OurStories.cz ~ naše povídky - Písničky » To se jen z nebe do okna spustil déšť

Povídka se umístila na druhém místě o Nej povídku měsíce června/júna. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!

30.06.2017 (10:00) • RenyNew, Patt • Písničky • komentováno 10× • zobrazeno 3124×

Neboj se, milá, to není válka
jenom teď musím,
tak trochu poznat svět.
Away from Poland, out of France,
across the Channel - there's our chance!
... namísto boje učíme se rozumět.

Tak mi to promiň
a ber to třeba tak,
že nad tím nechci zavřít oči.
Zůstat tu, stát,
nad hlavou temnej mrak,
a řekni, kdo se nenamočí?

Neboj se, milá, neskáču do neznáma,
vracím se domů,
tou nepropustnou tmou.
Jednou to skončit musí,
poznají kůži husí,
zas budeš moct snít o nás dvou.

Tak mi to promiň
a ber to třeba tak,
že nad tím nechci zavřít oči...

Neboj se, milá, nikdo tu nestřílí,
jen venku bouří
hrom, co zdola zaduní.
Odolám, ještě chvíli,
když páry blesků sílí,
zadarmo nedám výslunní.

Tak mi to promiň
a ber to třeba tak,
že nad tím nechci zavřít oči...

Neboj se, milá, nikdo nás nezatopí,
to se jen z nebe
do okna spustil déšť.
Prý, abychom se vzdali
- a za koho nás mají?
Ty, kdo ses zalek', zmiz, tak běž!

Říkali - když je bouřka,
nechytej se kovu.
Teď chladí na spánku,
pustit se
- všechno přijde znovu.

Neboj se, milá, to není smrt,
když tady ležím
na koberci kostelním.
Když mi teď kolem hlavy
těžké boty dusají.
Neboj se, milá, jenom spím.

Tak mi to promiň
a ber to třeba tak,
že neuměl jsem zavřít oči.
Zůstat tu, stát,
nad hlavou temnej mrak,
co mě už nikdy nenamočí.

 

---

Neboj se, milý, to není trest,
je to jen most,
tam někam za tebou.
Už tuší snad i oni,
že hlavu sotva skloní,
ta, která jednou byla tvou.

Tak mi to promiň
a ber to třeba tak,
že ani já
nad tím nechci zavřít oči.
Zůstat, tu stát,
nad hlavou temnej mrak,
co nás už nikdy nenamočí.

 

Autor: RenyNew (Shrnutí povídek), Patt, v rubrice: Písničky



Sdílet

Diskuse pro článek To se jen z nebe do okna spustil déšť :

Ani nevíš, jak komentář u čtyři roky staré věci potěší. Mimochodem... čtyři roky?! Ani bych neřekla, že je to už tak dlouho, co si kluci paragáni v mojí mysli našli konspirační adresu... Je tedy fakt, že jejich dominance v mých zájmech trochu zeslábla, ale o to jsem radši, žes mi to svým komentářem připomněla. A že to pořád funguje. To mě moc těší.

Ach jo, tohle je tak zoufale nádherný... Síla jako blázen. Tak tohle je přesně něco, co neumím psát. Bomba. Musela jsem okomentovat, i když je to už čtyři roky staré, protože to prostě stojí za to.

Ostudu jim určitě tímto neděláš. Nabídku ráda příjmu, na kluky já vždycky slyším :)
Na budocí povídku se těším, popis zní zajímavě, tak se nechám překvapit ;)

Děkuji znovu, jsem ráda, že text působí takhle silně... je to samozřejmě zásluha toho neskutečného příběhu, těch neskutečných kluků... a mě těší, že jim svými verši snad nedělám ostudu :-). Do třetice všeho dobrého si tě tedy dovolím odkázat na povídku Zkouška z dospělosti. Je to něco docela jiného, než tyhle dvě poetické věci. Ale kluků se tam dočkáš, slibuju!

PS: Do budoucna chystám povídku Raz sa uvidí, kdo je tu baba, jejímž cílem je zachycení dětství Jendy a Jožky - přinejmenším tak, jaké snad mohlo být podle toho, co o tom lze dohledat. A jak už je možná vidět z názvu, bude to dílko vskutku československé...

Prostě nevím co napsat. Mám husí kůži a to je dlé mého nejvíc výmluvné :) děkuji za ty verše, pod které by se ti kluci určitě podepsali s hrdostí, se kterou šli nakonec i do boje ;)

TeRez a Kathleeno, jsem neskutečně ráda, že se nám - dle vašich reakcí, podařilo příběh těch neskutečných kluků silně předat dál ;). Děkuju.

Páni, opravdu nádherné.

Ohromně silné...

Děkujeme, Angelo ;).

Přidat komentář:

Nick:

Text: