OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Drabble » FanFiction » Co zůstane v knihkupectví

Hutná nasládlá vůně starého papíru, kůže a leštěného dřeva se příjemně mísila s aromatem velmi silné kávy. Démon si pohrával s titěrnou stříbrnou lžičkou v šálku z čínského porcelánu a nepřítomným pohledem sledoval ulici za oknem. 

Anděl zpoza druhé strany desky konferečního stolku pozoroval svého společníka se shovívavým úsměvem. Když se však před čtvrt hodinou objevil ve dveřích knihkupectví a s úsečným výrazem postavil na jeho pracovní stůl podezřelý předmět v igelitové tašce, Azirafal nejprve polekaně vyjekl.

„Crowley! Nemůžeš přece…! Tohle je makassarová dýha. Má přes sto dvacet let a jak vidíš, přečkala je v perfektní kondici. Uvítal bych, kdyby v tom mohla nějaké to další století pokračovat. A to nezmiňuji, že tu mohl ležet nějaký vzácný tisk a to by opravdu…“

„Fajn,“ zasyčel pekelník a stáhl předmět doličný zpátky k sobě. Azirafal stále očima skenoval částečně průsvitnou vrstvu zelené folie, pod níž se zřetelně rýsovaly kapky vody a další nečistoty, pak znovu ten kus opečovávaného nábytku, který byl před okamžikem tak barbarsky ohrožen.

Crowley mohl podotknout, že lahve vína či hrnky s kakaem mají očividně čestnou vyjímku z andělských pravidel, ačkoli zvládnou docela snadno napáchat obdobné škody - a že by ve výsledku stačil jen drobný, opravdu malilinkatý zázrak, aby tyto škody lusknutím prstu napravili, ale neudělal to . 

Byl tu, protože od anděla potřeboval laskavost.

Proto, že byl ve skutečnosti větší měkota, než naznačoval jeho zevnějšek a vystupování, o moc větší, než by se tak nějak slušelo na zástupce Pekla na Zemi.

Předmět doličný nyní stále ještě přebýval v igelitové tašce, ta se sama o sobě skvěla uvnitř baňaté kameninové nádoby na podlaze, takže pro místní křehký, na vlhkost náchylný ekosystém už její obsah nepředstavoval ohrožení. Stejně jako démon nad hrnkem horké kávy působil v andělském příbytku krotce a domácky. 

Ta nádoba Crowleymu evokovala starořecké pithy, třebaže byla jistě o nějaký ten tisíc let mladší. Robustní kuchyňské nádobí a dekorativní keramika rozhodně nepatřily na přední příčky Azirafalovy sběratelské vášně. Vlastně... kdysi tam nepatřily vůbec. Od sedmdesátých let dvacátého století ale přesto něco podobného do knihkupectví každého co čtvrt roku mimoděk přibylo. Čekalo na své využití. 

Obvykle ho našlo právě do tří měsíců. 

Za chvíli bude čas květinu přesadit - ten černý plastový a hlavně PRÁZDNÝ květináč byl pro Crowleyho životně důležitý. Prozatím si ale užíval atmosféru ranního Soho, pozvolnou chladnoucí kávu a společnost jediné bytosti na světě, která znala pravdu o jeho krutovládě nad vlastní botanickou říší. 

Nepříliš vzrostlá strelície královská se svými lehce okoralými listy se právě zařadila mezi zástup rostlin, které po léta nacházely útočiště v patře nad knihkupectvím. Svým způsobem to byl trest, protože Azirafalova péče v této oblasti se při nejlepší vůli nedala nazvat svědomitou.

Ale pořád lepší než drátem do oka nebo kořenem do drtičky odpadu.

Šlo o jejich další tajné ujednání, malou nepsanou dohodu, v jakých už měli praxi. Tohle bylo jen trochu... osobnější.

Byly to padlé květiny.

Ne dost dobré. Ty, které se málo snažily. Ty, které zklamaly.

Zdejší anděl se o ně v rámci možností staral, jak nejlépe dovedl.

Podobně jako o Crowleyho samotného.