OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Odstřelovač - 56. kapitola



Odstřelovač - 56. kapitolaMirror, mirror on the wall...

Léto se pomalu blížilo ke konci. Nový školní rok klepal na dveře a vláda Pána zla nabírala na síle. Všude se vyskytovali Smrtijedi nebo jejich pomocníci. Nikde už pomalu nebylo bezpečno. Napadali jednoho mudlu za druhým, a kterýkoliv z kouzelníků se jich zastával, bylo s ním naloženo stejně. Mnoho čarodějů zanechávalo své majetky ladem a utíkali do zahraničí v naději, že na ně moc Lorda Voldemorta nedosáhne. Alespoň po určitou dobu. Silvius tlumočil veškeré informace, které mu bratr poskytnul. Někdy fabuloval, jindy sděloval pravdu, aby Pán zla nepojal jakékoliv podezření. Věděl, že i když Smrtijedi napadnou Potterovu eskortu z jeho domu v Surrey, nechytí ho. Bohužel, oběti byly nezbytné, s nimi musel počítat každý. Brumbál to říkal také. Sám složil jednu z největších. Samozřejmě, když uznal za vhodné, snažil se zhatit jakékoliv plány a ztížit, co se dalo. Nesměl ale ohrozit své, respektive Silviusovo, postavení. Sami nemohli nikomu věřit, s pozůstatkem Fénixova řádu se nestýkali, jelikož nikdy nevěděli, kdo je může zradit nebo jestli by jim vůbec věřili. Museli svou roli hrát do konce. Jenom několik málo lidí opravdu vědělo, jaká je skutečnost. I kdyby je to mělo stát život, museli vydržet. Pro Silviuse to bylo těžší. Mučení nevinných obětí nebylo nic pro něj. Naštěstí nemusel nikdy nikoho zabít, Voldemort si jeho loajalitu ověřovat nepotřeboval. Postupně už neměl ani tu protivnou Cooperovou za zadkem. Připadalo mu, že si ho omotala kolem prstu a její zvláštní úkol neměl vůbec nic s nějakým nasazením společného. Hlavně že mu zahřívala postel. To mu došlo velmi rychle. K jeho klidu nemusel být přítomen ani na akci Smrtijedů, kteří vrazili na svatbu Fleur a Billa. Na opravdu špinavou práci měl jiné stoupence. Odstřelovače už nepotřeboval, teď hlavně chtěl, aby byl kdykoliv k ruce. Naštěstí ho nepotřeboval každý den a občas měl klid. Vracel se čím dál častěji do svého lesního obydlí a procházel se s Kryšpínou po svých hvozdech. Věděl, že tam bude v bezpečí. Prozatím. Pomalu se i oprošťoval od myšlenek na Hermionu. Nechtěl, aby byla v nebezpečí. Navíc si znovu začal pohrávat s myšlenkou, že pro ni není ten pravý. Měla by si najít sobě rovného. Trápilo ho to. Měl ji rád, ale když spolu netrávili čas, tyhle myšlenky ho přepadaly čím dál tím častěji. Zatím mu ale stačilo, když ho Severus vždy ujistil, že je v pořádku. Nedalo mu spát, jak mohl vědět, kde se pohybují. Možná by byl radši, kdyby mu nic neprozradil.

Severus se snažil naučit Scarlett, jak se chovat jako správná Zmijozelka. Ne že by jí to už v předchozím ročníku nešlo, nemusela se ale přetvařovat tolik. Teď ze sebe musela vydat to nejlepší, co dovedla. Chápala, že to tak musí být. Kdyby jenom na okamžik ukázala svou pravou tvář, ani její strýc by jí nedokázal pomoct. Zvlášť když nikdo nevěděl, co spolu mají společného. Nebylo jí příjemné, shazovat své spolužáky z ostatních kolejí, nebo, v nejhorším případě, jakýmkoliv způsobem jim ubližovat. Zařekla se, že pokud bude moci, bude se takovému chování vyvarovat. Ale chránit se, aby jim pak v nestřeženou chvíli mohla pomoct, musela. Když nastal první den nového školního roku, naprosto nepozorovaně se ocitla na nástupišti devět a tři čtvrtě v Londýně. Přidala se k ostatním zmijozelským spolužákům. Po očku pozorovala mudlovské studenty, kteří měli tu odvahu se vrátit a byli od nich separováni. Lítost ale projevit nemohla. Nesměla. Musela se obrnit. Doufala jen v to, že strýc se bude všemi možnými prostředky snažit, aby zbytečně nebylo studentům ubližováno.

Mia pokračovala ve své pěvecké kariéře. Stále se zlepšovala a snažila se naučit něco nového. Sklízela úspěchy a vedení opery bylo spokojeno, že jí dalo šanci. Se Severusem se vídala nárazově. Někdy přišel dva dny za sebou, jindy ho neviděla třeba celý týden. Chápala, že to jeho role vyžaduje a nechce ji ohrozit. Vídala v novinách titulky o přibývajících vraždách a bylo jí jasné, proč tomu tak je. Smrtijedi se ale stále ještě úplně neodhalili. Mudlové nevěděli, že se zlí černokněžníci snaží převzít světovládu. Stále přece jenom doufala, že dobro zvítězí nad zlem. I ona se nechtěla vzdát. S Eileen Snapeovou si velmi dobře rozuměla. Byla to bezprostřední dáma a souhlasila s většinou jejích názorů. Litovala, že již není mezi živými. Měla by perfektní tchýni. Alespoň se s ní mohla bavit v obraze. Strašně se jí zamlouvalo, že když přišla jakákoliv mudlovská návštěva, zkameněla, jako by se nikdy v životě nepohnula. Jakmile se ale kdokoliv odvrátil k obrazu zády, ihned si vše prohlížela a nenechala si ujít jediný okamžik, aby v případě potřeby mohla zasáhnout a utíkat do sekundárního obrazu v sídle rodiny Snapeů. Cecil se občas zastavil na návštěvu do opery a zval Miu do kavárny nebo na oběd. Někdy nabídku přijala, někdy ji zase odmítla. I přes poslední výstup jejího falešného manžela na ni nezanevřel a s oblibou ji navštěvoval. Stále byl přesvědčen, že s ním není šťastná, i když to vypadalo jinak. Usmyslel si, že se o ni bude pokoušet, dokud nepovolí. Nemohl vědět, že Mia Severuse doopravdy miluje a to poslední, co by chtěla, by bylo ho opustit a začít si něco s blonďatým hromotlukem ze sousedství. On si ale její souhlasné návštěvy vykládal jinak.

 

Severus chodil do své podzemní místnosti, aby ho nikdo neviděl. Po smrti Brumbála se ujal jednoho nenápadného předmětu z jeho soukromých komnat. Byl zasvěcen do jeho tajemství a zavázal se neprozradit jeho účel. Pouze až nastane čas, předá ho nejpovolanější osobě, která bude stejně dobře skrývat podstatu věci. Tak, jak už naznačil bratrovi. Scarlett už byla ve škole, a kromě Fiškuse a zvířat v domě nikdo nebyl. Nemusel se tedy už snažit, aby ho dcera nenachytala. Mávl hůlkou, aby ho krb pustil do podzemí. Prošel chodbou a stanul před nevelkým zrcadlem, visícím na stěně.

„Mirror, mirror on the wall, where is chosen of them all?*“ vyslovil zřetelně. Odraz v zrcadle se začal vlnit, až se v něm objevil Harry Potter. Poznal, že je v domě na Grimmauldově náměstí. V ruce svíral vzkaz, který s Brumbálem nalezli v jeskyni, a četl ho stále dokola. „Zrcadlo, ukaž mi obsah pergamenu, který vyvolený třímá, abych věděl, jaké tajemství v něm dřímá,“ zarýmoval se zamračeným obočím. Nechápal, proč zrcadlo plní rozkazy jenom na základě rýmů, ale nic jiného mu nezbývalo. Nevěděl to ani Brumbál. Stačilo, že odhalil, jak se zrcadlo používá. Vždycky ho zajímalo, jak je možné, že o spoustě věcí ředitel věděl. Jakmile mu odhalil, v čem je jádro pudla, okamžitě mu to bylo jasné. Zrcadlo bylo, společně s tím z Erisedu, v Komnatě nejvyšší potřeby. Při své občasné návštěvě této místnosti odhalil Brumbál úplnou náhodou, jak se používá. Stejně jako nikdo neví, kdy se ocitlo zrcadlo z Erisedu v Bradavicích, nevěděl nikdo ani o tomto zrcadle. Jediné, co Brumbál věděl, bylo, že obě zrcadla byla společná. Severus zaostřil na text lístku v Harryho rukách. Přečetl ho rychlostí blesku a zaměřil se na iniciály na něm. R. A. B. Rozšířil oči. Vzpomněl si na strom, který se nacházel v místnosti domů Blackových. Byť by to nikdy nepřiznal, kdysi se tam potloukal, aby vysondoval případné důležité informace. Viteálem tedy byl medailon Salazara Zmijozela, nemusel ani číst mezi řádky, a schoval ho Regulus Arcturus Black. Musel tedy být v domě, když ho nedokázal zničit. Najednou se Harry prudce otočil. Díval se na Kráturu, který držel za flígr Mundunguse Fletchera a přistrčil ho k němu.

„Severusi!“ ozvalo se z obývacího pokoje. Trhl sebou. Nečekal, že by ho někdo volal. Byl to ale jeho hlas. Muselo to být něco velmi důležitého. Mávl rukou. Zrcadlo potemnělo. Vyběhl nahoru a otevřel tajné dveře. Vylezl ven, nikde ale Silviuse neviděl. Když se za ním krb zavřel, uslyšel zapraštění dřevěných uhlíků. „Tady jsem, ty matlo!“ ozvalo se mu za zády. Severus se prudce otočil a pevně stiskl rty. Ve žhavém se rýsoval obličej jeho bratra.

„Já do tebe asi šlápnu! Co je?“ štěkl po něm.

„Smrtijedi ví, kde je Potter. Dostali informaci od domácího skřítka Blacků, když honil nějakého vetešníka.“

„Taky vím, kde je. Uhni!“ pokynul mu. Žhavé okamžitě pohaslo. Severus se přesunul do své soukromé komnaty v Bradavicích. „Doufám, že je ještě propojení krbů z ředitelny do Blackova domu, jinak se vidíme naposledy.“

„Kam jdeš?“

„Za Potterem, musím ho varovat.“

„Nemůžeš přece…“ nestihl už ale dopovědět větu. Severus se hned přesunul do bradavické ředitelny a odtamtud do domu na Grimmauldově náměstí. Slyšel hlasy z kuchyně, když vypadl ve zčernalém obýváku. Hermiona se otočila jeho směrem. Slyšela neznámý zvuk z útrob domu.

„Slyšeli jste to?“ zeptala se chlapců. Oba se k ní otočili.

„Co?“ zeptali se jí sborově. Dívka jim neodpověděla. Vyšla do chodby a zaměřila zrak do tmy. Chlapci ji následovali. Když se před nimi objevila vysoká postava v černém s bílou maskou, okamžitě všichni tasili hůlky. Hermiona vytřeštila oči. Poznala, kdo je tou osobou.

„Pane p… pane,“ zarazila se právě včas, aby neprozradila totožnost jejich profesora. Bylo jí jasné, že Harry ho nenávidí ještě víc než předtím. Ona mu ale věřila. Věděla proč. Kývl na ni a propaloval ji svým medovým pohledem. Harry mhouřil oči a nejistě si neznámého prohlížel. On ani Ron své hůlky nesklonili, na rozdíl od Hermiony.

„Kdo jste?“ zeptal se Harry podezíravě a odměřeně.

„Přítel,“ odpověděla Hermiona za Severuse a oběma pokynula, aby sklonili hůlky. Velmi neochotně to udělali. Nespouštěla z něj oči. Četl v ní jako v otevřené knize. Dovolila mu to.

„Je v pořádku,“ protrhl nakonec Severus ticho, aniž by s Hermionou ukončil oční kontakt. Nesměle se usmála a sklopila zrak k zemi.

„Kdo? Kdo je v pořádku?“ skočil jim do rozjímání Ron.

„Nikdo,“ hlesla tiše dívka a znovu se podívala na Severuse.

„Smrtijedi ví, kde jste,“ odtušil maskovaný muž zřetelně. „Skřítek vás zradil,“ a ukázal na shrbenou postavičku do kuchyně. Kráturovi se objevil na tváři škaredý škleb. Poslouchat musel, zmínit se ale o něčem někomu jinému, pokud ho nevázal slib, ale mohl. Nesnášel Harryho Pottera i jeho poskoky, jak s radostí dával najevo. Chlapec s jizvou na čele by ho nejradši stáhl z kůže, i když by to byl drastický trest. Velmi nevybíravým způsobem ho poslal pryč. Skřítek s radostí zmizel. Mundungus stál tiše v koutě kuchyně a nenápadně se snažil z ní dostat ven. Myslel si, že ho nikdo nevnímá, než se střetl s pronikavým pohledem maskovaného muže. Zůstal stát jako solný sloup. „Získali jste informace, které jste potřebovali?“ zeptal se Severus s upřeným pohledem na zavalitého chlapíka a stiskl pevněji hůlku.

„Ano,“ přitakal Harry, „proč?“

„Mdloby na tebe!“ šlehl Severus hůlkou a omráčil Fletchera, který ani nestačil postřehnout kletbu. „Nemáte moc času,“ otočil se zpět ke třem mladistvým. „Smrtijedi tu budou každou chvíli. Schovejte se pod plášť a pojďte se mnou. Okamžitě! Já je zdržím,“ a sáhl si do kapsy pro lahev. Hermiona mu položila dlaň na předloktí. Prudce se k ní otočil.

„Pane?“ a znovu se mu zahleděla upřeně do očí. Severus protáhl obličej, ale kývl.

„Vyřídím mu to.“ Hermioně neznatelně pohrály koutky úsměvem. Ron naklonil hlavu na stranu a nechápal, čeho je tu svědkem. To už ale přes ně Harry přehodil neviditelný plášť. Pomalu ho následovali. Severus se napil z placatky. Stál k trojici zády, ale bylo jim jasné, čeho si přihnul. Proměnil se. Když se došourali ke dveřím, sundal si masku, schoval ji a ohlédl se po nich. Mrkl do prázdna. Oba chlapci zalapali po dechu, ale nevydali jedinou hlásku. Hermiona byla naprosto v klidu. Severus otevřel dveře ve chvíli, kdy se před dům začali přemisťovat Smrtijedi. Vyšel na zápraží a umožnil tak dětem, aby ho opatrně obešly a dostaly se do bezpečné vzdálenosti. Bellatrix se objevila jako první. „Jdete pozdě,“ zavrčel Severus ženě do obličeje, „už tu nejsou. Dorazil jsem asi minutu před vámi. Na zemi leží jenom ten hlupák Fletcher,“ a založil si ruce na prsou.

„Tomu nevěřím!“ zaječela Bellatrix nepříčetně. „Někde tu přece musí být!“

„Běž se podívat sama, když si myslíš, že jsi lepší než já,“ našpulil rty. Žena ohrnula pysky a vztekla dupla nohou do země. Otočila se na podpatku a zaběhla do domu. Ostatních pět Smrtijedů ji následovalo. Severus se ohlédl po náměstí a zašel za nimi též. Zavřel dveře. Harry strhnul plášť, všichni se chytili za ruce a přemístili se pryč.

__________________________________________________________________

* Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kde se v zemi zdejší, nachází nejvyvolenější? (Volný překlad složený do rýmu. Záměrně jsem použila do kapitoly anglický originál, který je mi bližší. Použito z pohádky Snow White and seven dwarfs).


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odstřelovač - 56. kapitola:

3. AndysekAndysek přispěvatel
26.04.2017 [18:05]

AndysekAndysekHolky, díky moc. Musím poznamenat, že vymyslet Snapeovskou antologii k původnímu znění Zlé královny bylo teda zapeklité. Přitom stačilo zaměnit jediné slovo Emoticon v češtině už to bylo jednoduché, s tím nemívám moc problémy Emoticon a jsem ráda, že se vám to líbilo. Tu němou výměnu jsem spíše pojala, že Severus čte Hermioně myšlenky, ať už opravdu, že je čte nebo jenom z pohledu pozná, co chce říct, než že spolu tak hovoří, ale samotné mi bylo jasné, že to takto bude pochopeno Emoticon

2. Pioggia
26.04.2017 [17:39]

Parada Emoticon to rymovanie bolo top Emoticon som rada, ze na nich severus dava pozor Emoticon a silvius bude konecne kludnejsi ked sa dozvie nieco o hermione ... no som zvedava ako to bude dalej Emoticon

1. Rusalicka
26.04.2017 [12:13]

Dobry, hlavne nema vymena mezi severusem a hermionou. A to rymovani je taky dobry. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!