Fixing - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

„It's always gonna be Stefan." Yea, really?
„Vždycky to bude Stefan." Jo, fakt?
Znovu nahlédneme do života Lily Salvatore. Tentokrát do rozhovorů s oblíbeným bratrem. Dozvíme se ovšem i něco málo o jejím vztahu ke Stefanovi. Co za tím vězí? Proč před Damonem stále něco skrývá? A je téma jejího promlouvání k němu to, co přijela napravit?

06.04.2013 (12:00) • Taylorka • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 4× • zobrazeno 1477×

Fixing - 10. kapitola

„Lekce jedna, pane Salvatore… Zábava.“ Kroužila jsem mu prstem před obličejem a usmívala jsem se, jako už dlouho ne. Tohle byl New York. Jiný než ten, který mi Damon na konci naší společné pouti ukázal, ale pořád velkolepý a úžasný.

„Tak s tím nemám důvod nesouhlasit,“ vrátil mi úsměv. Znovu jsme zažili stejnou jízdu jako před lety. Byl to večer plný tance, hudby, alkoholu a krve. Jo, krve především…

Potřebovala jsem, aby se uvolnil. Čím větší je šance, že Stefan začne pochybovat, tím víc mi musí Damon důvěřovat. To divadlo, které jsem při svém návratu domů předvedla, mě moc nebavilo, ačkoli přiznávám, že to byl hezký pocit, mít zase oba bratry a usmívat se na ně, ale to byla jen slabá chvilka. Abych řekla pravdu, já už mám bratra jen jednoho, a můžete hádat, který to je…

Když se blížila půlnoc a já poslala další blondýnku domů, aby náhodou nevykrvácela přímo na tanečním parketu, Damon poručil další rundu na baru. Seděli jsme na vysokých barových stoličkách a kde koho by mohlo napadnout, že jsme pár - troufám si říct, že dokonalý.

„Tak jo, tak jo… Řeknu ti tajemství…“ rozhodla jsem se a naklonila se k němu blíž. „Podle mě patří Elena k tobě, a ne ke Stefanovi.“ A protože mě donutil pít tequillu (hodně tequilly), začala jsem se nekontrolovatelně smát.

„Vážně? Tak to jsi první…“ Udělal obličej, jako bych mluvila o výsledcích pingpongového turnaje na Maledivách, prostě se tvářil, že ho to nezajímá.

„Pochybuju,“ odpověděla jsem, když můj záchvat smíchu ustal. Už jsem mluvila zase normálně a měla jsem toho na srdci docela dost. „Přinejmenším druhá.“

„Druhá?“

„Ty si to snad nemyslíš? Ani jednou tě nenapadlo, že bys byl pro ni lepší? A nebo jinak… Ani jednou tě nenapadlo, že by se k tobě hodila víc?“

„Napadlo, nenapadlo, tohle sem nepatří,“ mávl rukou a chystal se do sebe obrátit obsah další sklenky, ale já ho zastavila.

„A proč by ne? Zrovna teď je sama. Ty jsi ten, kdo jí tu zůstal… Třeba to tak má být. Třeba máte být spolu. Já bych to tak chtěla.“

„A pročpak bys to tak chtěla, drahá sestřičko?“

„Protože si to zasloužíš,“ zněla má jasná odpověď. „Zasloužíš si být šťastný a zasloužíš si být šťastný s ní.“ Spustila jsem svou ruku, která mu svou polohou bránila v další konzumaci alkoholu, z jeho předloktí a sama jsem se chopila svojí skleničky. „Stefan ne…“ řekla jsem tiše a taky jsem kopla dalšího panáka.

„Jak to myslíš?“ zbystřil můj bratříček najednou a já si uvědomila, jak jsem byla blbá, že jsem nedržela jazyk za zuby. Naštěstí existovala i odpověď, která mu neprozradí nic o tom, jak se věci mají ve skutečnosti.

„Za tu dobu, co jsem s vámi, jsem si všimla jedné věci… On ji nemiluje pro to, jaká je.“ Damon ale moje slova nechápal. „Miluje ji pro to, jaká není,“ dodala jsem, když se bráška zamyslel na podezřele dlouhou dobu.

„Cože?“ vypadlo z něj nakonec spolu s podivným úšklebkem.

„Miluje ji, protože není jako Katherine. Kdyby byla, třeba jen trošku, bude se snažit to změnit, protože už to nebude ta, kterou miluje.“

„No a? Kdyby se změnila, tak už by to nebyla ona, o tom to je, ne?“

„Ale ona se změnila, Damone. Stále se mění. Mění postoj, mění některé názory, ale pořád nemá nic společného s Katherine.“ Vypadalo to, že mu konečně začalo svítat, kam tím mířím.

Stefan opravdu nemiloval Elenu jako takovou. Miloval dívku, která navzdory tomu, že má stejnou tvář, stejný hlas a stejnou krev jako Katherine, není ani v nejmenším jako Katherine.

„Upřímně, Damone… Kdyby, a zdůrazňuju kdyby, byla Elena nesmrtelná jako my. Kdyby pila lidskou krev, byla rychlá a silná, trochu víc nevázaná, kdyby třeba i bez výčitek někoho zabila – pořád bys ji miloval, že jo? A kdybys jí tu možnost dal a ona odmítla, pořád by ji miloval, mám pravdu?“

Damon uvažoval. Poznala jsem to z jeho očí. Představoval si to. Představil si obě možnosti, které jsem před něj postavila. Nezáleželo na tom, jestli byly reálné. Záleželo na jeho citech… A v těch jsem se nemýlila.

„Vidíš… Stefan by se snažil, aby zůstala, jaká byla. Nechtěl by ji takovou. Jinou, novou. To ty ji miluješ doopravdy. On ne…“

Po chvíli ticha Damon znovu promluvil. „Proč to neřekneš jemu?“

„Tak zaprvé,“ zvedla jsem ruku s lahví brandy v ruce, důležitě jsem se na stoličce napřímila a pokračovala jsem, „je pryč a zadruhé, jak už jsem řekla, on si mou pomoc nezaslouží…“

„Proč ne?“

„Dobrovolně se stal upírem, to mu nezazlívám, ale přibližně v tutéž chvíli se dobrovolně rozhodl nebýt mým bratrem. Za celé ty roky… Žádný vzkaz, žádná snaha něco o mně zjistit nebo mě vyhledat. Nic.“ Nebezpečně jsem se blížila pravé povaze mého nynějšího mínění o Stefanovi, ale musela jsem to ještě nějakou dobu nechat stranou. Tady teď nešlo o mě. Šlo o ně. O Damona a Elenu. Nejdokonalejší pár na světě.

„Proč mě k tomu tak směřuješ?“

„A proč se tomu pořád tak bráníš?“ odpověděla jsem na otázku otázkou. „Já tomu totiž vážně věřím. Už to nemusí být vždycky Stefan.“

„Co kdybychom změnili téma?“ prohlásil po dlouhém němém souboji z očí do očí. „Co ty a chlapi?“

„Damone!“ okřikla jsem ho. „Tohle s tebou rozebírat nebudu."

„Aha, takže rozebírat mě a Elenu, přestože jsou to jen úvahy, je naprosto v pořádku…“

„Samozřejmě, že je to naprosto v pořádku! Právě proto, že to zatím jsou jen úvahy! Až to bude realita, budeme se bavit jinak,“ prohlásila jsem s takovou jistotou, že to s ním asi pohnulo.

„Elena… Elena, ona… Říkala něco? Říkala něco o mně?“ zakoktal se najednou, jak v něm zaplápolal plamínek naděje.

„Možná, ale o tom ses přece bavit nechtěl.“ Šťouchla jsem ho pod žebra a on se usmál. Konečně se mi podařilo tu jeho skořápku provrtat. Nejdřív si to musí připustit sám… „Koukni,“ mluvila jsem dál, „lidé se dávají dohromady, zase se rozcházejí a pak si najdou někoho jiného, je to tak? Nezáleží na tom, jestli je jeden z nich upír. Nezáleží na tom, jestli vymění jednoho bratra za druhého. Nezáleží na tom, jestli si mysleli, že spolu budou až do smrti, nedej bože navždy,“ zasmála jsem se. „Jde jen o city, to je podstatné, Damone. Jde o to, co cítí. A věř mi, že teď to můžeš být ty.“

Omlouvám se za tu dlouhou prodlevu. Bohužel, zradila technika a nebyl čas a prostor na alternativní způsob psaní a přidávání kapitol. Snad mi to odpustíte... =)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Taylorka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries