OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 8. kapitola

07.08.2017 (14:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 6× • zobrazeno 885×

Severus se ráno vzbudil s extrémním sušákem po náročné noci. Cítil se, že by vypil celé Rudé moře. Překulil se na záda a promnul si unavené oči. Hlasitě zívl a protáhl se. Znovu se otočil a skulil se na nohy na podlahu. Napřímil se a s polozavřenýma očima se vypotácel z pokoje. S rukou na zábradlí sešel schody, ani si nevšiml, že v křesle sedí jeho zrzavá kolegyně, která se na něj nehnutě dívala s povytaženým obočím. Vrávoravou chůzí zašel do kuchyně a po několikero otevření skříněk našel prázdnou skleněnou karafu. Nalil do ní vodu a začal z ní hltavě pít, až mu voda stékala po čelistech na hrudník. Connie se opřela o futra dveří a významně si odkašlala. Naklonila hlavu na stranu, když otevřel oči a odtrhl si džbánek od úst. Zadíval se na ni mdlým pohledem. Sjela ho od hlavy k patě a založila si ruce na hrudi.

„Jak vám je?“ zeptala se starostlivě.

„Jazyk mám jako rašpli, žízeň mám jako velbloud,“ zachraplal a opřel se o kuchyňskou linku. Odrazila se ramenem a rozešla se k němu. Když mu položila dlaň na čelo a sjela s ní po jeho tváři, aby zjistila, jestli ještě hoří, zavřel oči a vydechl. „Teplota už mi klesla. A... děkuji,“ sdělil jí tiše, že mu to nešlo téměř přes pusu.

„Měl byste ještě odpočívat,“ navrhla mu a odstoupila od něj. „A neměl byste se tu promenádovat polonahý,“ a významně se na něj zahleděla.

„To je sice možné, ale měl jsem velmi náročnou noc a neměl jsem v tuto chvíli čas řešit morální zábrany, jelikož mé hrdlo málem lehlo popelem. Kdybych se měl zaobírat ještě oblékáním, mohl bych se zažehnout jako Fénix. Vám by se to nejspíš zamlouvalo, ale já bych tu ještě nějaký ten čas chtěl zůstat,“ a dopil zbytek čerstvé vody z karafy. „Nebuďte takový suchar, slečno Vall, děláte, jako kdybyste byla jeptiška. To vám opravdu tolik vadí, že jsem se šel napít v trenkách? Nebuďte jak malá,“ zašklebil se na ni.

„No, mně to je upřímně jedno, z toho už jsem vyrostla, ale máme tu šestnáctiletou žábu, které se, zdá se, zamlouváte.“

„Ale prosím vás, té se s největší pravděpodobností zamlouvá každý chlap, který ji míjí. Nejsem určitě první ani poslední osoba mužského pohlaví, kterou uvidí ve spodním prádle, takže mne vyvést z míry nedokáže.“

„Jistě, vy je znáte ze školy, že?“ rýpla si Constance nevybíravě.

„Přesně tak, a proto vím, že je zajímá, jenom jak se před chlapcem hloupě chichotat, s přítelkyněmi probírat, co s sebou nosí v kalhotách, jestli má o ně zájem a podobné naivní hlouposti. Bohužel, až život je naučí, že tyto představy jsou pomíjivé.“

„Nebo je naučíte vy…“ pokračovala zrzka dál ve svém útoku. Severus se zamračil. Pochopil, kam tím směřuje, i když nechápal proč.

„Já? Ne… já je učím pouze lektvary.“

„Ale… neříkejte, že ďábelský Severus Snape je tak zásadový,“ přimhouřila žena oči a propalovala ho pohledem. Chtěla ho trochu zviklat, dostat se pod jeho slupku a vyprovokovat ho.

„Asi bych měl vzít svůj názor o vaší nejednoduchosti zpět, slečno Vall,“ vrátil jí všekousavou poznámkou zpět. Connie se napřímila a pevně stiskla zuby.

„Nechcete mi tvrdit, že jste opravdu nikdy neměl žádné nutkání. Jste přece jenom muž,“ nevěřila, že by byl opravdu tak pevný. Muži jsou jenom zvířata, která jdou za svou kořistí. Nikdy na to nezapomněla a nevěřila, že by některý mohl být jiný.

„Slečno Vall, i muži, kromě svých dnů, mají mozky, a i když po našem hradě běhá spousta pěkných a asi i milých děvčat… já jsem pro ně přerostlý netopýr, který netouží po jejich pozornosti, ale snaží se je naučit něco, co se jim hodí do života, a tím opravdu myslím pouze látku týkající se lektvarů. Ubírám body, udílím tresty, jsem nesnesitelný, podlý, nevrlý, sarkastický a pomstychtivý profesor. Myslím, že tenhle obrázek už jste si stačila udělat sama,“ zasyčel černovlasý kouzelník a rázně postavil karafu na linku. „Neříkám, že to nikdy žádná studentka nezkusila, a ani nebudu tvrdit, že se nutkání nedostavilo, ale nikdy, opakuji nikdy, se nic nestalo. Nestojím o to sledovat jejich připitomělé výrazy za lavicemi, ani poslouchat jejich tichý smích a cupitání drobných nožiček v podpatcích,“ odlepil se od linky a minul Constance. Krok za ní se ale zastavil a zacouval zpět. Naklonil se k jejímu uchu. „Mám rád zralé, chytré, sebevědomé ženy, které vědí, co od života chtějí, a umí to prodat,“ zašeptal smyslně. „Pamatujte si to a už nikdy mne s tímhle tématem neobtěžujte!“ zahučel rázně a odebral se k odchodu. Connie sklonila hlavu a nasucho polkla. Začínala mít pocit, že přestřelila. A asi ho opravdu namíchla. Začala přemýšlet, jak by si ho udobřila. Ne že by to měla zapotřebí, ale možná se mohla mýlit, a přece jenom, musí spolu teď vycházet.

„Profesore, počkejte,“ vyběhla za ním z kuchyně, když začal stoupat po schodech. „Dal byste si třeba mátový čaj? Udělá vám dobře na žaludek,“ a mírně se usmála. Severus po ní vrhl rozzlobený pohled, ale nohu, kterou již měl nakročenou na schod, vrátil zpět na podlahu. Neznatelně kývl a sedl si na pohovku. Za několik minut byla zrzka zpět z půllitrovým tupláčkem horkého mátového čaje a položila ho na konferenční stolek před Severuse. „Omlouvám se,“ špitla a sedla si naproti němu do křesla.

„Bylo by vhodné, aby se už podobná situace neopakovala, slečno Vall,“ zavrčel. „Jsou to jenom dívky, které trpí platonickými láskami různého vzezření, a tím nemyslím sebe. Copak si nevzpomínáte na svá pubertální léta?“ pozvedl obočí v otázce. Constance se zakuckala, jelikož zrovna usrkávala ze svého hrníčku s čajem.

„Já na žádné netrpěla,“ špitla s nervózním úsměvem.

„Podle toho, jak jste se teď zatvářila, jste si asi vzpomněla velmi dobře.“

„Myslíte, že jsem na dívčí škole měla platonické lásky?“ svraštila žena překvapeně čelo.

„To se nevylučuje,“ pokrčil Zmijozel rameny. Constance už to nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Musela si přiznat, že ji opravdu pobavil. Zadívala se na něj a povzdechla si. Nechápala, jak někdo tak protivný může být i tak bezprostředně vtipný. Ta jednoduchost a nejapnost ji pobavila.

„Ne, to opravdu ne,“ a věnovala mu jeden ze svých milých úsměvů. Tentokrát upřímných. „Měl byste opravdu ještě odpočívat,“ změnila nakonec téma po krátkém mlčení.

„Je mi dobře, vážně,“ a přejel si rukou po čele. Povzdechl si, zvrátil hlavu na opěradlo a zavřel oči. Netrvalo dlouho a jeho dech se prohloubil. Connie mávla hůlkou a přikryla ho dekou. Chvilku ho ještě pozorovala a nakonec se odebrala do kuchyně, aby připravila chutnou snídani. Předpokládala, že nikdo z obyvatel chaty jí nepohrdne. Netrvalo dlouho a z patra se začalo ozývat dupání, jak Neena jako velká voda opustila svůj pokoj. Jako slon sbíhala schody.

„Constance! Já mám hlad!“ hlasitě oznamovala do prostoru. Zrzka vyběhla z kuchyně s vařečkou v ruce.

„Psst!“ zasyčela rázně a ukázala vařechou na pohovku. „Usnul, tak buď potichu, prosím.“

„A proč spí na gauči a ne u sebe?“ zeptala se zvědavě dívka.

„Povídali jsme si o důležitých věcech a únava ho přemohla. Měl špatnou noc,“ pokrčila Constance rameny.

„Ale… zdál se mu zlý sen?“ uchechtla se Neena. Connie taky lehce vyprskla smíchy.

„Ne, jenom menší potíže.“

„Copak? Snad nechytl průjem?“ a rozchechtala se na celé kolo. Severus prudce rozevřel oči a vstal z pohovky. Vzpřímenou, ladnou chůzí hrdého Zmijozela prošel kolem dívky.

„Ne, ten jsem opravdu nedostal, a i kdyby, tak tobě do toho nic není. A jestli nechceš, aby ti narostly netopýří uši, tak se mi celý den budeš klidit z cesty,“ zasyčel výhružně, čapnul noviny ležící na stole a opřel se na svém oblíbeném místě o linku. Rozevřel tiskovinu a začetl se do článku o údajném spatření lorda Voldemorta. Connie se od něj odvrátila, aby neviděl, jak se dusí smíchy. Neena si ho prohlížela jako zhypnotizovaná. Nakonec jenom zatřepala hlavou.

„Tak co tam píšou?“ zeptala se nenuceně.

„Něco jsem ti řekl,“ štěkl po ní Severus.

„No jooo,“ protáhla obličej. „Jenom mě zajímalo, co je ve světě nového.“

„Až si je dočtu, můžeš se podívat.“

„Tak fajn,“ povzdechla si dívka. „Nemůžeme vymyslet nějakou aktivitu? Je tu strašná nuda. Už jsem tu zavřená několik týdnů,“ posteskla si. Kouzelník pročítal řádky a mlčel. Neviděl důvod se zúčastňovat nějaké konverzace.

„Mohli bychom něco vymyslet. Přece nebudeme jenom sedět v chatě, co myslíte, profesore?“ zeptala se ho Connie s nadějí v hlase. Severus se na ni zahleděl ležérním, otráveným pohledem plným opovržení a pozvedl jedno obočí. „To má být souhlas?“ usmála se na něj mile.

„Zdá se vám to jako souhlas?“ zavrčel Zmijozel.

„Může to být možný souhlas,“ kývla Constance. „No tak, to vás to tu takhle opravdu baví?“

„Mě? Jistě.“

„Co takhle trochu vděku a vyhovět nám?“ zakňourala zrzka.

„Poděkoval jsem, je to tak? To vám musí stačit. Příště se vám možná odvděčím. Ale nepředpokládám, že nějaké příště bude.“

„Proč musíte být tak zapšklý,“ rozhodila Connie rukama a sjela ho pohledem odshora dolů. „Takový morous.“

„Protože, slečno Vall, už jsem prostě takový. Jdu si ještě odpočinout, jak jste mi sama navrhla,“ a hodil noviny zpět na stůl. Neena očima zabrousila na jeho předloktí. Ve vteřině se zasekla a přestala převalovat sousto banánu, který si mezitím ukořistila z mísy na ovoce.

„No, jak chcete. Však my se s Neenou zabavíme samy,“ zkonstatovala Constance.

„Zabavte. Hlavně, když budu mít klid,“ a chtěl se odebrat do svého pokoje, když si všiml dívčina výrazu. Přimhouřil oči a naklonil hlavu na stranu. „Co?“ štěkl po ní. Dívka zvedla své hnědé oči k němu a současně s nimi pozvedla obočí.

„Ty brďo, Smrtijed,“ vypadlo z ní, aniž by si to předtím pořádně rozmyslela. Severus se ani nehnul, Connie zamrzla v polovině pohybu přípravy snídaně.

„Já vám říkala, abyste se oblékl,“ sykla po něm. Zmijozel se napřímil a přimhouřil zlověstně oči.

„Tak už víš, proč by sis měla dávat pozor,“ sdělil jí pomalu a tiše a s upřeným pohledem do jejích očí se odebral do své ložnice. Neena se zmateně podívala na zrzku. Ta se na ni povzbudivě usmála.

„Neboj, není to tak, jak to vypadá,“ mrkla na ni. „Pak ti to vysvětlím. Tak,“ rozhodila rukama, „co si dáš k snídani?“

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 8. kapitola: