OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Burning Out The Way I

24.03.2021 (10:00) • TinkerTailorSoldierSpy • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 3× • zobrazeno 1041×

I.

Schovával se za stěnou regálu s konzervami, kam sotva doběhl. Kouzlit se totiž začalo dříve, než očekával. Zvolání „Bystrozoři, vzdejte se!“ sice zabíralo jen zřídkakdy, ale on stále naivně doufal, že si alespoň jednou jedinkrát dají říct. I když, nějaké výsledky tomu rykotu musel přisoudit. Občas se jím padouchy podařilo alespoň na pár sekund vyvést z míry, a než se stihli vzpamatovat, už je s Shawovou zatýkali. To se ale, bohužel, dělo maximálně dvakrát do měsíce.

Vykouknul, jen aby se shledal pohledem se svou partnerkou. Dávala mu jasný signál, ať ji kryje, což ve skladištní hale bylo dost problematické. Naštěstí si byl vědom, že ji nebude schopen přesvědčit o její nepravdě, a vlastně na to ani neměl čas.

V očích se mu mihnul opak nadšení. Doufal, že po dvou letech spolupráce Shawovic dojde, že za to, co měla v plánu, nebyl rád, přesto nakonec přikývnul. Za zády měl regál s krabicemi, nikoli diamanty, a nebyli tu dokonce ani žádní civilisté, na které by bylo třeba brát ohled. Shawova se mohla vyřádit.

Vypálila ze zákrytu za vlastním regálem s konzervami a namířila hůlku na chlápka, který tu vedl trafiku s drogami. McKinnonovi by to přišlo úsměvné – brunetka kost a kůže tu mířila na dva metry vysokého chlápka při těle – kdyby s Shawovou nepracoval už dvaačtyřicet měsíců.

Ta ženská byla neskutečná. Když jí o něco šlo (jako teď), zakousla se a nepustila, dokud osoba jejího zájmu neseděla za mřížemi.

„Odložte tu hůlku! Okamžitě!“ zaječela za zády toho hromotluka. McKinnon ani nezadoufal, že nebude krytí potřebovat.

„Říká kdo?“

„Ta, která vás zatýká za obchod s drogami.“ Ruku s hůlkou měla nataženou před sebou a mířila mu přímo mezi lopatky. 

Habán sice zvednul ruce, jako by se vzdával, ale za to se začal pomalu otáčet kolem své osy. Předpokládal, že se tím Shawová nenechá uchlácholit. Pravděpodobně měl hůlku schovanou v rukávu a nezabralo by mu víc jak pět sekund ji vyndat.

„No tohle…“ uchechtnul se ten chlápek arogantně, jakmile mu na ni padnul pohled. Dokázal si představit, že Shawová zdvihla obočí. „Poslali pro mě holku? No fakt! Holku s culíkem!“ Natočila hlavu na stranu, když ten chlap pokračoval ve smíchu. „Teda, čekal jsem kde co, ale-“

„Impedimenta!“ Ani ho nenechala domluvit, rovnou to do něj našila a chlap odletěl na protější stěnu. Jak nečekané… McKinnon mu mohl říct, že se to stane. Dělo se to vždycky, jen zločinci si nikdy nedali pokoj. Podceňovali ji, jelikož mátla zjevem.

Odporoučela se směrem k zadrženému. Při dopadu se musel týlem bouchnout o zeď, protože mu hlava klimbala ve vzduchu a on se, zcela očividně, pokoušel neztratit vědomí. Shawová svou hůlku ještě neschovala, avšak z uvolněného sevření soudil, že už nebyla ve střehu.

Vyšel proto ze svého místa, a pro jistotu kráčel skladištěm za ní.

„Zatýkám vás, kdyby vám to ještě-“

„Shawová, pozor!“ zařval její přímý nadřízený, když zaznamenal, že se zločinec natáhl pro hůlku. Shawová sice narychlo stvořila neverbální Protego, jenže jejím štítem kouzelníkovo kouzlo prošlo, jako nic. A právě v tu chvíli byla ráda, že s sebou měla šéfa, který její štít posílil tím svým, obohaceným o dovětek maxima.

„J-já…“ vykoktala, jen co spatřila vyčítavý výraz McKinnonovy tváře. Nezdržel se na ní pohledem nijak dlouho, i to jí ovšem stačilo, aby si udělala obrázek o jeho myšlenkách. Otočil se k ní zády a seslal na dealera neverbální Incarcerous, jímž ho svázal.

Sakra! Tohle nebylo dobrý. Věděla, že se unáhlila… zase. Byla totiž plná života a odhodlání dělat svou práci co nejlépe a nejefektivněji. To naneštěstí často nezahrnovalo tyhle chyby z nepozornosti.

„Zvládnete ho vzít sama, nebo k tomu taky potřebujete asistenci?“ ozval se příkře McKinnon.

„Omlouvám se, pane! Jdu na to!“ prohlásila energicky, jako by jí snad ani nedocházelo, že on svůj výrok nemyslel motivačně, a vlastně ani s dobrým úmyslem. Jediný frustrovaný tak z nich dvou, podle všeho, byl zase jen McKinnon.

„Půjdete s námi, pane. Máte právo nevypovídat. Vše, co řeknete, může být použito proti vám…“ Shawová se ohnula v zádech, vzala dealera za paži a silou ho vytáhla na nohy. Přitom mu převykládala jeho práva. 

McKinnononova frustrace přerostla v prudký výdech, on se otočil na podpatku a vydal se skladištěm k východu. Shawová s tím hromotlukem kráčela sotva dva kroky za ním. Pochopitelně do McKinnona málem vrazila, když se zprudka zastavil a otočil se čelem k ní.

„Eh! Uch, pardon!“

Přešel to mlčením a vražedným pohledem. Na nic jiného už totiž neměl sílu. Pochopte, pracoval s ní už dva roky. Dva roky musel čelit jejímu entusiasmu, impulsivnosti a... prostě Cecily Shawové, nadšenému průseráři s hromadou chyb a nedostatků.

Umíral. Ani v nejmenším nebyl zvyklý na otevřenost. Nikdy se s ním nikdo nesnažil bavit tak úpěnlivě jako Shawová. Ani v Bradavicích, ani při výcviku. Nikdy.

„Pro Merlina, už se vzpamatujte, ženská!“ okřiknul ji a ona zaváhala. Pootevřela ústa, v očích se jí začala zračit obava. McKinnon protočil oči v sloup. Tohle byla další typická fáze – Shawová se tvářila ublíženě, on měl být provinilý.

Radši čapnul chlápka za paži a všechny je přemístíl na ministerstvo, než stihla něco říct.

Kristova noho, nemohl se dočkat domova a pořádného piva. Jedno hlášení – jen to ho od něj dělilo. Snad aspoň to Shawová zvládne.

Zjevili se na Ministerstvu u vazebních cel. Otevřel mříž a postrčil stále napůl omámeného zatčeného dovnitř. Přibouchnul Shawové mříž před nosem a ona div nenadskočila.

„Shawová-“

„Zde, pane!“ přerušila ho další dávkou svého nadšení pro věc.

„Zklidněte hormon a dejte si pohov,“ instruoval ji, v důsledku čehož se trochu uvolnila. „Vyslechněte ho, pokud možno tak, aby ukázal na spolupachatele. V té trafice určitě nejel sám.“

„Rozkaz!“ Salutovala a McKinnon se už už chystal na facepalm. Ovládnul se na poslední chvíli. „Pane, dovolte mi dotaz.“

„Povoleno, ptejte se.“

„Zdálo se mi, že jsem v tom skladišti spatřila ještě nějaký pohyb,“ oznámila, na což se McKinnonovi konečně rozšířily oči děsem. Z jeho pověstného klidu ho byly schopny vyvést jen dvě věci - chyby Shawové a návštěva jeho mladší sestry.

„C-cože? Proč jste to sakra neřekla na místě?!“ vypálil okamžitě.

Shawová překvapeně zamrkala. „Mě... mě nenapadlo, že by to mohlo-“

Obdařil ji jediným výmluvným pohledem, po němž pochopila, že bude lepší, když bude držet zobák. Zahanbeně sklopila pohled.

„P-pane, můžu mít ještě jeden? Dotaz…“

„Ne!“ utnul ji. 

„Ale chtěla jsem-“

„Buďte zticha!“

Byla. Dokonce celých deset sekund.

„Pane, prosím, chtěla bych tam jít s vámi!“ zahučela prosebně. „Udělala jsem chybu. Moc vás prosím, chtěla bych to odčinit!“

Semknul rty v úzkou linku. Kristova noho, tuhle neřízenou střelu mu byl čert dlužný. Nechtěl ani domýšlet, co by vyvolal tím, kdyby ji odmítnul, a radši si nepřipouštěl, co mu na to řekne šéf. Dvakrát na místě činu v jeden den? Merlin s nimi.

„Ne,“ rozseknul to nakonec. Musel s sebou tentokrát vzít někoho, kdo měl více zkušeností.

„A-“

„Ticho tady bude, už jsem řekl,“ prohlásil neústupně. „Vyslechněte ho a sepište to zatracený hlášení.“

S tím se odebral pryč. Ještě nevěděl, komu řekne. Mendesovi, možná Jerseyové. Volba na jistotu by byl Smith. Vlastně volil kohokoli, kdo nenosil culík a o kom věděl, že na něj nebude zbytečně mluvit.

„Pane!“ Uslyšel za sebou její zvolání. Neotočil se, ale alespoň se zastavil. „O-omlouvám se!“

Zamračil se – co taky jiného mohl dělat? Byl pragmatik, její „je mi líto“ mu bylo platné asi tak jako mrtvému zimník. Vyrazil chodbou dále, doufaje, že v kanceláři bystrozorů bude někdo – kdokoli – kdo aspoň trochu ví, jak svou práci dělat pořádně. 

Zdola: Travers, Shawová, McKinnon

Autor: TinkerTailorSoldierSpy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Burning Out The Way I: