Stín pochybností 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V téhle kapitole se Malfoy pošklebuje Harrymu a Sirius nenápadně z dálky zasáhne a něco provede Malfoyovi. Setkává se konečně s Harrym, Ronem a Herminou. Jenže jeho nové chování všechny kolem zaráží. Moody ujišťuje Harryho, že do jisté míry bude mít od svých příbuzných klid. Bude Sirius Harrymu nějak na blízku? :) Hezké čtení přeje PetraCullen.

05.07.2014 (20:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1531×

Harry se na Malfoye naštvaně otočil a zadíval se na něj. Měl toho však dost. Na posměšky od Malfoye byl již dávno zvyklý, i na to, že Malfoy do něj schválně vrazil, aby ho vyprovokoval. Ovšem než stačil ze sebe něco dostat, Ron byl rychlejší.

„Dávej pozor, kam chodíš,” osočil se na něj nasupeně Ron.

„Vážně?” dodal Malfoy posměvačným tónem.

„Přestaň, Malfoyi!” obořil se na něj pro změnu Harry.

„Nebo co? Poštveš na mě svého kmotra, Pottere?!” zeptal se jízlivě Malfoy.

Věděl však, že uhodil do jeho citlivého místa. Harryho výraz ztuhnul a nezmohl se na slovo. Přesně tohle Malfoy chtěl, aby ho co nejvíc naštval a zesměšnil. Harrymu se znovu sevřelo hrdlo úzkostí. Snažil si zachovat však klidnou tvář. Nezmohl se ani na slovo. Uvnitř něj začalo všechno vřít.

„Jak to víš?!” zuřil Harry, kterému se tohle vůbec nelíbilo.

„Každý ví, že jsi poslal vlastního kmotra na smrt, zatímco ti zachraňoval ten tvůj vznešený zadek,” řekl mu Malfoy posměvačně.

Harry měl už toho plné zuby. „Nepleť se do něčeho, o čem víš absolutní nic!”

Chtěl po Malfoyovi skočit, ale věděl, že Fénixův řád se dívá. Proč někdo nezasáhne?! Napadla ho jediná osoba, která se ho byla ochotná v životě zastat a postavit se na jeho stranu. Bohužel, Sirius už byl dávno mrtvý. Měl sice dva nejlepší přátelé, ale to nebylo totéž. Najednou si připadal sám. Malfoy měl pravdu. Poslal Siriuse na smrt. Kdyby nezpanikařil, tak by pravděpodobně žil. Harry nevěděl, co má Malfoyovi vůbec říct. Byla to předem prohraná bitva...

***

Sirius stál v povzdálí a jen přihlížel, jak se Harry vypořádá s Malfoyem. Vůbec se mu to nelíbilo. Rozhodnul se udělat krátký proces. Když si byl jistý, že se nikdo z Fénixova řádu nedivá, vytáhnul hůlku, mávnul jí a v mysli vyslovil zaklínadlo, které Malfoyovi uštědřilo neviditelnou pořádnou facku. Za to, že urážel jeho osobu. Malfoy vztekle zakřičel a držel se za bolavou tvář.

„Kdo to byl?” křičel vztekle.

„Cože?” nechápal Ron, který se začal smát.

„Někdo mi zaklínadlem uštědřil neviditelnou facku!” vztekal se Malfoy jak malé děcko.

„Já to nebyla,” ušklíbla se na něj Hermiona.

Poslouchal a sledoval je nenápadně zpovzdálí. Malfoy naštvaně začal utíkat, asi se bál, že by dostal další neviditelnou kouzelnickou facku.

Sirius se chtěl zasmát, ale nemohl. Nikdo se na něj nepodíval. Bál se, že se to začne řešit, kdo mu uštědřil tu facku. Když Malfoy z místa doslova utekl, Harry, Ron a Hermiona se vydali pomalu k Fénixově řádu. Najednou znervózněl. Tohle přece zvládne. Ale dokáže se teď Harrymu podívat do očí?! Zatímco on se trápí a vyčítá si jeho smrt?! Na tyhle otázky si nedokázal však odpovědět. Měl sto chutí vypařit se a nečelit realitě, která na něj začala dopadat. Rozhodl se pro jednodušší řešení. Být k nim chladný a uzavřený. Nedívat se jim do očí.

Když ti tři přišli k Fénixově řádu, Sirius si všimnul, že Harry se na něm zastavil zkoumavým pohledem. Na malou chvíli v něm zatrnulo, že ho jakkoliv poznal, ale neměl šanci. Pak Harry odtrhnul pohled a zadíval se na Moodyho.

„Kdo to je, mami?” ptal se Ron a ukazoval na Siriuse/Sebastiana.

„Nový člen řádu,” odpověděla mu Molly šeptem.

Siriusovi tolik pozornosti bylo nepříjemné.

„Je to nový člen řádu, tak z toho tady nemusíte dělat takový poprask. White je nadšením bez sebe,” odsekl Moody a zadíval se na ty tři.

Sirius mu najednou byl vděčný, že je takto Moody napomenul, aby si ho zvědavě neprohlíželi. Nestál o pozornost. Poslední, co nechtěl, je, aby ho poznali.

„Jsem Sebastian White,” představil se Sirius otráveně. „A vy jste?”

„Harry Potter, pane,” představil se mu pro změnu Harry. „Tohle je Ron Weasley a Hermiona Grangerová, mí přátelé,” představil je Harry a zadíval se na něj. Sirius si však nepodal s ním klasicky ruku, ani si nepodal ruku s jeho přáteli, jak bylo zvykem. Musel být nepřístupný a chladný. Sebemenší gesto a mohl by se prozradit. To on nepotřeboval. Siriuse uvnitř mrzelo, že se k nim takhle hnusně choval, ale tohle byla součást plánu. Plánu, který měl chránit Harryho. Když přišli k nim, přišla Ginny, zvláštně se podívala na Siriuse, jako kdyby ho na pár sekund měla poznat. Zatrnulo v něm a pohled jí chladně opětoval, že nakonec couvla pohledem.

„Hlavně se chovejte slušně, Pottere. Zařídíme to tak, ať od svých příbuzných máte pokoj, do jisté míry,” promluvil Moody k Harrymu.

„Dobře, pane profesore,” řekl Harry s jistým nezaujetím, které zaregistroval jen Sirius.

„Skvěle, Pottere,” ušklíbnul se na něj Moody.

„Uvidíme se v srpnu, Harry,” řekl Ron a rozloučili se.

„Tak ahoj,” loučil se Harry se svými přáteli a vydal se k přepážce, za které už na něj čekali ti jeho otravní příbuzní. Sirius to celé neklidně pozoroval a měl sto chutí proklít i je. Štvalo ho to, že tady nemohl být pro Harryho. Mohl udělat jiné, a pak ho napadl úžasný plán. Bude tady pro Harryho, ale jinak. Promění se do hnědočerného psa a bude mu po celé prázdniny nablízku. Bude na něj dohlížet na každém kroku jako mírumilovný pes. Všichni členové Fénixova řádu, když splnili svoji povinnost, každý si odešli po svém. Sirius nenápadně odkráčel a přemístil se k sobě domů. Zvládnul to na jedničku. Věděl, že až bude na Harryho dohlížet ve své zvířecí podobě, tak se některé věcí dají trochu do normálu.

Před jeho domem nestál nikdo jiný než Brumbál. Siriuse trochu překvapilo, co chce, a podíval se na něj zvědavým pohledem.

„Dobrý večer, Siriusi,” pozdravil ho klidně. „Tak jak to šlo?”

Usmíval se na něj.

„Dobrý večer, Brumbále,” pozdravil ho Sirius napůl zaraženě. „Celkem to šlo.”

Zesmutněl při zmínce na dnešek, to, že musel stát tváří tvář Harrymu.

„Vím, jak je to pro tebe těžké, ale za nějaký čas se mu ukážeš a on tě pochopí,” mluvil Brumbál chápavě.

„Fajn. Tak se k němu přiblížím jako hnědočerný pes a budu mu nablízku,” navrh Sirius.

Přál si, aby na Harryho mohl takto dohlížet.

„Platí, ale ať ta situace bude jakákoliv, nesmíš se mu za žádnou cenu prozradit,” varoval ho Brumbál. „Když tě Fénixův řád bude potřebovat, pomůžeš jim a budeš se účastnit porad.”

Díval se na něj přísným pohledem, ale věděl, že může Siriusovi v tomhle věřit.

„Souhlasím,” zadíval se na něj Sirius a byl nesmírně rád, že mu tohle vyšlo. „Jak mě Fénixův řád kontaktuje?” zeptal se ještě.

„Málem jsem zapomněl...” podal mu Brumbál stříbrnou minci.

Sirius se nechápavě zádival na Brumbála a ten si povzdechnul.

„Až tě Fénixův řád bude potřebovat, mince zčervená,” vysvětlil mu klidně.

„Rozumím,” pokýval Sirius hlavou a vzal si tu minci.

„Tohle je ode mě vše,” loučil se Brumbál s těmihle slovy.

„Fajn,” řekl klidně Sirius a vyšel k sobě po schodech do ložnice. Když měl pár základních věcí, které si vzal, tiše přemístil do Zobí ulice a nepozorovaně se proměnil v hnědočerného psa s modrýma očima. Teď už mu jen zbývalo počkat na Harryho a chránit ho...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter