Burning Out The Way V • OurStories.cz ~ naše povídky

Cecily si dá první pomoc. Podaří se jí zachránit život kolegy? Ať se líbí! :)

21.04.2021 (12:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 576×

S politováním si uvědomila, že se zložár stával více a více agresivním. Ničil cokoli, co mu přišlo do cesty, jeho plameny už dosahovaly stropu, na němž byly černé šmouhy, a blížily se k ní.

Bála se… moc. Ale nemohla je tu nechat. Po hasičích jaksi stále nebylo ani vidu, ani slechu, tudíž musela improvizovat.

Rychlým Aguamenti si znovu namočila ručník, ten si pak připlácla na obličej.

V hledání McKinnona došla tak daleko do nitra místnosti, jak jí to plameny dovolily, přitom volala jeho titul. Chvíli jí s voláním pomáhal Smith, jenže ten brzy zmlknul. Důvod radši nechtěla domýšlet.

Plameny už jí ošlehaly kotníky, když na ně seslala formuli Emulsio, ve snaze udusit je pěnou, když voda nezabírala. Nezabralo to – jak taky jinak!

„Šéfe!“ volala, přitom se přimhouřenýma, slzícíma očima pokoušela skenovat kancelář (nebo spíše to, co z ní zbylo). „Šéfe, slyšíte mě?! Ozvěte se… prosím!“

„Shawová…“ ozvalo se omámené pípnutí odkudsi zprava. Trhla tím směrem hlavou a zjistila, že v blízkosti Brownova stolu ležel opřený McKinnon. Měl na sobě popel, byl rudý a zpocený, patrně proto, že všude kolem něj hořelo. Došla tak blízko k plamenům, jak jen to šlo.

„P-pane!“ vyjekla úlevně, přičemž se zhluboka nadechla. „Jste zraněný? Jak se cítíte?“

McKinnon zakroutil hlavou, než se rozkašlal. Shawová neváhala, naposledy se hluboce nadechla přes ručník, pak na něj namířila hůlkou, a jednoduchým levitačním kouzlem ho horem přenesla k McKinnonovi s úderným: „Tady, vemte si to!“

„Co to sakra…?“ ozval se McKinnon slabým hlasem, jen co ho ručník udeřil do hrudi. „Shawová, co tu děláte? Myslel jsem, že jste-“ Popadnul ho záchvat kašle.

„Pane, dejte si na obličej ten ručník a dýchejte přes něj.“ Teď zas pro změnu kuckala Shawová. Hlasité mluvení si holt žádalo velkou zásobu kyslíku, kterého tu byl nedostatek.

McKinnon se zprvu tvářil, že jí nevěřil, ale pak usoudil, že hůře už se mu dýchat mohlo jen stěží.

„Zkusila jste kyslíkové kouzlo?“ otázal se jí, očima neopouštěje ty její.

Shawová přikývla.

„A?“ pokračoval.

„Nefungovalo… to ten kouř,“ zakuckala se, „rozložil ho. Nikdy jsem nic takovýho neviděla.“

„Paráda…“ vydechnul ironicky, čímž Shawovou přinutil k úsměvu. Chtěla mu říct, že reagovala stejně, jenže by tím riskovala další záchvat kašle. Na pár sekund se odmlčeli. „Byl jsem… byl jsem mimo. Celou dobu, dokud jsem neuslyšel ten váš ječák. Zraněný nejsem, měl jsem vyražený dech,“ informoval ji, zadržoval kašel. „Co ostatní?“

Chtěla mu zopakovat to, co jí řekl Smith, ale nechtěla zase kuckat první ligu. McKinnon pochopil.

„No jo, radši mlčte,“ usoudil nakonec, „zatracený extremisti! Nečekal jsem to. Nečekal jsem, že tu nálož odpálí. Pokoušel jsem se mu to rozmluvit, ale nedal si říct. Mendes se k němu blížil z boku, proto ho ta exploze odhodila největší silou.“

Viděl jí přímo do obličeje, a tak věděl, že trpěla, když nemohla mluvit. Všechny pocity se jí honily alespoň na tváři. Dalo se v ní číst jako v otevřené knize… zajímavé. Proč si toho nikdy nevšimnul?

Když se rozkašlala i bez mluvení, McKinnon se naposledy nadechnul a hodil jí ručník, rovněž horním obloukem nad plameny. Chytila ho a rychle si ho přiložila k nosu a ústům.

„Není to vaše vina, pane,“ ubezpečila ho, než začala očima těkat do strany ke dveřím. „Teď… nemáme čas. Musím vás odsud dostat, dokud to jde. Neznáte nějaké kouzlo, kterým bych mohla ten Zložár zničit, nebo aspoň ovládnout?“ otázala se a několikrát po sobě se nadechla. Pak mu odlevitovala zpět ručník.

„Zložár se nedá ovládat, Shawová – to už byste mohla vědět,“ odseknul a jí se obličejem prohnal náznak ublížení. Frustrovaně vydechnul a začal už o dost příjemnějším tónem: „Ne, neznám žádná požárnická kouzla.“

Shawová útrpně zaklonila hlavu a svěsila ramena. Z jeho kousavosti si nic nedělala – nakonec, byl uvězněný v plamenech a ve vzduchu se vznášela neodbytná otázka, zda to ve zdraví přežije. Kousavost jí v aktuální situaci zkrátka přišla jako absolutní prkotina.

Mezitím se opět rozkašlala, proto se McKinnon naposledy nadechnul. „Cecily,“ oslovil ji. „No tak, poslouchejte mě… Cee!“ Nepokračoval dále, dokud na něj překvapeně nekoukla přes clonu plamenů. „Vykašlete se na mě a vypadněte odsud. Tady jde o život!“

S tím jí hodil ručník, který Shawová znovu navlhčila. „Ne! To samý mi řekl i Smith, ale ten je… je to už muž v letech, takže bylo lehčí ho tam nechat. Ale vy… jste mladý a moc hezký! A… a jednou si vezmete nějakou krásnou ženu a budete mít hromadu moc hezkých dětí! Už chápete, proč vás tu nemůžu nechat?!“

McKinnon se tvářil více a více vyděšeně s každým jejím slovem. Nakonec se zamračil a zvolal: „Shawová, ten ručník – okamžitě ho naval!“

Překvapeně na něj zamrkala, ne jen kvůli jeho ostřejšímu slovníku, avšak nedovolila si vzdorovat. Přenesla ho kouzlem přes plameny.

„Smith je živý?! Proč jsi to, sakra, neřekla hned?!“ řval, že mu ručník jako filtr nestačil a jeho přemohl kašel, třebaže ho měl na nose. Po pár vteřinách se mu podařilo uklidnit svůj vztek dost na to, aby jí byl s to nekompromisním tónem rozkázat: „Běž za ním a dostaň ho odsud! Dělej, sakra!“

„A-ale-“

„To je rozkaz, Shawová!“ Očima propaloval ty její, jak jen to šlo. Netvářila se nadšeně – vlastně se tvářila jako rozpolcená hromádka neštěstí – nakonec ale přikývla. Očima sjela k ručníku a jemu došlo, že ho bude potřebovat více než ona.

Nadechnul se, asi pětkrát, než jí ho s vypětím všech sil, které mu ještě zbyly, hodil zpět. Ručník sice olízly plameny, ale přežil to.

McKinnon pozoroval, jak se Shawová snažila najít ve všem tom kouři místo, kde Smithe nechala. Musel jednat rychle.

„A, Shawová…“ zachrčel, tentokrát s paží před nosem. Napoprvé ho nezaslechla, a tak se pokusil zaskřehotat její jméno ještě jednou, hlasitěji. Zdálo se mu, že nepopadne dech, aby jí mohl říct poslední věc, kterou měl na srdci. „Ať tě ani nenapadne se sem vracet. To je taky rozkaz.“

Nic na to neřekla, jen semkla rty v úzkou linku a kvapně se odebrala k místům, kde nechala Smithe. McKinnonovi se za chvíli ztratila z dohledu. Rozhodl se, že to tak bylo lepší. Aspoň ho nikdo nerozptyloval…

To Shawová svůj cíl našla celkem rychle. Plameny se k němu blížily – kozel, kterého Zložár vytvořil, už ho svým rohem trkal do podrážky.

„Krucinál…“ ulevila si, než si k muži znovu přidřepla. Natáhla se dopředu tak, aby zkontrolovala, jestli dýchá. Ručník odložila na zem proto, že se jí dech najít nepodařilo, a volnou rukou se snažila nahmatat puls. „No tak… prosím, žij!“ drmolila si pro sebe. Když se znovu shledala s neúspěchem, zaklela, popadla ručník a namířila na Smithe hůlkou. Na masáž srdce totiž potřebovala plnou pozornost a průchozí dýchací cesty.

„Trudo,“ špitla formuli, již nepoužila od bystrozorského výcviku. Na poprvé nezafungovala tak, jak měla, což ale Shawovou nevyvedlo z míry. Léčitelská kouzla jí nikdy nešla, při výcviku modulem první pomoci prošla s odřenýma ušima. Pamatovala si, že si ji její spolužáci při každém oživování za to dobírali (říkali jí, že v povinné výbavě musí mít i lopatu, aby mohla toho chudáka rovnou pohřbít).

Vyslovila tedy formuli znovu, hlasitěji a s větší jistotou. Formule Trudo měla obrovskou výhodu – nejenom že nahrazovala masáž hrudníku, ale taky sama rozpoznala, jakou nejvyšší silou může stlačovat, aby nezlomila žádná žebra. Na Shawové tedy bylo jen odměřit dvě minuty a vyzkoušet, jestli Smithovi nenaběhlo srdce.

„No tak, naskoč, Smithe…“ drmolila si pod vousy, snažíc se mu nahmatat tep. Nepovedlo se, a tak se rozhodla pro další sérii masáže: „Trudo!“

Uběhly další tři minuty. Smithovo srdce stále nereagovalo, a tak se Shawová rozhodla to udělat vlastnoručně. Odložila ručník i hůlku, obě dlaně mu rychle přiložila doprostřed hrudi a začala stlačovat. Odpočítala si na sekundu zhruba dvě stlačení a jela tak dlouho, dokud mohla. Zhruba po dvou minutách si na pět sekund dala pauzu ve snaze znovu nahmatat pulz. Neměl ho, a tak pokračovala v oživování.

„Naskoč sakra… naskoč! Smithe, prosím! Tvoje dcera! Co ti na tohle řekne, hm?!“ vychrlila v rytmu stlačování. Pak ztichla, jelikož se soustředila jen a pouze na oživování.

V určitém bodě se jí z očí vyvalily slzy. Byla vyčerpaná, zpocená a vyděšená. Její plíce se bránily kouři, seč mohly, jenže se jim to nedařilo, neboť celou druhou fázi Smithova oživování prokašlala. Když se znovu pokusila nahmatat puls, výsledek byl stejný.

„Shawová! Cecily, jsi tu ještě?!“ donesl se k ní McKinnonův křik. Neodpověděla, nemohla si dovolit plýtvat energií a vzduchem. Jen mlčky, brečíc, masírovala, dokud…

Někdo jí stisknul rameno. Kvapně se otočila, jen aby se shledala s osobou v uniformě hasiče. No konečně!

„Madam!“ oslovil ji ten, který se patrně rozhodl ji zachránit, než se snížil na její úroveň. Předpokládala, že měl na ústech a nosu nějakou ochrannou formuli, díky níž dýchal čirý kyslík. Jinak to tady totiž nemohl přežit bez kašlání. „Jak jste na tom?!“

Otevřela ústa, že mu odpoví, jenže ji opět přemohlo kašlání.

„Madam… slečno, musíte jít se mnou. Jak se jmenujete?“ Ať už se snažil o cokoli, Cecily na jeho slova nedbala a pokračovala ve vlastnoruční masáži Smithova srdce. V hloubi duše věděla, že to byl marný boj, ale nemohla toho nechat. Zkrátka to nešlo…

„Cecily… a ne, nemusím! Jediné, co musím udělat, je ho zachránit!“ zaskřehotala, na což se hasič trochu stáhnul. Neviděla, že si přitáhnul k ústům límec uniformy, do něhož začal mluvit.

„Tady Travers! Jsem na druhém patře, čtvrtá místnost od schodiště. Mám dva civily, opakuji, jsou tu se mnou dva civilové!“

„Tři,“ opravila ho Shawová za stálého mačkání Smithovy nehybné hrudi. Hasič nechápal, a tak trhla hlavou směrem, kde nechala McKinnona. Chtěla mu podrobně vysvětlit, v jakém byl šéf stavu a co všechno mu hrozilo, jenže kouř si na ní vybral svou daň. V krku ji pálilo, oči jí slzely, nemohla popadnout dech.

Musela pryč, což si hasič uvědomoval lépe než ona.

„Je ten další naživu? Vnímá?“ položil jí ještě jednu otázku. Přikývla, a tak si znovu přitáhnul límec.

„Travers… jsou tu tři civilové. Opakuji, tři civilové. Dva při smyslech, jeden…“ Hasič očima sklouznul ke Smithovi. Stáhnul si ochrannou rukavici z dračí kůže a pokusil se mu nahmatat tep. Shawová přestala se srdeční masáží, hledíc na hasiče. Očekávala verdikt, ačkoli věděla, že neuspěla. Kuckala, dusila se, potila, ale na ničem z toho jí nezáleželo. Jediné, co teď mělo význam… jediné, na co upínala své naděje, byl hasič.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way V:

3. Fluffy admin

27.04.2021 [21:52]

Já teda bystrozory taky sice vidím jak "lovce černokněžníků", ale pořád si je spíš zařazuju na úroveň kriminálky. Takoví schopnější detektivové. A naopak se mi líbí představa, že kouzelnický svět má svoje magihasiče, nebo jak jsi to nazvala. Nejsem v kánonu tak moc kovaná (i když si myslím, že znalost už mám poměrně slušnou za ty roky Emoticon ), ale líbí se mi, že se lidi takhle specializují. A zložár, se kterým si umí poradit jen oni, kámoši s magickým ohněm, je logická. Kromě toho si myslím, že bystrozoroský výcvik mohl sice zahrnout i podobné situace; ale silně pochybuju, že takového rozsahu, jako je teroristickej útok na ministerstvu kouzel. Na to tě nepřipraví skoro nic. A zvlášť když jsi holka "po škole", jako je Shawová. Takže já jsem asi spoko s tvým vysvětlením. Emoticon
Líbí se mi, že McKinnon vrčel i v takový situaci. Hodně to o jeho charakteru napovídá totiž. Dává nám to vědět, že nemáme čekat žádný nečekaný změny; že by nám najednou roztál a začal Cecily líbat ruku a chválit ji. Za předpokladu, že to přežije. A Smith... ach jo, chudák Smith. Ale některý lidi prostě někdy nezachráníš. Zvlášť když první pomoc dobře dávat neumíš. Bohužel si myslím, že je to u většiny reálný populace stejně. Že by se i někdo pokusil, ale neznamená to, že úspěšně. Emoticon
A máme tu novou postavu. Travers. Hm. Magihasič. Hm. Bude o něm něco víc? Jsem zvědavá!
Mizim k další, díky!

2. Tinker

21.04.2021 [18:52]

HA! No to je právě pointa! Na zložár v téhle povídce ještě nikdo nevyzrál. Emoticon On to tam Travers někde, v jedné z dalších kapitol, pěkně vysvětluje - zložár je svinstvo, které jde maximálně přebít mocnějším druhem ohně (nech se překvapit!!). Ale zničíš ho jen tím, že ho necháš, ať se zničí sám, v nějaké neprostupné kapsli bez ničeho, na čem by se mohl živit. Ale takhle v budově to půjde těžko, to říkám rovnou. Emoticon
No, vlastně existuje ještě jedna více elitní jednotka, než "běžní" bystrozoři (o kterých je tato povídka). Říká se jim Hit Wizards (český překlad fakt nevím, tyjo, ale na HP wiki je to popsáno dost hezky). Ale i ty chápu spíše jako zásahovku, odborníky přes duely, než specialisty na kdejaké svinstvo černé magie. Já osobně teda bystrozory prostě beru jako policii, strážníky, max detektivy. Odborníci přes ohně jsou magihasiči, a když ani ti neví, jak na to, tak je to prostě v háji, no. Emoticon Děkuji ti za komentář!

1. TajemnyKvetak přispěvatel

21.04.2021 [17:51]

Hmmm, o co asi McKinnonovi jde, že ji tak vehementně posílal za Smithem? Emoticon A proč odtamtud neutíkal, když sám nebyl zraněný? Zajímavé, zajímavé, zjistíme zřejmě až v dalších kapitolách.
Neodpustím si jedno rejpnutí - britští bystrozorové jsou v podstatě "lovci černokněžníků", když to tak řeknu. Jak je tedy možné, že by si neuměli poradit se zložárem? To je přece čistokrevná černá magie, myslím, že právě bystrozoři by na jeho likvidaci mohli být cvičení. Čekala bych to přesně naopak, že hasiči nic nezmůžou a budou si na zložár volat bystrozory na pomoc. Emoticon
Shawové řešení první pomoci nebudu komentovat, zavřu na tuto část oči a budu si říkat, že je to moc dávno na to, abych se pouštěla do debat o tom, co měla správně udělat... ale stojím si zatím, že logické řešení je to, co jsem psala u minulé kapitoly, no
Každopádně, kapitola je napsána dobře, jen mi vrtají hlavou ti bystrozorové, kteří neví, co se zložárem - protože je mám prostě zafixované jako něco víc než jen kouzelnické policajty, jsou přece jen elitní jednotka a proti škaredé černé magii by neměli být bezmocní. Emoticon