OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Stín pochybností 2. kapitola

09.05.2014 (12:00) • PetraCullen • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 5× • zobrazeno 1796×

Odněkud se objevil oslňující stříbrný záblesk a najednou jako kdyby se všechno změnilo a daná scéna jako kdyby se měla snad něčím změnit. Byla stejná, ale přesto něčím jiná...

„No tak, Bellatrix! Snad se zmůžeš na něco lepšího!“ provokoval ji a jeho hlas se nesl ozvěnou po celé místnosti.

Vyslala proti němu paprsek rudého světla, kterému se bohužel nestačil vyhnout. Jeho oči zůstaly v šoku a rty měl zkroucené do posměšného úšklebku, jako kdyby to nečekal. Jeho tělo opsalo elegantní křivku a spadlo do oblouku. Harry se chtěl rozeběhnout k oblouku, ale Lupin ho chytil, aby neudělal nějakou blbost.

„Siriusi! Neeee!“ zakřičel bezmocně.

„Už mu nepomůžeš, Harry,“ řekl Lupin lítostivě a chytil ho.

Zpoza temného rohu se nešťastně na Harryho dívaly šedé oči. Oči, které patřily jeho milovanému člověku. Člověku, o kterém si mysleli, že před pár minutami propadl navždycky obloukem. Všichni uvěřili, že Sirius Black toho dne zahynul. Když se Harry vrátil do Bradavic, bylo mu úzko jako nikdy předtím. Cítil se sám a na dně se svými silami. Dával si to pořád za vinu, že Sirius zahynul. Kdyby se učil víc nitrobranu, nenechal by se Voldemortem napálit a vylákat na odbor záhad. Jeho kmotr by ještě žil. Nenáviděl Bellatrix za to, že zabila jeho milovaného kmotra. Najednou nevěděl, co má dělat. Ron s Herminou se na něj nešťastně dívali, jak se trápí. I oni byli nezvykle zamlklí a nehádali se, kdo si sedne do křesla u krbu. Harry po chvíli odešel do ložnice a ani se neobtěžoval převléct. Bylo mu z toho všeho nějak zatěžko. Každá myšlenka, že už tu Sirius není... Slzy mu bez ustání tekly dál, a když zavřel oči, viděl, jak Sirius opakovaně padá za ten pitomý oblouk. S neklidnými myšlenkami po chvíli usnul.

***

Stmívalo se. Měsíc byl v úplňku. Dva kouzelníci se přemístili na bezpečné a opuštěné místo. Na místo, kde je nikdo zaručeně nemohl spatřit ani zahlédnout. Jeden černovlasý kouzelník byl nesmírně rozčílený a naštvaný na toho druhého, postaršího kouzelníka. Ale přitom vše byla součást jejich plánu. Plánu na záchranu Siriusova skutečného života.

„Bylo tohle nutné, Brumbále?“ zvýšil na něj hlas. „Posílat na ně na všechny silné matoucí kouzlo?!“

„Ano. Bylo to nezbytně nutné,“ řekl Brumbál klidně.

„Vždyť jste všechny přiměl uvěřit, že jsem propadl tím pitomým obloukem, a hlavně Harryho!“ rozčiloval se ten první. „To mi nikdy neodpustí.“

„Bylo to pro dobro ostatních a hlavně pro Harryho,“ mluvil klidně dál Brumbál.

„Jenom kvůli té mrňavé věci,“ vytáhl skleněnou kulatou Harryho věštbu, kterou zachránil před Luciusem Malfoyem.

Probodl tu mrňavou věštbu zlobným pohledem a dal si ji zpátky do kapsy svého hábitu. Měl vztek na tu pitomou věc. Bylo to, jako kdyby ho najednou v kapse hábitu tížila a táhla ho na samé dno od všeho, co měl rád a pro co žil. Najednou chtěl, aby se rozbila na milion malých mrňavých střípků. Neměl ji chytat, ale na druhou stranu, kdyby se rozbila, mohla by negativně ovlivnit Harryho život. Pak si uvědomil, že to on nesměl za žádnou cenu dopustit. Nebo kdyby tu pitomou věštbu nechytil, zmocnil by se jí Malfoy a smrtijedi v čele s Voldemortem. To by mu tak scházelo. Byl podrážděný a naštvaný. Připadala mu tahle „předstíraná smrt“ vůči ostatním nefér. Věděl, že hlavně Harrymu a Remusovi o něj půjde. Z té představy byl velice nešťastný a zoufalý.

„Co bude s tou věštbou?“ zeptal se najednou, aby si to mohl ještě jednou ujasnit a projít

„Ta věštba bude u tebe v bezpečí, protože nikdo po tobě nepůjde. Všichni tě mají za mrtvého,“ podíval se na něj Brumbál.

„Já vím, ale za jakou cenu, Brumbále?!“ ptal se nešťastně.

„Až nebezpečí pomine, všem vysvětlíš, jak to bylo. Víš, že jsme oba věděli, co by se stalo ve skutečnosti, kdybys nevzal na sebe tuhle úlohu Strážce Harryho věštby,“ přísně se na něj Brumbál zadíval.

Moc dobře věděl, že kdyby na sebe nevzal tu úlohu Strážce, dřív nebo později by stejně zahynul rukou Bellatrix. Měl to být jeho osud, který byl na poslední chvíli změněn. Žil, ale za tuhle těžkou cenu. Jeho život si vybral tuhle daň. Černovlasý kouzelník se nešťastně zadíval na toho postaršího. Najednou nevěděl, co má dělat. Věděl, že mu to jeho kmotřenec nikdy neodpustí, až se dozví pravdu, že je naživu. Příčila se mu představa, že ho má Harry za mrtvého. Nevěděl, jak se s tím má smířit.

„Harry mě potřebuje,“ ozval se rázně černovlasý kouzelník zničehonic.

Brumbál na něj upíral nešťastně pohled svých modrých upřímných očí.

„Vím to, Siriusi, jak je pro Harryho důležité mít tě po boku, ale on to zvládne. Bude to pro něj sice těžká zkouška, ale on si s tím poradí,“ řekl Brumbál vyrovnaně.

„Jsem stále jeho opatrovník, Brumbále!“ protestoval, jak se mu nenacházela slova. „A to se už nezmění.“

„Přesně tohle jsem měl na mysli,“ usmál se záhadně Brumbál.

Sirius nezaměnitelně usmál. Znamenalo to jediné. Tohle pravidlo se dalo obejít.

„Cože?“ nechápal a dožadoval se odpovědi. „Jak to myslíte?“

„Ukaž se Harrymu, až sám uznáš za vhodné. Měl bys dát tomu půlrok. Což je ideální doba. Nejdřív bych ho sledoval z větší vzdálenosti,“ mrkl Brumbál na něj.

„Myslel jsem, že tohle bude horší,“ mluvil zaskočeně Sirius. Při tom se šťastně usmíval, že svého kmotřence nespustí z očí a bude mu trochu nablízku.

„No nic... Teď, když dovolíš, vrátím se do Bradavic,“ oznámil mu Brumbál prostě.

Sirius jen přikývnul a přemístil se pryč. Přemýšlel, kde by se mohl skrýt. Věděl, že až se Harry vrátí do Zobí ulice číslo 4, bude na něj z dálky dohlížet, i když to znamenalo, že si bude muset půl roku počkat na to, než se mu bude moct ukázat. Tahle představa ho držela trochu nad vodou...

Autor: PetraCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Stín pochybností 2. kapitola: