OurStories.cz ~ naše povídky - O webu » Soutěže » Hodnocení - JoHarvelle



Hodnocení od porotce JoHarvelle.

1. - Lucik1 - Takhle to nemuselo být

 

Písemné hodnocení:

 

Skutečně nechci, aby celý obsah mé kritiky byly dlouhé bezúčelné vypisování pravopisných chyb, ale bylo by to na místě, protože tohle skutečně není tvoje přednost. Ale dobrá zpráva: v pravopisu se zlepšit dát. Horší je to se psaním. Neexistuje žádný kurz, jehož absolvent by napsal bestseller, nějakou část musíte mít jednoznačně uvnitř sebe. Z krátkého textu nedokážu posoudit, jestli jsi ty ten šťastlivec, ale jedno říct můžu. Máš co zlepšovat.

První malé rýpnutí přichází v podobě „pane doktore“, protože i tohle se počítá jako oslovení, stejně jako  - paní učitelko, nadporučíku Vlaštovko -, proto bude odděleno od textu. Ale tohle je velice lehké. Čárky obecně nejsou tvá silná stránka. Ano, autor má největší představu, jak to má vyznít, ale občas tam ty čárky byly zcela nadbytečné. A mnohem víckrát tam i chyběly. K pravopisné části je to asi vše, protože žádného fiska velkého jako Německo jsem si nevšimla, což je jedině dobře.

Lidská mysl je každá jiná a každá má jiný práh vnímaní, ale vážně nesnáším dramatizaci. Drama samo o sobě je ubíhající děj, ve kterém hlavní postavy zrovna neskáčí do vzduchu, ale rozhodně to není plné klišé o tom, jak má hlavní postava mizerný život, to není nutné tisíkrát opakovat. Proč to tady vytahuji. Občas mi to přišlo až moc tragicky přehnané. Ztráta blízkého, hlavně někoho tak blízkého, není lehká, ale zbytečné omýlání situace způsobuje, že člověk otáčí oči v sloup. Nejsem příznivcem toho, když je na začátku vyzrazeno příliš mnoho. Musíš lidi napínat do posledního možného okamžiku, aby je to více táhlo číst dále. Toho docílíš zamlženými poznámkami  o minulosti.

Dále mi tam chyběly city. Rovnou říkám, že v této povídce bych volila ich-formu. Bylo to zcela na vás, ale do této povídky bych to zařadila. Mohlas hrát na city a to doslova. Místo pocitu smutku a ztracení, člověk dostal trapné okamžiky a situace.

Ještě jednou připomínám city. Aneta mi nepřišla jako dobrá matka, protože jestli je tohle láska k synovi, tak všichni říkají ještě větší blafy, než jaké už říkají. Jistě, nějaké city tam rozhodně byly, ale spíše umělé. Tenhle námět přímo toužil, abychom u něj řvali, ale nestalo se tak.

Jako poslední bod chci upozornit na - Bylo krásné počasí... Aneta zrovna přesazovala... Jako kdybys vyprávěla pohádku. A ten flashback... Aneta vzpomíná na tu minulost, ale zároveň jí znovu prožívá. Budoucnost neexistuje, minulost je zpět v podobě přítomnosti. Což se ti nepovedlo.

Nechci tě odrazovat od psaní, učenec z nebe nespadl, ale ty máš před sebou ještě dlouhou cestu, takže pilně cvič a čti hodně knih, které ti pomůžou ke slovní zásobě a hlavně vnímání toho, co je v příbězích důležité a co ne. Co vypisovat a co ne.

Body: 10

 

2. - Lareth - Temnota přicházejícího dne

Písemné hodnocení:

 

Čistě mezi námi, jsem překvapená, že to nemělo žádný drastický konec.

K tomu, jak je to napsané, se asi nemusím vyjadřovat. Žádné chyby, čárky přesně tam kde mají být, aby se do toho člověk zakousl.

Jediné, co ti v téhle sekci můžu vytknout je pouze to, že jsi nějakou věc vyjádřila slovem, které mrvilo plynulý děj příběhu. Lepší je použít výstižné slovo, které do příběhu patří, než-li nějaká slova, u kterých se člověk musí zastavit, protože naruší plynulost.

Líbilo se mi, že to není jen z tohoto světa, že jsi tam použila mnohem více fantazie. Příliš jsi se nezaobírala vysvětlováním toho, co svět řídí, ale přesto jsme to pochopili.

Rozhodně jsi to mohla napsat delší, protože jsem se nemohla vcítit do kůže hlavní hrdinky. Nedostala jsem šanci ji skutečně poznat. Chápu, že o to až tak v tomto příběhu nešlo, ale každopádně mě osobně to chybělo.

Svůj styl psaní máš a to se nezmění. Píšeš jinak než ostatní, více poeticky. Je to krásné, ale hádám, že někoho to může až nudit. Občas by se vážně dalo použít jedno výstižné slovo, místo dvou vět krásný slov, které ale brání v dokonalosti příběhu, protože autor není zaměřený na příběh, nýbrž na slova, jejichž význam chápe pouze on.

Body: 35

 

3. - Anika - Rozhodni se

 

Písemné hodnocené:

 

Sebevraždy jsou asi hodně in. Bohužel jen někdo je dokáže alespoň obstojně napsat. To nebyl tvůj případ. Jsem alergická na text namačkaný na sebe. Nevím, kolikrát už jsem lidem připomínala, že každá nová přímá řeč patří na nový řádek – tedy povětšinou. Nepíšete sice knihu, ale musíte se řídit stejnými pravidly.

Ten příběh mi trošku připomněl hned několik filmů s Hilary Duff, což mi stačilo, abych si udělala počáteční obrázek. Ten konec byl hodně chabý. Plus pár věcí ze skutečného světa chybělo. Příběh by měl být propracován v několika částech a ne se soustředit pouze na jednu. Ano, plně se soustředíš na jednu, ale ty další nesmíš zanedbat, protože pak to hodně ubírá a vznikne z toho bezduchá slátanina.

Přišlo mi to jako pohádka na dobrou noc, dokonce i s koncem - žili šťastně až na věky. Pohádky jsou naivní příběhy, které postrádají logiku, ale mají poučit. V tom tvém příběhu jsem našla naivitu, nenašla jsem logiku a nenašla jsem ani žádné poučení.

Body: 5

4. - Anna43474 – Tóny věčnosti

Písemné hodnocení:

Máš pravdu, že s tím uvěřením je problém. Nevím, nijak zvláště to na mě nezapůsobilo, že bych najednou měla začít věřit na upíry. Samozřejmě nevím, jestli je to skutečně podle skutečné události. Mám i pochybnosti, zda to nebyla potrhlá sekta, což je v dnešním světě dost normální a obvyklé. A spíše se přikláním k tomu, že to byla nějaká poblázněná sekta, tedy pokud to skutečně bylo. Neříkám, že upíři na sto procent neexistují, jen jsem nevěřila těm, které jsi vylíčila ty. Nechci tím říct, že věřím v ty, co se třpytí. Osobně mám raději krveláčné zrůdy, které na slunci zemřou.

Zkus trošku více vnímat slova v knize, když čteš, protože ani výběr sloves nebyl dobrý. Možná ses nejvíce zaobírala příběhem, ale to je chyba. Kdybys ten příběh alespoň líčila skvěle, ale takhle tomu chyběly dvě hlavní věci – dobrý příběh a dobrý styl psaní.

Rozhodně to nebylo špatné, jen bys měla dále procvičovat své dovednosti a najít si vlastní příběh, do kterého se pořádně vžiješ. A v některých knihách je také promluva ke čtenáři, ale mě to vadí. Kazí to plynulost. V této soutěži jsem zjistila, že plynulost je důležitá. V příběhu se nesmíš sekat, teda čtenář se nesmí sekat při čtení.

Body:  10

 

5. - Markétka – Stuha života

Písemné hodnocení:

 

Celému příběhu škodil styl psaní. Opakující se slovesa mě často zastavovala, ale to vlastně i styl jakým to bylo napsané. Nevím, čím přesně se mi tak nelíbil, ale rozhodně často piš, protože časem se získanými zkušenostmi se toho hodně naučíš.

Nelíbil se mi ten přístup matky. To musela být nějaký s prominutím megera, která v sobě nemá asi ani kapku kloudného citu. I kdyby jí zrovna nemilovala, tak by jí přece ihned nenazvala něčím odporným. Jen bezcitná mrcha hned odsuzuje. Nic není růžové, tudíž ani tento přístup nemůže být bezchybný, ale tohle mi přišlo unáhlené a nesmyslné. Ne jako, že jsem nepochopila to, co ona pociťuje, ale tohle je nemožné. To by i předtím s ní musela zacházet jako s nevlastním dítětem nebo-li s odpadem. Tohle mi hodně vadilo, takže to na mě ani nezapůsobilo, protože rodina byla základ.

Ty schopnosti nebyly originální, ale už jen těžko teď najdeš něco, co by bylo zcela originální. Hodně se mi příběhově nelíbila ta smrt Charlieho. Opět nesmyslná. Možná jsem špatně pochopila jeho schopnost, ale nesnažil se přežít.

Máš vážně trhliny ve psaní, ale ty se dají ucelit, akorát musíš ubrat drama v příběhu. Musí to plynout přirozeně a hlavně to musí mít logiku. Osobně nevím, co na tom ostatní tak viděli.

Body:  10

 

 

6. - AgátaEritra – Divná? Ne

Písemné hodnocení:

 

Myslím, že ses bála rozepsat, čímž jsi ten příběh hrozně pohřbila.

Jako první komentář k části psané – chybí tam čárky, ale přesto to není až tak slátané do sebe. Občas jsem narazila i na nějakou chybu, ale v tomhle ohledu jsem nezaznamenala nic hrozného, časem se v tomhle ohledu zlepšíš sama od sebe.

Jak už jsem psala, tento příběh na tolik málo stran neměl cenu. Moc rychlé převraty, ve kterých se člověk ztrácel. Fantazii očividně máš dobrou, ale v podstatě je to jen o pár scénách, které jsou bez toho zbytku k ničemu. Někdo popisuje málo, v horším případě moc, a ty jsi popisovala málo. Hodně málo. Neměli jsme čas nějak litovat nebo proklínat hlavní hrdinku. Nebylo nám povoleno se s ní sžít, přestože to se dá i ve dvoustránkovém příběhu.

Najednou je tam, najednou je zpět a všechno je to odbyté. Scény mezi, které dýchají svěžestí a nedůležitostí, přesto se nedají vymazat, chybí. Jsou zde vyjádřeny hlavní problémy, kterými by se správný příběh měl zabývat déle. Vadily mi tam ty úvahy pro sebe, příliš otázek. Nemyslím omezit úplně, ale ke zmatenosti postačí jedna.

Body:  10

 

 

7. - BlackRosexq – Nebojte sa bolesti

Písemné hodnocení:

 

Tahle povídka nebyla špatná, ale rozhodně se mi nevryje do paměti. Slovenština mi kupodivu nedělala problém, ale jinak všechno ostatní ano. Nemáš tam čárky, takže z toho byla slátanina, která nekončila.

Kámen úraz byl popis. Když je ho málo, je to zlé, když je ho hodně, je to ještě horší a ty jsi ho tam měla až příliš. Popisovat každý čin, který ta daná osoba dělá, je nudné. Čtenář se nemůže zakousnout.

Dále bych upozornila na menší logiku příběhu. Nevím, jestli smrt blízkých ohlašují jen tak po telefonu, ale zdá se mi celkem dost necitelné vzhledem k tomu, kolik jí je. Obvykle mi smrt nevadí, ale tady to bylo přesmrťované. Narvat do jednoho krátkého příběhu ztrátu rodičů, znásilnění, smrt přítele, je příliš. Zkusila bych se věnovat spíše nějakým detailům o tom, jak se hlavní postava znovu snaží postavit na nohy. Přestože tohle tam bylo, bylo to odfláknuté. Délka by mi ani tak nevadila, protože myslím, že bych se nudila stejně, i kdyby to mělo o deset stran méně.

Nepokouším se tě přesvědčit skončit se psaním, pouze najít svůj směr a styl. Také mi vadilo, mě jako sadistovi, že jsi tam nepopsala trošku více to znásilnění, pár větami mi přijde odbyté a rozhodně to na čtenáře nezapůsobí. Vlastně všechno mi přijde odbyté. Zastavila bych se  a nadechla se, ale ty jsi pořád utíkala dál, což je fatální chyba. Ubrala bych toho umělého dramatu, u kterého jsem na konci umírala smíchy, a věnovala bych se spíše stylu psaní, který mi více vyhovuje. Nejen stylu psaní, jako naučit se používat krásné výstižné jednoduché či složitější věty, ale najít si svůj styl. Zkus napsat třeba něco jiného. Román, horor, prostě najít to, co ti jde nejlépe. Protože to nejlepší pro tebe, z tebe prostě plyne bez záseků a i čtenář pozná, že ti to dané téma skvěle sedí.

Body:  5

 

 

8. - Popelka612 – Naposledy

Písemné hodnocení:

 

Musím přiznat, že tahle povídka se mi líbila od samého začátku. Až na pár chybiček a nedostatků neztrácela svou úroveň. Tvůj styl psaní sice ještě není plně vychytaný, ale máš našlápnutou cestičku, která tě dovede nahoru.

Občas byla nějaká scéna zdlouhavá. Až moc jsi se rozepisovala o nějakých detailech, ale skutečně tohle přesně mi vadilo pouze párkrát. Nicméně mi chybělo trošku hlubšího zamyšlení. Postrádala jsem... Nevím, jak to přesně vyjádřit. Jednoduše řečeno mi chybělo více citů, které by se netýkaly hlavní hrdinky či lidí (resp. postav) obecně. Ano, myslím to tak, jak píši. Někdo to nepotřebuje, ale já si na tohle potrpím.

Ty flashbacky se mi sami o sobě líbily. V příběhu mám ráda, když není vše vyzrazeno hned na začátku. V povídce jsi pouze naznačila na začátku, kam se děj bude ubírat. Tudíž pokud jde o styl zpracování, to se mi líbilo dostatečně.

Gratuluji ti k tomu, že i přesto v jakém čase jsi psala, se mi to líbilo. Obvykle se u toho vždycky zasekávám, ale tady jsem kvůli tomu nikdy nepřestala číst.

Zklamal mě konec. Ten konec bych vážně přepsala. Možná jsi mohla dát více stránek a trošku přeskakovat čas. Třeba co se stane, až skončí s hraním této role. Prostě udělat postavě lepší jasnější budoucnost. Já vím, že povídka se jmenovala podle toho „Naposledy“, ale tenhle konec mě neuspokojil. Nemyslím tím, že bys měla napsat dalších dvacet stran o jejím životě a vyvíjejícím (pouze možným) přátelstvím mezi nimi, ale přidat stránku – možná dvě – ohledně jejím myšlení o životě, když se přes tohle období přebrodila.

Prostředí, ve kterém se vše odehrávalo, bylo úchvatné, ale to jen takový kompliment nakonec. Rozhodně ovšem v psaní pokračuj a pořád se zlepšuj, jednou bychom si tvou knihu mohli koupit a mohla by se nám líbit.

Body:  30

 

 

9. - MisaBells – Aklachim a já

Písemné hodnocení:

 

Zaprvé máš špatně přímou řeč, kterou máš hned první, a tak jsem si jí všimla. „Originální,“ opakovala jsem si. A špatně píšeš odstavce. Napíšeš přímou řeč a zakončíš jí tečkou a za to napíšeš, že se někdo zasmál. Jak mám vědět, kdo to byl? Ještě když za to hned dáš další odstavec. Když napíšeš - „Něco se mi zdálo,“ zasmála jsem se. - je jasné, že jsem to řekla já, ale když napíšeš - „Něco se mi zdálo.“ Zasmála jsem se. - tak nevím, jak to myslíš, jestli jsi to špatně oddělila, nebo jsi to zapomněla spojit, nacházelo se to tam často.

A věř mi, že tím, že budeš civět na monitor, na nic nepřijdeš. Tohle spisovatele akorát frustruje. Nesmí se snažit něco vymyslet, to k němu musí přijít, anebo alespoň musí přijít na něco, co zná a nad čím si nebude muset snažit usmažit hlavu.

A řeknu ti, že se s tím teda smířila velice rychle. I – s prominutím – magor by se tak rychle nehodil do pohody. Pořád jí to přišlo šílené, ale fungovala normálně. Ta postava neměla pořádný reálný základ. Chyběl mi utvrzelý charakter. K tomu, že se příběh odehrával v zásuvce jediné – už mi není pět, z pohádek jsem vyrostla.

Pohádkový nádech doprovázel celý příběh. Byl tam krásný princ, krásné království a mě se to příčilo. Dobře, ne nádherný konec, ale pokud jsi chtěla, aby byl čtenář navnaděn na to, aby si to sám domyslel, tak se to nepovedlo.

Vyplývá z toho, že se musíš naučit, jak se slova používají. Dokud se nenaučíš, jak se zachází se slovy, nemůžeš psát dobře. Jediným lékem je cvičení. Neustálým psaním se zlepšíš. A možná vylepšíš i genialitu svých příběhů, protože celé to bylo naivní.

Body:  10

 

 

10. - Luki – Konec či začátek

Písemné hodnocení:

 

Co mě u tohoto příběhu ihned oslovilo, byla realita. Nepřišlo mi to naivní, ale takové ze života. Přímá řeč se píše takto - „Nesmí chybět znaménko,“ řekla jsem. Nestihla jsem si všimnout, jestli jsi - sem – psala celý příběh, ale je to špatně, správně má být psané – jsem. Také si zopakuj, jak se píší čárky.. Píše se ne, ne né. Možná v projevu daného člověka, ale v tom případě pouze v přímé řeči.

Příběh měl hlavu i patu, za to dávám extra body, protože mám pocit, že už to ze světa vyprchalo. A lepší je použít více slov, než když tam chybí nějaké důležité poznámky, protože čtenář nevidí do hlavy autora a to může zásadně ovlivnit příběh. Raději bych nahradila nějaké nedůležité detaily (jako například po jaké silnici jedou), za právě více pocitů a více slov spojených s rozpoložením postav.

Ten konec se mi líbil. Jen několik autorů dokáže napsat dobrý konec, já se do těch šťastlivců nepočítám, takže máš můj obdiv. To jak se postava rozhodla bylo dobré. Já bych se rozhodla jinak, ale tohle tomuhle charakteru odpovídalo, takže přestože s tou hrdinkou nesouhlasím, se mi to líbilo.

Body:  25

 

 

11. - May – Please Don't Go

Písemné hodnocení:

 

Pokus se vyhnout takovým slovním výrazům jako je – to je vedlejší, hlavní je –. Zkus to nazvat jasně, svými slovy. Oslovení se odděluje čárkami, stejně tak souvětí a poměry mezi vedlejšími větami. Zkus předejít třem tečkám, když máš text popsaný třemi tečkami, vyzní to hrozně a neschopně. A hned k začátku - já osobně nemám ráda, když v prvním odstavci představíš postavu, nejlepší je, to jsi ty neudělala, když tam napíšeš i, o čem příběh bude. Zapoj to do textu, vyhnula bych se promluvám ke čtenáři, nebo mě to alespoň obtěžuje. Vykřičník bych používala jen v případu velké krize, kdy to už jinak nejde. Jednou na jednu kapitolu maximálně, je to zbytečné a nechutně dramatické.

Vyhni se popisováním věcí, které vůbec nejsou důležité. Pro každého autora je těžké se rozhodnout, co je důležité a co není, ale i když ti jen malinko tvé nitro řekne, že je to moc, tak to prostě vymaž, popisovat tam celý proces připravování koně, je v tomto příběhu zbytečné. Jen chci dodat, že píseň Year 3000 složil člen skupiny Busted, přestože ji Jonas Brothers zpívají. To je další bod, který chci zmínit, orignalita se cení. Nebudu příběh ihned odsuzovat, přestože všemi použitými postavami pohrdám, ale vážně zkus psát příběh nezávislý na čemkoliv, protože tímhle si akorát ubližuješ. Například Ječící Chýše, zprvu jsem si myslela, že děláš fanfiction na Harryho.

Charaktery postav neodpovídají věku. Odhadovala bych to na dvanáct let. Neříkám, že patnácky jsou nějak vyspělé, ale i tohle je moc. Patrně se vůbec nedokážeš vcítit do mužského pohledu na svět, tak bych to ani nijak nepokoušela, raději bych zůstala u standartu, ono to jednou přijde. Celé to chování hlavních postav je dětinské, asi je to tím, kolik je tobě, ale zkus psát to, co znáš. Až budeš dospělá bude to o něčem jiném, pak už bys s psaní příběhů z jiných ročníků neměla mít problém, ale hádám, že teď máš jiné představy.

Závěr zní: cvič, cvič a dospěj. Když píšeš už od takového věku, tak by z tebe mohlo být hodně. Já to objevila pozdě, ale vážně i jen za rok dokáže člověk udělat velké pokroky, za pár let se ohlédneš na tuhle povídku a zasměješ se, ale vlastně máš být proč hrdá. Všechno co jsem ti vyčítala přijde a pak už nebude problém. Samozřejmě se budeš muset věnovat českému jazyku, protože tam byly příšerné pravopisné i gramatické chyby, ale to se dá naučit. Čti knihy a všímej si toho, že tam nic nepřehánějí, zkus se v knížkách vzdělávat a nebrat to jako nudný úkol ze školy.

Body:  10

 

 

12. - Terez14 – Temnota závislosti

Písemné hodnocení:

 

Bylo to jako film, akorát špatně natočený. Viděla jsem tu postavu, viděla jsem pokusy herečky o to, aby to dala věrohodně, ale pocity žádné. Vyprávěla jsi příběh, aniž by jsi věděla, co to obnáší. Nedokázala sis představit, co musí ta hlavní hrdinka prožívat. Člověk vidí nudný film, kde se hodinu a půl snaží herečka o nemožné, protože ten scénář je totálně nemožný. To je tvůj případ. Příběh o drogově závislých musí psát ten, kdo drogově závislý byl, anebo ten, kdo má velkou dávku empatie, protože jinak z toho vznikne bezduchý otřepaný příběh pokoušející se o něco, o co se už  několik jiných lidí pokoušelo. Je irelevantní, jestli se to povedlo jiným, ale tobě se to nepovedlo. Existuje pouze jedno řešení, piš pouze věci, kterými si seš jistá.

Dále tu máme jazykovou stránku. K té nebudu mít dlouhé námitky. Cvičením bys měla přijít na hraní se slovy, ačkoli to nebylo nejhorší, čeho jsem si všimla. Chyběly ti tam čárky a to hned na několika místech, jásných místech. Nikoho vlastně nezajímá, co chceš říct, jasné souvětí.

A jen na závěr, trošku optimismu do života. Tedy, já optimista nejsem, jsem realista a to je myslím dobrý pohled spisovatele, protože vidí to, co vidí a nic si nepřibarvuje. To dojemné zpovídání, jak je život svině, vyznělo spíše jako stěžování si teen holky, přestože ani nevěděla, co to ten život je. Já to taky nevím, takže ti to tady nebudu vykládat, protože jsem na tom stejně jako ty, jen zkus psát objektivně.

Body:  5

 

 

13. - Jeninas – Záblesk minulosti

Písemné hodnocení:

 

Nepřehnané, čtivé a mající hlavu i patu. Musím říct, že jsem se bála toho, že jsi psala z klukova pohledu, ale jsem příjemně překvapena. Je pro mě problémem napsat kritiku. Samozřejmě musíš zapracovat na stylové stránce. Pravopis i gramatika v pořádku, ale chce si to více hrát se slovy, více se je naučit používat. Příběh nebyl naivní, ale ani pesimistický, přišlo mi to jako plynutí vody. Nezaobírala ses detaily a věřím, že kdybys to napsala delší, na člověka by to i zapůsobilo. Tím prostým stylem, který je naprosto namístě, dokážeš hodně. Zbytečně jsi tam nepopisovala věci, které jsou naprosto irelevantní, ale zároveň mi k pochopení příběhu nic nechybělo. Nevím, čím to je, ale v průběhu hodnocení jsem nikdy nebyla méně beze slov.

Jediným závěrem je trénink, který ti pomůže se naučit, jak slova používat, aby se neopakovala. Kariéru na tomto příběhu asi neuděláš ale časem možná na jiném příběhu.

Body:  25

 

 

14. - HarrynaPotty – The Blody Moon

Písemné hodnocení:

 

Tečky se píší tři a za nimi je mezera. Číslice bych raději psala slovy, vypadá to v textu lépe. Nedávej zbytečně slova nebo celé výrazy do uvozovek, třeba tohle nemusí být v uvozovkách – ani kapku krve. Píšeš špatně závorky: (Za počáteční uvozovku mezera nepatří a nebude ani před ukončovací).

Přímou řeč píšeš jinak, než se má - „Je nutno rozeznat větu uvozovací a větu, která s přímu řečí nemá žádná pouta, jestli je součástí přímé řeči i věta uvozovací, ukončuje se řeč přímá čárkou,“ pomyslela si.  Samozřejmě pokud je to otázka nebo je přímá řeč ukončena vykřičníkem, místo čárky bude vykřičník či otazník.  A ještě jednu chybu v ní děláš – za ukončovací uvozovku nepatří interpunkční znaménko, přestože věta dále nepokračuje – Přistoupila blíže ke mně a řekla: „Teď budeš dělat, co ti nařídím!“ (Ta věta mě jen napadla, není myšlena proti tobě.)

Slovo odemknout je správná forma infinitivu, a ne odemčít. To slovo mě zarazilo, tak na něj upozorňuji. Když odemkla ty dveře do bytu, zjistí, že je něco v nepořádku, tak první myšlenka spadne na to, že ti muži vypadají jako z nějaké bondovky? Kolik jí je let?

Zbytečně jsi to přejmenovávala. Navíc to vážně vypadalo, jako kterákoliv jiná povídka (či film) na tohle téma. Do povídky jsi tam toho nacpala moc. Špatně zrovna nepíšeš, ale potřebuješ ještě hodně cvičit. Chybí tam vhodná rozmanitá slova, vazba mezi slovy a předně, originalita.

Body:  15

 

 

15. - Pavla777 – Baronka Vendy a její příhody

Písemné hodnocení:

 

Za interpunkční znaménka patří mezera. Knihu s touto chybou bych si ani nepřečetla a hned ji odložila. To nestačí jeden otazník? Je to zbytečně přehnané, dramatické a dětinské. Aby se čtenář neztrácel v textu, rozděluje se text do odstavců a každá nová přímá řeč patří na nový řádek. Přímá řeč se píše v tomto tvaru: „Rozluč se a přijeď,“ řekla a zavěsila. Pokud nejde o větu uvozovací, pak takto: „Rozluč se a přijeď.“ Jen z krátkého hovoru byl slyšet uplakaný tón. Souvětí se oddělují čárkami, tedy nejen souvětí, čtenář netuší, kdy má skončit a nadechnout se, jestliže je to všechno na jedné hromadě, a když skončí někde uprostřed, musí si větu přečíst znovu, aby ji pochopil.

Neměla ta hlavní hrdinka být spíše odtažitá? A najednou má vážnou známost? Tedy vážnou známost... je to spíše dětská láska, ale jestliže chodí do školy, pak nechápu, jak může být takto nevyspělá. Kdyby Vendy bylo pět let, asi bych její chování pochopila. A ta matka není nijak rozumná, že by to měly v rodině? Vrátila jsem se zpátky k jejímu věku a klesla mi brada. Hraje si na princeznu v tomto věku? Chápu, že může snít, ale chybí nějaká dávka intelektu. Kdyby to bylo v minulém století, budiž, ale jelikož tam byl mobil, tato možnost se vylučuje.

Dobře, trošku přeskočím a shrnu to. Ty si musíš v téhle branži hodně máknout. Pro začátek si zkus přečíst nějakou knihu, nejlépe pro dospělé. Všímej si slov, druhů vazeb ve větách a dalších věcí nezbytných pro psaní, ale něco by jsi měla umět z hodin českého jazyka. Píšeš, že jsi začínala v devíti letech pohádkami. Pohádky píšeš pořád, to zaprvé. Zadruhé pochybuji o tom, že ses tomu kdovíjak věnovala, protože jestliže píšeš šest let, tvá tvorba by měla vypadat jinak. Při psaní se člověk zlepší v pravopisných věcech, ve slovní zásobě a hlavně se naučí, jak slova používat. Nejde, aby si člověk sedl k psacímu stroji a jen tak napsal knihu. Takhle to prostě nefunguje.

Co mě nejvíce zasáhlo, byla ta naivita. Kdybych to četla, tak bych rozhodně neřekla, že je ti 15. Jsem tvrdá, já to vím, ale kopance do zadku pomáhají – Zklamání je nejpůsobitější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu (Jean Dutourd). Pro tebe je důležité probudit se ze svého sna, protože jinak nenapíšeš dobrou knihu. Život není lehký. Nechci, abys napsala drama plné příšerného osudu hlavní postavy, ale aby se na to dalo pohledět, jako na reálný příběh. Ta postava by musela být mentálně zaostalá, aby ve svých šestnácti byla taková. To samé vrtošivost ostatních postav. Přečti si pár dobrých literárních děl a zkus je srovnat s tím, co píšeš ty.

Jestli chceš psát pohádky, tak si je klidně piš, ale ani tohle nestačí na to, abys napsala dobrou pohádku. Malé děti chtějí slyšet už tedy něco o jejich vrstevníkovi, který se zabývá dospělákama jako těmi divnými. Taky proto byla postava Vendy tak neuvěřitelná. I přestože občas vystupovala jako pětileté dítě dávala jsi jí tam nějaké řádky a pohnutky, které k této postavě tedy už vůbec nešli. Nedokázala jsi vystihnout charakter.

Jednoduše potřebuješ ještě hodně tréninku a to i v soukromém životě, protože jakmile nemáš urovnané mentální hodnoty, těžko napíšeš něco, čím jsi si jistá. Já například taky ještě nejsem ve spoustech ohledech usměrněná a často se do svého přesvědčení zapletu jako žvýkačka do vlasů. Myslím ale, že psaním se pomalu rozplétávají, protože – co je psáno, to je dáno. Trénuj, a pokud tě psaní skutečně baví, tak to bude lehké. Trénovat totiž nejde bez toho, že by jsi o daný předmět neměla zájem.

Body:  0

 

 

16. - Annienka – Inspirováni

Písemné hodnocení:

 

Výrazným nedostatkem v tvé povídce byla absence čárek v souvětí. Někdy se tam nějaká objevila, ale spíše chyběly. Odstavce jsi tam měla pouze výjimečně a člověk se v textu ztrácel. Jinak se tam opakovala slovesa a našly by se i pravopisné chyby.

Ale povídka má fatální chybu. Nebylo snad jasně řečeno, že povídka nesmí být fanfiction? Škoda, že povídky na začátku neprocházely žádným filtrem, protože teď je pozdě. Ale stejně nebude tato povídka souzena stejně jako ostatní, protože nesouhlasí s pravidly soutěže.

A když už jsi ji poslala, tak alespoň nějaké hodnocení. Chápu, že pro šestnáctileté barbie je rozchod konec světa, nebo možná spíše nechápu. Z příšerného námětu jsi udělala ještě větší melodrama, než je námět sám.

Myslím, že chyba je v tobě. Miluješ Twilight a napsala jsi povídku, ve které je všechno tak, jak si dospívající holky přejou. Mají prince, možná o něj na čas přijdou, ale on zase přijde zpět. A ještě jsi k tomu přidala dokonalého upíra.

Nakonec chci jen poznamet, že postavy, vyobrazené ve filmu, jsou pouze herci! Vy fanatičtí fanoušci, si dělejte, co chcete, ale tento fakt je nutno brát na vědomí, protože herci jsou skutečné osoby.

Body:  5

 

 

17. - Luss14 – Pomsta

Písemné hodnocení:

 

Hodně autorů soutěžních povídek upadalo na příběhu, přestože sloh ovládali. U tebe je to naopak. Příběh by se dal, ale nelíbilo se mi, jak jsi to psala.

Začneme u přímé řeči, kterou píšeš špatně. Za první uvozovkou není mezera a před ukončovací uvozovkou také není mezera - „Text ihned navazuje,“ takto. Tři čárky se píší tři a za ně patří mezera. Patrně vás od jejich užívá neodradím, ale všimli jste si někdy v dobrém uvnávaném díle milionů teček a to nemyslím teček ve smyslu interpunkčního známénka? Těmi uznávanými díly myslím krásnou literaturu, nebo-li povinnou četbu, ale proč je tato četba asi povinná? Protože je kvalitní.

Používala jsi slova, se kterými nejsem spokojená. Ve slovenštině dobrá nejsem, to se musím přiznat, ale nějaká slova se mi zdála příliš. Po téhle stránce tě nemůžu plně hodnotit, takže skončím zde.

Jak už jsem psala, příběh stál za alespoň nějakou pozornost. Občas jsi se tedy nevyvarovala podobnosti. Strhnu ti body za to, že to bylo podobné s Twilight, protože mi to přišlo, jako kdyby ses ve všem do příběhu inspirovala v sáze.

Body:  10

 

 

18. - Tempera – Pravá ruka smrti

Písemné hodnocení:

 

Bylo to příliš přeodstavcováno. Je zbytečné rozdělovat to do tolika odstavců. Tři tečky je ten nejhorší výmysl. Když jich tam bude příliš, čtenář si pomyslí, že nedokážeš najít slova a to znamená neschopnost. Píšeš špatně přímou řeč - žádná mezera není za prvními uvozovkami, ale za zadními ano.

Slovenština v této soutěži způsobila problémy, ale zase by to nebylo nefér. V tomto případě ta slovenština ale hold škodí. Nechci říct, že by se mi nelíbil příběh, ten byl určitě originální, ale mateřština je mateřština.

Příběh se mi líbil. Nebylo to přehnané a určitě tomu nechyběla originalita. Žádný přeslazený konec, ale přesto happy end.

Body:  15

 

 

19. - WWewa – Kde jedno končí, druhé začíná

Písemné hodnocení:

 

Každá nová přímá řeč patří na nový řádek. A text bych rozdělila do více odstavců, aby se v tom čtenář neztrácel. A to je vše.

V podstatě vše. Vážně jsem se od toho nemohla odtrhnout. Píšeš vážně dobře. Na knihu to asi ještě nebude, ale nebude to trvat dlouho a ten čas nastane. Píšeš chytlavě, nepsala jsi žádné koniny, ale místo toho slušný realistický příběh.

Já skutečně nevím, co ještě dodat, kromě toho, jak skvělé to bylo. Až na to rozdělení do odstavců to bylo bezchybné.

Body:  25

 

 

20. - zanda12 – Jak nevinně může vše skončit

Písemné hodnocení:

 

Za interpunčkní znaménka patří mezera. Vždycky mě to zarazí. Když chceš psát, jak můžeš psát bez toho, že by sis někdy přečetla knihu? Věty v souvětí oddělují čárky, které v tvém příběhu postrádám. Vykřičník jen v případě nouze, obzvláště když ta věta není ani dramatická sama o sobě. Ten obsah závorky bych nějak vložila do textu, protože něco takového je zbytečné ohraničovat. Číslice bych psala slovy. A jedna poslední poznámka k pravopisu. Sem znamená něco jiného, než jsem a ten význam se dosti liší. Zapamatuj si, že jsem myšleno jako sloveso v 1. osobě, čísla jednotného, se píše s j na začátku.

K příběhu nemám dlouhý komentář. V podstatě to nebylo ani zlé, ani excelentní. Takové příběhy jsou teď časté a jen někdo je dokáže správně napsat. Přestože ty nijak neoplýváš darem, který by ti zaručil kvalitu povídky, tak jsi to dokázala napsat. Občas to sice bylo moc melodramatické, ale zase jsi to vytáhla na správnou notu. Nepoužíváš vhodná slova, ale cvikem to přijde. Trošku mě zmátlo, jak si hned napoprvé píchla bezproblémů, já osobně bych si asi rozpíchala ruku, než bych se trefila do žíly. Další děj, který mi tam nepatřil, bylo to, jak ji ihned poslala do děcáku. To mi nepřišlo zapadající do příběhu, spíše jako kdybys to chtěla udělat ještě více dramatické.

Body:  10

 

 

21. - Petka92 – Náhodné setkání

Písemné hodnocení:

 

Každá nová přímá řeč patří na nový řádek a text se rozděluje do odstavců. Jestli jsi někdy viděla knihu, tak tam to je. Nějaké přímé řeči čpěly klišé.  U tebe mi vadil i čas, ve kterém jsi to psala. Někdy to autor napíše tak, že přestože je to v přítomném čase, dá se to číst, ale tobě bych spíše doporučovala zkusit minulý čas. Číslice piš slovy, přeci jenom jde o příběh psaný slovy. A ještě jedna poznámka zde. Alex jako muž, tudíž Alexi, s měkkým na konci.

Příběh mi připomínal knihu od Lenky Lanczové. Tedy román pro náctileté. Neříkám, že je to špatně, jen upřednostňuji knihy, které mi dají více. Používáš jednoduchá slova, která nezapůsobí. Slovní zásobu jakousi máš, ale potřebuje posílit. Přesto toho nemám moc k dodání. Mdlé, nezáživné a průměrné.

Body:  5

 

 

22. - leniskape – Láska versus láska

Písemné hodnocení:

 

Hlavním problémem příběhu byla neskonalá hloupost a naivita. To, v čem se příběh odehrával, se mnohokrát již rozebíralo, ale pořád je to téma, na které se dá navazovat a vymýšlet nové detaily, ale při tom ostatním, co jsi tam ty vymýšlela, nejde neobracet oči v sloup.

Pokud jde o gramatickou stránku textu, mám nějaké výhrady. Přímá řeč se píše - „Děkuju, mami,“ pronesla dívka. - tedy s čárkou před ukončovací uvozovkou, ale to pouze zda se jedná o větu uvozovací. A tři tečky mají být skutečně pouze tři, ne dvě, a jejich spotřebu bych výrazně omezila.

Psaní se očividně věnuješ a bereš ho vážně, to se pozná. Sice ještě nejsi hodně dobrá, ale každý si tímhle začátkem musí projít a jen někteří se přes něj dostanou (viz pouze uznávaní spisovatelé).

A teď k tomu nejhoršímu čím jsi povídku absolutně pohřbila. A tím ortelem byla ta hloupost a naivita. Ta láska byla směšná, ten vztah jsi nedokázala vyjádřit. Vyznělo to jako láska dvou pětiletých harantů, ale naprosto. Nila prý má piercing, tetování, ale takové holky si razí cestu lokty. Charaktery pasující k věku mi chyběly. Kdyby mi někdo řekl, že je čaroděj, a pak zdrhnul, tak je normální, že to budu považovat za vtip a to bez výhrad, přestože já nejsem Přemek, ale to by jsi mu musela přišít ty vlastnosti, aby tomu hned uvěřil, což jsi neudělala. Ta hlavní postava je nevyzrálá, malá holka, která nic nechápe a o lásce uvažuje jako desetileté dítě. Možná jsi jen špatně použila slova, ale vyznělo to takto.

Až na tu padlost příběhu píšeš dobře, ale musíš se zaměřit na něco, co znáš. Já nevím, jestli sis tímhle byla jistá, ale rozhodně mi to neznělo stejně jako tobě. Časem by se to mělo lepšit, hlavně nepřestávej psát a trénuj.

Body:  10

 

 

23. - Vandasek – Vampire Story

Písemné hodnocení:

 

Málem jsem vybrečela celý rybník, když jsem zjistila, že je ještě další extrémně dlouhá povídka. A stačilo mi první nahlédnutí, abych se pokusila o sebevraždu.

Za interpunkční znaménka, jako je například tečka a čárka, patří mezera. Čárkami se oddělují především souvětí, ale ne vždy pouze ona. Čárky ve větách slouží k tomu, aby čtenář čtenář věděl, kde má skončit, protože jinak čte a nezastavuje se a tím tempem větu ani nepochopí. Za tři tečky patří mezera, ale tomu ses mohla vyhnout, kdybys je nepoužívala. Tři tečky vážně jen, když to jinak nejde. Cpát tři tečky všude zračí neschopnost. Číslovky bych psala spíše slovem.

Originalita – chybí. Toť má poznámka. Zkus vymyslet svoje, a když to nejde, tak nekopíruj ostatní. Znovu to vyjde velice neschopně. FF si klidně piš, ale tady bylo striktně řečeno, že to nemá být FF.

Že počáteční písmeno věty má býti velké, je snad jasné! Přímá řeč také není tvá silná stránka. Každá nová přímá řeč patří na nový řádek, to předně. Dále jak se píše - „Pospěš si,“ křičela Elizabeth. - „Pospěš si.“ Ať už na něj Elizabeth křičela, jak mohla, neuposlechl ji. - Řekla: „Tak dobře.“ - snad je to jasnější. Když chceš na nějaké slovo poukázat, více ho zvýraznit, tak používej – když už – horní uvozovky anebo ho zvýrazni třeba kurzívou, ale nikdy tučně nebo velkými písmeny. A ještě jedna věc k čárkám – píší se kolem oslovení a to nejde nijak obcházet. Slovo také použij jednou v odstavci, maximálně. Jak by mohla mít modré oči? Trošku intelektu do povídky. Neopakuj slova, ale nacházej nová. Celý text popsaný slovy mít – být je rozhodně na škodu.

Jedna rada - přečti si knihu. Najdeš tam spoustu dalších rad.

Přejdu k něčemu optimističtějšímu. Píšeš dobře. Až na gramatické a pravopisné chyby, to je dobré. Musíš zapracovat na slovech, naučit se je používat, ale to je problém všech začínajících spisovatelů. Jednoduše musíš psát co nejčastěji a časem to přijde. Vymysli svůj příběh bez toho, že bys něco vykrádala. Upíři jsou už dost ohraní.

Body:  15

 

 

24. - Dragell – Smrtelná romance

Písemné hodnocení:

 

Jednoznačně máš svůj vlastní styl psaní, který by někdo jiný napodoboval pouze těžce. Omezení věku bych se vyhnula, protože to nebylo tak drastické, jak jsem čekala. Pravopis zvládáš bez problému, neopakuješ slova ani se nedopouštíš jiných gramatických chyb.

Občas se mi to zdálo přehnané. Ne příběh, nýbrž slova. Některá slova tam byla přebytečná a ubližovala příběhu, protože ho dosti zdržovala. To samé s nějakými nepodstatnými věcmi, které se daly jednoduše vynechat. Možná jsem čekala více drama a více hororu, protože jsem dost náročná, když už tedy něco očekávám. Přesto se mi to líbilo. Nevím, jestli by to mělo jako kniha úspěch, to nejspíše ne, ale jako krátký příběh je to dobré.

Tvým jediným problémem, jak už jsem psala, je moc zbytečných slov. A také zkus trošku zapracovat na té děsivé části, občas to bylo spíše komické.

Body:  25

 

 

25. - Kerilia – Mé druhé já

Písemné hodnocení:

 

Ten konec mě překvapil. Přestože to byl happy end, nebylo naivní plácání.

Trošku mě zarazilo jméno Elektra, je neobvyklé a já si pod ním představím Jennifer Garner, to narušilo tu originálnost příběhu. I přestože to je o upírech – to s opalovacím krémem raději neřeším – a vlkodlacích, jsem zde nacházela dávku originality.

Píšeš dobře, ale – já si to asi napíšu na čelo, abych to nemusela pořád opakovat – je potřebova trénovat, abys dokázala vyjádřit vazby slov a pořádně si s nimi zahrát, jako je to v knihách. Neopomenu nadávat na tři tečky, pokud to není vyloženě nutné, tak bych se jim vážně vyhnula.

Dále jsem si všimla jakých si tvých nedostatků ohledně přímé řeči - „Dobře,“ řekla a usmála se. - „Dobře.“ Na tváři se jí objevil zářící úsměv. Jako v knížce.

U tohohle příběhu opět nenacházím slova. Samozřejmě to mělo své chyby, ale jako kritika mi to stačí. Líbilo se mi to.

Body:  25

 

 

26. - Ranya – Největší oběť

Písemné hodnocení:

 

Do té doby než se ozval ten hlas se mi to líbilo, pak to šlo ale z kopce.

Psát umíš, nemám k ničemu přímou výhradu. Pravopis i gramatika dobrá.

S příběhem ale nejsem spokojená. Hlavní hrdinka na mě příliš brzo uvěřila tomu všemu. To bylo první velké klopýtnutí. Druhé velké klopýtnutí byla následující celá zápletka, která mi přišla nesmyslná, ačkoli to nebylo myšleno reálně. Jak ji chytili, tak se tedy rychle přestala bránit, člověk přeci bojuje do posledního dechu, i kdyby se začali prát tak to nevzdá, přestože si bude myslet, že nemá šanci, ale přestane, až se nebude moci pohybovat, nebo-li až si ji podvolí, ať už jí  třeba semkne pod krkem. Je možné, že se ses bála rozepsat, ale to byla chyba, přišlo mi to nacpané na jednom místě a žádné pronikání do příběhu, což kazilo plynulost příběhu. Konec mě ani nešokoval, protože jsem se do příběhu nevžila, naopak jsem se pozastavila u toho, jak lehce se hlavní hrdinka přizpůsobila. Neříkám, že neměla uvěřit tomu, co vidí (například tomu, že je poněkud starší), trošku více zmatenosti by ovšem nevadilo.

Dobře sis vybírala slova, ale příběh upadal.

Body:  15

 

 

27. - Lucka – Začalo to hororem

Písemné hodnocení:

 

Tahle kritika bude hodně krátká. Musím se přiznat, že se mě od čtení trošku odrazoval název povídky. Nevím proč, na mě tak působil, ale přišel mi takový nedokončený, možná spíše vhodný jako název kapitoly.

Malý bod se rozechvěl v moment, kdy ji matka napsala, že se jí zříká. Tedy samozřejmě jen do jisté doby, ale přesto. V jedné povídce bylo skoro to samé. Zmátlo mě to a přemýšlela jsem o tom hlouběji. Možná, že kdybys tam napsala i ten její dopis, čtenář by lépe pochopil, proč to udělala. Já už jsem to sice po úvaze trošku pochopila, ale uvažovat o tom a seknout se u příběhu asi nebyl tvůj záměr.

A to je vše. Píšeš dobře, ne to není správné slovo, ale jen těžko můžu napsat, že píšeš průměrně, protože píšeš lépe než dobře. Textu něco chybělo. Na špici potřebuješ více propracovaná slova, které by vyprávěla příběh sama od sebe. Ale to je jen detail. Bylo to rozhodně zajímavé. Musím se přiznat, že to nebylo tak působivé, aby mi to zůstalo v hlavě, ale něco jsi prostě nevyjádřila správně.

Body:  40

 

 

28. - TracyHale – Přines mi v dlaních Slunce

Písemné hodnocení:

 

Při chytlavém prologu a začátku první kapitoly jsem se těšila na další čtení. Vyhnula ses tomu, co dělá většina lidí, kteří píší povídky na téma film. Ty totiž alespoň trochu víš, co to obnáší, myslím tím ta práce. Trošku mě zarazilo, že Adrianne to dělá pro slávu. Že snila o slávě, ale tady jde spíše o můj postoj vůči tomuto, přesto mě to příjemně překvapilo a s Adrinne jsem se sžila. Vymyslela bych si vlastní svět a nesnažila se proniknout do soukromí někoho jiného, ty jsi to přímo nedělala, ale Insomniac je skutečný film. Na začátku jsem si všimla, že jsi kolem oslovení nedělala čárky, teď ale nevím, jestli jsi to dělala po celou dobu, nebo ses jen sekla.

Nejhorší, co bylo na této povídce, byly tři tečky. Kdyby alespoň jednou tři tečky do jedné kapitoly (nejlépe kdyby se v textu nenacházely vůbec), ale jelikož mě doprovázely po celou dobu, významně mě to poznamenalo, myšleno vtipem. Ale tahle jediná věc ti skutečně hodně ubere body.

Další věc je to nazývání. To je věc každého, ale mě ty infantilní přezdívky lezly na nervy. S největší pravděpodobností je to asi jen můj názor, protože v některých rodinách se tohle hold používá, ale musela jsem to poznamenat. (Myšleno je tím – miláčku, srdíčko... , přišlo mi, že jinak se snad ani nenazývali.)

Vrátím se k pozitivní věci. Líbilo se mi, že jsi někdy ty přímé řeči nedělala slušnácky, že jsi tam dala i to, jak lidé skutečně mluví.

Zůstanu u promluv. Když Adrianne hovořila sama k sobě, přišlo mi to dětinské, chtělo to vyspělejší slova, ale jinak se mi to líbilo.

Jared umřel, to beru, ale nelíbilo se mi to zoufání na konci, až příliš melodramatické. Na konec bych možná zasadila krátký epilog, kde bys napsala stroze, jak se trápí dál, ale bez toho dramatu. Ale jinak ti tleskám, rozhodně to patří k jedné z nejlepších povídek soutěže.

Body:  35

 

 

29. - Casidy – Můj život s vílou

Písemné hodnocení:

 

Píší se tři tečky a za ně mezera. Příliš jsi tam dávala věci do uvozovek, nechápu, proč například slovo mrazíky bylo v uvozovkách. Větu vždy musí ukončovat interpunkční znaménko a to uvozovka není. Okolo pomlčky jsou mezery - před – i za. Číslice bych psala slovy, teplotu bych asi nechala číslicemi, ale ostatní čísla raději těmi slovy. Otravnej – slova, která normálně používáme my v mluvě, nepatří do textu, který nikdo neříká. Kdyby si to například řekla v duchu a ty jsi to tam napsala jako myšlenku, pak ano.

Trošku mi ten začátek připomněl Alenku v říši divů, protože v originálu je Alice. Nepíšeš až tak špatně, rozhodně máš co vylepšovat, ale jsi na dobré cestě. Příběh se mi líbil i přes nějaké neohrabané obraty. Příběh nenudil a byl zajímavý, jen to chce doladit nějaké detaily. Je těžké dávat někomu rady, jediné co ti můžu doporučit je cvičit. Rozdíl mezi tím, co jsi psala před několika měsící a tím, co jsi psala nedávno, je velký. Postupem času na to přijdeš.

Body:  20

 

 

30. - Sasanka – Jude!

Písemné hodnocení:

 

Ať už píšeš sebelépe, tahle povídka se nedá charakterizovat jinak než slovem příšerná. Nesnáším, když se někdo snaží dokázat něco, na co nemají. Nedokážeš si představit, co tyhle lidi prožívali! Navíc tohle použít jako soutěžní povídku je nechutné. Čím bych tak mohla vyhrát, hmm? Co třeba druhá světová? Ta je srdceryvná. Jednoduše nechutné. O tomhle si může dovolit psát jen někdo, kdo to přežil, protože ti ostatní neví, co píší. Ani při obrovské dávce empatie si to prostě nedokážeš představit. Znásilnění je věc, které se na celém světě děje denně, ale tahle válka jako taková se často nestává. V té době jsi nežila a netušíš, co se dělo. Nemyslím tím, že nevíš, že jídlo bylo na přídel a tak, to je snadné si zjistit, ale nevíš, co to bylo. Ty lidi strašlivě trpěli a to pro nic.

Když jsem začala číst, myslela jsem si, že se té postavě stalo něco hrozného v moderním světě. Ani jsi to nedokázala správně napsat, protože tohle je jazyk dneška a tím se nesmíš vracet do minulosti, protože to vyjde směšně. Jako kdyby Tolkien napsal Pána prstenů v mluvě dnešních teenagerů. Dokážeš psát, ale vybrala sis zatraceně špatné téma! Nesnáším vykřičníky, ale v tomhle textu se to bez nich neobejde, protože jinak bych dostatečně nevyjádřila svou rozlícenost.

Pravopisu jsem neměla moc času si všimnout, protože jsem spíše četla co nejrychleji, abych mělo toto naivní dílo za sebou. Přesto chci upozornit na to, že žid jako příslušník židovské církve se píše s malým a ubikace se píše s měkkým i.

Body:  5

 

31. - Misala007 – Hell is your destiny

Písemné hodnocení:

 

V celém textu bylo příliš tří teček, výrazně bych to množství omezila. Často, nebo spíše pořád, jsi tam měla mně, ale tento tvar se uvádí jen, pokud jde o 3. nebo 6. pád. Mně máš asi v oblibě, protože jsi tam psala mněla. Pravopis ti asi také moc neříká, často jsi tam vyjádřila přídavná jména v nespisovném tvaru – malej, kterej. A ještě děláš v přímé řeči chybu a to v tomto - „Je potřeba rozeznat větu uvozovací a větu, která s přímou řečí nemá nic společného. Pokud jde o větu uvozovací, ukončuje se věta přímá čárkou, vykřičníkem nebo otazníkem,“ tečka tam nebude.

Trošku mě pobavilo, jak snadno mu vrazila kříž do srdce. Osobně tyto upíry upřednostňuji. Ta jejich rvačka a ty jejich slova mi přišla spíše, jako kdyby šlo o děti.

Nepíšeš špatně, příběh neobsahoval nějaká klišé a další špatné složky, ale tak nějak to na mě nezapůsobilo, to asi dokáže jen pár jedinců. Příběh sice nebyl protkán tím, co správný příběh má, ale to nejde přičarovat, není recept na bestseller. Určitě příběh plynul a konec nebyl melodramatický.

Body:  25

 

 

32. - ThGiLiWt – Cruor – A.

Písemné hodnocení:

 

Ach, další těžké sousto a to nejen kvůli slovenštině.

Začnu u gramatiky. Tři tečky se píší takto: Jednou... v daleké budoucnosti... Tedy za slova dáš ihned tři tečky a teprve poté následuje mezera, kterou jsi ty dělala, ale jako bonus jsi přidala mezeru i před ně. Po pomlčce patří malé písmeno. Já osobně jsem alergická na citoslovce, přijdou mi jako přezdívky, infantilni. Bylo tam také moc vykřičníků a tudíž to bylo předramatizováno. K drama se dostanu ještě níže. Jelikož tam byla možná jedná přímá řeč nekončící na otazník či vykřičník, nemohla jsem posoudit, zda ji píšeš vždy špatně. Ale píše se takto - „Dobře,“ souhlasil jsem – nebo - „Dobře.“ Kupodivu mi nedělala problém vyjádřit souhlas. A i když tam nejsou ty uvozovky, například při promluvách k sobě samotnému, což jsi ty použila, se řídíme stejným pravidlem, takže tam patří jen jedno interpukční znaménko, a ne, že tam dáš rovnou otazník s čárkou či tečkou. Slovenština je jakýsi handycap, ačkoli já tě nemohu soudit z pravopisného hlediska, takže z tohoto pohledu je to i výhoda.

Hned u prvního odstavce jsem musela protáčet oči. A u dalšího čtení mi to už nestačilo. Celým příběhem mě doprovázelo šílené drama, v tomto případě velké klišé. Všechno to bylo příšerně až nechutně melodramatické. Tu duši hlavního hrdiny, který byl deviantem první třídy, jsi nedokázala vyjádřit, udělala jsi z toho snůšku blbostí.

Bohužel nemůžu napsat, že přestože hlavní příběh troskotal na velké úrovni, tak píšeš dobře. Nechci nikoho odrazovat, ale ty potřebuješ ještě hodně trénovat, ale hodně.

Body:  5

 

 

33. - Aniska – Stíny minulosti

Písemné hodnocení:

 

Asi si otevřu šampaňské. Nevšimla jsem si žádných pravopisných ani gramatických chyb. Slov jsi užívala hojně a vhodně.

Malá poznámka k láskyplným slovům. Používala jsi pro lásku příliš velká slova. Ta postava to tak cítila, snaž se ale vyhnout těmto věcem, protože pak to vyjde jako klišé.

A mám ještě jednu důležitou námitku. Nelíbilo se mi, v jakých časových osách jsi to psala. Kdyby žila v té minulosti a občas proplulo na povrch nějaký ten vnitřní komentář ze současnosti, bylo by mi to méně proti srsti. Moc zoufání, moc velkých slov, která tam nepatřila.

Samo o sobě se mi to ale líbilo, přestože mi to asi nezůstane dlouho v hlavě, tak to byla jedna z nejlepších povídek. Další slova nenacházím, kupodivu.

Body:  35

 

 

34. - ZabZa – Příběh jednoho otce

Písemné hodnocení:

 

Je hned poznat, kdo se psaní věnuje už delší dobu. Přesto se tam nacházelo několik chyb, ale jistý pevný základ nekompromisně máš. Kupříkladu jsi tam občas v souvětí vynechávala nějaké čárky. Že by neměl základku je nepravděpodobné. I sociální případi - věř, že kde žiji je jich hodně - chodí občas do školy a těch devět let dodělají, a také se mi nezdál jako naprosto nevzdělaný křupan. Zkus nahradit opakující se slovesa, těch tam bylo spoustu. To patří mezi základní chyby, ale vážně stačí, když se nad tím párkrát pozastavíš, a pak to budeš dělat automaticky. Zdálo se mi to přecpané zbytečnými informacemi, nějaké by bylo třeba vyhodit a příběh by lehčeji plynul.

Tři tečky se píší, když už, tak tři, párkrát jsem jich tam zahlédla více a za ně patří mezera. Navíc zbytečně moc tří teček, jak už jsem milionkrát psala, vyzní to neschopně, že dokážeš naznačit děj pouze třemi tečkami, tak se tomu vyvaruj. A při popisu používej lehká jasná slova, nějaké můžeš spojit a nedělat z toho odstavec popisu jedné osoby.

Udělala jsi to moc naivní a zamilované. Neříkám, aby to bylo strohé, ale postupem času zjišťuji, že ty dojímavé kecy kterými se na člověka tak snažím zapůsobit, jsou zbytečné a rozhodně pak spisovateli nedělají dobrou reklamu. Nedělejme ze čtenáře debila (s prominutím), ať si také domyšluje příběh, to bude znamenat, že pozorně čte.

Ten charakter hlavního hrdiny působil dosti hloupě. Nebo alespoň já jsem mu nefandila, protože v hlavě jsem ho charakterizovala jedním dosti vhodným slovem. Nevím, čím to je, jestli mnou nebo tebou, ale i přes mojí trošku černou stránku, mi přijde, že ten otec musí být ignorant, pokud nesnáší nevinné dítě. To je jako srovnávat zabití dítěte a dospělého muže.

Jen krátce – vidět je s měkkým, stejně tak nevíš.

Hádám, že z pohledu ženy by se ti psalo lépe, ale tohle taky nedopadlo katastroficky. Až na používání slov psát umíš a to používání se naučíš tím, že budeš hodně trénovat, což děláš. Takže až na čtení knih, ti nemůžu doporučit nic kromě cvičení.

Body:  25

 

 

35. - 123ellis – Dar

Písemné hodnocení:

 

Od dalšího čtení by náruživého čtenáře odradil začátek. Lepší je, když začneš nějakou scénou a neseznamuješ nás s hlavní postavou, protože to to můžeš hned ukončit, protože v dalších řádkách je to jen bezduché tlachání. Číslovky bych psala spíše slovy. Píší se tři tečky, a to skutečně tři a za nimi je mezera.

Pokud jsi chtěla napsat detektivní příběh, tak se ti to nepovedlo. Napětí jaksi chybělo a to popsaní těch dvou nadpozemských bytostí bylo nemístné, nevím, jak to ovlivňovalo příběh. V detektivním žánru zatím kariéru neuděláš.

Dobře, nepíšeš špatně, ale věnuješ se tam zbytečným věcem, které akorát čtenáře unudí k smrti. Také by nebylo na škodu si trochu doplnit slovní zásobu. Každopádně dále piš, protože časem přijdeš na to, co je v příběhu důležité a co není.

Jednoduše najdi svůj styl, najdi svůj příběh a dej tomu čas. Detektivkám se raději vyhýbej.

Body:  10

 

 

36. - Kirsty007 – Žlutá nestačí

Písemné hodnocení:

 

Zápolím mezi dvěmi věcmi a nedokážu se rozhodnout, ke které se mám uchýlit, asi řeknu obě: Máme vítěze soutěže a chci říct, že tě obdivuji. Toť jednoduše můj dojem z povídky. Originalita příběhu, perfektně napsané, perfektní logika...

Trošku špatného na začátek. Přímá řeč. Je velice na místě, že používáš komplikovanější přímé řeči, ale když už, tak správně. „Ehm, víte, slečno Wadeová,“ sdělila mi profesorka trochu rozpačitým hlasem, „to, že je vaše práce poněkud extravagantní...“ Pokud je to tatáž přímá řeč, akorát ji rozpůlila věta uvozovací, je oddělena čárkami a píše se malé písmeno na začátku druhé části přímé řeči. Ještě chci upozornosti na moc odstavců, některé šli složit dohromady.

Ehm, vrátím se k začátku. Po přečtení počátečního úvodu mi v hlavě zněla jedna věc: Že by někdo normální? A věř nebo ne, tahle věta se opakovala po celý příběh a ke konci se utvrzovala, protože tohle bylo brilantní. Říkám ti, abys napsala knihu a přesně na tohle téma. Je škoda, že v profilu nemáš žádný kontakt, protože bych si s tebou chtěla promluvit. Celé to téma mě okouzlilo a hlavně mám stejný postoj vůči všemu, co jsi tam napsala. S hlavní hrdinkou jsem se skutečně snadno sžila. Právě nejvíce jsem si v příběhu cenila té pravdy.

Dokonale sis hrála se slovy a to tě povyšuje nad ostatní účastníky soutěže. Nezbývá mi než tleskat a závidět.

A takový bonus povídky, který je velice vzácný, člověku to zůstane v mysli na dlouho.

Body:  45

 

 

37. - angbella – Sen, pro který zemřu

Písemné hodnocení:

 

V textu chyběly čárky a to pravidelně, a to nejen v souvětí, nýbrž i okolo oslovení.

Píšeš špatně přímou řeč. Jestliže po přímé řeči následuje věta uvozovací, je přímá řeč ukončena čárkou: „Ahoj,“ pozdravila mě z vesela.

Malé upozornění u slova filozofie. To slovo s tvrdým y po f mi rozdrásalo srdce.

S vykřičníky se to nemusí přehánět. Vlastně nejlepší je to bez nich, především, pokud tam je ten vykřičník zbytečně jako v tomto textu.

Závory se píší takto: (Po závorce text ihned pokračuje a text není mezerou oddělen ani od ukončovací uvozovky).

V souvislém textu, pokud to není nějaký odborný článek, není vhodné užívat vyjmenovávání od A po Z, a to platí samozřejmě i pro normální odrážky či číslice. Můžeš v odstavci použít zaprvé, ale ne v tom smyslu, že na řádku budeš vypisovat za prvé, na další zadruhé atd.

Slovo bla je asi v tvém slovníčku oblíbeno, ale do povídky se moc nehodí, protože to ukazuje čtenáři, že autor to nedokáže popsat jinak, než že tam prostě hodí slovo bla.

Často mi to přišlo jako nějaké zápisky do deníčku dospívající dívky, z čehož nemůže vzniknout rozumný příběh a tedy ani dobrý, pokud tedy nemluvíme o Deníku Anne Frankové.

Slova sis moc vybírat neuměla, opakovala se slovesa a ta rozmanitost slov byla jednoduše na bodu mrazu.

K příběhu se snad ani nemusím vyjadřovat, protože to byl kámen úrazu. Jak už jsem psala výše, občas mi to přišlo jako deníček. V příběhu jsem se ztrácela a občas mi význam unikal. Zbytečné popisky, naopak chybějící detaily. Ten konec byl nesmyslný a nenapsala jsi to tak, aby čtenář její chování pochopil. A že by se probrala z komatu, a pak si jen tak odskákala do koupelny zabít se, se mi nezdá. Zaprvé sebevražda žiletkou snad ani nemůže být považována za sebevraždu, nýbž jako pokus o upoutání pozornosti náctiletých dívek, za další ten otec musel být velice pomalý a ta silnice zatraceně dlouhá, aby mu cesta tam a zpět trvala dvě hodiny.

Souhrně řečeno, celé to obsahovalo bezpočet nedostatků a nepochopitelných událostí.

Body:  5

 

Nejlépe ohodnocené povídky:

1. Žlutá nestačí - Kirsty007

2. Začalo to hororem - Lucka

3. Temnoty přicházejícího dne - Lareth a Stíny minulosti - Aniska

 

Doufám, že kvůli mému ohodnocení nikdo nepřestane psát, protože učený z nebe nespadne.

Body jsem přidělovala na základě toho, jak na mě dotyčná povídka zapůsobila.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hodnocení - JoHarvelle:

17. Misala007
04.02.2010 [14:27]

Upřímně, myslela jsem, že to bude horší:D O těch tečkách vím, říká mi to hodně lidí, ale ono se to tam píše tak nějak samo:D Jinak já mám taky raději upíry co se na slunku škvaří:D

16. JoHarvelle přispěvatel
03.02.2010 [21:45]

JoHarvelleSasanka: Ty sis jen hold nevybrala dobré téma.
Jsem nadšená, že nikdo nepíše to, co si myslí.
Emoticon Na tohle si budete muset zvyknout. Nikdy vás všichni nebudou jen chválit, vy si ale myšlete své. Třeba nemám pravdu, třeba jo, psala jsem, jaký dojem jsem z oněch povídek měla a nic víc.

15. Sasanka přispěvatel
03.02.2010 [21:39]

SasankaDíky! Díky, díky, díky!! (vyjímečně nepoužívám ironii a myslím to vánžně)
První pocity po přečtení? Lítost, že jsem to nezvládla, možná trošku vztek. Ale zasloužila jsem si to, máš pravdu. Nedošlo mi, jak trapnej ten pokus byl. Nedocházelo mi, že na to nemám. Možná jsem se nechala ukolébat komentáři typu: "hezký EmoticonEmoticonEmoticon" a nedošlo mi, že něco jiného je nenáročná povídka o šestnáctileté holce, a druhá světová. Přecenila jsem svoje schopnosti :) Upřímně, jsi první člověk, co mi to všechno napsal takhle na rovinu XD Jenom se malinko musím obhájit v jednom směru. Neměla jsem vůbec v plánu nějak zapůsobit tím, že si vyberu druhou světovou. Byl to po dlouhé době můj jediný nápad, protože obvykle píšu FF. Původně to měla být práce do školy na téma Válka, ale nějak jsem ten nápad nestihla realizovat včas, abych ho odevzdala.
Takže asi tak :D Díky, za otevření očí. Však už bylo načase :D Teda, ale jestli mě čeká taková soda ode všech, asi se budu muset zahrabat XD

14. WWewa
03.02.2010 [21:09]

Mic bych chtěla poděkovat za hodnocení. Hodně mi to pomáhá...konečně vědět, co dělám špatně a u čeho mám zůstat, držet se toho. Ještě jednou moc děkuju. Moc obdivuji tu trpělivost, jakou jsi s tím musela mít... Nemyslím třeba jen s mou povídkou, ale se všemi. Když na to tak kouká, musela to být opravdu dřina. Ještě jednou moc děkuju.

03.02.2010 [17:54]

popelka612Děkuju za hodnocení i za kritiku. Že se ti nelíbil konec, s tím asi nic nenadělám, co člověk, to individuální názor. Nechtěla jsem,a by to vyznělo moc naivně, protože doba taková není a tudíž ani vztahy. Možná, že s odstupem času, bych to ukončila jinak, ale v náladě, v jaký jsem to psala, to nejspíš ani nešlo.
P.S.: Docela mě překvapilo, jak málo bylo pozitivních hodnocení, takže jsem skutečně vděčná, že mám jedno z těch lepších.

12. Lareth přispěvatel
03.02.2010 [10:46]

LarethKdyž si čtu zpětně svoji povídku, nelíbí se mi. Zdá se mi chladná a odtažitá. Ovšem nedá se vzít zpátky. Tvoje bodování mě překvapilo, nezasloužím si tolik bodů... Ale děkuji za kritiku i za práci, kterou jsi hodnocení věnovala. Poslední dobou jsem ze psaní nějak vypadla, z hlavy se mi vypařily nápady, ale budu se snažit používat normální slova, jejichž význam pochopí všichni. Takže ještě jednou děkuji, že jsi měla ty nervy. Já bych to neudělala. Takže děkuji.

11. lenikaspi
03.02.2010 [1:19]

Tak jsme se dočkali :)
Děkuju za kritiku, teď po čase co uplynul od doby, kdy jsem povídku psala a taky po opakovaných přečteních té mé povídky, jsem si v tom tu naivitu uvědomila taky. Každopádně jsem ráda, že jsem se zúčastnila, protože jsem do toho šla, 1.abych se dozvěděla v čem dělám chyby, což už vím a 2. abych zjistila jak budu snášet kritiku a to jsem zvládla v pohodě, takže jsem spokojená :) Takže díky :))

10. angbee přispěvatel
02.02.2010 [21:01]

angbeeJH: A pak, že nebudou kladné komentáře! :)

9. JoHarvelle přispěvatel
02.02.2010 [20:18]

JoHarvellekerilia: Ano, se jmény je to těžké. Jen Elektra není tak běžné a já si prostě představím stejnojmený film. Všechna jména už byla kdysi použita v nějaké knize.

8. luki
02.02.2010 [20:18]

Docela jsem trnula, jak se to moje psaní bude jevit a tak jsem teď hodně a rozhodně mile, překvapená a moc děkuju. Co se týče gramatiky, konkrétně čárek, jsem si vědoma, že v tomhle trochu plavu, ale určitě to není věc, na které se nedá pracovat(teda aspoň na to hraju). Tahle povídka je vlastně můj první počin, co se psaní týče. Začala jsem psát těsně před vyhlášením soutěže, byl to tak trochu únik ze světa všedních dní, takže jsem opravdu překvapená, že to nebylo ze Tvého pohledu, tak tragické. Takže ještě jednou moc děkuju. Vážím si Tvého času, který jsi zodpovědně věnovala nejen mé povídce, ale i všech ostatních. Smekám.

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!