OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 6. kapitola (Dramione)



Amiserat proelio - 6. kapitola (Dramione)Zmetek na scénu
Malfoy se konečně probral, ale co bude teď? A jak budou dále postupovat ostatní členové Fénixova řádu. Pohnou se věci kupředu?

Hermiona

Seděla u stolu, upíjela čaj a listovala v knize, do které se však nebyla schopná začíst, když konečně nastala situace, která ji okrádala o spánek i klid.

„Kde? Kde to jsme? Drusilo?!“ Trochu zoufalý, ale už poměrně pevný tichý hlas tentokrát nezastihl Hermionu nepřipravenou. Čekala, že se každou chvíli probudí, bylo to už prakticky devět hodin od jejich prvního rozhovoru. Pokud se tomu, že Malfoy promluvil a znovu usnul, dalo říkat rozhovor.

„Malfoyi, uklidni se.“ Fajn, i jí došlo, že tohle nebyl ideální začátek a to se intenzivně psychicky připravovala. Jak chytré, Hermiono, jak chytré, proběhlo jí hlavou.

Hermionina promluva zapůsobila přesně tak, jak i ona sama očekávala. Malfoy vyletěl do sedu a vytřeštil na ni oči.

„Grangerová? Kde to jsem? Kde je Drusila? Co se tady děje? Proč jsi tady TY?!“

Hermiona si zničeně oddychla a zkusila začít znovu. „Malfoyi, všechno je za daných okolností v pořádku a všechny otázky ti zodpovím, jen se, prosím, pokus uklidnit a znovu si lehni. Několik dní tě dávám do pořádku, a pokud se neuklidníš a nepřestaneš sebou házet, celá má práce vyjde vniveč.“

„Cože?! Ty se o mě staráš, a proč?“ Naprosto dezorientovaný výraz nahradila silná nevůle zračící se v Malfoyových očích.

„Je mi jasné, že fakt, že se tě dotýká mudlovská šmejdka, tě netěší, ale věř mi, že tentokrát jsem ti zachránila život, a ani mě nijak neblaží péče o tvé bezvládné tělo,“ vyjela Hermiona, které už začala docházet trpělivost. 

„Díky,“ prohlásil stále zmateně Draco a Hermioně mále vypadly oči z důlků a na chvíli úžasem oněměla, „za záchranu, myslím.“

On, DRACO SOBECKÝ PARCHANT MALFOY poděkoval, JÍ? Než se však stačila ujistit, že ji neklamou smysly, pokládal tytéž otázky jako před chvílí. Hermiona se vzpamatovala a uvědomila si, že kdyby byla na Malfoyově místě, nejspíš by byla ještě netrpělivější.

„Uděláme dohodu,“ zastavila direktivním hlasem příval slov hrnoucí se od mladíka sotva se držícího v sedu.

Výborně, podařilo se jí ho umlčet. Teď na ni třeští ty smutné šedivé oči a dívá se prosebně? Tohle ještě nikdy neviděla. Kde je Malfoy a co s ním tenhle kluk udělal?

„Jakou dohodu?“ zeptal se nejistě a Hermiona si uvědomila, že na něj místo vysvětlování jen zírá.

„Ehm, jasně. Dohodneme se na tom, že ty budeš jíst a já budu vysvětlovat. Odpovím na všechny tvoje otázky, pokud budu odpovědi znát.“ Mluvila klidně a pomalu, přesně tak, jak by se s nemocnými mluvit mělo. Byla hrdá na to, jak se dokázala sebrat.

„Já nemám hlad.“

Nedůvěřivý výraz v Malfoyově tváří si Hermiona zpočátku nedokázala vysvětlit. Tiché kručení, které se ozývalo z jeho žaludku, a fakt, že byl minimálně několik dní v bezvědomí a neschopný jíst, jí však naznačoval, že tohle prohlášení asi nebude úplně pravda. A pak jí to docvaklo.

„Malfoyi, nechci tě otrávit,“ ve chvíli, kdy uviděla poplašený a poté nedůvěřivě naštvaný výraz v jeho tváři, věděla, že trefila hřebíček na hlavičku, „myslíš, že tě budu pracně dostávat z kómatu, abych tě poté otrávila? Vždyť nemáš ani hůlku, klidně bych tě mohla zabít méně pracným způsobem, než ti připravovat jídlo.“

Viděla na něm, že přemýšlí, a přesně poznala okamžik, kdy mu došlo, že to, co říká, je podle všech uvedených argumentů pravda, ale jízlivou poznámku si neodpustil.

„Otrávit mě jedem a pak se dívat, jak umírám v agónii, by ti mohlo přinést jisté zadostiučinění.“ Fajn, tak tenhle úšklebek už bezpečně poznává.

Hermiona vstala a nabrala misku polévky, položila ji na jídelní tác, kouzlem ji zahřála na požadovanou teplotu, vložila do ní lžičku a postavila tác Malfoyovi do klína.

„Až tě budu chtít zabít, vymyslím něco rafinovanějšího než zeleninový vývar,“ poznamenala skoro stejně cynicky jako on.  

Malfoy se zasmál, upřímně a pobaveně, a Hermiona málem upadla do mdlob. Opravdu se zasmál jejímu vtipu? A navíc má příjemný smích, hřeje to, když někoho dokážete pobavit, napadlo ji. Rychle však znovu zatřepala hlavou, protože Malfoy si roztřeseně vložil první lžičku polévky do úst a vyčkávavě na ni hleděl. Chtěl svoje odpovědi.

„Drusil říkala, že….“

„Ty jsi mluvila s Drusilou?“ skočil jí netrpělivě do řeči.

„Ano, a když se uklidníš, bude snazší ti vysvětlit, co se dělo,“ pokračovala Hermiona a snažila se nedat na sobě znát rozmrzelost z toho, že jí skočil do řeči.

„Grangerová, chtěl bych vidět tebe, kdybys vůbec nevěděla, co se kolem tebe děje. Slečna všemu rozumím a všechno vím by ses zbláznila!“ odsekl jí jízlivě, ale překvapivě to vůbec neznělo, jako by ji chtěl urážet. Spíš jako když si z někoho utahujete, napadlo Hermionu. Co to Drusil říkalo o té změně? Přeci jen ona ho naposledy viděla před lety.

„Tak budeš pokračovat? Snažil jsem se nevyrušovat, ale nevypadáš příliš lucidně, takže se nejspíš budu muset vyptávat dále,“ vyrušil ji ze zamyšlení a vůbec se nesnažil zakrýt rozmrzelost.

„Mlč a poslouchej, až bude čas na otázky, tak ti řeknu,“ odsekla mu teď už podrážděně Hermiona. Draco na ni vrhl zhnusený pohled, ale mlčel a teď už poměrně s chutí nabíral polévku. Musel mít hlad jako vlk, přesto jedl pomalu a s jistou grácií, Hermionu zajímalo, jak to dělá.

„Nejspíš jsi musel být zraněn, již před týdnem nebo více, protože Drusil říkala, že předtím, než jsi upadl do bezvědomí, jste spolu řešili další postup, no, a ona se nakonec rozhodla pro přemístění do Fénixova řádu, využila proto Pastorkovo, to je ten muž, co vás sledoval, přenášedlo.“

„Máte hloupý systém ochrany s tím přemisťováním,“ prohlásil s pokývnutím Malfoy.

„Řekla jsme nepřerušovat!“ osopila se na něj Hermiona. „A myslela jsem, že se spíš budeš zlobit, že tě Drusil neposlechla a dostala vás k nám.“

Draco pokrčil rameny. „Neměla moc na výběr, nemůžeme se moc nikde ukazovat, vyřešila situaci nejlépe, jak mohla. Je dobrá v tom udržet někoho naživu.“

Hermiona zase zůstala překvapená nad racionálním uvažováním, kterým se zčista jasna mohl tenhle namyšlený blonďák pyšnit. Ale když zaznamenala jeho vyčkávavý pohled, pokračovala ve vysvětlování.

„Prvně vás po přemístění našla Molly Weasleyová, to je matka Rona,“ další rychlé pokývnutí a převrácení očí na znamení, že ví, ze strany Malfoye, „a nikdo jiný v hlavním štábu nebyl, což bylo vaše velké štěstí, protože je opravdu VELMI dobrosrdečná a všechny ostatní přesvědčila, že si zasloužíte pomoc.“ Další cynický úšklebek, ale pozoruhodně se mu dařilo mlčet. „Pak přišel Pastorek a poznal Drusil, řekl nám základní informace o vás. Ty jsi byl celou dobu v bezvědomí, protože jsi byl opravdu vážně zraněn, ale naštěstí disponuji jistými znalostmi a Řád má přístup k lékům. Drusil byla mezitím vyslechnuta a dospěli jsme k závěru, že skutečně nejste nebezpeční.“

„Tak to jste moc hodní,“ prohlásil Malfoy a tvářil se napůl pobaveně a napůl podrážděně, „ale kde to tedy jsme a kde je Drusila?“

„Řekla jsem, že ti řeknu, až bude čas na otázky,“ prohlásila Hermiona a na znamení nesouhlasu s jeho chováním pevně stiskla rty a zkřížila si ruce na hrudi, „mám v plánu ještě pokračovat, když dovolíš.“

„Beze všeho,“ utrousil Malfoy.

„Pak ale byl náš úkryt prozrazen a my se museli rozdělit do úkrytů a přemístit. Já musela zůstat s tebou, protože nikdo jiný by se o tebe nedokázal v tvém stavu postarat. Drusila se nabídla, že chce bojovat za Řád, jako revanš za naši pomoc, a připojila se k první linii po boku Siriuse Blacka.“

Po posledním prohlášení se Hermiona mírně cynicky pousmála a viděla, že Malfoy si jejího výrazu všiml a nechápe, proč to udělala. Pak to nechal plavat a s nakrčením obočí, jak usilovně přemýšlel, prohlásil: „Dobře rozumím většině věcí, ale jak dlouho jsme tady, a co bude dál?“

„Tady jsme teprve druhý den, tedy jednu noc, abych byla přesnější, a nejméně další dva dny nás nikdo nemůže kontaktovat, pak by se tady měli objevit zástupci Řádu a seznámit nás s dalším postupem. Nejspíš se vytvoří nový hlavní štáb a tam se přemístíme, abychom mohli zkoordinovat síly. 

„Dobře. Poslední věc, kde mám hůlku?“ Zase se mu obličejem rozlil napjatý výraz.

„Jistě, takže za prvé, ano, už je čas na otázky a za druhé, u mě,“ Hermiona se snažila o co možná nejklidnější tón, ale viděla jeho napůl dychtivý a napůl vzteklý výraz.

„Tak mi ji dej!“ už se neudržel.

„Nedám ti ji, protože…“ Hemiona chtěla pokračovat, ale přerušil ji vzteklý hlas.

„Protože máš strach, že tě napadnu. Myslel jsem, že Drusila už vám dokázala, že jsme na vaší straně!“ Malfoy byl vzteklý a bylo vidět, že to jeho organismus nezvládá vůbec dobře.

„Nebojím se, že bys mě napadl!“ A i Hermionu překvapilo, že tohle prohlášení myslela zcela vážně, nepochybovala o tom, že jí od něj nehrozí nebezpečí. „Nedám ti ji, protože by tě mohlo, nedej bože, napadnout ji použít, a to by nás oba posunulo zpět tak o tři dny. Ty v kómatu a já běhám okolo tebe!“

Draco se pořád tvářil naprosto zhnuseně, ale už se trochu klidnil. Bylo vidět, že mu její slova došla a uznal jejich logiku. „A kdy ji dostanu?!“

„Pokud vše půjde dobře, nevidím důvod ti ji během jednoho, dvou dnů nedat. Uvidíme podle toho, jak se budeš hojit, ale ten vztek ti neprospívá.“ Hermiona se snažila o klidný věcný tón, ale sama byla trochu naštvaná, i když nevěděla, jestli na sebe, nebo na něj.

„Teď ti dám léky, prohlédnu rány a zkusíš znovu usnout, ano?“

Draco jen přikývl, natáhl k ní ruce s podnosem, na kterém byla prázdná miska od polévky, a čekal, co bude dál.

Hermiona si při práci pomalu zpětně přehrávala celý jejich rozhovor a přemýšlela, zda bylo dobře, že nezmínila, že už ví, že její společník má v sobě vílí krev a jeho doprovod je z velké části elf. Tohle by však mohlo způsobit další napětí, a to mu zjevně nedělá dobře, takže usoudila, že toto téma nechá na jindy. Malfoy už mezitím začal klimbat.

+++

Sirius

… Jsem blbec. Co to mělo znamenat? A co jsem to udělal? Vyjela po mně, o tom není pochyb, ale já se nebránil, dokonce jsem se intenzivně zapojil. Nemělo se to stát, ale odkdy urážím ženy, se kterými spím? Měl bych se jí omluvit. Vlastně neudělal nic špatného. Nejspíš se jen cítí sama jako všichni. Jako já. Zachránila mi život a já…

„Dobré ráno, Siriusi.“ Z úvah Siria vyrušil klidný věcný tón, plný chladu. Návrat ke kořenům, proběhlo mu hlavou.

A co bych teď měl udělat? Většinu noci tady zvažuju další postup, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se tady černovláska zjeví a bude dělat, jako že se nic nestalo. Prostě stojí u dřezu a natáčí si sklenici vody. A působí dojmem klidu pomalu plynoucí řeky. A je krásná. 

„Ehm, Drusil, já bych se ti chtěl…“ začal Sirius, ale dívka se k němu otočila tak rychle, až vzduchem zavlály její dlouhé vlasy a začala mluvit sama.

„Chtěla bych se přidat k Fénixově řádu. Filozofie, kterou zastáváte, mě sice plně neoslovuje, ale se všemi hlavními myšlenkami se ztotožňuji a chci pomoci tento svět zbavit zla, které mělo zůstat hluboce pohřbené, než nakazí vše dobré. Myslím, že vám přinesu značný prospěch,“ mluvila klidně a chladně, přesně jako u výslechu.

„O tom nemůžu sám rozhodnout, ale vzhledem k tomu, že Harry, Pastorek a Lavel souhlasili s tím, abys doplnila naši první linii, se domnívám, že jsi v podstatě přijata do našich řad. Jen se chci zeptat, jak to přijme Malfoy, že ho opustíš?“ Hned, jak domluvil, tak si uvědomil, co vlastně řekl a nejradši by se sám praštil mezi oči.

Drusil sebou úplně neznatelně trhla. Kdyby ji upřeně nepozoroval, nevšiml by si toho. Pak ale pokračovala s úplně stejným ledovým klidem.

„Malfoy a já se od sebe odlučovat nebudeme. Když kvůli mně opouštěl svou rodinu, kterou tím i se všemi výhodami plynoucími z toho Malfoy ztratil, tak jsem mu slíbila, že pokud to bude v mých silách, pomůžu mu válku přežít a očistit jeho jméno.“

„Pochybuju, že se bude Draco Malfoy chtít přidat k Fénixově řádu.“ Sirius začínal pociťovat známý vztek, který se ozval vždy, když se mluvilo o čistokrevných spratcích s vražednými sklony a někdo se je snažil ochraňovat a podráždění mu bylo znát i na hlase.

„Malfoy dá na můj úsudek, takže pokud jde o něj, nevidím zjevné důvody, nepomoci zbavit se těch, díky kterým se stal sirotkem. Domnívám se, že větší problém bude v tomto bodě s vaší stranou.“

I Drusilin hlas získal jistou dávku ráznosti, přesto pořád plynul klidně a její výraz byl netečný.

„Malfoyovi jsou mrtví?“ Sirius byl v šoku, z hlasu se mu vytratil veškerý vztek.

„Ano.“ Sirius hleděl na klidný výraz v dívčině tváři a čekal nějaké vysvětlení, ta ale nevypadala, že bude pokračovat.

„Co se jim stalo, a proč jsi tak důležitou informaci neřekla už dříve? Zdálo se nám divné, že o nich dlouho nebylo slyšet, ale domnívali jsme se, že mají nějaký tajný úkol v Evropě.“ Sirius přemýšlel nahlas.

„Neviděla jsem důvod vám sdělovat cokoli mimo to, na co jste se ptali. Pokud tě to tedy zajímá a souhlasíte s NAŠÍM přidáním se k vám, ráda ti to objasním.“ Zase ten netečný tón, který ho přiváděl k šílenství.

„JÁ souhlasím, co ostatní, to se uvidí. A rád bych věděl, co se stalo Malfoyovým.“ Sirius každé slovo cedil mezi zuby, ale uvědomoval si, že jeho vztek není nasměrovaný vůči drobné půlelfce, na tu, jako by se zlobit nedokázal. Vztekal se sám na sebe.

„Dobře, stačí mi tvůj příslib,“ Drusil pokývla hlavou a pokračovala v promluvě, „když jsme uprchli z Manoru, zavedl mě Malfoy na jedno odlehlé místo u pobřeží, už si nevzpomínám, jak se to tam jmenovalo. Každopádně Draco Malfoy, abych byla přesnější, zapomněl, odkud toto místo zná, takže se zde během několika hodin objevili jeho otec s matkou, kteří byli pověřeni tím nás najít. Ve chvíli, kdy jeho otci došlo, že se Draco Malfoy k Pánovi zla za žádných okolností nevrátí a jeho útěk je dezercí, rozhodl se nás oba zabít. Ve chvíli, kdy Luciusem Malfoyem vyslaná smrtící kletba měla zasáhnout Draca Malfoye se před svého syna postavila Narcisa Malfoyová. Její smrt poté rozpoutal prudký souboj mezi muži. Tam, odkud pocházím, jsme učeni, abychom se nemíchali do cizích bojů, takže jsem se stáhla do ústraní. Draco Malfoy však v té době ještě nebyl příliš dobrý bojovník, takže Lucius Malfoy měl rychle navrch. Ve chvíli, kdy byl Draco Malfoy odzbrojen a Lucius Malfoy se napřahoval k smrtící kletbě, jsem se musela rozhodnout, jak asi tušíš, rozhodla jsem se porušit rodinnou tradici nevměšování se do cizích sporů a zabila jsem Luciuse Malfoye dřív, než usmrtil svého syna.“

Když Drusila domluvila, Sirius na ni jen oněměle zíral. Na první pohled dívka působila naprosto klidným dojmem, ale on viděl v jejich očích všechnu tu skrývanou bolest a strach.

„To bylo poprvé, co jsi někoho zabila?“ zeptal se Sirius tichým a napjatým hlasem.

„Poprvé, ale bohužel ne naposled,“ odtušila dívka a zármutek v jejich očích se ještě prohloubil.

Sirius přikývl. Zajímalo ho, jak se rozvinul ten podivný vztah mezi ní a mladým Malfoyem, i když zabila jeho otce, ale věděl, že teď by nebylo dobře zabředat do tohoto tématu dál. Viděl na ní onu postavenou hradbu nezájmu a věděl, že by se mu nedostalo odpovědí, po kterých toužil.

„Mám hlad, jsou zde nějaké zásoby, ze kterých by bylo možné uvařit? Připravím jídlo pro oba, pokud budeš mít zájem.“

S obnoveným klidem se otočila zpět ke kuchyňským skříním a spíži a pomalu a nehlučně je otevírala. Sirius byl ještě stále utopený ve svých myšlenkách, ale při slov jídlo mu zakručelo v žaludku, sám už více než den nic nejedl.

+++

Hermiona

„Malfoyi, už mě opravdu unavuje neustále ti vysvětlovat, že nemáš dostatek sil, jsi oslabený, a kdykoliv se přepínáš, tak je zde nebezpečí, že se tvůj stav opětovně zhorší.“

Ke konci své promluvy už Hermiona v podstatě vrčela a s blonďákem si vyměňovali vražedné vzdorovité pohledy.

„Grangerová, já se zkrátka potřebuji umýt VODOU a SÁM. A nehodlám s tebou na toto téma jakkoliv dále diskutovat. Nevidím nejmenší důvod, proč by mi to mělo ublížit. Síly mám dost. I když tebe očividně baví mě mít místo převlékací panny.“

Malfoy už očividně nabral dostatek sil na svůj obvyklý břitký, posměšný tón, proběhlo Hermioně hlavou. Maximálně ji vytáčelo, že se odmítá podvolit tomu, co říká. Proboha, vždyť je její pacient! V jeho stavu ho za žádných okolností nemůže nechat, aby se šel mýt.

Ovšem jedna okolnost existuje, ta, kde jí začíná být jedno, že se mu něco stane. Jestli si ten nadutec myslí, že ji bavilo okolo něj běhat, převlékat ho, omývat a ošetřovat mu rány, tak to se pekelně plete. Naprosto klidně by ještě dva dny vydržel s pulírexem a omývání obličeje a rukou, ale když se chce zmrzačit, jak je libo.

„Prosím,“ Hermiona mu vztekle podala žínku, mýdlo a ručník.

„Hůlku,“ zavrčel Malfoy.

„Ani náhodou, chtěl ses mýt, máš vše potřebné, magii ve svém stavu rozhodně nepoužiješ. Dveře do koupelny jsou tady.“ Hermiona už v podstatě křičela a vzteky začala rudnout. S poslední větou se odvrátila od Draca ke kuchyňské lince a začala si připravovat meduňkový čaj.

Za sebou uslyšela ostré zavrčení a prudký nádech. Čekala pokračování jejich hádky, místo toho však uslyšela první váhavé kroky a ruku, která se posunovala podél zdi, jak se Malfoy snažil udržet rovnováhu. Pak se s vrznutím otevřely dveře, ploužící se mladík vešel do koupelny a prudce za sebou zabouchl.

Hermiona unaveně klesla na paraván, ruce semkla okolo hrnečku s čajem, zvrátila hlavu dozadu a pevně zavřela oči, jak moc se snažila uklidnit prudce bušící srdce a pulzující bolest hlavy. Od chvíle, kdy přišel k životu, to byla už jejich třetí hádka, a to to nebylo ani dvacet čtyři hodin. Ve vítězstvích na tom byla sice zatím lépe, ale absolutně ji to ubíjelo. Jestli si myslela, že se na něm něco změnilo, tak se šeredně pletla. Byl pořád stejný kretén.

Při této myšlence ji však bodlo někde vzadu v hlavě. I ona musela uznat, že tohle není pravda. Za celou dobu ji ani jednou hrubě neurazil, neměl žádné narážky na její původ, ani se jí neštítil nebo něco podobného. Dokonce za všechny laskavosti, které mu prokazovala, děkoval. Což by starý Draco Malfoy v žádném případě neudělal, proběhlo jí hlavou. Ale je pořád stejně samolibý, sobecký, otravný, nemožný, egoistický, nesamostatný, hloupý….

V seskupování dalších a dalších špatných vlastností, kterými chtěla zakrýt fakt, že si všimla prakticky nadpozemské změny v chování Draca Malfoye, ji vyrušila ohlušující rána, která se ozvala z koupelny.

Jako bych to neříkala, proběhlo jí hlavou, na které jí už zase ostře pulzovaly spánky, když probíhala dveřmi do koupelny. To, co v příští nanosekundě uviděla, ji však sebralo veškerou rovnováhu a připravenost dát mu to pořádně slíznout.

„Ma-Ma-Malfoyi…“ Hermioně se zadrhnul hlas a prakticky šeptala, když se skláněla k nahému mladému muži na podlaze koupelny.

Z vlasů mu kapala voda a voněl mýdlem, takže musel upadnout, když vylézal ven z vany. Očima rychle proběhla po celém jeho těle, když hledala zranění, a do tváří se jí nahnala krev. Musela konstatovat, že její zjištění ohledně svalnaté hrudi se dalo aplikovat i na nohy a o ehm, jistých partiích, by také dokázala říct ledasco lichotivého, přestože jich v životě zatím neviděla příliš, rozhodně mohla přijmout fakt, že se nemá Malfoy za co stydět.

Hermiona zprudka natáhla vzduch do plic a potřásla hlavou, aby dostala svůj mozek zpět do hlavy a myšlenky zpět na zem. Malfoy na její snahu o přivedení zpět k životu nereagoval, tak vzala hůlku a rychle jej odlevitovala zpět na lůžko. Mohla konstatovat, že nemá žádná tržná ranění a k jeho velkému štěstí ani otřes mozku. Takže měla zase pravdu, zhroutil se, protože byl vyčerpaný. Dostala do něj trochu posilující lektvaru a hned se mu začala vracet barva. Hůlkou ho osušovala, když přišel k sobě.

„Měla jsi pravdu, Grangerová, jsem naprosto k ničemu, promiň,“ zašeptal vyčerpaně a usnul.

Tohle se jí jen zdá. Omluvil se jí. Jak na něj má být vzteklá a nechat ho umřít, když se chová jako člověk? 


Tak doufám, že kapitola věnovaná Dracovi a Hermioně Vás nezklamala, mám takový pocit, že k nim by se rychlý vývoj celé situace moc nehodil. 

A co myslíte, že bude se Siriem a Drusilou? 

Moc děkuji za každý komentář. :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 6. kapitola (Dramione):

3. Inugirl přispěvatel
30.08.2017 [20:02]

InugirlTedy Draco asi prodělal velkou změnu od svých mladých let a je z něho ehm chlapák :-) Uvidíme, kam až se jeho změna dostala :-)

2. Rachel přispěvatel
29.08.2017 [14:38]

RachelDěkuji. Emoticon Draco s Hermi budou rádi, když přežijí navrácení Malfoyovy hůlky. Emoticon

1. Rusalicka
29.08.2017 [2:11]

Dobre napsane. Drzim obema parum peste, aby jim to vyslo a dali se dohromady a prezili do konce. Jen tak dal.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!