OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Na konci duhy - 41. kapitola

11.02.2018 (09:00) • AndysekAndysek • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 880×

Pán zla si zkoušel loajalitu všech svých stoupenců a na několika z nich si i vybil svou zlost, která se s jeho otázkami stupňovala. Severus to odnesl celkem dobře. Pár řezavých šrámů, jenom jeden hlubší na tváři, který ho příšerně štípal, ale věděl, že lektvar to spraví. Nebylo použito žádné zaklínadlo z těžké černé magie, aby zranění nešlo vyléčit. Přesto se cítil vysílený a unavený, ale spěšně mířil ztichlými chodbami k ředitelně.

Constance nemohla spát. Převalovala se na posteli. Nakonec to vzdala a zabalená do županu přešla do obývacího pokoje, aby si připravila trochu uklidňujícího čaje. Všude vládlo hrobové ticho a ona najednou zaslechla tlumené kroky. Srdce jí poskočilo, musel to být on. Přispěchala ke dveřím a otevřela je. Vyšla na chodbu a v mihotavém světle planoucích loučí uviděla černý stín, který se plížil nocí.

„Profesore!“ zavolala potichu. Vysoká černá postava se pomalu zastavila. Severus protočil panenkami, nestál o žádnou společnost, a už vůbec ne o tu její. Tedy snažil se o ni nestát. Počkal, až ho doběhne. Mezitím si připravil svou ledovou, nepřístupnou masku a nasadil výraz totálního znechucení. „Jsi v pořádku,“ konstatovala s úlevou v hlase, když ale spatřila jeho šrám na tváři, kterou měl kvůli němu celou od krve, rozšířila oči. Natáhla k němu špičky prstů, Zmijozel ale ucukl a ohrnul horní ret.

„Jak vidíš, žiju. A teď bych byl rád, kdybych mohl pokračovat v cestě, pokud dovolíš,“ sykl po ní jízlivě a věnoval jí přimhouřený pohled.

„Jistě,“ špitla a ustoupila mu z cesty. Severus odešel pár kroků, než se zastavil a otočil se k ní.

„Nemusíš se o mě strachovat,“ řekl jí už mnohem smířlivěji. „Nemáme spolu nic společného.“ Zrzka se na něj podívala a naklonila hlavu na stranu. Zamračila se a polkla.

„Jak ne? Jsi přece můj kolega a přítel,“ zamrkala, jak ji začaly pálit oči.

„Ne, Constance, jsem Brumbálův špeh a smrtijed. Nejsem ničí přítel,“ zavrčel tvrdě a rázně se rozešel pryč. Chtěl už mít tenhle večer za sebou. Nepřinesl mu nic dobrého. Jenom bolest. Ne že by na ni nebyl zvyklý, ale nevyhledával ji. Měl radši svůj klid. I když za posledních pár let se mu ho nedostávalo, i když Pán zla nebyl u moci. Connie se dívala, jak ho pohlcuje tma. Vzpomněla si na jeho slova, která jí řekl v domě na Grimmauldově náměstí toho večera, jak přivedli Neenu z lesů. Kdyby to bylo nutné, obětoval by ji. Měl pravdu. Nemohl být ničím opravdovým přítelem. Nebo mohl? Zašla zpět do svého apartmá a otevřela skříňku v koupelně. Snažila se nikdy tyto lektvary nepoužívat, ale dnes už měla všeho dost. Vytáhla malou lahvičku uspávacího lektvaru a odšpuntovala ji. Lehla si do postele, vypila ji a ihned usnula.

Severus vyjel po točitém schodišti před ředitelnu. Nemusel klepat. Dveře se otevřely. Albus Brumbál na něj čekal, jak slíbil. Jakmile ho spatřil, vstal ze svého krásného polstrovaného trůnu a přispěchal k němu. Lektvarista nehnul brvou. Díval se na něj stejně odměřeně, jako předtím na Constance.

„Je zpět,“ oznámil bez pohnutí v hlase. „V plné síle. Má vlastní tělo, svoji hůlku a plány ještě větší než kdysi.“

„Asi vím, které to jsou,“ kývl Brumbál a otočil se k Severusovi zády.

„Máme najít Neenu. Je pro něj nyní priorita. Zatím neví, že je tady, i když je seznámen s tím, že ji hlídali v lesích Arthur s Lupinem a v útěku jim pomohla Constance. Je mu jasné, že ji někde schováváte. Bude otázka času, než zjistí, že je na hradě. A přikláněl bych se spíš k tomu, že dřív, než později.“ Ani se nepohnul. Jenom stál s rukama založenýma na hrudi. Brumbál přecházel po pracovně a mumlal si nesrozumitelnosti.

„Dáme tomu ještě chvíli čas. Pokud se Voldemort dozví, že je na hradě, a tys mu to neřekl, zabije tě, a to ničemu nepomůže. Potřebujeme tě u něj. Zaměřte se teď na ni s Connie. Sama ví, co Pán zla prováděl a jak je špatný člověk, je ale stále mladá a snadno ovlivnitelná. Když mu ji nakonec odvedeš, bude už na jejím úsudku, na kterou stranu se přidá. Koneckonců by i ona mohla pomoci,“ pokrčil ředitel rameny. Severus nevěřil vlastním uším. Jeho kamenná tvář se zkřivila.

„To nemyslíte vážně, Albusi!“ obořil se na Brumbála. „Nemůžeme mu ji přece dobrovolně vydat!“

„A proč bychom nemohli?“ pozvedl bělovlasý muž obočí a zahleděl se na Severuse svýma pomněnkovýma očima. „Dřív nebo později by ji stejně získal. Když ne teď, v létě určitě. A nebude to dobrovolně. Ty ji tam odvedeš a všechno jí vysvětlíš. Věřím tomu, že ví, co je správné, a vy v ní tu myšlenku ještě upevníte. Nakonec nám bude k užitku, uvidíš,“ a zasedl za svůj stůl. Černovlasý kouzelník zrychleně oddechoval. Stoupal v něm vztek, který se mísil s nepochopením. Vlastně ne, on chápal, co tím vším ředitel sledoval, ale aby stavěl důležitost jeho maličkosti nad důležitost mladé dcery Pána zla, se kterou mohl ovládnout celý svět snadněji a rychleji. Ne, to nedokázal pochopit. Místo aby si ji hlídal a nedopustil jejich spojení, mu ji chtěl hodit přímo do náruče. Ano, věděl, že za tím vším vždycky vězí vyšší princip, ale aby ohrozil celý svět? Nesenilněl už? Přece jenom už nebyl nejmladší a věk si vybíral svou daň. Brumbál se na Severuse uhrančivě díval. Ne, opravdu to myslel vážně. Zmijozel si odfrkl a ušklíbl se. Bez rozloučení odešel z ředitelny. Jako vlající netopýr seběhl do sklepení a práskl za sebou dveřmi. V mžiku ze sebe shodil oblečení a dopřál si rychlou horkou sprchu. Potřeboval ze sebe všechno smýt, i když mu bylo jasné, že to lepší nebude. Nakonec si potřel šrámy hojivým lektvarem. Ty malé se ihned zacelily. Ten větší se stáhl a vytvořil se na něm strup. Věděl, že ráno, jak se probudí, bude zranění pryč. Únava ho přemáhala. Konečně si mohl lehnout a na chvíli zapomenout.

Ráno se probudil a přemýšlel o slovech svého nadřízeného. Proti jeho úsudku nikdy nešel. Protestoval, to ano, ale Brumbál si vždy všechno dokázal obhájit. A musel uznat, že mu to setsakramentsky vycházelo. Nikdy se nemýlil. Nebo alespoň téměř nikdy. Krbem se přesunul do Elektřina bytu, aby zkontroloval, zda je vše v pořádku. Seděla v jídelně za stolem a zrovna snídala. Připojil se k ní, i když vůbec neměl chuť k jídlu. Sidonius byl pryč. Podle Severusova přání doprovodil plavovlásku domů a potom ji nechal samotnou, aby mohla v klidu spát. Lektvarista s ní strávil božíhodové dopoledne plné procházek zasněženým londýnským parkem, rozmlouvání o nedůležitých věcech a oběda, který sama připravila. Nakonec se s ní rozloučil a přesunul se zpět do Bradavic. Znala ho. Věděla, že nikdy s ní nestrávil celý den. Ano, možná v minulosti by si vzpomněla na jeden nebo dva dny, které se věnovali jenom sami sobě, on ale nikdy nevydržel. A ona ho nedržela. Věděla, že by to nemělo smysl. Věnoval se své práci ve škole, a když měl volno, bádal a vymýšlel nové lektvary, četl si a jiné podobné věci. Nebo si to alespoň myslela. Jeho práce spočívala v mnoha jiných věcech, o kterých neměla ani potuchy. Hlavně si nikdy nechtěl nechat narušovat svůj vlastní osobní prostor. Odpoledne už všichni studenti, kteří zůstávali v Bradavicích, byli zpět ve svých kolejích. Tedy ti, kteří slavili Štědrý den na Grimmauldově náměstí.

Severus vyhledal Constance, která se přehrabovala mezi knihami v knihovně, a vyzval ji, aby společně zašli na vhodnější místo k rozhovoru. Nakonec se odebrali do jejího apartmá, které bylo knihovně blíž, než sklepní prostory školní budovy. Prozradil jí podrobnosti nočního rozhovoru s Brumbálem a žádal ji, aby se Neeně nyní věnovala, jak nejvíc mohla. Jako ředitel zmijozelské koleje se také mohl přičinit, ale stále ona k ní měla blíž, alespoň si to myslel. Constance souhlasila. Nezapomněl ji upozornit, aby byla obezřetná, pokud se vzdálí od školy, jelikož smrtijedi věděli, že Brumbálovi pomáhá, a mohla by se stát terčem útoků. Connie samozřejmě souhlasila. Zastávala stejný názor jako Severus, že přivést ji svému otci je riskantní, ale pokud se tak má stát, ať je připravena, zvláště duševně.

Oba se s ní scházeli, každý ve svůj čas. Nikdy spolu nebyli všichni tři pohromadě. Pomalu ji seznamovali s jejím posláním a snažili se jí pomoci ho pochopit. Ukazovali jí rozdíl mezi tím, co je dobré a co špatné, a učili ji, jak pojímá temný Lord Voldemort svou moc jako nástroj pro nastolení pořádku. Podporovali ji, aby se nestyděla za to, kým je, i když to zatím nikdo nevěděl, a vytvořila si své přirozené sebevědomí. Aby si mezi zmijozelskými vytvořila přirozenou autoritu, ale přesto se bavila s tím, s kým chtěla, protože si moc dobře všimli, jak přilnula k Georgovi Weasleyovi, a moc dobře věděli, že na ni bude mít ten správný vliv. Severus ji učil správná kouzla, která se jí mohla hodit, a rozvíjel její moc, kterou zdělila po svých rodičích. Už kdysi vycítil, že se v ní skrývá velký potenciál, jak by také ne. Jenom se ho musela naučit ovládat ve svůj prospěch. Jen ve svůj vlastní a v ten, komu chtěla pomoci.

Autor: AndysekAndysek (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Na konci duhy - 41. kapitola: