zmohla.

„Proč vyvádíš psí kusy, Lily? Damon má o tebe starost, ať říká cokoliv, tak proč se nedržíš na téhle straně ulice?“

„A co jsi, sakra, ty, nějaká chůva? Neříkej mi, že tyhle promluvy do duše děláš kvůli Damonovi… Zas takovou lásku k němu zřejmě chovat nebudeš,“ odsekla jsem sarkasticky.

„Pravda, k Damonovi fakt ne…“ No to se mi snad zdá! To poslední, co teď potřebuju, je další chlap, kterej se do mě zabouchne. Šel pomalu ke mně.

„Nechápu. Když jsem přijela, obcházel jsi mě oklikou. Pak jsem se ti prý najednou zalíbila, málem jsem tě zabila, pak ses mi zase vyhýbal, a teď tohle. Co to, proboha, vyvádíš?“

„Těžko říct,“ pokrčil rameny. „Asi od tebe nedokážu odejít, i kdybych chtěl.“

„No, tak to teda ne,“ řekla jsem spíš sama pro sebe a odstrčila jsem ho zpátky na gauč, který byl vzdálený dobré tři metry. „Aby bylo jasno, nejsem na zajíce, ok?“ obrátila jsem to celé v žert, ale musela jsem to vyřešit hned.

„Zajíc?“ podivil se Rick, ale nejspíš si za pár vteřin uvědomil náš skutečný věkový rozdíl, protože se začal smát.

„Koukni, jsi fajn chlap. Jdeš mi na nervy, ale to i spousta dalších lidí. Jsem ráda, že tě Damon má, ale tohle,“ gestem jsem naznačila něco jako čáru mezi námi, „to nepůjde. Fakt ne.“

„Rozumím,“ usmál se, i když trochu zklamaně.

„Abych byla upřímná, je tu někdo jiný, ale jestli to řekneš Damonovi, zabiju tě,“ pohrozila jsem mu a pak ho šťouchla do ramene.

„Beru na vědomí,“ přikývl a vstal. „Tak teda dobrou noc.“

„Kam jdeš tak pozdě? Zůstaň klidně tady…“

„Nebojíš se, že bych ti dělal návrhy?“

„Vlastně ne, já tu totiž nebudu,“ uchechtla jsem se a zmizela ven.

„Už jsem myslel, že nepřijdeš…“ zazněl do tmy sametový hlas.

„Proč zůstáváš? Copak není jasné, že mě neuhlídáš? Jsem nepoučitelná, vzpomínáš?“ Elijah se jen pousmál a posadil se na lavičce. Stála jsem uprostřed chodníku a pozorovala ho.

„Niklaus ani Rebeka si můj příjezd s tebou nijak nespojili… Mimo to, nevadí jim, že chvíli zůstanu.“

„Tys jim o mně neřekl?“

„Neviděl jsem důvod…“

„Vy jste mi ale rodinka…“ zakroutila jsem hlavou a sedla si vedle něj.

„Proč to divadlo, Lilian? Jestli chceš být zase s nimi, proč prostě nejsi?“

„Mám své důvody… A mám Damona. A chci ho mít ještě nějakou dobu, protože pak… Nepochopí to.“ Složila jsem hlavu do dlaní a přemýšlela, jak to zařídit s co nejmenšími škodami.

„Možná ne hned,“ přikyvoval Elijah a díval se přitom někam do tmy.

„Myslím, že ani časem… Poslyš, nechceš mi konečně prozradit, proč jsi přesně tady? Bez vytáček…“

Po celkem dlouhé chvíli ticha se konečně vzdal. Znal mě a věděl, že mě dlouho za nos tahat nemůže.

„Jsem schopný respektovat tvou volbu, Lilian. Jsi ke mně upřímná, a toho si cením. Čeho ale nejsem schopný, je odejít, přestože ses vyjádřila jasně. Nemůžu tě tu jen tak nechat, dokud je můj bratr nejnebezpečnější stvoření na planetě.“

Vyrazilo mi to dech. Nic z toho jsem vážně nečekala… Předpokládám, že se to týká Klausovy vlčí stránky.

„Ty myslíš, že to potřebuju?“

„Když ne ty, tak aspoň tví přátelé. Známe ho oba. Nerozhlíží se, nezajímají ho následky… Jeho ego bude nejspíš vždy silnější než cokoliv jiného. Nebudu riskovat, že ti ublíží, ať už přímo, nebo skrze ostatní.“

Pak mi dal pusu na čelo a zmizel. Jak galantní… Začínám se do toho parádně zamotávat. Potřebuju víc času nebo víc lidí. Skoro to vypadalo, jako bych si ukousla moc velké sousto, ale to já nedělám. Vždycky si poradím, a právě když jsem myslela na tohle, uvědomila jsem si, koho teď nejvíc potřebuju.

Autor: Taylorka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Fixing - 11. kapitola: