OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Amiserat proelio - 3. kapitola (Dramione)

19.08.2017 (09:00) • Rachel • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 8× • zobrazeno 1352×

Když vešly do pokoje, v němž ležel Malfoy, Drusila se pouze sklonila nad jeho spící tělo a zkontrolovala, že dýchá a její kouzla účinkují, pak se usadila zpět do rohu místnosti na zem. Žádný dotyk.

Co to s nimi je? Hermiona přemýšlela, zda by jí slečna netečná odpověděla na tuto otázku, kdyby ji položila nahlas. A sama se musela pousmát nad svou naivitou.

„Přede dveřmi na tebe někdo čeká.“ Klidné, tiché prohlášení, nic víc, a Hermiona málem vyletěla z kůže. Ten naprosto bezbarvý hlas, kterým s nimi mluvila většinu času tahle dívka, ji vytáčel do běla.

„Cože, jak to můžeš vědět?“ vyjela Hermiona ostřeji, než zamýšlela.

Drusila po ní blýskla těma nepřirozenýma očima. Byl to vážně vztek? A pak jen pokývla směrem ke dveřím. Když se Hermiona pořádně zaposlouchala, uslyšela tichounké zvuky, které mohly být projevem něčích kroků. Otevřela tedy dveře.

„Rone?!“ Na moment zmateně a pak nasupeně zírala na mladíka před sebou.

„Já, já,“ v první chvíli vypadal zrzek velmi provinile, rychle však posbíral ztracenou sebejistotu, „přece si nemyslíš, že jsme tak hloupí, abychom tě tady nechali samotnou se zjevným smrtelným nebezpečím, chci tě teď hned vystřídat!“

„Zbláznil ses, co to tady předvádíš?“ vztekle zavrčela Hermiona.

„Nápodobně, chováš se naprosto hloupě, snad to ani nejsi ty, Hermi. Vím, že jsi rozhozená, ale tohle je vážně…“ Má vážně soucitný výraz?

„Ronalde, ihned se seber a běž. Tohle je naposled, co jakýmkoliv způsobem podrýváš mou autoritu a znevažuješ mé schopnosti.“

Pokusila se naladit stejnou masku ledového klidu, jakou vyzařovala Tonksová, když mluvila s Drusilou, ale nejspíš to nebylo úplně ono. No, na Rona to každopádně stačilo. Trhl rameny, nasadil vzdorovitý výraz malého fracka a šel. Ona za sebou zavřela dveře a s hlasitým zasténáním se zhroutila do křesla, ve kterém měla strávit následující hodinu.

„Je to vážně idiot, Malfoy měl pravdu.“ 

Tentokrát leknutím nadskočila, zase úplně zapomněla, že tady je také původkyně vší zkázy. A co to vlastně říkala? A opravdu nesl její hlas stopy pobavení, které se nesnažila nijak skrývat?

„Myslím, že takovéto prohlášení by sis měla v tvé situaci nechat od cesty,“ vyjela na ni kousavě, „jediný skutečný idiot, a to používám opravdu mírné slovo, tady leží v bezvědomí.“ 

Doufala, že na ni ledová královna vyjede, ale ta se jen pousmála. Vypadalo to, že má zájem v rozhovoru pokračovat. 

„Malfoy není idiot, je to sobecký, namyšlený, špatně vychovaný a trochu zbabělý spratek, ale není idiot.“

Hermioně málem vypadly oči z důlků. Opravdu slyšela to, co slyšela? Ta holka uráží svého přítele? Tedy, její přítel je Malfoy, takže jí to vlastně vůbec nevadí, ale technicky by se to přeci pořád nemělo, i když je to Malfoy.

„Nemáš příliš dobré mínění o svém příteli.“ Hermioně splynula slova ze rtů ještě dříve, než se stihla zamyslet nad tím, co vlastně říká.

Ona se opravdu zasmála nahlas? A opravdu to znělo jako zvonkohra? Kde se člověk naučí takhle smát? Co to s tou holkou je? Celé odpoledne na ni všichni naléhají, ať mluví, a ona neřekne ani slovo, dokud jí nedrží prakticky a skoro i doslova nůž na krku, a najednou si chce jen tak poklábosit?

„Myslela jsem si, že ty o něm budeš mít ještě horší mínění,“ zase ten pobavený konverzační tón.

Chce si povídat, tak fajn, třeba se aspoň dozvíme něco užitečného.

„Věř mi, že můj názor na Malfoye nechceš znát,“ protáhla Hermiona prozíravě.

„Myslím, že mlhavou představu mám, a horší než ten, o kterém se snaží sám sebe přesvědčit, že je jeho na tebe, určitě nebude.“ Drusil se lehce, zvonivě zasmála, jako by se dobře bavila něčím, co Hermioně unikalo.

„Dobře, kromě toho, co jsi o něm říkala, a s čímž mimochodem souhlasím, je také krutý, zlomyslný, omezený, úzkoprsý, zlý, hulvát, rozmazlený spratek…“ Hermiona by pokračovala pravděpodobně do nekonečna, kdyby neuslyšela salvu dalšího zvonivého smíchu.

„Wow, promiň, ale jsi v opisování jeho neřestí opravdu ještě barvitější než on, když se rozvášnil nad tebou a tvými přáteli.“

„Proč jste se vůbec bavili o nás?“ vyštěkla už zase silně podrážděná Hermiona. Když zahlédla Drusilin výraz mírné nevole, litovala příkrého tónu, pak však dívka trhla rameny a obličej se jí rozjasnil.

„Protože než upadl do bezvědomí, pomáhal mi vymyslet, co dál. A když jsem navrhla, že se zkusíme dostat do Fénixova řádu, velice vášnivě mě přesvědčoval o tom, že jsem ztratila rozum. Mimochodem, myslel si, že ho nenávidíte až tak, že nás zabijete hned potom, co se objevíme, takže ještě ke všemu je hodně domýšlivý.“ Zase ten protivný okouzlující zvonivý smích.

Hermiona pokrčila rameny. „Kdyby vás jako první našel Sirius nebo Harry, možná kdokoli jiný než Molly, nejspíš byste byli mrtví.“

„Nemyslím, že ty bys nás zabila. Jsi moje oblíbená z „otravného a na nervy jdoucího zlatého tria“, jen parafráze.“   

Než se Hermiona stihla zeptat na cokoli dalšího, ozvalo se klepání a Drusilin obličej se v ten okamžik stal opět naprosto bezvýraznou maskou.

„Jdu tě vystřídat,“ ozval se ode dveří hlas Percyho Weaslyho.

Hermiona ho chtěla poslat pryč, ale pak si to rozmyslela. Co když si s ní ta holka hraje? Musí si promyslet, co se tu teď stalo. Vstala z křesla a přes rameno houkla: „Klidnou noc.“ A ani ona sama si nebyla jistá, jestli to patřilo Percymu, nebo Drusile, které přes obličej přeletěl rychlý úsměv. 

+++

Ráno u snídaně Hermiona narazila na Percyho. A i přesto, že měla být mozkem své generace, samostatně se jí nepodařilo přijít na to, kam by Drusila svým přístupem k ní směřovala nebo čeho by chtěla dosáhnout. Možná, že se Percy dostal dál, napadlo ji.

„Dozvěděl ses něco od slečny De´dolor?“ Otázka byla divně položená, ale nenapadlo ji, jak jinak vyzvídat, jestli si s ním Drusila povídala.

Percy se na ni zmateně podíval a pak mu obličejem proběhl stín zahanbení, když záporně zakroutil hlavou. Asi měl pocit, že se mohl něco dozvědět.

„Celou dobu mlčela jako hrob a podle toho, co jsem se ptal ostatních, tak pokud s ní někdo mluvil, odpovídala jednoslovně a celou noc nespala. Ta holka je opravdu zvláštní, jako by nebyla unavená ani smutná, je zvláštní. A navíc, jako…“ Percy se zarazil v půlce věty.

„Jako, co?“ zajímala se Hermiona.

„Ale nic, asi jsem unavený a vidím i trávu růst,“ mávl Percy rukou, vzal si šálek s kávou a šel si sednout k Fredovi na druhý konec stolu, aby probrali jejich dnešní obhlídku Prasinek. 

Hermiona otočila hlavu a viděla, jak do místnosti vchází Sirius, Harry, Pastorek a Lavel. Lavel byl bystrozorem ministerstva a byl přeborníkem na výslechy, než začala druhá válka, jak ji teď všichni říkali, a teď pracoval s nimi. Všichni svorně pozdravili Hermionu, posadili se ke stolu a začali probírat strategii výslechu. Hermiona se posadila k nim. Z toho, co pochopila, chtěli začít klasickým výslechem, který povede Lavel a Harry, a poté ověřit pravdivost výpovědí výslechem pod veritasérem. Teprve pokud tento postup selže, využijí nitrozpytu. Hermiona už jim chtěla sdělit, že si večer s Drusil povídala, když jí to najednou přestalo připadat důležité. Vždyť co by jim řekla? Že spolu pomlouvaly Malfoye?

Když se muži zvedli a šli připravit výslechovou místnost a vyzvednout vyslýchanou, Hermiona si začala chystat elixíry a další potřebný materiál k ošetření a léčbě jejich druhého návštěvníka.

+++

Páni, tak už možná chápu, co na tom vychrtlém zmetkovi vidí, proběhlo Hermioně hlavou, když z Draca, který byl do půl těla svlečený, stáhla přikrývku, aby mohla zkontrolovat, jak se hojí rány na jeho pažích a hrudi.

Teda, nejspíš bych své tvrzení měla opravit, už chápu, co vidí na svalnatém zmetkovi, odkdy vypadá Malfoy tak dobře? Ty rozcuchané bond vlasy v kontrastu s jemnými, ale ostře řezanými rysy obličeje a provazce svalů na pažích i hrudi, mohl by se rovnat i s Harrym nebo Charliem, a ti si postavu získanou díky famfrpálu poctivě udržují. Ale počkat, vždyť Malfoy vlastně taky hrál, nebo ne? I tak musí hodně cvičit nebo bojovat. Každopádně, když má zavřenou pusu, je na něj hezký pohled.

Hermiona se zálibně usmála na bledý obličej před sebou a zarazila se. Měla pocit, že se nejspíš musela zbláznit, odkdy se JÍ Malfoy jeví jako přitažlivý? To odříznutí od okolního světa asi začíná poškozovat její mozek a cit pro krásu. Rychle se sebrala a s profesionálním přístupem léčitele znovu ošetřila veškerá zranění a provedla potřebná zaklínadla, i přesto se jí zdálo, že na tom pacient není moc dobře. Než se však stihla detailněji zaobírat zdravotním stavem Draca Malfoye, uslyšela pronikavý výkřik a v momentě už někdo, podle hlasu nejspíše Lavel, volal její jméno. Rychle přikryla Draca a běžela za lomozem, který přicházel ze salónu, ve kterém probíhal výslech.  

Co se tam mohlo stát? Napadla je? Ale vždyť nemá hůlku? Vždycky všem před výslechem hůlku zabavovali kvůli nitrozpytu. Kdo je zraněn? Když tryskem proběhla kolem Lavela, který stál ve dveřích místnosti, konečně dostala odpovědi na své otázky. Uprostřed všeho leželo drobné křehké tělo obklopené závojem černých vlasů a neovladatelně se třáslo. Obličej měla Drusil stažený bolestnou grimasou a zpod pevně zavřených víček jí stékaly světle zelené slzy. Cože?  

Hermiona se rychle vzpamatoval z počátečního šoku a začala udílet rozkazy.

„Harry, chyť ji pevně do náruče, ať si neublíží, kdyby se ty záškuby zhoršily, a někdo mi řekněte, co se tady stalo?“ Hermiona obrátila svou pozornost na dva další muže v místnosti, kteří neměli co na práci.

„Výslech probíhal vcelku uspokojivě,“ začal vysvětlovat Pastorek, „dokud jsme jí nepodali veritasérum, potom zbledla, vykřikla a upadla do nějakého šoku, a zbytek jsi už viděla, Hermiono.“

„Takto zareagovala na veritasérum? O tom jsem ještě nikdy neslyšela,“ udiveně a bezradně kroutila hlavou Hermiona.

„To nikdo z nás,“ dokonce ani Sirius si v hlase nedokázal udržet obvyklou sebejistotu, „nechtěli jsme jí ublížit. Nejspíš ji nějak otrávili smrtijedi a mělo to vypuknout, až něco prozradí.“

„Hm, to je možné.“ Hermiona se nepřítomně rozhlédla po místnosti a její oči se zastavily na Drusile, kterou Harry pevně svíral v náručí a která se již viditelně třásla méně, ale začala působit dojmem, že každou chvíli ztratí vědomí. „Musíme z ní dostat ven veritásérum, které se ještě nestihlo vstřebat,“ pokračovala Hermiona velmi racionálně. „Sirie, pomůžeš mi s Drusilou, a vy běžte dolů vysvětlit, co se stalo, určitě se tam bude nervózně očekávat vysvětlení, minimálně Molly bude.“

Všichni muži přikývli a bez námitek plnili, co si Hermiona přála, obecně se vědělo, že pokud je potřeba léčit, tak ona je zde nejpovolanější. Sirius vzal do náručí křehké, nyní už prakticky bezvládné tělo z Harryho náručí a Harry s Pastorkem rychlým krokem opustili místnost, následováni spěchající Hermionou, které byl v patách Sirius s tělem jejich hosta/zajatce číslo dvě.

„Pevně ji drž!“ rozkázala Hermiona. „Kkouzlo, které na ni sešlu, z ní odstraní veškeré nevstřebané zbytky elixíru, ale nejspíš ji to bude hodně bolet a bude se zmítat.“

Přesně to, co Hermiona předvídala, se prakticky do slova i písmene stalo. Když seslala kouzlo, tělo Drusily v Siriových rukou prohnula křeč do tvaru luku, a když se zpět jejím tělem vracely zbytky veritaséra, měl muž co dělat, aby křehkou dívku udržel. Poté se jí otevřela ústa a její tělo opustila bublina plná průzračné tekutiny. V témže okamžiku Drusila ztratila vědomí. Hermiona rychle zkontrolovala, že dýchá a není zde nic dalšího, co by pro ni mohla udělat.

Pak promluvila na Siria. „Potřebu si něco ověřit, vadilo by ti tady s ní zůstat a hlídat, že se její stav nezmění? Ulož ji do postele.“ Chvíli čekala, než Sirius přikývl, a dodala: „Kdyby se cokoliv změnilo, hned mě zavolej.“

Další rychlé přikývnutí a Hermiona již mizela ve dveřích. Potřebuje své knihy a některé Siriovy.

+++

Tak tohle musím s někým probrat, a ač se tomu sama divím, myslím si, že nejlepší bude Sirius. Samotné se mi to zdá velmi nepravděpodobné, ale co když mám pravdu? Hermioně proplouvaly myšlenky hlavou cestou ke dveřím do pokoje, v němž Sirius hlídal Drusil. Když otevřela dveře, zůstala trochu překvapeně stát na prahu místnosti. Sirius podřimoval v křesle, které si přitlačil k posteli drobné černovlásky, a držel ji za ruku?! Vážně na ní musí něco být, a ona má pocit, že už ví co.

„Ehm, mm…“ odkašlala si Hermiona a Sirius rychle otevřel oči a pustil dívčinu drobnou dlaň, až poměrně prudce narazila do pelesti postele, takže ji zase chytil a dal ji pod přikrývku a na obličeji se snažil udržet výraz jakoby nic.

„Jdeš mě vystřídat, Hermiono? To nemusíš, je tady klid, určitě to zatím zvládnu.“ Zdá se jí to, nebo Sirius mluví až moc rychle?

„Nejdu tě vystřídat,“ energicky zakroutila Hermiona hlavou a Sirius už otevíral pusu a chtěl něco říct, takže se rychle nadechla a pokračovala: „Potřebuji s tebou něco probrat, ale nevím, jak začít, takže to asi vezmu přímo,“ řekla a před pokračováním lehce pokrčila rameny a na tváři se jí objevil mírně zadumaný výraz. „Myslíš si, že by mohla být elf?“

„Cože? Kdo?“ nechápavě na ni hleděl Sirius.

„No, tady Drusila,“ pokývla Hermiona směrem ke spící dívce a pozorovala stále se neměnící Siriusů výraz naprostého nepochopení, takže pokračovala: „Vždyť podívej se na ty oči a tvář. Způsob, jakým dokáže užívat smysly, slyšela kroky za zavřenými dubovými dveřmi, a nejspíš bude i velice zručná čarodějka, pokud budu ignorovat, že pouze s pomocí Malfoyem přežila roky na útěku před smrtijedy, tak jsem ji magii viděla užívat, a většinu kouzel dokáže provádět neverbálně. No, a nejvíc mě v tom utvrdila její reakce na veritasérum, které mimo jiné obsahuje vitalenový extrakt, který je pro elfy smrtelným jedem. Tady jsem si to potvrdila.“

Hermiona zvedla těžkou knihu a ukázala ji Siriovi, jehož tvář byla nyní zbrázděna zadumanými vráskami, jak se usilovně snažil přemýšlet a poskládat si informace, které mu Hermiona poskytla. Pár minut na ni jen hleděl a ona už zvažovala další promluvu na obhajobu své teorie, když řekl něco, co absolutně nečekala.

„Bude půlelf, míšenka.“

„Cože? Jak? A jak to, že Malfoyovi souhlasili se sňatkem, to to nepoznali? A proč se nějaký půlelf vydává za čarodějku z vážné rodiny, která míšence nenávidí, když sympatizuje s Voldemortem? Asi jí to přineslo nějaké výhody, možná ochranu, ale to se nebála, že se na to přijde? A co udělala se slečnou De´dolor, to tu dívku zabila?“ Hermiona Siria zasypávala horou otázek a tomu nezbylo, než ji umlčet zvednutím ruky a pobouřeným výrazem.

„Hermiono, chápu, že tomu chceš přijít na kloub, ale zpomal. Myslím si, že tvoje teorie se neubírají správným směrem,“ po tomto prohlášení zahlížela mírně nabručeně Hermiona, ale mlčela a čekala, co se od Siria dozví, vždyť přece proto za ním šla. „Domnívám se, že Drusila De´dolor je Drusila De´dolor. Jak víš, ač na to nejsem hrdý, tak pocházím ze starobylé kouzelnické rodiny pomatenců, a proto mám matnou představu, jak to, že je půlelf,“ Sirius se zatvářil zhnuseně a odmlčel se.

„Já to ale nechá…“ Sirius pokýval na Hermionu, aby věděla, že bude hned pokračovat.

„Víš, ne na všechny míšence se kouzelnický svět dívá stejně. Pokud jsi poloobr nebo polotroll, nedej bože polomudla,“ další zhnusený úšklebek, „tak jsi k ničemu, nepřidává to tvému vzhledu ani schopnostem. Zato pokud ti v žilách proudí nějaký poměr elfské nebo vílí krve, propůjčuje ti to více magie i schopností a krásy, a to má cenu i pro čistokrevné kouzelníky. Takže ač by to nikdy nepřiznali, někdy záměrně své rodové linie zkříží s jedním z těchto dvou druhů, ale pak dítě vychovávají jako čistokrevného kouzelníka a všichni se tváří, jako by se nic nestalo.“

„Ale jak ututlají rodiče dítěte, vždyť elfa nebo vílu každý pozná?“ ptala se zmateně Hermiona.

Sirius se hlasitě štěkavě zasmál. „Hermiono, oni s tím elfem nebo vílou nežijí, předstírají, že se jedná o potomka jejich legitimních partnerů, kouzelníků.“

„To je, to je…“

„Odporné a zvrácené? Vítej u Blacků, Malfoyů, De´dolorový a dalších a dalších, Hermiono.“

Hermiona se zhnuseným výrazem vstala. „Potřebuji si o tom ještě něco načíst a pak to probereme s ostatními, ano?“

Sirius jí kývnutím odsouhlasil a pak už se jen díval za její mizející postavou. Vstal, zavřel dveře, usadil se do křesla a chytil drobnou dlaň malé elfky, poloelfky. Netušil, proč to dělá, ale nemohl si pomoci.

Autor: Rachel, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Amiserat proelio - 3. kapitola (Dramione):