OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Cesta osudu 12. kapitola + Epilog



Cesta osudu 12. kapitola + EpilogV této kapitole se Jennys připravuje na rituál, který má zachránit druhou stranu. Celou dobu má strach, zda to vůbec přežije a Stefan jí je oporou. Stráví spolu odpoledne a nakonec jde večer za Klausem a k jejímu překvapení ji doprovodí někdo, na koho je naštvaná. Jak tenhle celý příběh skončí? Bude Jennys šťastná? Děkuji za vaši podporu! :) Hezké čtení přeje PetraCullen.

Bylo toho na mě najednou moc. Upřímně jsem nevěděla, co mám dělat. Bylo mi teprve šestnáct let! Nepřipadala jsem si jako někdo, kdo měl zachránit svět. Byla jsem vzteklá a protivná. Když mě Stefan obejmul, všechny mé starosti jako kdyby najednou ze mě opadly a vytratily se do prázdna. Nevěděla jsem najednou, co říkat. Rozhodovala jsem se. Jestli to kouzlo nezvládnu, zklamu nejenom sebe, ale i ostatní. Především zklamu Stefana. Věděla jsem, jestli podcením své síly, tak umřu. Nevěděla jsem, kolik mně zbývá času, a proto jsem s ním chtěla strávit náš první nebo taky poslední společný večer. Věděla jsem, že teta nebude z toho kdo ví jak nadšená, ale musela jsem učinit rozhodnutí. Pak jsem si vzpomněla, že je na tři dny pryč v rámci její práce na služební cestě do Phoenixu.

„Nechtěl bys jít k nám?” zeptala jsem se ho najednou. „Teta je pryč, vrací se pozítří.”

Každá chvíle strávená s ním mohla být ta poslední. Při té představě se mi tlačily slzy do očí. Snažila jsem se být silná, aby on nepoznal, že se trápím. Doufala jsem, že jeho odpověď bude ano. Bohužel první slza mi stekla a za ní následovaly další. Odtáhla jsem se od Stefana a nechala jsem si napadat vlasy do očí, aby on nepoznal, jak se tvářím. Něžně si mě k sobě přitáhnul a chytil mě rukou za bradu.

„Jennys, podívej se na mě,” žádal mě najednou celý nesvůj.

„Ne,” odmítala jsem se na něj podívat.

Odhrnul mi vlasy, které mi padaly do očí a zastrčil mi je za uši.

„Ty pláčeš,” díval se na mě nešťastným pohledem.

Zavrtěla jsem hlavou a snažila jsem se podívat jinam, marně.

„Nechci umřít!” zakřičela jsem vztekle a všechno kolem nás se prudce zachvělo.

„Ty neumřeš,” snažil mě uklidnit Stefan a znovu mě objal a já se uklidnila.

Chtěla jsem slovům věřit, ale tohle bylo nemožné. Vzala jsem ho za ruku a vzala jsem ho k nám domů beze slov. Neprotestoval. Teta nebyla doma a já vešla. Stefan stál za prahem dveří a pobaveně se usmál. Vzpomněla jsem si na to, že musí být pozván, aby mohl jít dovnitř.

„Pojď dál,” pousmála jsem se a on vešel dovnitř.

Když Stefan překročil práh, objal mě a pak se stalo něco nečekaného. Vzal mě poprvé v životě do náruče. Byl to úžasný a nepopsatelný pocit.

„Kde máš pokoj?” zeptal se mě s úsměvem, chtěl odlehčit situaci.

„Přímo za nosem,” ukázala jsem mu na dřevěné schodiště.

Vynesl mě po schodech nahoru a já se ho držela. Přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Položil mě na moji velkou postel a sklonil se ke mně. Něžně mě políbil a pak se odtáhnul.

„Nemáš hlad?” zeptal se mě po chvíli.

„Ne,” zavrtěla jsem odmítavě hlavou.

„Tak dobře, ale slib mi, že zítra jíst budeš. Potřebuješ mít dost sil,” mluvil ke mně klidně.

„Slibuju,” zamumlala jsem a podívala se na něj.

Sklonil se ke mně a dal mi pusu na čelo, poté jeho rty sklouzly na mé rty a začal mě zasypávat dychtivými polibky, jako kdyby to mělo být naposledy. Byl to nádherný pocit cítit se tak najednou milovaně. Usmála jsem se. Věděla jsem, že tohle nějak zvládnu. Natáhla jsem se na postel a pomalu jsem cítila, jak mě opouštějí síly. Byla jsem vážně unavená.

„Hezky se vyspi,” zašeptal mi Stefan do ucha a přikryl mě dekou.

„Dobrou noc,” zašeptala jsem směrem k němu.

Má hlava se dotkla polštáře a já okamžitě usnula. Když jsem se druhý den ráno probudila, paprsky slunce mě lechtaly do tváře. Netušila jsem, kolik mohlo být hodin, ale upřímně mi to bylo jedno. Po chvíli mi něčí ruka zlehka přejela po tváři a já mírně nadskočila. Nebyl to nikdo jiný než... Stefan. Byl to úžasný pocit probudit se vedle něj.

„Dobré ráno,” usmál se na mě a věnoval mi svůj úsměv. „Tady máš snídaní přímo do postele.”

Vytřeštila jsem na něj mírně nechápavě oči, až teď jsem si všimla, že na podnose na mém pracovním stole leží snídaně.

„Děkuju,” usmála jsem se a objala jsem ho.

Snažila jsem se nemyslet na dnešní večer. Snídala jsem rychle a moc jsem nevnímala. Stefan se na mě znepokojeně díval celou dobu. Vyhýbala jsem se jeho pohledům a na jeho otázku, jak mi je, jsem se vyhýbala nepřímou odpovědí. Dopoledne, když jsem uznala za vhodné, jsem se převlékla a umyla. Pouklízela jsem si pokoj a Stefan sledoval každý můj pohyb.

Čas začal utíkat v můj neprospěch. Celý den jsem trávila se Stefanem a snažila si užít poslední chvíle s ním. Odpoledne za mnou přišla ta druhá čarodějka Davina. Mohla být stejně stará jako já, možná byla mladší o pár měsíců než já. Domlouvaly jsme se, jak zabráníme rozpadu druhé strany. Vysvětlovala mi, co ta druhá strana je. Když potom odešla, Stefan se na mě tázavě podíval.

„Zvládneš to,” snažil se mě uklidnit jako poněkolikáté.

Povzdechla jsem si.

„Co bys dělal, kdybych to nepřežila?” Vážně jsem se na něj podívala.

„Udělal bych vše proto, abych tě zachránil,” podíval se na mě odhodlaným pohledem.

„To mi stačí,” usmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři.

„Nějak to zvládneme,” přitáhl si mě k sobě a políbil mě.

Byla jsem nesmírně ráda a vděčná, že jsem ho měla. Musela jsem být silná, abych tohle nějak zvládnula.

***

Když nastal večer, byl nejvyšší čas vyrazit. Stefan nesměl jít pochopitelně se mnou. To byla Klausová podmínka. Naposledy v životě jsem Stefana objala. Bylo to pro mě nesmírně bolestné od něj se odloučit.

„Ty jsi můj život,” podíval se mi hluboce do očí.

„Já vím...” zadívala jsem se mu do těch jeho a nohy, jako kdyby mi na místě vrostly do země.

Vyšla jsem a zanechala jsem ho tam stát. Neohlédnula jsem se za sebou. Kdybych to udělala, pravděpodobně bych utekla. Ten nepříjemný pocit, že své tetě neřeknu už nikdy sbohem. Nikdy nedodělám střední školu. Potlačila jsem ty protivné slzy a šla jsem.

„Můžu se přidat?” zeptal se mě Elijah, který se vedle mě přidal zničehonic.

„Samozřejmě,” pousmála jsem se na něj.

Má naštvanost ze včerejšího večera mě najednou opustila. Potřebovala jsem podporu, a když Stefan nemohl se mnou jít, on byl teď má podpora.

„Jen mám strach. Stefan říkal, že tohle zvládnu, ale co když je možnost, že umřu?” podívala jsem se na něj, protože jsem byla zvědavá i na jeho názor.

„Tohle se ti nestane,” řekl klidně a vyrovnaně. „Přísahám ti to, Jennys.”

Zastavili jsme se a hluboce se mi zadíval do očí. Znervózněla jsem. Nesměle mě objal a pak se odtáhnul. Chytil mě za ruku, aby mi byl oporou.

Kráčeli jsme do Klausova domu. Elijah po chvíli pustil moji ruku zrovna ve chvíli, když jsme došli na to obrovské nádvoří. Davina tam už stála a na mě se usmála. Věděla jsem moc dobře, co mám dělat.

Klaus už tam stál a díval se na mě.

„Tak si konečně přišla, Jennys. Už jsem se bál, že mi utečeš,” ušklíbnul se.

„Neutekla jsem, neboj,” ušklíbla jsem se na něj pro změnu já.

„Můžete se připravit,” pokynul nám Klaus.

Popošla jsem k Davině a věnovala jsem poslední pohled Elijahovi.

„Je to na nás,” oznámila Davina a začaly jsme předříkat kouzlo pro zachování druhé strany...

Všechno jsem kolem sebe přestala vnímat. Naše hlasy s Davinou byly nejvíc slyšet. Věděla jsem, že to zvládnu. Nevím, jak dlouho jsme tu formuli předříkaly, ale pak se stalo něco zvláštního. Ocitly jsme se na druhé straně, která se začala obnovovat a přestala se rozpadat... Vypadalo to, že výsledek byl úspěšný. Vše bylo zachráněno... Otevřely jsme s Davinou prudce oči. Cítila jsem se unavená, ale přesto jsem věděla, že budu v pořádku.

„Vyšlo to,” řekla Davina zhnuseně Klausovi.

Klaus ani nepoděkoval a díval se škodolibým pohledem na mě.

Elijah ke mně vyděšeně přiběhnul a chytil mě, abych neupadla.

„Jennys! Jsi v pořádku?” ptal se mě starostlivě, zatímco mě podpíral.

„To bude dobré,” snažila jsem se ho uklidnit. „Budu v pořádku.”

„Doprovodím tě domů,” usmál se a vzal mě do náruče.

Odešli jsme odtamtud a on mě doprovodil domů, kde už na mě čekal Stefan, který se k nám rozeběhnul.

„Je v pořádku?” ptal se Elijaha.

„Je jen unavená. Zvládla to,” řekl klidně.

Stefan si mě převzal do náruče a já usnula vyčerpáním. Zvládnula jsem to. Měla jsem z toho dobrý pocit... Zůstanu se Stefanem...

 

Epilog:

Všechno se vrátilo do normálu. Když jsem dospěla, dodělala si školu, odstěhovali jsme se Stefanem pryč do New Jersey. Nechtěli jsme mít rodinu původních za zády. I když na Elijaha jsem nikdy nemohla zapomenout. Chyběl mi. Byly to už tři roky od té doby. Byla jsem s klukem, kterého jsem nadevše milovala. Všechno bylo perfektní. Byla jsem nešťastnější na světě. To, že jsem byla čarodějka, už jsem si dávno zvykla na tuhle svoji část a byla součástí mě.

Podívala jsem na Stefana a šťastně se na něj usmála.

„A co budeme dělat my dva?” usmála jsem se.

„Ty nevíš?” zasmál se a podíval se na mě jeho neodolatelným pohledem.

„Možná,” ušklíbla jsem se a zadívala jsem se na něj.

Beze slov jsem ho políbila a on mi polibek vášnivě oplatil. Usmála jsem se na něj.

„Omluv mě, ale budu muset jít na lov,” usmál se.

„Jdeš lovit veverky?” neodpustila jsem se rýpnutí.

Znal mě příliš dobře na to, než aby se stihnul urazit. Ušklíbnul se a vyšel ze dveří ze slovy: „Jsem hned u tebe.”

Mé myšlenky se zatoulaly opět k Elijahovi. Nikdy nezapomenu na to, jak mi tenkrát pomohl. Chyběl mi a dost. Až teď po těch letech jsem si to byla ochotná přiznat. Byl něco jako můj otec, kterého jsem nikdy neměla. Stál vždy při mně, ve chvíli, kdy jsem někoho potřebovala a on tu pro mě vždy byl. Chránil mě.

Někdo v tu chvíli zazvonil na dveře našeho malé dvoupokojového bytu. S povzdechem jsem šla otevřít. Když jsem otevřela dveře, s jistým šokem jsem docela ztuhnula hrůzou. Musela jsem se přesvědčit, jestli se mi to opravdu nezdá. Ve dveřích nestál nikdo jiný než on. Elijah Mikaelson.

Ten, který mi tolik scházel.

„Elijahu!” zakřičela jsem nadšeně a skočila jsem mu dojetím kolem krku, abych ho objala. „Chyběl si mi.”

Šťastně se usmál a objal mě také.

„Ty mně taky, moje malá Jennys,” usmíval se dojetím.

„Kde si celou tu dobu byl?” ptala jsem se ho.

„Cestoval jsem různě po světě,” řekl výmluvnou odpověď.

„No jasně,” ušklíbla jsem se a zasmála se.

„Nechceš jít dál?” pozvala jsem ho s úsměvem dovnitř.

„Moc rád,” usmál se a následoval mě dovnitř.

Sedli jsme si ke stolu v kuchyni a bavili jsme se. Bylo si hodně toho co říct. Byla jsem mu vděčná za vše, co tenkrát pro mě udělal. Musela jsem mu to říct do očí. Teď byla ta správná chvíle.

„Děkuju ti za všechno, co si tenkrát pro mě udělal,” řekla jsem mu vděčně.

Překvapeně na mě pohlédnul.

„Vůbec nemáš zač, Jennys. To já jsem ti vděčný,” pohlédnul na mě.

„Za co jsi mi vděčný?” nechápala jsem.

„Za to, že jsem tě mohl chránit a ochraňovat tě jako otec dceru,” přiznal dojatě.

Užasle jsem na něj zírala. Bylo to hezké od něj slyšet. Hezky se to poslouchalo. Vše bylo tak, jak to mělo být. Ode dneška vše bylo na správném místě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta osudu 12. kapitola + Epilog:

2.
Smazat | Upravit | 03.07.2014 [9:53]

Pchm, prej jako otec dceru. *Ušklíbne se nad tím.* Jako muž ženu to mělo být, ona měla skončit s Elijahem! :D Ach jo, holt se musím smířit s tím, že máš toho divného blbečka radši než úchvatného Původního. (Kde jsem sakra vzala tu sympatii k Elijahovi? Dřív to byl jen Původní, o kterého jsem se příliš nezajímala, a najednou...) Jo, přizabiju tě za to. :D Ale ne, ty víš, že ne. Už se s tím nedá nic dělat. :( :( Ale je to smutný, že je se Stefanem. Ach bože, jak já ho nesnáším. Asi právě proto, že je to taková ta hlavní postava. Že je všude. Elijah je méně, už možná proto jsem mu tak fandila. Bylo by to.. no, originálnější, než ji šoupnout ke Stefíkovi. :D Ale tak.. tvá povídka... tvůj nápad... tvůj konec. :) To je fuk.
Jinak to bylo super. :) Ale tohle ti ještě dlouho nezapomenu! :D

1. avanaka přispěvatel
01.07.2014 [18:39]

avanakaNádherný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Vážně se ti to moc povedlo. Je to jedna z nejlepších povídek, co jsem kdy četla. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!