Volba osudu 17 • OurStories.cz ~ naše povídky

Myslel si, že to bude snadný boj. Ta malá nemotorná holka před ním je však něco, s čím se ještě nikdy nesetkal...

15.07.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 456×

Hlavně nemyslet

Deril dopadl na zem a rozhlédl se. Okolo něj mlha ustoupila a on tak znovu uviděl pana Nexnera. Ačkoliv docela pochyboval, že se tak opravdu jmenuje.

Jeho oči se na něj upíraly a zabodávaly, zatím co chodil neklidně na okolo protější zdi bílé mlhy.

„Stále přemýšlím, co je na tobě tak zvláštního. Čím by mě někdo jako ty mohl ohrozit.“

Deril na něj překvapeně zíral.

„Já netuším...“

„To je mi jasný,“ odsek, „a to je právě to, co mi nedává smysl. Snažil jsem se tomu přijít na kloub, ale marně. Takže, když jsme se dostali až sem, bude lepší to vyřešit už jednou pro vždy.“

Koutkem oka zahlédl Deril nějaký pohyb. Okolo hlavy mu proletěla kovová trubka. Cítil, jak ho minula sotva o pár centimetrů a zase zmizela v mlze. Postavil se a rozhlédl se. Tentokrát uviděl, jak na něj něco letí mnohem dříve, ale zareagovat nestačil. Ona sama se mu ale vyhnula a opět těsně proletěla okolo něj.

Ozvalo se vzteklé zavrčení.

Do těla mu narazil proud vzduchu a odrazil ho dozadu. Do něčeho narazil. Bylo to měkké a omotalo se to okolo jeho těla. Vyděšeně to popadl, aby to ze sebe setřásl. Teprve pak si uvědomil, že jsou to něčí paže.

„Jsi v pohodě?“ ozvalo se mu u ucha.

„Charlie,“ hlesl nevěřícně.

Otočil se a popadl ji za ramena. Byla to ona.

„Jak dojemné,“ ozvalo se kousek od nich. Mlha ustoupila a on je přelétl oba pohledem. „Sestřička se ti vrátila z cest. Nevybrala si zrovna vhodnou chvíli.“

„Já si myslím, že načasování mám skvělý,“ odfrkla si.

„Ji z toho vynech,“ zavrčel Deril. Pokusil se Charlie odstrčit za sebe. Ta se ale nedala.

„To asi nepůjde,“ poznamenala šeptem, který ale nešel v tom tichu přeslechnout. „On je tady kvůli mně.“

Ohlídla se k němu. Viděla nejprve překvapení a pak jak mu to začalo docházet. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by ta malá nemotorná holka...

„Jsi to ty,“ pronesl zaujatě a zahleděl se jí do očí. Jako by hleděl až do její hlavy .„Ovládáš magii, tedy alespoň více než tvůj bratr.“ Dodal s opovržením, jako by si uvědomil, že to znělo téměř ohromeně.

„Jo, ale byl jsi blízko,“ vrátila mu to s úšklebkem.

Vztekle přimhouřil oči. Mlhu pročísla velká větev.

Charlie se po ní ohlédla. Letěla tak prudce, že se zabodla do země vedle její nohy a zůstala trčet do vzduchu. Vykročila k němu. Okolo se mihlo ještě několik tmavých šmouh, ale ona jim nevěnovala pozornost. Všechno co po ní mrštil ji těsně minulo. Jako by si to v poslední chvíli rozmyslelo směr.

Vztekl zavrčel a znovu ji pohltila mlha. Otočila se po Derilovi, ale i ten v ní zmizel. Cítila ale dále jeho přítomnost. Najednou se jí okolo krku sevřely prsty.

„Tohle bude mnohem jistější, nemyslíš?“ zapředl jí hlasu u ucha. „Proč plýtvat energií a časem.“

Prsty jí drtil krk a nedovolily jí ani doušek vzduchu.

„Cítíš tu paniku, co ti ochromuje mysl? Nedokážeš teď myslet na nic jiného, než na ten zatracený vzduch co?“

Ozvalo se heknutí a ona dopadla na kolena, jak s ní jeho ruce škubly dopředu. Zalapala po dechu a vzhlédla do míst, kam ho odhodila. Zvedla se zase na nohy.

Mlha zřídla a ona ho uviděla stát v předklonu, jak se drží za hruď. Stejně jako ona, lapal po dechu.

„Seimon vždycky tvrdil,“ vyrážela ze sebe, „že mým jediným štěstím je, že k využitý svých schopností nepoužívám hlavu. Asi měl pravdu.“

Napřímil se. Nic dalšího už nestihl.

Mrštila po ním to první, co přes tu mlhu našla.

Mlha konečně začala řídnout a postupně se vytrácet. Odkrývala tu spoušť. Po cestě se válely kusy plotů a dlažby a větví. Deril pohledem prohledával okolí, dokud v něm neuviděl stát i Charlie.

Rozběhl se k ní. Stála a nehnutě sledovala nehybné tělo, které ještě částečně vězelo pod autem, které se na něj převrátilo.

„Charlie?“

Otočila se a podívala se na něj. Na tváři se jí objevil úsměv.

Sevřel ji pevně v pažích, až se jí ztratila zem pod nohama. Zavýskla, když se s ní roztočil dokola. Teprve pak ji konečně pustil a ona zahlédla i zbytek rodiny. Stáli tam a dívali se, jako by se ještě báli uvěřit, že se opravdu vrátila.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction